Kněz Czendlik k 17. listopadu: Tato země funguje dobře, nevím, kde se bere ta nespokojenost. Hodnoty Václava Havla nás obklopují denně

Máme výročí 17. listopadu 1989. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili či nepřiblížili k tomu, o čem jsme tehdy snili, tedy aby fungovala ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura a státní správa? Mnozí lidé totiž zoufají nad tím, kam se naše společnost dostala...

Podle mne naše společnost funguje dobře. Nevím, kde se v lidech bere ona obrovská nespokojenost, o níž hovoříte, ale já si myslím, že nejen naše společnost, dokonce i celý svět se změnil k lepšímu. Hodně jezdím autem a když se dívám na naše silnice, na infrastrukturu, když vidím, kolik prosperujících firem u nás je, tak jsem přesvědčen o tom, že to v této zemi funguje dobře.

Že by to mohlo fungovat ještě lépe, to všichni dobře víme, je to jasná věc. Musíme si ale uvědomit, že nějakého dokonalého stavu nedosáhneme nikdy. Rozhodně bych ale nikdy netvrdil, že je to tady všechno špatně. Soukromý sektor se rozvíjí poměrně dobře a určité rezervy a mezery bych hledal ve státní správě, ve státních strukturách, které lidem život ztěžují a komplikují. Ta negativa a brzdy vidím v různých nařízeních a nesmyslných zákonech, které vycházejí z našeho Parlamentu, jenže tam leckdy přijímají nařízení Evropského parlamentu. Dá se říci, že i já vidím, jak o ty naše „vybojované" svobody krok po kroku přicházíme a čím dál více je náš život regulován.

Víte – čím vyspělejší společnost, tím méně příkazů, zákazů, nařízení a zákonů potřebujete, a čím primitivnější, tak tím jich potřebujete více. Domnívám se, že si někteří „nahoře“ asi myslí, že obyčejní lidé jsou primitivové. Není tomu tak, podle mne jsou inteligentní a schopní, jen je potřeba jim nechat víc prostoru a svobody pro to, aby v dnešní společnosti mohli fungovat.

Do jaké míry se podle vás některým skupinám obyvatelstva dnes žije těžko? A co by se mělo udělat pro tyto sociálně slabé skupiny obyvatel?

Tento jev „nespokojenosti“ kolem sebe hodně pozoruji, ale myslím si, že je to následek toho, co nás dělá nesťastnými. Ono vysvětlení jsem četl u ekonoma Tomáše Sedláčka, jenž pravil, že základní potřeby máme uspokojené, ale naše touhy jsou nekonečné. A ty touhy nás ženou dál a vytvářejí spirálu, takže pak chceme čím dál více a neumíme se radovat z toho, co máme.

Ale pravdou je, že nemůžeme zavírat oči před tím, že nám tady roste skupina chudých, kteří se dostali do finančních problémů leckdy svými touhami, které je zahnaly do ekonomického kouta tím, že si půjčili peníze. Musejí si ale uvědomit, že nikdo z nás nemá prostě na všechno! Ani já nemám na všechno, ale nikomu nezávidím. Mám se dobře, ovšem vím, že existuje nemalá skupina lidí, kteří se tak dobře nemají. Ale nemohou přece za svůj osud obviňovat ostatní kolem sebe!

Já vždycky říkám, že Pánbůh nám dal ruce, nohy, rozum a srdce a tím vším se musíme postarat sami o sebe a nespoléhat na to, že se o nás bude starat stát. Stát nám bude vždy překážet, leckdy může i pomoci, ale důležité je si umět pomoci sám. Osobně mám s nemajetnými a nemocnými lidmi soucit, angažuji se proto v různých benefičních projektech, protože vím, že je mnoho těch, kteří za svůj neradostný osud nemohou. Právě tady je důležitá pomoc nás všech, kteří bychom měli umět vůči slabším projevovat podíl solidarity.

