Jak jste jako člověk z branže, bubeník, textař či hudební producent vnímal Karla Gotta?
Karel Gott mě provází životem od dětství, tak asi jako většinu národa. Přiznám se, že jako kluka mě moc nezajímal, protože jsem jako každý mladík měl potřebu revolty. Tu mi nabízela rocková hudba. Ale s přibývajícími léty a také s nastupujícím aktivním hraním, jsem začal kromě rocku poslouchat jazz a pop music. A tak jsem pomalu, ale jistě začal přicházet na chuť i Karlovi Gottovi. Neříkám, že všechno, co v té době zpíval se mi líbilo, tak je to ostatně u každého interpreta. Ovšem jeho barva hlasu, rozsah, precizní frázování, to všechno jsem musel ocenit. Ta kvalita v provedení vždycky byla a zůstává i teď nesmírná. Třeba Lady Carneval je strhující stále. Nebo Dívka jako porcelán, skvostná skladba. Mohl bych jich jmenovat desítky a desítky.
Po roce 1989, kdy jsem se věnoval převážně produkci desek, jsem jednoznačně oceňoval jeho schopnost být perfektně připraven a odvést vždy stoprocentní výkon. Mimochodem, v roce 1993 jsem byl jedním ze dvou producentů 2CD HerrGott, na kterém jsou natočeny Karlovy skladby v podání české popové a rockové špičky – Kamil Střihavka, Olympic, YoYo Band, Věra Martinová, Macbeth a tak dále. Kdyby mě Karlova tvorba nezajímala, tak bych asi těžko tyhle desky spoluprodukoval, že? Dá se říct, že jsme už tehdy vzdali Karlovi hold. Byl a navždy zůstane tím největším zpěvákem československé pop music. Občas jsme se potkávali na různých akcích nebo ve vydavatelství, rád na to vzpomínám.
Ale přidal byste se k těm, co zesnulému zpěvákovi mají za zlé, že zpíval a sklízel úspěchy v dobách normalizace?
To rozhodně ne! Jeho fenomén nemá s normalizací vůbec nic společného. Prosadil by se kdekoliv ve světě. Ostatně, v Německu či Rakousku měl úspěch úplně stejný jako doma a tam nemůžeme hovořit o nějaké normalizaci. Víte, když jste výjimečný v jakémkoliv oboru, lidem je jedno, odkud jste. A u zpěváků to platí dvojnásob, pokud dokáží mít charisma a potěšit lidskou duši. To Karel Gott uměl vrchovatě.
Týdeník Respekt napsal, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Takže vy nesouhlasíte s tím, že jeho úspěch byl dán především tím režimem?
Jeho úspěch nemá nic společného s normalizací. Ale samozřejmě, že každý autoritářský režim se snaží využít známé osoby k vlastní prezentaci. Dělo se tak za války, dělo se tak v éře normalizace, děje se tak paradoxně i teď. Podívejte se třeba na Vlastu Buriana, toho komunisti po válce zařízli, přestože v té skeči Hvězdy nad Baltimorem vystoupil jen jednou a to ještě z donucení nacisty. Jeho výkon byl naprosto strašný, až je s podivem, že nebyl nařčen ze sabotáže. Ale po válce mu to sečetli jiní. Jaroslavu Marvanovi, který v těchto skečích vystupoval velmi často, ovšem nikoliv. Přidal se po válce na „správnou stranu“, a tak se ho to netýkalo. A to byl mezi válkami v divadle nahrávač Buriana! Takže jestli chce někdo podsunout myšlenku, že Karel Gott měl úspěch jenom díky režimu, který tu vládl, tak je buďto blázen, nebo naprostý ignorant.
Hudební publicista Jiří Černý uvedl, že Gott byl jedním z největších antikomunistů, s jakými se kdy setkal. I řada dalších se teď svěřila s tím, že pomáhal, často i hodně finančně lidem, které režim postihoval, ale nikdy o tom nemluvil. Mohl zpěvák jako vůbec nejexponovanější celebrita v rámci tehdejšího režimu proti komunismu otevřeně vystupovat, byť s ním vnitřně nesouhlasil?
