Líp už nebude. Vykecáváme se na internetu a USA všechno slyší. Tisíc euro každému občanu, navrhla pravice, přemítá novinář Josef Brož

Od počátku velké ekonomické krize před sedmi lety byli stále hlasitější kritici současného ekonomického systému, kteří se po krachu amerických bank snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, se ostře naváželi do finančního systému dle nich založeného na bublinách, dominanci dolaru a snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Myslím, že jsme se daleko nedopracovali. Většina hloupých nebo navedených opakuje liberální mantru: bude líp. Ale ono nebude. Většina analytiků vykládá současnou krizi jako nějaké nedopatření, ale ono je toto „nedopatření“ v základech samotného kapitalismu. Obávám se, že nás čeká mnohem hlubší krize, a to v horizontu dalších deseti let.

Mrzí mne, že se tu stále píše a mluví o „budování kapitalismu“ jako kdybychom byli na počátku 90. let, kdy nastupoval k moci Václav Klaus. Liberalismus bez přívlastků, neviditelná ruka trhu, co vše vyřeší, a společnost, založená na nabídce a poptávce je tím nejlepším, co bychom si měli ve svých domovech přát. Přitom poslední fáze je v duchu: zadlužte se, zadlužte se. A když se všichni zadluží, titíž křičí: Jste dlužníci, dlužníci! A to poslední heslo je: plaťte (parazitům)!

Výrazným rysem tohoto systému, co zažíváme v souvislosti s Řeckem, je rozpad státu. Ten byl přitom jediným a posledním garantem sanace dluhů, jež způsobily všechny ty finanční bubliny, a které zaplatili lidé. Mimochodem, všimli jste si návrhu středopravé vlády finského premiéra Juhy Petri Sipiläa, jež se rozhodla k experimentu s univerzálním příjmem? Základní příspěvek 1000 eur měsíčně by se vyplácel každému občanovi bez ohledu na věk, společenské postavení nebo zdraví.

To svědčí mimochodem o tom, že liberalismus narazil na dno. Chce-li si stát ještě udržet své další kontury, nemůže být v otroctví bank a finančních institucí, ale musí zahájit vlastní sebevědomý postup. Ve Finsku návrh podporuje 79% obyvatel. Jak by to dopadlo u nás?

Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Vidím to ryze apokalypticky. Myslím si ostatně, že náš současný příběh má všechny rysy apokalypsy. V té souvislosti stojí za to promyslet, do jaké míry jsme podlehli propagandě o vítězství demokracie nad komunismem. Protože ani jeden termín nemá v zásadě opodstatnění: my zde nežijeme v demokracii a předtím jsme nežili v komunismu. Byly to jen dvě tváře kapitalismu. Tzv. komunismus neboli reálný socialismus, byl v zásadě státem řízeným kapitalismem, zatímco ten tzv. demokratický se silným nástupem globalizace, o níž dělal bývalý prezident Václav Havel jen zoufalé konference, dorazil i sem.

Výsledkem je skutečnost, že prožíváme totální odlidštění vztahů: ekonomických, společenských, a řekl bych i vztahů intimních. Proměňuje se vše v otázce vztahů, které jsou stále více v duchu: co za co, a co za kolik, a láska a přátelství jsou tak vzácné kategorie, jako nikdy. Žijeme otřesný zánik společnosti, v níž se stává člověk člověku ne vlkem, ale děvkou. Jeden na druhém profituje, parazituje, okrádá ho, psychicky i fyzicky.

Dal by se v tom najít i rys optimismu, jistě, odněkud musí přijit odmítnutí tohoto systému, vzpoura, pokus o něco více, než jen blouznění o tzv. občanské společnosti. Ale nevidím tady moc zřídel odporu, jen rezignaci, apatii, a pokus o vymizení. Což patrně souvisí i s revolucí informačních technologií, které po prvotním nadšení, kdy jim spousta lidí propadla, jen vztahy ničí.

