Premiér Andrej Babiš razí politiku „ani jednoho migranta“, nenechal se zviklat ani během návštěvy Itálie či Německa. Podle něj máme pomáhat přímo v ohrožených oblastech. Je jeho postoj v pořádku, nebo to se svou neústupností přehání?

Nemyslím, že by přeháněl. Odpor domácího obyvatelstva k Bruselem řízené muslimské imigraci do Evropy je podle opakovaných průzkumů více než sedmdesátiprocentní a tento stav trvá. Naopak, dokázal formulovat odpověď, s níž si ani unijní šéfové dost dobře nevědí rady. Stručně řečeno, pomáhat chceme a nakonec už pomáháme, ale tak, aby to mělo nějaký smysl a aby to v budoucnu neohrozilo bezpečnost našich občanů. To je podle mne vrcholně rozumné a mělo by to být všeobecně přijatelné řešení. Zdá se, že premiér přestal být tou „neřízenou střelou“, za kterou jsem ho těsně po parlamentních volbách žertem považoval. Pokud zůstane v těchto otázkách i v budoucnu konzistentní, bude tím správným člověkem, kterého na tomto místě naléhavě potřebujeme.