Pane doktore, v jednom ze svých textů jste psal: „Každý občan by totiž měl vědět a být si vědom, že ve stavu strachu, paniky, stesku nebo bezvýchodnosti se kvalita imunity rapidně blíží k nule. Slovy kolegy z akademie: Jedná se o určitý druh psychogenního AIDS.“ Jak jsme podle vás obstáli v koronakrizi? Do jaké míry jsme podlehli „psychogennímu AIDS“? Byla to krátkodobá nemoc, stane se chronickou, nebo hrozí trvalé následky?
Děkuji vám za otázku. Pokusím se odpovědět krátce a jasně na několika úrovních: jeví se mi, že velká většina spoluobčanů dává přednost matrixovým verzím událostí před vlastním rozumem. To je významově vážné zjištění, protože takový přístup nemění nic na věci, fakty zůstávají fakty a iluze iluzemi. Od začátku vyhlášení pandemie a poté nouzového stavu jsem vycházel z předpokladu, a čas mi dal za pravdu, že se nejedná o pandemii viru, ale pandemii strachu z koronaviru a metastází. Pandemii s metastázami na geostrategické, evropské, národní a individuální úrovni ve sféře hospodářské, politické, finanční a občanské.
Strach a s ním spojený stres – a je jedno z čeho – má téměř vždy různorodé následky. V daném případě musíme počítat s dlouhodobými a mutujícími, pozitivními i negativními. Proč? Infekční onemocnění je spojené s imunitou. Složitý imunitní systém oslabuje, u některé skupiny občanů dokonce před očima ničí náš způsob života, na hlavu postavená kultura výživy a v neposlední řadě i moderní vědecký a lékařský výzkum. Ten dává přednost kvantitě před kvalitou. Nejenom pro mne osobně není důležité prodloužení života, například do 100 a více let, při současné závislosti na lécích a pomoci, ale kvalita života. Ideálně na úrovni zdravotního stavu a imunity řekněme 30–35 let věku, po celou dobu života, až do dne smrti určené osudem. Jako pozitivní na onemocnění hodnotím z něho vyplývající příležitost k radikální a celkové změně směřující k pokoře, redukci pokrytectví a zkvalitnění našeho vztahu k planetě.
Hřebík do rakve imunity a překážku na cestě k uvedené pozitivní příležitosti představuje kromě v úvodu zmíněného často nezodpovědné – z hlediska zdraví a imunity, mediální tsunami, politici a přístup části lékařů zamotaných v administrativní a finanční síti struktur, ve kterých, nebo se kterými pracují. Celostní, tj. holistické, vědění a přístup ke člověku se prakticky v našem životě vypařily. Specializace, formalismus, pýcha a pokrytectví mají u mnohých občanů prioritu včetně profesionálů i těch, u kterých je profese posláním, lékařů.
Co se týče iluzí – je tomu podobně. Nepřiznáváme si skutečnost, že existuje kvalitativní rozdíl mezi něco si myslet a něco skutečně vědět. Jaký je rozdíl mezi diskusí a dialogem, s člověkem, nebo s veřejností. Krmení ryb v akváriu 24 hodin denně způsobuje jejich smrt. Ryba nemá pocit sytosti, podobně jako ho nemá chamtivý, egoistický, materialisticky orientovaný, od konzumu závislý člověk. Ten žije v iluzi, že je svobodný, může dělat, co chce a někdo jiný bude řešit jeho problémy za peníze, když ho opustí rozum, žena, milenka, štěstí nebo když se ocitne v nouzi či karanténě.
COVID-19 přináší trvalé následky i proto, že značný počet obyvatel tzv. vyspělého světa včetně národních a nadnárodních elit trpí tzv. psychogenním AIDS více než všeobecně známým HIV. Tento obalený RNA vir náleží mezi retroviry, schopné vytvořit podle své RNA molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky. Výsledkem je nemoc AIDS a syndrom získané imunitní nedostatečnosti, někdy označované jako získané selhání imunity. Předpokládám, že pandemie strachu z koronaviru a metastází bude mít i psychické následky (deprese, neurózy, sebevraždy), protože člověk se neučí z historie, odmítá pokoru, je pyšný a chová se pokrytecky ve své hře na Boha. Uvedené nám brzy dokážou statistiky a konání elit.
