Pane doktore, v jednom ze svých textů jste psal: „Každý občan by totiž měl vědět a být si vědom, že ve stavu strachu, paniky, stesku nebo bezvýchodnosti se kvalita imunity rapidně blíží k nule. Slovy kolegy z akademie: Jedná se o určitý druh psychogenního AIDS.“ Jak jsme podle vás obstáli v koronakrizi? Do jaké míry jsme podlehli „psychogennímu AIDS“? Byla to krátkodobá nemoc, stane se chronickou, nebo hrozí trvalé následky?

Děkuji vám za otázku. Pokusím se odpovědět krátce a jasně na několika úrovních: jeví se mi, že velká většina spoluobčanů dává přednost matrixovým verzím událostí před vlastním rozumem. To je významově vážné zjištění, protože takový přístup nemění nic na věci, fakty zůstávají fakty a iluze iluzemi. Od začátku vyhlášení pandemie a poté nouzového stavu jsem vycházel z předpokladu, a čas mi dal za pravdu, že se nejedná o pandemii viru, ale pandemii strachu z koronaviru a metastází. Pandemii s metastázami na geostrategické, evropské, národní a individuální úrovni ve sféře hospodářské, politické, finanční a občanské.

Strach a s ním spojený stres – a je jedno z čeho – má téměř vždy různorodé následky. V daném případě musíme počítat s dlouhodobými a mutujícími, pozitivními i negativními. Proč? Infekční onemocnění je spojené s imunitou. Složitý imunitní systém oslabuje, u některé skupiny občanů dokonce před očima ničí náš způsob života, na hlavu postavená kultura výživy a v neposlední řadě i moderní vědecký a lékařský výzkum. Ten dává přednost kvantitě před kvalitou. Nejenom pro mne osobně není důležité prodloužení života, například do 100 a více let, při současné závislosti na lécích a pomoci, ale kvalita života. Ideálně na úrovni zdravotního stavu a imunity řekněme 30–35 let věku, po celou dobu života, až do dne smrti určené osudem. Jako pozitivní na onemocnění hodnotím z něho vyplývající příležitost k radikální a celkové změně směřující k pokoře, redukci pokrytectví a zkvalitnění našeho vztahu k planetě.

Hřebík do rakve imunity a překážku na cestě k uvedené pozitivní příležitosti představuje kromě v úvodu zmíněného často nezodpovědné – z hlediska zdraví a imunity, mediální tsunami, politici a přístup části lékařů zamotaných v administrativní a finanční síti struktur, ve kterých, nebo se kterými pracují. Celostní, tj. holistické, vědění a přístup ke člověku se prakticky v našem životě vypařily. Specializace, formalismus, pýcha a pokrytectví mají u mnohých občanů prioritu včetně profesionálů i těch, u kterých je profese posláním, lékařů.