Kdysi jsem chodil do Svobodného slova jako elév, abych si jen tak pokecal... Dnes se všichni vykecávají na Facebooku, ale chybí tomu ta samozřejmost a příjemnost setkávání; Facebook navíc, po odhaleních s NSA, vypadá jen jako předsunutá hlídka amerických rozvědek v orwellovském smyslu slova. Big brother is watching you. Tak, teď je to tady, a není to podobenství o SSSR, ale o dnešním kapitalismu, co se převléká do beránčího roucha demokracie. A jsou lidé, co to ještě žerou: chodí k volbám, kroužkují… místo toho, aby se rozhodli ten systém en bloc odmítnout!

Budoucnost ekonomického řádu světa? Bude záležet na alternativních podobách toho, jaký by mohl „jiný řád“ světa být. Zajímavé, jak se do vizí nevejde ani Rusko, ani Čína. O Rusku my víme jen to nejhorší, zatímco všichni prodavači na Vinohradech jsou buď Číňané nebo Vietnamci. O čem to svědčí? Ptejme se podoby našich rodin, ptejme se na rozpadlé vztahy, kde víra nic neznamená. Návrat konzervatismu? Ano, možná… možná nás právě toto čeká. Jak to souvisí s ekonomikou? Pokud nechceme zaniknout, musíme se rozmnožovat.

Fotogalerie: - Ostrava Proti invazi

Rozšiřují se v jistém smyslu katastrofické odhady, že v rámci zvyšující se automatizace a robotizace ve výrobě bude třeba k práci tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat a jedinou možností bude vytvoření umělých pracovních míst státem, což bude stát velké peníze a bude nutné razantně zvyšovat daně. Co soudíte o takové konstrukci? Je to alarmistická obava?

Nemyslím, zmínil jsem se již o finském návrhu. Pokud se totiž rozpadne stát, a nadvládu nad tím, co tu zůstane, získají anonymní nadnárodní korporace, možná dojde k novému definování identity lidí: již méně na úrovni národů a národností, možná vůbec na základě víry (byť ta se ukazuje jako silný tmelící organismus), ale pouze na úrovni těch, kdo ovládají a těch, kdo jsou ovládáni. Něco jako „nový feudální řád“. Všimněte si, za kolik dnes mladí lidé pracují v Česku u McDonald´s – víte to? Jednou jsem se tam náhodou ptal: 43 Kč za hodinu.

Kromě věci uvedené v předchozí otázce se nyní – hlavně kvůli vysoké migraci – hovoří o doutnajícím problému v Africe, kterým brzy bude obrovský nedostatek vody, k tomu stále rostoucí populace planety hlavně v chudých částech světa apod. Dokážeme si s tím poradit? Hrozí planetě přelidnění v takovém měřítku, že nebude moci značnou část lidstva uživit? A co v takovém případě? Některé radikální názory tvrdí, že přelidnění budou postupně řešit války, jako tomu tak bylo i v minulosti…

Při pohledu na mapu světa musí být jasné, že Evropa je rájem s nejmenší natalitou, kde lidé žijí v přepychu – ti ostatní, a Afrika je toho nejlepším důkazem, jsou ne-lidé, nemají to základní, o čem věříme, že patří k civilizaci, a navíc jsou velmi stiženi různými nemocemi. Mám přítelkyni v Malajsii, která dobrovolně pracuje pro jednu neziskovou organizaci a ona mi bez mrknutí oka řekla: „Ano, měla jsem nějakou exotickou chřipku, naštěstí na to byla vakcína!“ Kolik takových vakcín je v Africe?

Myslím, že si s tím poradit nedokážeme. Ale byl bych v předpokladech velmi opatrný. Vidíme země jako Nigérie, Tanzánie, Kongo, Niger, Uganda, Etiopie, Zambie, Mozambik nebo Mali, které vykazují velké nárůsty obyvatelstva a mají v průměru sedm dětí na rodinu. Světová populace, jež dosáhla jedné miliardy na počátku 19. století, se zdvojnásobila na dvě miliardy ve 20. letech minulého století. V 90. letech dosáhla již šesti miliard a sedmi miliard pak v roce 2011. Někteří experti ale mluví o očekávaném poklesu, takže těžko soudit. My ale podle poslední statistiky rozhodně vymíráme. Možná bychom měli začít přemýšlet o tom, kdo jsme to my, že?