Fotogalerie: - Interpelace na premiéra
Ve vašich textech zmiňujete také novou kvalifikaci: „psychobioterorista“. Můžete ještě pro čtenáře tohoto rozhovoru blíže vysvětlit, o co jde?
Psychobioterorismus je systémový boj působící na člověka nebo masu lidí pomocí tří hlavních prvků: 1. znalosti funkce a následků strachu a stresu, 2. neviditelný, nehmatatelný, nezapáchající a prakticky člověku nepředstavitelný biotechnologický produkt (přírody nebo z laboratoře), 3. cílem působení je podčinění, dosažení závislosti nebo i usmrcení člověka bez použití tradičních zbraní. Z uvedeného není problém si odvodit definici psychobioteroristy: člověk nebo skupina lidí fungující jako instrument, který vědomě či nevědomě indukuje strach (ve) veřejnosti, rodině a individuu (z neznalosti věci, faktů a dopadů) a používá biotechnologický produkt (člověku nebo skupině většinou neznámý) jako prostředek k dosažení předem definovaného cíle třetí stranou, obyčejně anonymní a mocnou.
V případě pandemie byla oficiálním cílem nouzového stavu ohlášena ochrana zdraví veřejnosti v rámci existujícího zdravotního systému. Ve skutečnosti, a jak jsme se mohli přesvědčit, nemenším cílem byl a zůstává masový pokus využít pandemii strachu k řešení aktuálních hospodářských problémů (například přerozdělení majetků), politicko-ideologických otázek (zakotvení digitální kontroly společnosti, ne jedince jako tomu bylo doposud, ale velké části společnosti s pomocí nové legislativy) a finančních (oddlužení, zadlužení, formy plateb, kontrola apod.) a dalších složitých výzev doby. To vše bez ohledu na nově vzniklé komplexní protiklady, protože cílem není řešit příčiny, ale symptomy. Tj. přístup s deficitem profesionální etiky, morálky a odpovědnosti podle přísloví po nás potopa.
Zaujal mě také pojem „frontový zážitek“, podotýkám, že jste o něm psal ještě před vypuknutím ostré fáze epidemie u nás. Určitě se u řady lidí znásobil v době koronaviru pocit ztráty jistot, pokud nějaké vůbec měli. Pro někoho je nejistá budoucnost denní chleba. Samozřejmě je osobní věc, jak si situaci každý připouští, ale některé skutečnosti jsou dané. Myslíte si, že je to správně? Že je každý strůjcem svého štěstí, jak se říká, nebo by měl stát garantovat alespoň něco? Proč si někteří z nás nezvykli na to, že prostě není jisté, jestli budou mít střechu nad hlavou? Je to jen proto, že jsme zažili socialismus?
Nikdo z žijících se zdravým rozumem nemůže svádět na socialismus nejistotu, zda budu mít střechu nad hlavou, nebo ne, a strach z nejisté budoucnosti. Je prostě hloupost spojovat, nebo dokonce obviňovat socialismus z materiální a duchovní bídy, ve které se nachází a dlouhá léta bude nacházet stále větší množství obyvatel EU včetně ČR. Cílem socialismu, zjednodušeně formulováno, je zvrátit nelidské panství kapitálu nad lidmi různých etnik a společenských vrstev. Dosáhnout udržitelné sociální spravedlnosti a solidarity s pomocí práva, intenzivního hospodářství a ideálně holistického systému vzdělání. Takové vzdělání dovoluje chápat planetu jako kosmickou loď. Tu nemohou řídit ani udržovat zkorumpovaní polovzdělanci, nevychovanci nebo pokrytci snažící se vzít na sebe funkci Boha a řídit stát jako na zisk orientovanou firmu. Ekologické, efektivní a ekonomické řízení státu není možné praktikovat na základě peněz, dluhů a spekulace se všeobecnou omezeností společnosti a zneužitím člověka mocí kapitálu. Bez ideologie, tj. národní myšlenky, nelze vytvořit strategický ani taktický plán rozvoje státu a národa, o udržitelné suverenitě nemluvě.
