Pane poslanče, je za námi 31. výročí událostí 17. listopadu 1989. Jak jste to letos vnímal, vzhledem k situaci?
Vždycky jsem bral 17. listopad jako občanský svátek, jsem účastníkem demonstrace 17. listopadu 1989 a patnáct dvacet let jsem v klidu jako soukromá osoba chodil zapálit svíčku.
Posledních asi pět šest let jsme byli svědky toho, že se toto výročí snažili nějaké politické síly ukrást pro sebe. Národní třída začala být okupovaná různými happeningy organizovanými bůhví jakými skupinami, které tam dělali nevím co všechno.
Podle mého názoru tento svátek ztratil klidnou, slušnou a sjednocující ideu, kterou dlouhá léta měl. Letos tam kvůli covidu nebyly žádné estrády a nebyly tam ani žádné bandy darebáků, které okupují pietní místo, takže to vlastně díky tomu proběhlo v klidu.
Co se týče covidu a situace s tím spojené, to je druhá věc. Hlasovali jsme proti prodloužení nouzového stavu, stejně jako jsme dřív hlasovali také, ale to bych úplně nespojoval se 17. listopadem.
Stále častěji slýcháme, že se mílovými kroky jako společnost vzdalujeme odkazu 17. listopadu a tomu, co si národ tehdy vydobyl. Mám na mysli různá okrajování svobod atd. Do jaké míry to je skutečné téma?
V roce 1989 jsme demonstrovali za svobodné volby, za svobodu a skandovalo se „to je naše země“, tedy ne země papalášů nebo nějakých nevolených struktur, ale lidí. Toho se nám podařilo dosáhnout a následovala léta prudkého rozvoje hospodářství, opravovala se města, čistily řeky, vzduch atd. Toto jsou data, nikoli názory. Byly doby, kdy vycházely osmery noviny a všechny psaly jinak, ne každé stejně.
Teď se bohužel zase navracíme do nového typu totality. Lidé jsou zastrašováni v zaměstnání, v médiích, na vysokých školách. Neustále tu vidíme snahy o zničení základních funkcí státu a zničit stát jako takový, protože názory, že stačí, když nám bude vládnout Evropská unie, ničím jiným nejsou. V parlamentu takto vystupuje 25-30 procent poslanců.
Příští rok bude bohužel opět rokem boje za svobodu, demokracii a kapitalismus jako takový. V tomto smyslu se obloukem vracíme.
Proč zrovna příští rok? Spojujete to s volbami, nebo proč zrovna rok 2021 bude bojem za svobodu, podle vás?
Ekonomická krize, na kterou výrazným způsobem svou činností a nečinností v tomto roce zadělala vláda, způsobí velké ekonomické otřesy. A zatím vidíme, že to spíš vede k tomu, že socialisté všech barev a odstínů stát, který už zvětšili a vyžrali do bezvědomí, ještě dalším způsobem trhají na kusy. Každý den to vidím ve Sněmovně.
Situace bude skutečně eskalovat a půjde o to, kdo je pro klasickou demokracii a kapitalismus – a kdo chce nový způsob vlády něčeho, což může z hlediska demokracie, ekonomiky i dalších věcí skončit naprostou katastrofou.
Trikolóra tu bude jedinou silou, která bude hájit kapitalismus a váš majetek. Může se nad tím kdokoli ušklíbat, ale bohužel to tak je.
Proti tomu, že jsou omezovány svobody nebo tu roste atmosféra, která k tomu volá, různí komentátoři tvrdí, že to je konspirace, nesmysly apod. Nicméně zrovna teď výrazná skupina lidí na Twitteru volala po tom, aby se nová středočeská hejtmanka zbavila svého řidiče, protože měl v autě knihu amerického konzervativního publicisty Bena Shapira o stavu západní civilizace…
Vidíme to i ve Spojených státech, kde jsou blokovány výstupy úřadujícího prezidenta, kde vyhazují lidi nejen proto, že jsou proti hnutí Black Lives Matter, ale jenom proto, že to podporují málo. Třeba proto, že nějaký galerista prohlásil, že budou nadále kupovat i obrazy bělošských autorů či něco podobného. Tato věta už pro člověka může znamenat existenční ohrožení.
Začíná to už požírat i lidi nejen mého typu, který tohle nenávidí celý život, ale i lidi levo-středové nebo ty, kteří tyto cesty do otroctví nějakým způsobem podporují nebo podporovali. Nejde jen o lidi z opačného břehu. Viděli jsme to i v komunismu, kdy procesy byly nejvíc namířené proti levo-středovým či komunisticko-středovým občanům. Nenáviděli odpadlíky od své víry daleko víc než toho, kdo má zcela opačné názory.
17. listopad byl prezentován i jako doba našeho návratu do Evropy, návratu na Západ. Jak to vidět v kontextu s trendy, které jsou silnější právě na Západě?