Ohledně válek bych řekl, že jich není právě málo. Kolik lidí stála válka v Sýrii? Kolik lidí vůbec zahynulo na Blízkém východě? Kolik jich bylo? Jak je na tom Jemen, jak je na tom Kongo, Čad, Eritrea, Mali? Všichni ti uprchlíci, kteří se nyní valí k nám, vypovídají o síle krize, kterou tyto regiony prožívají. Zatímco v „pevnosti Evropa“ porodnost klesá, tam, kde jsou lidé zbídačení, se množí... Důvod? Síla náboženství a tradice. Ještě moje babička pocházela z dvanáctičlenné rodiny.

Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem a tak nám byl předkládán. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Ukrajina je velká neznámá. Myslím, že málokdo ví, co se tam ve skutečnosti děje. Vím pouze tolik, že jsou snahy Ukrajinu ovládnout, což není žádné tajemství; pracuje na tom i část české diplomacie (a mám s tím osobně velmi nepříjemnou zkušenost), která je ale někdy papežtější než papež (což souvisí se slouhovskou rolí, kterou jsme si o vlastní vůli osvojili); rozhodující úlohu v tomto vývoji hraje ale Amerika: jsou tam její poradci, část nynějšího ukrajinského establišmentu podléhá americké direktivě.

Role Ruska, o němž se v českých médiích vysílají naprosté hrůzy, není nevinná. Stačí ale jen letmý pohled do slovníku, abyste se dozvěděli, kdo byla Kateřina Veliká (a její poradce, jistý Potěmkin), nejen Vladimir Putin. Pokud tohle zjistíte, pochopíte například, proč většina obyvatel třetího největšího města, kde Česká republika umístila před rokem svůj konzulát, chce zůstat u jména Dněpropetrovsk, jenž odkazuje na památku bolševického revolucionáře. Přitom právě Kateřina – a podle ní se to město na Dněpru jmenovalo – chtěla vybudovat z města Jekatěrinslav. Proč nechtějí Ukrajinci na východě název Sičeslav, jenž odkazuje na roční působení ukrajinského státu?

Patrně identita této země není jen jedna. Nerad to tu opakuji, ale v téhle zemi žila do roku 1925 v klíčových městech většinová populace, jež mluvila rusky. Nikoli nezanedbatelná byla také populace židovská. Byli tam i Češi. Ale na českém velvyslanectví v Kyjevě se raději zabývají krymskými Tatary, nepředpokládám, že by chtěli podpořit chalifát, že? A Ukrajině se říkalo Rus, Ukrajincům Malorusové. To se dnes nikomu nehodí: ale ti lidé to mají zapsané v genech.

Západ, ale spíše Amerika kdysi z Texasu viděla svět jako střelnici. Myslím, že nyní část jejich lidí ve funkcích přistupuje ke světu mnohem opatrněji, zvláště John Kerry, protože tohle by neměla být nová válka, jak se někdy tváří Joe Biden. Neměli bychom se ale mýlit v jednom: na Ukrajině válka běží! Jsou tu přece povoláváni k mobilizaci všichni muži včetně seniorů. Co jiného to je, než válka? Ze strany Ruska jde o hru na uznání jejich nároků. Každá iniciativa, včetně té poslední, francouzské, poslance Thierryho Marianiho, ale může pomoci k ochladnutí horkých hlav.

Ano, Američané mají důvod Rusko oslabovat. Ono ale Rusko se oslabit nenechá. Pro to nemusíme chodit jenom do historie (Berezina, Stalingrad).

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, posiluje vojenskou přítomnost blízko svých hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

Nevyhrocoval bych to nad únosnou mez.

Pokud jde o obranu naší země, spoléháme na spojenecké závazky NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit?

Sama česká armáda se odzbrojila do té míry, že může jenom dělat svaly na Islandu s vypůjčenými letadly. Jak se jmenují: F16? Nebo Grippeny? To je jedno. Je někdy smutné poslouchat bývalé vojáky (včetně plukovníka Pavla Skácela), kteří zažili ještě komunistickou československou armádu. My jsme přece ztratili suverenitu právě díky tomu, že jsme rezignovali na vlastní armádu. Proč to mám opakovat?