Uvedené si neuvědomují nekritičtí a myšlenkově zkorumpovaní podnikatelé, obchodníci a politici, kteří nevědí nic, nebo málo i o obsahu Napoleonova hesla: Vítězství je na straně poslední zálohy. A samozřejmě falešně ambiciózní zástupci a podporovatelé umělé inteligence, genetické manipulace, digitalizace společnosti a trvalé kontroly člověka po celý život, jehož délku chtějí sami určovat. Ano, jsme na cestě, kdy většina z nás může mít brzo nevyléčitelně raněnou duši, nebo dokonce může být bez duše. V takovém stavu se člověk bude pořád usmívat jako herec nebo bezdomovec po obdržení své dávky trávy, tabletek nebo tekutiny. Člověk se bude chovat jako debil zbavený bolesti, agrese a emocí a bude sám sebe vnímat jako střed světa. Bezmocný narcista, protože bude řízený, a tím nebude nebezpečný.
V jednom z posledních příspěvků – Nad propastí ve lži – jsem psal: trvá-li život člověka sedmdesát plus něco let, pak jsou stát a národ důležitější než jednotlivec. Proto by měl být stát silným, sociálně spravedlivým hnízdem, které poskytne útulek v nouzi a v době všem těm, kteří neměli a nemají tolik štěstí a možnosti postarat se sami o sebe. Dnes, v době štěstí vidíme snahu oslabit a zneužít stát, jak je to jenom možné, a nemyslíme na dobu deficitu štěstěny, sil, šancí, zdraví a rezerv. Dnes požadují od státu pomoc i ti, kteří lehkomyslně a s pýchou ignorovali představitelné deficity, nejsou ochotni vzdát se dobrovolně části nadbytku a neuvědomují si, že jenom smrt a změna jsou věčné a poslední košile nemá kapsy.
Psali jsme:
75 let v Evropě nemáme osobní zkušenost s válkou. Jak s válečným nedostatkem, tak s holokaustem. To znamená, že mladá generace už nemá ani rodiče a prarodiče, kteří by válku pamatovali a vyprávěli o ní. Jak by se naši předkové z doby před 70 lety asi dívali na naši nastávající krizi?
Protože naši předkové věděli, jak důležitá je rodina, že život není jenom zábava, ale především tvrdá práce, bez které nejsou koláče, protože měli duši a uměli soucítit, byli by s pravděpodobností hraničící s jistotou smutní. Snažili by se nám pomoci a poradit v rámci svých hodnot. Ty nemusejí dnes být in a ani platné, přesto by byly upřímné a dovolily by dát nám jejich poslední. Pro velkou část mladé generace – věci dnes těžko představitelné. Pravděpodobně i proto, že ve škole mladým nikdo nepřipomíná citát německého spisovatele Erich Maria Remarqua (1898–1970): Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná. A mladí možná ani netuší, co zanechal nám Platón: Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.
Budou vůči krizi odolnější ti, kteří ještě pamatují 70. a 80. léta? Anebo 90. léta, kdy se mnohým také nevedlo dobře? Anebo už společnost zapomněla? Popřípadě předvídaná krize bude horší či alespoň jiná než to, co si oni ještě pamatují?