Akcentujete hmotně zaměřené záležitosti. Je to tak, že český národ už nesouzní s myšlenkami Václava Havla o lepším světě, o šíření globálního dobra, pravdy a lásky a jde mu nyní o praktické zajištění fungování státu tak, jak to nastavuje Andrej Babiš už tím, že je to miliardář a mnoho lidí s ním prostě souzní?

Těžko budou mluvit o naději, o víře a o lásce lidé, kteří řeší každodenní problémy. Tyto hodnoty jsou sice důležité, ale leckdy je opravdu důležitější zajistit si tzv. hmotné potřeby. Otázkou samozřejmě je, co si lidé pod těmito potřebami představují. Já si myslím, že hodnoty, s nimiž přišel Václav Havel, nás obklopují denně a i když by nás v životě potkalo cokoliv – třeba i vězení – tak vnitřně přece můžeme zůstat svobodnými a věřit v krásné věci. Už z toho důvodu jsem za Havla moc vděčný.

Máme svobodu, máme demokracii a i v mediálním prostoru může každý projevovat svůj názor. Á propos – uvidíte, kolik lidí projeví svůj názor jen pod tímto rozhovorem, který spolu vedeme! Ale ani za negativní vyjádření se dnes už nikomu nemůže nic stát, protože si každý může říkat, co chce. A na tyto hodnoty bychom rozhodně neměli zapomínat. Člověk, který je výše postavený – třeba profesionální politik – by měl o to více těmito hodnotami žít a snažit se je prosazovat. Protože peníze nevyřeší všechno.

Před pár dny do ulic Varšavy a mnoha dalších polských měst vyrazily tisíce lidí, aby si připomněli 99. výročí obnovení existence Polska. Zatímco se vrcholní státní představitelé modlili u hrobu neznámého vojína, tak o několik set metrů dále lidé protestovali proti vládě a dokonce stovky neonacistů provolávaly hesla proti imigrantům, Židům a homosexuálům. A byly to masivní akce... Vy jste Polák, takže je namístě se otázat, co se to děje? Je snad v Polsku ohrožena demokracie?

To všechno nejsou ekonomické protesty, ale ideové protesty. Demokracie zatím v Polsku není ohrožena, jen prostě pociťujeme, že by mohla být ohrožena. Když ale lidé protestují, anebo demonstrují ve jménu takových hodnot jako je demokracie, pak je to poměrně dobré znamení, protože se neřeší existenční problémy. Ony protesty v Polsku bych přirovnal k našemu láteření na to, že byla malá účast ve volbách, ale kvůli tomu si přece nikdo nemyslí, že se něco totálně hroutí!

Takže o co jde?

Panuje tam situace, která není nepodobná té, která se u nás vyskytuje před volbami, kdy se hovoří o migraci, pak zase o lithiu, anebo o zdanění církevních restitucí. To znamená, že se vymýšlejí zástupná a populistická témata a dělá se to jen proto, aby dotyční získali určitou podporu u občanů. Protože s okamžikem, když končí volby, tak začínají další volby a nespokojené lidi je přece potřeba si nějakým způsobem udržet...

Pokud jste zmínil církevní restituce, tak není namístě si přiznat, že peníze, které by se zdaněním restitucí získaly, by šly pro dobro státu a tudíž pro dobro nás všech?

To nevím, pro mne je to již uzavřená kapitola. Vždycky si při těch debatách představuji, jak stát hospodaří, jak se o nějakých dvacet miliard prodražil tunel Blanka, a i další věci jak se prodražují. Podle mne je stát tím nejhorším hospodářem a je na tom dokonce hůř než leckteří zadlužení lidé. Rozhodně by lidé vládě a ministrům svoje osobní úspory nikdy nesvěřili, neboť vidí, jak roste státní deficit. Je přece známo, že každého z nás stát zadlužil částkou větší než je sto tisíc, takže toto je také potřeba vnímat.