Česká armáda není schopna ničeho jiného, než velmi specifikovaných misí pod dohledem strýčka Sama. Liberec nebo Chrudim, dvě místa, kde vedle Vyškova, z kterého se stalo cvičiště pro každého, kdo zaplatí, nevybudujete armádu. Ti lidé jsou dobří, velmi dobře cvičení, s nostalgií ale vzpomínám na pýchu chemiků… Kde jsou tankisté? Moli je sežrali? Nebo někdo jiný?

Nakolik je podle vás reálné nebezpečí současných a třeba i nových forem války? Jak by se na ně měla naše země a její spojenci přichystat? A půjdeme-li do detailu, k jednotlivému občanu, je nutné něco dělat s absencí vojenských schopností či prosté fyzické zdatnosti? Je dobré v nějaké formě obnovit základní vojenskou službu? Pokud by nastala taková situace, šel byste vy sám bránit zemi a vyzýval byste k tomu i ostatní?

Budoucí podoba války bude jiná než v minulosti. V kategorii občana bych si myslel, že by se vyplatila nějaká občansko-vojenská aktivita, ale o její podobě se mi nechce přemýšlet, omlouvám se. Jsem absolventem Vojenského gymnázia Jana Žižky v Opavě, takže jistě mne omluvíte. Základní službu bych neobnovoval. Jestliže prezident Miloš Zeman, který má modrou knížku, mluví o tom, jak by bránil naši zemi se zbraní v ruce, rád se vzdávám i odpovědi na tuto otázku. Zde, jako kdykoliv jindy, nerozhodují slova, ale činy.

Nad ruským nebezpečím v současné době převládá nebezpečí tzv. Islámského státu, který rozvrací státy zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. Existuje mapa vysněného rozsahu území, které by IS chtěl: polovinu Afriky, západní Asii, jižní Evropu. A někteří učenci mluví o tom, že islám jako takový má ve svých základech povinnost dobýt celý svět. Prezident Zeman přirovnává IS k nacistickému Německu a vyzývá, abychom nezaspali. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru?

Jistě, že hrozí. Ale není to jediná hrozba. Největší hrozba, dle mého, hrozí zejména západní Evropě – už jsme se o tom jednou v rozhovoru pro PL zmiňoval – od třetí generace neintegrovaných potomků uprchlíků. To je jádro pudla. Právě tito rekruti tvoří tu nejnebezpečnější základnu teroru na Západě. S některými jsem si prožil pěkné léto na brigádách v Burgundsku: nezapomenu na jednoho Tunisana, který mi na otázku, proč studuje chemii, odpověděl: „Abych vyhodil Západ do povětří!“

Rozumějte, já jsem byl z Východu, žádného Západu, proto mi to řekl. Bylo to v roce 1990.

Radikalizace těchto lidí z důvodů spirituální vyprázdněnosti současné západní společnosti je ryzím podhoubím pro toto angažmá. Srovnávat IS s nacistickým Německem je ovšem ahistorické, stejně jako nazývat islamisty fašisty. Kolik ještě slovní ekvilibristiky budeme potřebovat, abychom popsali elementární problém? Ten spočívá v násilné kolonizaci 19. století, v jejíchž tenatech jsme nakonec skončili i my.

Víme, že podle francouzského historického mustru, plánu kolonizace, vznikl i protektorát Böhmen und Mären? A co to zanechalo za stopy na duši? Zeptejte se svých dědečků a babiček, možná vám to řeknou i německy. Danke schön, nebo spíše: Merci beaucoup!

Když mluvíme o rozdílu mezi Evropou a islámských světem, zmiňuje se, že zatímco my, Evropané, jsme se naučili žít bez Boha a víry, muslimovi zasahuje do života náboženství mnohem drtivějším způsobem, posiluje ho a dává mu i pocit nadřazenosti nad námi, kteří Boha nemáme a místo něj máme alkohol, porno apod. Je to správná interpretace?