Přeji si, aby se mladým vedlo lépe než mé generaci a mnohým obyvatelům tzv. rozvojových států. V několika z nich jsem měl privilegium žít, pracovat a získat širokou zkušenost. Ta mi nedovoluje nic jiného sdělit ve zjednodušené a srozumitelné formě než to, že krize bude mnohem zásadnější, hlubší a dlouhotrvající. Víc, než si to velká většina obyvatel všech věkových skupin umí a může představit. To i proto, že vámi formulovaná předvídaná krize již dlouho metastázuje na úrovni geostrategické, kontinentální, národní a individuální. Její kořeny se hluboce usadily v hodnotách atomizovaného individua. Takové individuum nechápe, že základem všeho je vztah. Proto blouzní o multikulturalismu, transhumanismu a bůhví, o čem ještě. Trpí depresemi, dnes již i digitálním autismem a zaplétá se do sítě virtuálních realit, ne však do skutečného života. Toho se bojí jako čert svěcené vody. Ve skutečném životě s hospodářským systémem založeným na expanzi se proto musely objevit deficit trhů a nutnost regulace populace planety. Obojí ve spojení s nesplatitelnými dluhy může řešit, jak napovídá historie, pouze válka. Z té mají však všichni strach. Proto bude snaha řešit deficit expanze a trhů pomocí moderních forem válek (smart – soft a hard) pokračovat a paralelní regulace populace bude víceúrovňová, postupná, objemná a vědecky podložená. Zda proces, který označujete jako krize, který však ve skutečnosti krizí není, protože představuje změnu paradigmatu, bude horší, nebo ne, závisí mimo jiné od toho, v jakém stavu bude člověk v každé etapě změn paradigmatu přijímat probíhající objektivní a člověkem uměle iniciované změny.
Ke změnám se bude řadit změna chování podnikatelských subjektů, domácností a jednotlivce. Na druhé straně mince změn musíme počítat i se změnou chování vládní moci, viditelných a neviditelných elit. S klíčovými parametry, jako jsou chování a trvalá změna, dělat ekonomické predikce není odbornou záležitostí, ale věštěním. Věštěním ale není skutečnost, že hospodářský růst v ČR byl způsoben především spotřebou domácností a zadlužováním. To bez věštění zcela jistě zmenší disponibilitu peněz nejenom u obyvatel ČR, v lepším případě způsobí odklad spotřeby. Podnikatelé budou šetřit a odkládat investice. Takové je základní ekonomické chování člověka se zdravým rozumem v krizi. Proto návrat k růstu v krátké době v ČR a EU patří podle mého hodnocení situace a následků pandemie do kategorie iluzí.
Ještě horší následky přinese přesun morálního hazardu z bankovní úrovně na úroveň centrálních bank a (vlád) států. Ty budou muset intervenovat v měnové a fiskální politice, aby nedošlo během jejich času u moci k občanským nepokojům, násilí, nebo dokonce k revoluci. O vlivu negativního eura, z něho vyplývající minimální ziskovosti, tisknutí obrovského množství euro ECB, výši a časovosti (rychlosti) vládní pomoci hospodářství formou přímé nebo nepřímé podpory se všemi následky přesunu kreditního rizika z individuálního dlužníka na dlužníka stát raději nebudu mluvit. Dovoluji si jenom krátce připomenout všeobecně platnou nutnost klást příkladové otázky členům EP, EK, národních vlád a představitelům politických stran a hnutí, především teď, v předvolební době:
1. Jakým způsobem hodlá masivně zadlužující se EU poskytovat humanitární a rozvojovou pomoc zemím, představujícím pro EU riziko masové a neregulované migrace? 2. Jak je možné míchat finančně-hospodářskou pomoc s náklady na zelenou revoluci a kdo vymyslel nazývat tuto směs plánem pro příští generaci, když se jedná o přinejmenším urážlivé, lstivé, podlé a nemorální konání? 3. Kdo pověřil EK zneužívat lidské neštěstí (pandemie) a omezení podnikání a života k prosazení záměrů (Green Deal), které by nikdy a bez pandemie neprošly? 4. Proč není zneužívání krize nevolenými úředníky trestuhodné? 5. Kdo určil vydat ze slibovaných 750 miliard (mld.) eur pro EU pouze cca 11% (55 mld. pro členské státy a 31 mld. pro firmy) na záchranu hospodářství postižených pandemií? 6. Jaké garance mohou nabídnout vlády členských států EU svým občanům, aby nedošlo k zásadnímu posunu EU k dluhové a fiskální unii a federaci po rozhodnutí o půjčce 750 miliard eur na dobu 30 let?
