Pokračujete v rodinné tradici. Vaše maminka Hana Orgoníková byla dvacet let poslankyní za Československou stranu socialistickou, LSU, později za ČSSD, vy nyní za sociální demokracii kandidujete do Senátu. Čemu se v případě svého zvolení budete chtít věnovat, zvolíte témata jako vaše maminka?
Mamka se specializovala na jiná témata, než jsem si vybrala do kampaně já. Já jsem se zaměřila na prosazení zálohového výživného, aby stát převzal odpovědnost za otce, případně matky, těch je ale menší množství, kteří neplatí svým bývalým partnerům alimenty. To způsobuje především maminkám problémy i v tom, že soud jim sice určí alimenty, ale i když otec neplatí, jim se teoreticky o výši výživného zvyšuje příjem a ony nedosáhnou na sociální dávky. Zůstávají opravdu jen s minimálním příjem. Takže neplacení alimentů má dva negativní důsledky, jednak že chybí příjem ve výši výživného a za druhé alimenty zvyšují papírově příjem a matka s dítětem nedosahuje na sociální dávky.
Ale nárok na sociální dávky by ve skutečnosti matka měla, protože fakticky má mnohem nižší příjem?
Přesně tak. Stát se dívá na to, kolik jí soud určil a ne na to, kolik skutečně má. Mělo by se sledovat skutečné cash flow, peníze jako takové, než to, co má určeno dostávat.
Měli bychom zdůraznit, že zálohové výživné není žádné sociální inženýrství po česku, protože ho zavedla řada vyspělých demokratických států. Například v Rakousku vyplácí v takovém případě samoživitelce peníze stát, ale vymáhá je pak na neplatícím rodiči, třeba je strhává až z vyplácené penze, pokud neplatiče nedožene dřív. Myslíte si, že stát má více možností vymoci peníze než rodič, který se stará o děti?
Myslíte si, že kdyby stát vyplácel zálohové výživné, nemusel by na druhé straně platit školní obědy dětem, jejichž rodiče na to nemají?
To všechno s tím souvisí. Samoživitelky se dostávají na okraj společnosti a pak nemají ani na to, aby platily dětem obědy. A to má zas další konsekvence, protože když děti nechodí na obědy, nezůstávají v dětském kolektivu, protože děti si po obědě hrají, baví se spolu. Ale děti, které na obědy nechodí, se vylučují z dětské společnosti.
Takže vaše parketa v Senátu bude hlavně sociální politika?
Chci se zasadit o zálohové alimenty, ale pak se chci věnovat spíš školství než sociální politice, protože jsem působila na ministerstvu školství, pak jsem byla u vicepremiéra Pavla Bělobrádka jako náměstkyně pro vědu, výzkum, inovace, teď jsem kancléřkou ČVUT, takže ke školství mám blízko. Zaměřit se chci na problematiku mateřských a základních škol. Aby jich byl dostatek a aby byli dobře zaplaceni učitelé, protože když bude spokojený učitel, tak se to příznivě projeví i na výchově dětí.
Psali jsme:
Kandidujete v obvodu 44 Chrudim, kde máte skutečně velkou konkurenci. Koho považujete za největšího soupeře?
Můj obvod je část okresu Havlíčkův Brod a část okresu Chrudim. Nejsou to celé okresy, vždycky tam kousek chybí. V tomto obvodě je čtrnáct kandidátů do Senátu. Já jsem tu jediná žena, mám proti sobě třináct chlapů. Například exministra kultury Daniela Hermana, který není vůbec od nás, byl sem dosazený z Prahy. Za ANO je tady trenér od Sáblíkové Petr Novák, ale lidé ho vnímají tak, že je tři čtvrtě roku mimo Českou republiku, ptají se, jak chce tedy pracovat v Senátu. Na rozdíl od mnoha svých protikandidátů jsem opravdu z našeho obvodu, narodila jsem se tady, žiju tady, mám tu postavený rodinný domek. Znám velmi dobře potřeby našeho regionu a chci mu pomoci.
Před lety jste byla mluvčí premiéra Jiřího Paroubka. Ten vytáhl po pádu Grossovy vlády sociální demokracii k volebnímu úspěchu, ale čelil i velké kritice, nejen ve veřejnosti, ale i uvnitř strany. Jak jste vnímala jeho odchod z čela sociální demokracie hned po volbách v roce 2010?
Já jsem byla v sociální demokracii v době, kdy byla ještě na vrcholu. V roce 2006 jsme ve volbách skončili s třiceti procenty podpory, chyběl jeden mandát k tomu, aby vláda byla v opačném gardu, než nakonec vznikla. Pak jsem na konci roku 2006 odešla pracovat do soukromé sféry, takže jsem nebyla u toho, kdy proti Jiřímu Paroubkovi šla společnost a ostatní politické strany. Vypomáhala jsem s volební kampaní v roce 2009, ale tehdy Ústavní soud zrušil předčasné volby, ty se posunuly až na rok 2010. Ale nebyla jsem v té době přímo ve strukturách strany. Myslím, že odchod Jiřího Paroubka z čela sociální demokracie nebyl dobrý krok. Měl tenkrát v čele ČSSD zůstat, vždyť byl vítězem voleb.
Ing. Jiří Paroubek
Ale on se k tomu kroku rozhodl sám. Podlehl nějaké emoci, že nevyhrál dost, aby byl schopen sestavit vládu, nebo ho někdo z vedení strany k odchodu přece jen tlačil?