Státní úředníci prostě prošustrovali miliardové částky, které si běžný člověk ani nedokáže představit, ale nic se s tím neděje a život běží dál. No a když peníze chybějí, tak pak zvedneme lidem daně, zavedeme nějaký další systém, které bude lidi ještě víc kontrolovat a budeme od těch lidí dostávat čím dál více peněz...Takto by ale stát neměl hospodařit..

Trošku mi utíkáte od tématu, takže se otážu přímo: Vy nesouhlasíte s tím, aby byla peněžitá část církevních restitucí zdaněna?

K tomu bych použil přirovnání. Kdyby vám ukradli auto a pak vám policie ono auto našla, vy ho tak dostali zpátky, ale bude to počítáno nakonec tak, jako by to byl váš příjem, který vám zdaní, co byste dělala? Anebo když dostanete za to ukradené auto od pojišťovny peníze a pak vám to zdaní... To nemá svou vnitřní logiku. Je to dvojité potrestání. Je to jako s dítětem. Dítě, když shodí skleničku ze stolu, tak pak ví, že udělalo něco špatného, ale přijde maminka a ještě od ní dostane na zadek. A takto se stát snaží postavit k restitucím. Ovšem já si myslím, že to je bublina, že to je téma, které se na chvíli dostane na povrch, ale pak zase usne. Ale aspoň mají politici o čem mluvit. Určitě jim téma církevních restitucí naplní jejich další debaty ve sněmovních lavicích.

Před sebou máme prezidentské volby. V souvislosti s tím se stále hovoří o špatném zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana. Je v kondici vyhrát prezidentské volby? Může jej ohrozit kandidatura expremiéra Mirka Topolánka? Komu budete při těchto volbách držet palce?

Prezidentské volby jsou pro mne těžkou otázkou. Nechci totiž někoho ovlivňovat svým názorem a ani prozatím nevím, koho volit budu. Své názory v této věci dokonce ani nechci naplno zveřejňovat, vždycky to glosuji tím, že se slušně vychovaný člověk nikdy neptá, koho jsi volil, kolik vyděláváš a jak jsi na tom zdravotně...

Kdysi jsem se s panem prezidentem Zemanem setkal a on mi tak trochu vytknul, že jsem jej nevolil. Měl pravdu, volil jsem za prezidenta někoho jiného. Ale ani teď jej asi volit nebudu, ovšem pouštět se do debat o jeho zdraví mi nepřipadá fér. To přísluší jen jemu. Od těch, kteří mediálně řeší jeho zdraví, to je podpásovka.

Prezident Zeman příští týden jede do Ruska a s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. V souvislosti s tím se ale skoro vždy řeší, proč prezident jezdí hlavně na Východ a že bychom se jako země měli orientovat spíše na Západ. Mají podle vás podobné debaty nějakou relevanci?

Jak v politice skoro mizí rozdíly mezi levicí a pravicí – což je následek toho, jak se svět globalizuje – tak podobně nemůžeme svět už rozdělovat na Východ a na Západ ve směru chápání komunismu a kapitalismu. To už je za námi, překonali jsme to, nedochází tady k nějaké konfrontaci, ale z ekonomického hlediska chápu, že české ekonomice, která je především orientována na Německo, může pomoci i ruský a čínský kapitál. Ale není to automaticky záruka toho, že se to skutečně stane a naší zemi to pomůže.

I tady použiju jednoduché přirovnání. Podívejte se, jak hraje Slavia Praha, kterou koupili Číňané. Dávají do toho peníze, nakoupili hráče a přitom to nijak výrazně nefunguje. Na druhou stranu Viktorka Plzeň, která si nechala svoje české hráče, kteří tam jsou sehraní a pouze je tam posílení ze Slovenska, je lídrem. To znamená, že ty velké země, o nichž se hovoří jako o našich „pomocnících“, nás naopak mohou vysát.

Ale na posuzování toho, co je pro nás dobré a špatné, jsou odborníci, kterým se říká prognostici. A pan prezident je prognostikem, tak doufám, že se ve svých prognózách neplete.