V závěru odpovědi na otázku připomínám ještě čtyři skutečnosti k zamyšlení: 1. Finanční krize 2009. Tenkrát reagovala ČR mnohem pomaleji než SRN, Rakousko, Švýcarsko a další státy. Ani dnes není reálné očekávat, že ČR bude rychlejší. 2. Diskuse o soběstačnosti a relokaci výroby z ČLR do Evropy. Stačí začít s počítáním k relokaci potřebného kapitálu a lidských zdrojů a zjistíme, že je to iluze a žádné reálné řešení v mírové době. Relokace výroby z ČLR do Evropy se může uskutečnit – podle osobního hodnocení situace pouze tehdy, bude-li ČLR vyhlášena ostatními mocnostmi světa za vysoce rizikový stát pro všechny druhy výroby. Jinými slovy: aby relokace výroby mohla být nazývána reálnou, musela by ve válce mezi politikou a ekonomikou zvítězit politika. Takové nebezpečí dnes nehrozí. 3. EU se cítí povinna přehodnotit hospodářskou politiku v následku pandemie (strachu z koronaviru a metastází). Deklarovaným cílem přehodnocení hospodářské politiky je podle on-line setkání z úterý 9. 6. s obchodním komisařem EU Philem Hoganem najít správnou proporci mezi Evropou otevřenou pro obchod a současně chránící podnikatele a občany. Dosáhnout cíle mají pomoci nové instrumenty EU dovolující ochránit EU, podnikatele a občany mj. před nekalou konkurencí. Jednání poslanců EP, podnikatelů a zástupců občanské společnosti je naplánováno na polovinu července. Kdo zná bruselskou kuchyni alespoň tak jako já, může si představit menu v době krizového stavu EU s USA, RF a ČLR. Mě v dané chvíli pouze zajímá, kdo bude na jednání reprezentovat ČR a zda bude veřejnost seznámena s výsledkem jednání. 4. Krize v době postpandemie bude urychlovat technologické změny, umožňovat očištění od pokrytectví a nabízet příležitosti ke spolupráci států vedených rozumnými politiky. Jeví se mi však, že v EU a ve světě vůbec existuje velký deficit rozumných politiků, lítostivých elit a nadbytek popsaný Václavem Bělohradským v Salonu 28. května 2020: Česká politická paměť je nakažena bludem opaku – patetickou touhou po tom, aby přítomnost byla opakem minulosti.
Nehledě na uvedené si mohu představit, že v další fázi procesu změny paradigmatu zůstane u člověka zbytek selského rozumu a emocí. Pro takového člověka bude proces změn peklem v bezradnosti. V případě rychlého a širokého prosazení umělé inteligence, genetické manipulace, digitalizace společnosti a trvalé kompletní kontroly člověka, abych jmenoval několik trendů z mnoha, bude se již jednat o člověka s poraněnou duší, nebo dokonce bez funkční duše. Člověku bude lhostejné, co se s ním bude dít. Jako závislý nebude ani vědět, kdo je autorem jeho stavu a režisérem jeho konání. Člověk bez duše se bude usmívat ve virtuálním pocitu štěstí bez emocí, nebude agresivní a schopen si uvědomit, že po splnění úkolu se stane lidským odpadem bez možnosti žít v rámci vesmírem určeného osudu. Potvrdí se, že nejpříjemnější život mají ti, kteří nemyslí. Ti zatím představují pro moc deficit.
Použiji další vaši citaci: „Mlžit a zatloukat by neměl nikdo, kdo se obrátil nebo se chce obrátit ke zpovědnímu zrcadlu.“ Je někdo, kdo by se po odeznění koronavirové krize v Česku či v Evropě měl zpovídat? A je někdo, kdo mlžil a zatloukal?
Těch známých a neznámých, viditelných a neviditelných, kteří mlžili a zatloukali, je tolik, že seznam, který bych sepsal, by nebyl úplným a v současné politické situaci zveřejnitelným. Na druhé straně máme ale štěstí, že množství mlžících a zatloukačů ve spojení s pokrytectvím trumfujícím všechno, co tu bylo dodnes, dovoluje prakticky každému si vybrat sám a pro sebe svůj hromosvod.
