„10. května přijela česká správa z Turnova. Snesly se na ně první kulky, jen co dorazili na náměstí. Střílelo se z kulometů přímo z radnice,“ upozornil Ivan Rous, historik ze Severočeského muzea v Liberci. Ani Rudá armáda ve městě nezůstávala. „Přes Liberec utíkaly německé jednotky na Západ. Mezi nimi i slušně vybavené zbytky divizí SS, takže o pravověrné nacisty tu nebyla nouze. Máme i nepřímé doklady, že tu šlo o krk ještě řadu dní po válce, což ostatně uváděli sami příslušníci Rudé armády,“ vysvětlil.
Připomínáme si konec války, mluví se o osvobození. V Liberci místní lidé, převážně Němci, to ale jako osvobození zrovna nebrali... Jaký byl konec války v Liberci?
Jako osvobození to pochopitelně nebrali. Liberec měl specifikum. Město nebylo během války bombardované, ani se přes něj nepřelila fronta. To znamená, že Němci tu žili v relativním klidu. Jediné, co věděli ke konci války, bylo, že k nim postupuje Rudá armáda, že je zle. Tohle téma je hodně nepopsané. Že by tu zavládlo nadšení, tak to rozhodně ne. Ale vyskytovaly se tu i české enklávy a pak zde byli totálně nasazení Češi v pracovních táborech a Rusové a další v zajateckých táborech. Tady se slavilo. Ale v prvních dnech opatrně, protože zde německé obyvatelstvo bylo podle dostupných zpráv velmi nepřátelsky naladěno.
Traduje se i historka, jak představitelé českého národního výboru přijeli 10. května na libereckou radnici a střílelo se po nich...
V 18:00 přijela česká správa z Turnova. Na českou skupinu se snesly první kulky, jen co zastavili na náměstí. Střílelo se z kulometů přímo z radnice a dalšího domu. Hodinu po sobě stříleli a pak obsadili radnici. Následovala střelba z protějšího domu a Čechům došla trpělivost. Podle popisu „potkali procházejícího se“ podplukovníka Rudé armády a požádali o pomoc. Přijely dva tanky a spustily kulometnou palbu do domů, odkud se střílelo. Podplukovník pak doporučil odjezd z Liberce, neb ani on nezůstane přes noc. Češi si vzali 35 rukojmí a svištěli zpátky do Turnova.