Máme výročí 17. listopadu 1989. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili či nepřiblížili k tomu, o čem jsme tehdy snili, tedy aby fungovala ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura a státní správa? Mnozí lidé totiž zoufají nad tím, kam se naše společnost dostala...

Podle mne naše společnost funguje dobře. Nevím, kde se v lidech bere ona obrovská nespokojenost, o níž hovoříte, ale já si myslím, že nejen naše společnost, dokonce i celý svět se změnil k lepšímu. Hodně jezdím autem a když se dívám na naše silnice, na infrastrukturu, když vidím, kolik prosperujících firem u nás je, tak jsem přesvědčen o tom, že to v této zemi funguje dobře.

Že by to mohlo fungovat ještě lépe, to všichni dobře víme, je to jasná věc. Musíme si ale uvědomit, že nějakého dokonalého stavu nedosáhneme nikdy. Rozhodně bych ale nikdy netvrdil, že je to tady všechno špatně. Soukromý sektor se rozvíjí poměrně dobře a určité rezervy a mezery bych hledal ve státní správě, ve státních strukturách, které lidem život ztěžují a komplikují. Ta negativa a brzdy vidím v různých nařízeních a nesmyslných zákonech, které vycházejí z našeho Parlamentu, jenže tam leckdy přijímají nařízení Evropského parlamentu. Dá se říci, že i já vidím, jak o ty naše „vybojované" svobody krok po kroku přicházíme a čím dál více je náš život regulován.

Víte – čím vyspělejší společnost, tím méně příkazů, zákazů, nařízení a zákonů potřebujete, a čím primitivnější, tak tím jich potřebujete více. Domnívám se, že si někteří „nahoře“ asi myslí, že obyčejní lidé jsou primitivové. Není tomu tak, podle mne jsou inteligentní a schopní, jen je potřeba jim nechat víc prostoru a svobody pro to, aby v dnešní společnosti mohli fungovat.

Do jaké míry se podle vás některým skupinám obyvatelstva dnes žije těžko? A co by se mělo udělat pro tyto sociálně slabé skupiny obyvatel?