Andreas Zick, profesor specializující se na řešení konfliktů z univerzity Bielefeld, pracuje na empirické studii pojetí pandemie jako krizové situace. Z odpovědí kladených více než třem tisícům občanů v době od konce března do začátku dubna 2020 vyplývá, že každý čtvrtý si myslí, nebo je přesvědčený, že média a politici cíleně skrývají určité informace před veřejností. 8 % tázaných souhlasí s tvrzením, že existují tajné organizace, které mají velký vliv na politická rozhodnutí během krize. Profesor Zick si myslí, a já s ním souhlasím, že prakticky všechny společenské skupiny jsou náchylné k masivní nejistotě. Souhlasím i s názorem, že boj o ulici a veřejný prostor je velice důležitý pro pravicové extremisty. Proč? Z pozorování dění v Evropě a USA vyvozuji, že určitým společenským uskupením slouží praktikovaná omezení na základě pandemie jako most ke vstupu do ideologie odporu proti etablovanému systému a jeho elitám. Pravdivost výsledku pozorování indikuje i sdělení Burkhard Freiera, šéfa zpravodajské služby Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Severního Porýní-Vestfálska (Bundesamt für Verfassungsschutz Nordrhein-Westfalen). To obsahuje zmínku o existenci tří heterogenních skupin, schopných šířit konspirační teorie efektivněji než politické strany, jakými jsou například Die Rechte, NPD nebo Bruderschaft Deutschland, protože využívají fungující obranný reflex společnosti.
Existenci mlžících a zatloukačů ve spojení s pandemií (strachu z koronaviru a metastází) v objetí pokrytectví indikuje také EU, respektive EK. Ta si vymyslela nový pojem: masivní infodemie. Na jejím základě prohlásil šéf unijní diplomacie Josep Borrell, že dezinformace mohou v době koronaviru zabíjet. Máme povinnost chránit občany tím, že je upozorníme na nepravdivé informace a označíme jejich původce. Nemohla zůstat v tichu a ve stínu ani místopředsedkyně EK Věra Jourová. Ta se nechala slyšet výzvou: Je načase, abychom v tom začali dělat více a nedovolili jiným, aby obsadili náš prostor. Potvrdila, že má na mysli ruské a čínské mediální aktivity a indikuje schopnosti věštkyně. Podle ní se totiž dá čekat nárůst dezinformací spojených s vývojem vakcíny proti koronaviru a pod vlivem manipulativních informací snížení počtu lidí, ochotných se nechat očkovat. Jako příklad uvedla SRN. Tam se za poslední dva měsíce snížil počet ochotných nechat se očkovat o 20 procent. Uvedené dokazuje rozměr a kvalitu následků pandemie, se kterými budeme muset žít a bojovat.
Jako rozvedená matka dvou dětí s instinktem pro ochranu svého a svých a oficiálně místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost v Komisi doporučuje paní Jourová angažovat nový personál s patřičnou zkušeností. Nový personál, samozřejmě v nové agentuře, by měl být schopný vyšetřovat, kromě již ruských, také čínské aktivity. To, že paní Jourová veřejně podezírá, ba obviňuje ČLR v době, kdy jednání EU a ČLR o nové smlouvě o ochraně investic a s nimi spojených záležitostí se nachází ve slepé uličce, ji nezajímá. Podobně jako nezajímá předsedu Senátu PČR, který, jak píše Jan Schneider ve svém příspěvku, přesedlal z grošů na dolary, že obchodní bilance SRN s ČLR je větší než HDP ČR před pandemií a že ČR bez spolupráce se SRN nemůže prakticky existovat. Páry Jourová – Vystrčil a EK – Senát PČR počítají v miliardách eur nebo USD, které nemají. Ty také nemá a s nimi ani nepočítá italská skupina Noi Denunceremo (My žalujeme). Skupina se skládá z rodinných příslušníků mrtvých občanů ve spojení s COVID-19.