Ne. Myslím, že takto se to říct nedá. Náboženství se nedá srovnávat s alkoholem nebo pornem, sorry! A o té nadřazenosti, zase z osobní zkušenosti, bych rád něco řekl! Neviděl jsem nikdy nadřazeného muslima! Zato jsem viděl hodně Evropanů, a byli to hlavně Francouzi, kteří si mysleli, že sežrali veškerou moudrost světa: ti úředníci na pražském Francouzském institutu na počátku 90. let, vždyť ti se tu chovali jako v Africe! Hrůza! Vzpomínám si na jednoho namyšlence, historika na náhradní službě jménem Michel Grabar!

Tajemství víry, a u toho bych rád zůstal, je vlastní křesťanům, stejně jako muslimům (a dalším), proto bych to celé takto nerozděloval. A navíc si myslím, že pokud nás, kteří si dnes namyšleně myslíme, že jsme Západ (a chováme se často jako sovětský Východ), něco spasí, bude to právě Bůh! To není vzkaz fanatika, to je zpráva o nicotnosti našich úvah a schopnosti srovnání a označování.

A jak jsme na tom vlastně my, lidé Západu, s nábožensko-filozofickými základy našeho života? Přivádějí nás dosavadní hojnost a svobodomyslnost k životu bez přemýšlení o tom, kdo jsme, co máme dělat a co je či není správné? Nahradili jsme náboženství, alespoň tedy většina Evropy, něčím jiným, co nás v tomto směruje?

Nedefinuji se jako člověk Západu. Dokonce to považuji svého druhu za urážku. Každý máme právo vyznávat víru, jakou chceme, a Západ s tím nemá nic společného. Já se osobně definuji v kritickém slova smyslu jako potomek dvou tradic, a to je důležité. Naše území není jednolitou západní krajinou. Ctím, že je mi blízká voltairovská kritická tradice, mám ale zároveň velký respekt k síle východního, zvláště islámského myšlení. Vždyť celá tzv. západní civilizace byla formována právě tímto proudem!

Miluji Friedricha Nietzscheho, pro jeho bourání model, méně již ale pro jeho (dobový) antisemistismus, protože judaismus je pro mne velká, obrovská studnice poznání, mohu-li to vůbec takto říct. Ale když si čtu súru 34, není krásnější (inch allah), jejich statut je ale jiný, než má Bible. V Tóře je to jinak, přesto to není nijak vzdálené – jde stále o jednoho Boha – proto si myslím, že bychom si měli v zásadě rozumět!

Zásadním tématem současnosti je migrace. Jak si v tomto směru EU v rámci současných diskutovaných řešení vede? Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Oproti tomu liberálně orientovaní lidé spílají veřejnosti, že uprchlíky nechce, je rasistická a necitlivá k lidem v nouzi. Je možné se dobrat, kdo je v tomto sporu v právu a proč?

Vidím to tak, že naše civilizace – ta, o níž mluvíte jako o evropské – končí, pokud již neskončila. Naší rolí bude nyní pouze to, abychom dokázali usměrnit přesun lidí, kteří nevědí, že jsou reprezentanty změny; a ta změna bude změnou i pro ně, a sice zásadní změnou světa. My se o své zdroje musíme podělit, protože není fér, že jsme využívali ty jejich sami pro sebe. Musí tu dojít k nějakému konsensu, že jsme všichni lidé. Nejde to udělat tak, že budeme stavět ploty, panebože!

Dějiny našeho kontinentu nebyly jen konstrukcí jedné rasy – byť se o to kdosi někde támhle v Německu kdysi snažil – ale jsme produktem pohybu, změn, vývoje. O to jde. Rasismus bych nevytahoval, lidi jsou prostě překvapení, že se jich týká něco víc, než že právě zlevnili maso na Pohořelci, jak pravila v seriálu Kamarádi herečka, jejíž jméno mi uniká. Už jsme v tom: v proudu globalizace, jejímž produktem není jenom oslabení identit, ale i velký pohyb lidí, nejen zboží a kapitálu. O to je to drastičtější.

Žijeme mezi Západem a Ruskem. S oběma stranami jsme si zažili to dobré i to zlé. Jaký vztah máme najít k Rusku? Jsou u nás lidé, kteří tvrdí, že Rusové nás chtějí, když ne napadnout, tak pokoutně ovládat, šířit u nás jen to nejhorší a zneužívat nás k rozbíjení Evropy. Jiní lidé zase tvrdí, že budoucnost Evropy je v náručí s Ruskem – buď kvůli nutnosti kolektivní bezpečnosti Evropy, panslovanským idejím, nebo proto, že Rusko je součást BRICS, podle nich politicko-hospodářské aliance budoucnosti. Kde je pravda?