Tak jsou určité hranice, kam až můžete s kritikou jít, pokud chcete vykonávat svoje povolání. Pokud překročíte Matrix, je to už jedno, jste v kotelně nebo mrtvý. To záleží v kterém totalitním režimu v závislosti na době se zrovna nacházíte. Ty hranice musel vidět především sám Karel. A vzhledem k jeho inteligenci, nepochybuji, že udělal maximum možného. Myslím, že v případě Karla Gotta bylo dobré rozhodnutí nejít za hranu a většině lidí v Československu ulehčit život. A že jeho zpěv lidem pomáhal přežít tu blbou dobu, vidíme teď, když se s ním lidé loučí. Bude většině chybět.
Psali jsme:
Podle šéfa Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského si pocty zaslouží ti, co nemohli působit, a ne ti, co byli úspěšní. Je správné v souvislosti se skonem Karla Gotta připomínat jeho podpis Anticharty i to, že si žil jak v bavlnce a hodně vydělával, jak pro ParlamentníListy.cz uvedl Karel Schwarzenberg?
V bavlnce si žijí ti, co na to mají. Ale vážně, jak si někdo může myslet, že se měl jako v bavlnce? Že měl mercedes? Že měl vilu? Že si vozil věci ze západu? Předně si to koupil za svoje peníze. A tvrdě vydělané! Jeho pracovitost byla pověstná. Tvrzení pana Schwarzenberga je dost za hranou, mám z něj pocit, že se snaží udělat z Karla Gotta lehkoživku, oblíbený to termín v éře komunismu. A jestli se má dostávat poct těm, co nemohli působit? Jistě, proč ne, je-li za co. Ovšem, vyřadit ty, co byli úspěšní i v éře komunismu, to mi připadá nesmyslné. Měl tím pan Žantovský na mysli jen umělce, nebo i vědce a sportovce? Už jenom takhle formulovaná myšlenka pana Žantovského není zrovna moc spojující, jak se teď stále volá z jednoho politického spektra.
Poslední rozloučení s Karlem Gottem se uskuteční se státními poctami, v katedrále sv. Víta bude kardinál Dominik Duka sloužit zádušní mši, bude vyhlášen státní smutek. Ne všichni se s tímto způsobem uctění zpěvákovy památky ztotožňují a veřejně to dávají najevo. Jaký je váš pohled?
Domnívám se, že to je naprosto v pořádku. Karel Gott patří mezi nejvýznamnější osobnosti našich poválečných dějin. Pohřeb se státními poctami si zaslouží. A když už jsem nakousl v minulé otázce téma spojování národa, všimněte si, jak o tom politici prakticky ve všech předvolebních kampaní do čehokoliv neustále hovoří. Pak umře Karel a najednou je to pojítko jasné a vyplave samovolně na povrch. Uvědomil jsem si, že tohle je možná jeho největší odkaz, který nám tady zanechal. O tom hudebním nemá cenu diskutovat, ten je už prověřen časem.
Kněz Tomáš Halík dokonce označil Gottův pohřeb ve svatovítské katedrále za „šílený a nevkusný nápad“ a „pokus o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu”, ale i devalvaci hodnot. Co si o tomto hodnocení z úst teologa myslíte?
Pana Halíka já nemusím. Předně si nejsem jist, jak to bylo doopravdy s jeho vysvěcením a pak, kde zrovna on bere tu drzost takhle moralizovat? On, který pracoval v létech 1975 až 1984 v Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků při ministerstvu průmyslu, má tu drzost moralizovat? Víte, ono je třeba rozlišovat morálku a moralizování. Morálka je kodex slušnosti v nás, moralizování, pokud trvá dlouho, se nedá vydržet. A od pana Halíka už trvá moc dlouho! Ale já bych mu nevyčetl, že dělal kdysi to, co dělal, pak se nechal vysvětit, pokud tomu tak opravdu bylo, to beru jako jeho osobní rozhodnutí a nic proti tomu.
Pan Halík se ovšem na můj vkus příliš zapojuje do politického dění u nás. A jeho vidění světa je naprosto odlišné od toho mého, právě v tom hodnotovém žebříčku. A že je pohřeb Karla Gotta ve svatovítské katedrále nevkusný nápad? No, jak pro koho. Já bych se tím, co říkal, říká a bude říkat pan Halík až tak netrápil, anžto je nevkusný především on ve svém prohlášení.