Dnes (10. 6.), kdy odpovídám na vaše otázky, se má uskutečnit ve městě Bergamo předání 50 symbolických trestních oznámení proti neznámým pachatelům skupinou Noi Denunceremo. Symbolická trestní oznámení, protože pozůstalí nepožadují žádné finanční odškodnění a protože důkazy nejsou kvůli mlčenlivosti lékařů a politiků k dispozici. V doplnění uvádím, že podle slov starosty města Bergamo se téměř polovina obyvatel města infikovala COVID-19. Celkem se v Itálii infikovalo cca 235 300 lidí, téměř 34 000 jich umřelo (k 9. 6.). Hranice a letiště v Itálii jsou otevřena od 3. června. Občané EU mohou navštívit Itálii bez povinné karantény. Aplikace Immuni, nehledě na výhrady kritiků ochrany dat občanů, se testuje od 8. června. V SRN bude asi zapotřebí k používání podobné tracing aplikace nový dodatek k zákonu, nebo dokonce celý zákon. Proto není divu, že SZO (WHO) hlásila ke včerejšku více než 407 000 mrtvých ve spojení s infekcí, více než sedm milionů testovaných občanů ode dne zjištění infekce a vydala varování před druhou vlnou pandemie bez zmínky o tom, že existuje řada přesvědčivých odborných názorů (z Itálie, Velké Británie, ČR aj.) o opaku.
Protože se prakticky přes noc zastavil společenský a hospodářský život velké časti planety bez jediného výstřelu, pouze s pomocí hlášení SZO (WHO) a dodnes je více otázek k pandemii a COVID-19 bez odpovědi než s odpovědí s důkazy, již krátce vedené dovoluje formulovat požadavek k vámi zmíněné zpovědi. Komu a kam požadavek adresovat a kdo ho může přednést a obhajovat, nevím. Zato vím, že došlo v italském (14. 5.) a francouzském parlamentu (28. 4.) k prvním revoltám a výzvám k prezidentům republik ohledně konání vlád ve spojení s pandemií. Vystoupení členů parlamentů Signora Sara Gunial a Madame Mathidle Panot během debat si lze vyhledat na YouTube (IT – Discussione del DDL 2447 a Decreto – Legge 19/20 a F – Debat Strategie Nationale du Plan de Deconfinement) a udělat si své vývody. Ty mohou odpovídat citátu z knihy Tři kamarádi napsané zmíněným Erichem Maria Remarquem: Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj.“
Měli bychom si také přiznat, že to byla Evropa, která v minulosti šířením epidemií v koloniích bohatla a ničila místní obyvatele. „Například španělští conquistadoři vítězili pomocí vysoce infekčních nemocí (chřipka, neštovice, spalničky), které měly v Evropě menší úmrtnost a smrtelnost než u domorodců. Podle veřejně dostupných zdrojů Evropané tak vyhladili v době kolonizace až kolem 90 procent původního obyvatelstva Ameriky. O opiových (britsko-čínských) válkách apod. nemluvě,“ připomínal jste. Pokud je nebo byla epidemie zrcadlo, říkáte tím, že jsme si koronakrizi zasloužili? Zasloužíme si epidemie, protože jsme se v minulosti chovali způsobem, který popisujete, i když vinu nesou jiní lidé, kteří už dávno nežijí? Máte na mysli nějakou kolektivní historickou vinu či zděděnou vinu, karmu? Každý to může nazývat jinak... říkáte, že jde o „odraz“ v zrcadle, lze to nazvat trestem?
Protože koronavirus není nic nového, především pro veterináře, kteří mimo jiné nedostali ani pět minut v médiích vyjádřit se k věci, a není nic nového pro vědoucího jedince s holistickým vzděláním a vztahem k přírodě, odraz v zrcadle nepředstavuje trest. Pandemie (strachu z koronaviru a metastází) představuje nápovědu, výzvu a příležitost pozastavit se, podívat se na sebe, do sebe a kolem sebe a rozhodnout se, kterým směrem a pro co vlastně jít, a přitom nezapomínat mimo jiné dvě věty z učení Buddhy (563–483 př. n. l.): Ty jsi svým vlastním pánem a mistrem. Tvoje budoucnost záleží na tobě samotném. Tyto dvě věty neodporují obsahu odpovědi na vaši otázku kladenou v začátku interview. Naopak. Jsou dostačující pro ty, kdo ví, kdo byl Marcus Aurelius: Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky. Protože ne všichni mají štěstí studovat, žít osamoceně jako mnich nebo vězeň, potřebujeme silný stát, sociálně spravedlivé hnízdo, které poskytne útulek v nouzi a v době těm, kteří neměli a nemají tolik štěstí, možnost postarat se sami o sebe nebo vědět, co je potřeba k přežití v džungli kapitalismu.
