V posledních dnech se mluví o událostech v souvislosti s 50. výročím srpnových dnů roku 1968. Protesty vyvolaly diskusi, nakolik je něco porušení pietního aktu a nakolik jde o svobodu slova. Jak vy sám vnímáte to, co se stalo před budovou Českého rozhlasu?

Osobně jsem tam byl, protože jsem se přišel poklonit památce těch, kteří v roce 1968 zemřeli. Hlavně ti před budovou tehdy Československého rozhlasu. Mohu říci, že jsem neměl ten pocit, že by byl nějakým zásadním způsobem pietní akt zneuctěn. Lidé, kteří se tam sešli, svobodně vyjádřili svůj názor. Myslím si, že se na věc musíme podívat z širšího kontextu. Hovořil tam premiér vlády, která se po bezmála třiceti letech od roku 1989 poprvé odhodlala opřít se o hlasy komunistů, což je symbolické. V roce 1968 jsme také – i když samozřejmě v jiném historickém kontextu – poznávali, co je to hodnota svobody, svobody slova a projevu, takže udělali závěr, že jim vadí, když premiér této vlády vystupuje při takové události a vzali to jako příležitost upozornit, že s tím prostě nesouhlasí.

Jestli mi něco přišlo za hranou a co narušilo pietní akt, tak poslední poznámka premiéra Babiše, kdy se obrátil na přítomné protestující a poděkoval jim za hlasy. Přišlo mi, že to narušilo pietu, paradoxně.

Při podobně významných vzpomínkových akcích je standardní posloupnost při zvaní významných státních představitelů. Neměli však přesto organizátoři počítat s tím, že se přesně takové věci s osobou Andreje Babiše mohou stát?

To netuším. Myslím, že to nebylo na organizátorech, ale na premiérovi. Měl si uvědomit, že věci mají nějakou symboliku, kontext a aktuální souvislosti a měl ty věci dopředu zvážit. Nakonec stojí v čele koaliční vlády, takže bylo možné věc řešit i s koaličními partnery.