Necelý týden po Karlu Gottovi zemřela herečka a disidentka Vlasta Chramostová. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ihned přispěchal s názorem, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to Chramostová. Jak takový výrok vnímat? Jde o vyřizování účtů skrze zemřelé osobnosti?
Paní Chramostovou a její životní osudy jsem nikdy až tak moc nesledoval. Vím jen, že se nejdříve nechala naverbovat k StB, poté vstoupila do KSČ, podepsala Chartu 77, nesměla hrát a pořádala doma tzv. bytové divadlo. Z filmů mi vytane na mysli Spalovač mrtvol, kde zdárně sekundovala Rudolfovi Hrušínskému, a Je třeba zabít Sekala, což je také skvělý film. Nejsem osoba, která by paní Chramostovou měla a vlastně chtěla soudit. Především se musela vyrovnat se svým svědomím ona sama.
Ale pokud se mě ptáte, jestli jde o vyřizování účtů mezi rozdělenou společností, tak říkám: „Ano, je!“ Upřímně si myslím, že nebýt úmrtí Karla Gotta a navrženého pohřbu se státními poctami, měla by Vlasta Chramostová poslední rozloučení v budově Národního divadla a bylo by to tak v pořádku. Byla herečka, hrála tam, nikdo by nemohl říct ani slovo. Takhle je to takové „přeměřování pindíků“. Musím dodat, že k tomu napomohl sám premiér, protože jeho přehnané angažování se, neustálé vysvětlování nějakých svých postojů směrem k médiím ohledně pohřbu Karla Gotta, bylo zcela zbytečné. Měl to oznámit až po dohodě s rodinou. Takhle to vypadá a podle mě to i tak bude, že si chtěl přihřát polívčičku. Takové to: „Vidíte, jak se starám o největší popovou hvězdu i po smrti?“ Mohu se mýlit, ale na mě to tak působí.
V souvislosti s úmrtím paní Chramostové se také objevilo, že ona v těžké době neselhala, zatímco Karel Gott selhal. Je z morálního a praktického hlediska takový názor relevantní? Lze to vůbec takto tvrdit, když herečka hrála v těch nejkrušnějších letech minulého režimu ve filmu, v televizi, v rozhlase, v dabingu, byla dokonce spolupracovnicí StB a v roce 1965 byla jmenována zasloužilou umělkyní? Myslíte, že podpisem Charty 77 a následným postojem to smazala tak, že může být dávána jako morální protipól Karla Gotta?
Podívejme se na otázku jinak. Paní Chramostová byla v KSČ, spolupracovala s StB, prozřela a podepsala Chartu 77, čímž si na dlouhou dobu zkomplikovala život a nemohla vykonávat svoji práci herečky. To prozření jí jistě slouží ke cti. Ovšem dát se do služby prokazatelnému zlu, navíc v druhé polovině padesátých let, kdy už bylo známo, čeho všeho jsou komunisti schopní, to mně připadá dost zvláštní. Omlouvat to mládím a touhou po úspěchu? I mladý člověk by měl mít v sobě jakž takž srovnaný hodnotový žebříček. A to, že po podpisu Charty 77 odsoudila komunisty? Tím to smazala možná především v sobě. Ostatně, většina chartistů se rekrutovala z komunistů, kteří prohráli v roce 1968 s jinými komunisty, kteří si k tomu pozvali komunisty z jiných států a rovnou s tanky. Nehodlám nikomu nic vyčítat, tedy nebudu cokoliv vyčítat ani paní Chramostové, ale nemohu adorovat kohokoliv, kdo jde názorově z extrému do extrému.