Mladým vědcům bez neurózy, strachu o kariéru a peníze, což způsobují mimo jiné požadavky na citace v odborných časopisech, pandemie (strachu z koronaviru a metastází) nabízí příležitost si připomenout vynálezce a fyzika Nikolu Teslu (1856–1943): Vědecký člověk nemá za cíl dojít k okamžitému výsledku. Neočekává, že se jeho pokročilé nápady a myšlenky snadno uchytí. Jeho práce je jako práce plantážníka – pro budoucnost. Jeho povinností je položit základy a ukázat cestu těm, kteří přijdou. Současnost je jejich; budoucnost, pro kterou jsem opravdu pracoval, je moje.
Naším „ideovým vzorem“ posledních 30 let byly Spojené státy. Nyní jsou značně zasažené pandemií. A nejen to. Sledujeme masové bouře v souvislosti se smrtí George Floyda. Jde jen o dočasné defekty, nebo má americká demokracie a americké postavení ve světě skutečně vážné potíže?
Kdo si myslí, že Spojené státy v dodnes často násilně samopropagované formě demokracie a konání mohou být ideovým vzorem pro představitelný světový řád v budoucnosti, tomu není rady ani pomoci. Smrt George Floyda představuje lidsky tragickou, ne první ani poslední, ale logickou událost na cestě hegemona v odcházení z vrcholu finanční, vojenské a kulturně-hodnotové moci do údolí mnoha jiných realit. Jednou z nich je právě probíhající válka prezidenta USA s demokracií USA. Kdo ve válce vyhraje, nevím. Ať vyhraje prezident, nebo demokracie, radosti v české kotlině nepřibude. Lépe již bylo.
Už v březnu jste psal: „Koronavirovo zpovědní zrcadlo nabízí uvědomit si, že plánovat budoucnost člověka determinovaného od probuzení do usnutí pomocí známých systémů a struktur historismu vede do pekla, podobně jako směrování politických šípů proti Číně a Rusku.“ „Proč existují všechny verze budoucnosti?“ položil jste otázku, na kterou zřejmě každý odpoví podle své vlastní víry, zkušeností, názorů, případně raději neodpoví, protože nevíme. Lze alespoň něco, co se týká budoucnosti, předpokládat?
Jestliže akceptujeme alespoň na okamžik, že poznatky kvantové fyziky, mechaniky a kybernetického modelu funkce mozku nejsou člověkem vymyšlenou iluzí, ale jednou z realit obsahující skutečnosti a fakty v našem vědeckém pojetí, tak vše, co se může stát, se již někde děje bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme, nebo ne. Budoucnost nelze předvídat ani prognostikovat. Budoucnost si můžeme pouze představit, říkal Einstein, pokud mě paměť neklame. Pro vás jako představitelku mladé generace existuje důležitá výzva: dokázat, že řecký básník Hesiodos se mýlil, když napsal: Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, když dnešní mládež převezme do svých rukou kormidlo řízení. Je to mládež nedisciplinovaná, drzá, nesnesitelná… K výzvě s citátem a v závěru odpovědí na vaše otázky si dovoluji přidat osobní názor k zamyšlení: veškerý pokrok ve všech oblastech se bude zdát naprosto bezvýznamný ve srovnání s tím, co přinesou další desetiletí aktuálního století. Přeji si, i když vím, že je to nesmysl, abych mohl žít svůj život znovu, abych viděl všechny ty zázraky, které už jsou za dveřmi a které političtí matadoři, slouhové dvou a více pánů nemohou nebo nechtějí si uvědomit. Souhlasu netřeba.
Psali jsme:
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Daniela Černá