On se pro to rozhodl sám. Byla jsem v Lidovém domě, když se vyhlašovaly volební výsledky, nebyla tam taková nálada, že by měl odstoupit. To si nepamatuji.
Takže vítáte, že Jiří Paroubek kandiduje do Senátu na severní Moravě?
Myslím, že je dobře, že kandiduje.
Může se stát, že se po letech znovu setkáte v Senátu jako kolegové, pokud budete oba zvoleni. Předpokládáte, že budete spolupracovat, nebo se vaše cesty zásadně rozešly, když Jiří Paroubek odešel z ČSSD a stal se předsedou strany LEV 21- Národní socialisté?
Nemyslím si, že bychom se názorově nějak zásadně rozešli. Spolupracovat spolu můžeme jako senátoři, ne v pozici nadřízený a podřízená. To už bude něco jiného.
To bude z vašeho pohledu trochu lepší pozice než v minulosti. Ale vy už máte od té doby, kdy jste pro něj pracovala jako mluvčí, mnohem větší zkušenosti.
Takže na něj vzpomínáte v dobrém?
Vzpomínám si, že to byl dobrý nadřízený. On se chová k lidem slušně, má jasný názor, ví, co chce, takže se s ním spolupracovalo opravdu dobře.
Pokud budete v Senátu, jistě se nevyhnete problematice, která u nás hýbe čas od času, zejména kolem voleb, politickou scénou, a to je migrace. Premiér Andrej Babiš prosazuje politiku „nepřijmeme ani jednoho migranta“ a ukázalo se, že se to vztahuje i na děti, když europoslankyně Michaela Šojdrová přišla s návrhem přijmout padesát syrských sirotků. Jak tento nápad vnímáte?
Mělo by se to pořádně zvážit. Když se řekne sirotek, každý si představí malé miminko, ale je rozdíl, když půjde o chlapce, kterému je patnáct let. V arabských státech, kde se zrovna válčí, chlapec v tomto věku už drží zbraň, už ho kulturně úplně nepřevychováte. My jsme stát, který je přívětivý k migrantům, vezměte si, kolik tady máme migrantů ještě z devadesátých let, kdy byla válka na Balkáně, máme tady spoustu Ukrajinců, ale to je kultura, která je nám bližší. Když už, musí se to pořádně připravit, nenechat to jen na občanských iniciativách, ale měly by v této věci mít důležitou pravomoc státní orgány, protože především občanské iniciativy na přijetí migrantů tlačí. Tak to vnímám já.
Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek varoval, že při takové politice kráčíme do dobrovolné izolace a opovržení. A ohlasy od některých evropských politiků, například ze strany francouzského prezidenta Macrona, který prohlásil, že když nejsme solidární, neměli bychom být součástí schengenského prostoru, mu dávají za pravdu. Neměli bychom náš postoj v Evropě lépe vysvětlovat?
Psali jsme:
Jak se díváte na doporučení Evropského parlamentu, aby Evropská komise zahájila řízení proti Maďarsku, protože podle většiny europoslanců porušuje evropské hodnoty a principy? Sociální demokraté v EP kromě Miroslava Pocheho tohle doporučení nepodpořili. Premiér Andrej Babiš se postavil na stranu maďarského premiéra Viktora Orbána s tím, že se nemáme stavět proti našemu spojenci z V4.
Evropa je sice uskupení států, ale každý stát tam přece vstupoval sám za sebe, že mu zůstane jeho suverenita. Takže proč by si Maďaři nemohli vyjádřit svůj názor, proč by na to měli doplácet?
Někteří politici říkají, že některé kroky premiéra Andreje Babiše nejsou o moc rozdílnější než Viktora Orbána a že by proti České republice mohlo být zahájeno stejné řízení jako proti Polsku nebo jako hrozí Maďarsku. Nemohly by tyto obavy ovlivňovat postoj hnutí ANO nebo i ČSSD, která je součástí vládní koalice?
Předpokládám, že premiér Andrej Babiš ví, co dělá, a že k ničemu takovému nedojde. Proto jsme do vlády šli, abychom obhájili nejen vlastní programové body, ale dělali i kontrolní funkci Babišovi.
V ČSSD byly rozdílné názory na vstup do vlády, nakonec zvítězil ten, že pro stranu bude prospěšnější být ve vládní koalici než v opozici. Senátoři vaší strany byli spíš proti vstupu do vlády s trestně stíhaným premiérem. Jaký je na to váš názor?
To, jestli šlo o dobré nebo špatné rozhodnutí, uvidíme za nějakou dobu. Ale musíme si říci na rovinu, že hnutí ANO nám sebralo volební program. Naše volební priority si vzalo za své hnutí ANO, takže my jsme šli do vlády proto, že bychom těžko z opozice kritizovali vlastní program.
Ale něco jiného je program, něco jiného realita. Hnutí ANO třeba váhalo zrušit karenční dobu, i když to byla vaše hlavní podmínka vstupu do vlády a je součástí programového prohlášení vlády. Jak by se měla ČSSD zachovat, kdyby tento bod ve vládě a parlamentu přes odpor ANO neprosadila? Neměli byste pak z vlády raději odejít?
Až na to dojde, tak bychom to asi měli řešit. Zatím se zvedají platy učitelů, to byl náš hlavní cíl, zvedají se důchody, myslím, že teď není důvod z vlády odcházet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