Ani v jednom řešení. To není válka, kde jeden porazí druhého. O sobě máme to nejhorší mínění; a měli bychom dělat mnohem více – zejména ve vztahu k Rusku. O Západu jsme si vysnili něco, čím není, a nikdy nebyl. To ale neznamená, že bychom měli Západ zavrhovat. Zkrátka, měli bychom být hrdí na to, čím jsme, a to, co je v nás špatné, utlumovat. A kým jsme? Středoevropany, neměli bychom na to zapomínat. Umíme rusky. Kdo si to ale chce přiznat? Umíme ale už i anglicky, a pokud se budeme snažit, dopracujeme se i k francouzštině.

Každý z jazyků je velkou civilizací. Vždy mne fascinuje, kolik sovětismu nacházím v českém charakteru, a kolik ryzího rusství u Ukrajinců, ne sovětství, rozumíte? Všichni si tu pleteme základní pojmy a dojmy. Rusové nejsou nebezpeční, pokud vás mají za Slovany. A my jsme kdo? Češi znamená přesně co? Byl bych proto, abychom přehodnotili svůj vztah ke slovanství jako termínu, jak o tom velmi osvíceně psal Masaryk i Beneš (ale i Kramář). Proč bychom se tomu měli tolik bránit? My totiž můžeme, a s tím mám i osobní zkušenost, vysvětlovat, co znamená ruská politika, pokud nepropadneme jako mnozí rusofobii, tomu závěrečnému stadiu amerikanizace. Tady smajlík, ale to je asi jasné, že?

A co náš vztah s Německem? Přebolelo již všechno a nemusíme se Němců obávat? Co o současném Německu ukázala řecká krize a tlak kancléřky Merkelové a ministra financí Schäubleho na řeckou vládu?

Všechno a nic. Němci, a Německo zvláště, stále působí jako vykastrovaný býk bez vize. Kancléřka jako „mutti“, máma od plotny, která vysvětluje těm elegantním Řekům, co je „kinderstube“? Je to směšné, když to vidíte kulturně. Za co vděčíme Řekům? Za filozofy: Platón, Aristoteles, za drama: Aischylos, Sofokles, Aristofanes. Němci mají sice své velikány, ale všichni ti Goethové, Schumanové, Wagnerové a Beethovenové, Heinové nebo Schopenhauerové přišli kdy, prosím? (Všimněte si, že k tomuto pohrdavému výroku, jsem použil lehce degenerovaný germánský obrat pana Klause). Trochu pokory, Frau Markel!

Ale ještě něco. Obdivuji rozhodnutí brněnské radnice vyrovnat se s tématem místního německého odsunu. To opravdu klobouk dolů!

Otázka na závěr. Co považujete na největší nebezpečí pro naši zemi a naši evropskou civilizaci v současnosti nebo v blízké budoucnosti? Je něco, o čem se příliš nehovoří a přitom to může výrazně v budoucnosti ať už negativně nebo pozitivně ovlivnit naše životy, naše prostředí kde žijeme a zavedený způsob života?

Naše životy a příslušnost k evropské civilizaci může ovlivnit, ne-li přímo znemožnit, pouze naše blbost! To vidím jako největší nebezpečí! Vážně! Nevím, zda se o tom nějak hovoří, ale všiml jsem si, že v této zemi je obrovská kapacita inteligence a řekl bych i sociální citlivosti, ale zároveň i velké idiocie, která dosahuje nezměrných výšek!

Ale ještě jedna věc: šokuje mne ještě ignorance a pasivita. To jsou patrně jen některé z těch podob blbosti, ale objevují se i na tváři relativně zajímavých lidí. Čím to? Jsme konformnější než Němci? Necháme si všechno líbit? Jak se chováme mezi sebou? Myslím, že právě o tomto se moc nemluví. O tom, jaký je vlastně tento národ! Národ, který postavil Národní divadlo. Z čehož vznikl s prominutím skvělý pozdrav: Nazdar!