Naše republika tu prožívala rok 1968 jako jistou naději. Patrně šlo o představu dosti naivní, ale bylo to vnímáno jako cesta k větší demokracii. Jenže nikdo nevnímal, že na Západě tehdy došlo k prudkému posunu k maoismu, ke studentským bouřím, k rozvratu hodnot a k začátku postupného ovládání univerzit, veřejného prostoru tím tzv. dlouhým pochodem neomarxistických sil.
My jsme tady v 70. a 80. letech vzhlíželi k Západu, poslouchali Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu a logicky to byla skála, ke které jsme se upínali, ale přes nějaké protiproudy Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové se bohužel řada zemí dostala do pozice, že ten mráz teď přichází z Bruselu, z Washingtonu, a to poměrně silně.
Zásadním benefitem polistopadového převratu byla ekonomická obnova země a zvýšení životní úrovně. Máme se bát, že výsledky oněch 30 posledních let budou smazány? Nebo jde o něco dočasného a vše se vrátí do starých kolejí?
Před třiceti lety se země neuvěřitelným způsobem nadechla. Vznikaly podniky, malé obchody, v kdejaké kočárkárně vznikla třeba kadeřnictví nebo jiné služby a zaměstnávaly řadu lidí. Současnými opatřeními likvidujeme hlavně nižší střední třídu, což bohužel má i politicky katastrofické konotace, pokud se podíváme na dějiny 20. století.
Fotogalerie: - Národní 2020
A jak hluboké důsledky letošní rok bude mít?
Společnost se potřebuje vrátit ke zdravým základům. Například k mezigenerační solidaritě, Trikolóra na toto téma navrhla ve Sněmovně několik zákonů. Covid ukazuje, že v daleko největším ohrožení byli dědečkové a babičky ve státních ústavech a domovech.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, musíme se vrátit i k určité skromnosti. Nemůžeme spotřebovávat víc, než vyrobíme, to je cesta do pekel. Současná doba, kdy ekonomiku uměle ničíme, zavíráme a ničíme zejména malé a střední subjekty, to je cesta, které může být nevratná. Stát nedokáže tisknout žebračenky donekonečna a živit celou společnost. Řada největších výrobců si s vládami dokáže něco vyjednat, aby svoje ztráty sanovala, to bezpochyby, ale dopad na živou ekonomiku to nezmírní.
Nezapomeňme, že společnost šla do krize už předtím. Málo mladých lidí chtělo podnikat, kdy při současné byrokratické době cítili, že je to velice nebezpečná a drahá cesta. Tohle je devastující a nyní to dostává daleko větší rozměr. Asi si teď nepůjdete otevřít restauraci nebo kavárnu.
Opět je dost živo kolem České televize, rezignoval šéf Rady ČT, na Kavčích horách se demonstrovalo, protože je prý ohrožena nezávislost ČT kvůli tomu, že Rada ČT odvolala svůj poradní orgán, dozorčí komisi. Jak to celé vnímáte?
Něco to vypovídá o naší době. Sejde se pár desítek lidí a referují o tom takřka všechna média. Když jsme s Trikolórou měli besedu někde v Horní Dolní, občas tam bývalo také pár desítek lidí, a televize o tom nijak neinformovala.
Kdo má ovládat změny v České televizi? Má to být pan Roll z Milionu chvilek, nebo to má být Sněmovnou zvolená Rada ČT? Rozhodně druhá možnost.
Představa, že neustále budete mít za zadkem různé nátlakové skupiny a nebudete schopen nic rozhodovat... žádný ministr by nic nemohl rozhodnout, pomalu ani parlament. To jsou nedemokratické postupy, které se snaží zničit základní funkce státu.
Fotogalerie: - Autodemonstrace před ČT
Tady ale vystupovali i senátoři a člen horní parlamentní komory David Smoljak mluvil dokonce o tom, že Rada ČT svým krokem porušila zákon…
Jasná je jedna věc. Zákon ukládá, kdy Rada ČT musí tuto dozorčí komisi odvolat. Za druhé, může ji odvolat kdykoli bez udání důvodu. Tečka. Já také mohu odvolat ředitele sekretariátu Trikolóry, protože jsem statutární zástupce, a když tu někdo začne demonstrovat, musí si počkat, až přestanu být předsedou. Je to jasné jak facka. Jako kdyby ředitel školy vyměnil třídního učitele ve 3. B a teď bude proti tomu někdo demonstrovat. Jde o jasně dané kompetence, a u Rady ČT to byla podobná situace.
Zajímavé je, že když dochází k různým změnám, druhá strana, konzervativci či klasičtí demokraté, hned tak proti něčemu nedemonstrují. Také se mi nelíbí, že se v Praze zavírá čím dál víc ulic atd., ale respektuji, že tu někdo vyhrál volby a pokud to chci změnit, musí uspět náš kandidát, který hájí jiné hodnoty, a pak to půjde změnit. Opačný tábor ale funguje nátlakem a demonstracemi, což je takový maoismus v praxi.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
