Ruská federace opakovaně s příměřím souhlasila a sama jej prosazovala. Ať už v Istanbulu v dubnu 2022, kdy příměří odmítl ústy Borise Johnsona Západ, nebo letos v Anchorage, kde byl rovněž představen plán na uzavření příměří a následného trvalého míru.

Ve skutečnosti jde o to, že náš prezident, jakož i ostatní podporovatelé pokračování tohoto zbytečného ozbrojeného konfliktu, nemohou otevřeně říci to, co skutečně chtějí. Oni si totiž přejí, aby válka pokračovala. Vsadili na to svůj veškerý politický kapitál, jenž by se v okamžiku uzavření mírové dohody rozplynul v nenávratnu. Na co by pak sváděli svou vlastní neschopnost, když by neměli Putina?

A protože je pro ně politicky neakceptovatelné říct "chceme válku", tak říkají "chceme mír, ale za podmínek, které určíme my". Ty však jsou a vždy budou pro Rusko nepřijatelné. Konec konců co svět světem stojí, tak podmínky míru ve všech válkách určoval ten, kdo v ní měl převahu, nikoliv ten, jehož obrana kolabuje a denně přichází o další části svého území.