A k tomu, že je protipólem Karla Gotta? On nebyl v KSČ, nebyl v StB, pomáhal kolegům, kteří se ocitli na indexu a neměl o tom potřebu mluvit ani po roce 1989. Udělal to nezištně. Je to málo? Nemyslím si. Že podepsal Antichartu? No a co? Viděl jsem ten záznam z divadla několikrát a ani jednou jsem si nevšiml, že by tam kdokoliv projevoval nějaké nadšení. Všichni tam sedí jako zařezaní, vědomi si toho, co po nich režim chce. Ale nikdo nechtěl jít do kotelny, nikdo nechtěl ohrozit lidi v kapele, v divadle, prostě chtěli dělat svoji práci. Vždyť i něco podobného, jako byla Anticharta, podepisovali lidi v továrnách. Strana je nahnala do sálu, tam se odhlasovala nějaká přiblblá rezoluce, podepsala se a bylo. Jenže tihle lidé nebyli veřejně vidět. To je právě zvrácenost totalitních režimů, že se snaží využít populárních a významných lidí, jak už jsem říkal dříve.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Europoslanec Jan Zahradil nadnesl, že probíhající Gottovo posmrtné zbožšťování je součástí jakéhosi generálního společenského pardonu normalizačních let s tím, že podstatná část lidí si už žádné „vyrovnávání se s minulostí“ nepřeje. Podobně jako lidé nejsou zvědaví na stálé opakování minulosti premiéra Babiše a dávají najevo, že jim je jedno, kdo byl a nebyl komunista. Jak to vnímáte? Do jaké míry to skutečně vystihuje náladu ve společnosti?
Vyrovnání s minulostí jsme prošvihli už na začátku, protože jsme nebyli jako oni. Teď už je pozdě. S čím se vyrovnávat? Jak? Nevím, co si pod tímhle termínem mám vůbec představit. Jak se chcete vyrovnávat s minulostí, když komunisti sami v podstatě předali moc? Jak se chcete vyrovnat s minulostí, když byl prvním premiérem po listopadu komunista Čalfa? Jak se chcete vyrovnávat minulostí, když byl prezident Havel zvolen ještě v roce 1989 komunistickým Federálním shromážděním? Bylo nutné opravdu tak spěchat s volbou? Asi ano, ale možná právě z důvodů generálního pardonu komunistům. Většina obyvatelstva a platí to pro celý svět, všechny země bez rozdílu, se nechce permanentně zabývat věčným vyrovnáváním se s minulostí, protože mají svých starostí dost, tvrdě pracují a na voloviny nemají čas. Tím nechci říct, že se na minulost a srovnání s ní, máme úplně vykašlat. Ale není to věc, kterou by normální člověk chtěl řešit dennodenně. Tedy, pokud zrovna nepracuje v nějaké neziskovce k tomuto účelu zřízené. Lidi už mají plné zuby věčného moralizování, většinou od lidí, kteří by na to neměli mít právo. Jsem v tomto ryze konzervativní člověk, ctím demokratické mechanismy a domnívám se, že jediným řešením politické změny, jsou volby. Ale vnímám v poslední době snahu i tohle změnit.
Podívejte se, jakým způsobem pronikly neziskovky třeba do školství. Možná si to část populace neuvědomuje, ale oni si tam připravují a vychovávají svoje budoucí voliče či aktivisty, kteří ani potřebu voleb nebudou mít, když se jim to „správně“ vysvětlí. To považuji za velké ohrožení demokracie! Pokud nebudeme respektovat demokratické volby, přijdeme o všechno. O svobodu, o radost z toho, že můžeme, ale nemusíme něco změnit. O to, že stále ještě máme něco ve svých rukách a nemůžou si s námi dělat, co chtějí. Jestli si někdo myslí, že mlčící většině vyhovuje současný premiér, tak se velice mýlí. Ale vyhrál volby, je třeba to respektovat a jedinou možností je ho v dalších porazit. Pokud nebudeme respektovat výsledky demokratických voleb, ať už se nám výsledky líbí, či nelíbí, zničíme všechno a především sebe. Upřímně, někdy mě děsí, když slyším, co se z manifestací ozývá. Nepůsobí to na mě, že bychom měli co do činění s demokratickými principy, obzvlášť, když se tam sejdou Piráti, Zelení, Antifa, LGBT, ortodoxní levičáci, neomarxisté a já nevím, kdo ještě. Vnímám to jako ohrožení demokracie, takže o nějakém vyrovnání se s minulostí s takovým ansámblem nemůže být ani řeči.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
