Jak řešit situaci s muslimy v Evropě? Kromě potírání radikálního islamismu, na čemž se shodnou všichni.Anketa
Odrazí se podle Vás brutální útok radikálních islamistů ve Francii na evropské imigrační politice?
Jsem přesvědčený, že nějakým způsobem se odrazí, je to prohlubování problému, který začal být na začátku 21. století velmi výrazný. Od útoků 11. září 2001 to bohužel začíná eskalovat . Samozřejmě vím, že už v 70., 80. a 90. letech takovéto teroristické útoky v Evropě byly, ale domnívám se, že od 11. září 2001 začínají nabírat nový rozměr a začátek 21. století tím je poznamenán. Takže určitě se to nějak projeví a myslím, že je to jedno z nejaktuálnějších, ne-li nejaktuálnější téma pro všechny evropské země.
Souhlasíte s tvrzením, že multikulturalismus je mrtev, jak říkají mnozí politici v souvislosti s radikalizací 2. generace muslimů, kteří už se narodili v evropských zemích?
Nechtěl bych tuhle myšlenku úplně přijmout, já si nemyslím, že je mrtev, ale určité jeho podoby, jak jsme je znali v druhé polovině 20. století, se prostě radikálně mění. Myslím si, že jsou tady na druhou stranu nepřehlédnutelné signály, které ukazují, že představitelé různých duchovních proudů jsou schopni duchovní energii jakoby sčítat. Mám na mysli třeba aktivity nezapomenutelného papeže Jana Pavla II., který svolával mezináboženská setkání do různých měst. Takové jedno velké se uskutečnilo například v 80. letech v Assisi, kde zástupci různých duchovních tradic, neříkám, že se spolu modlili, protože některé ty tradice ani tyto kategorie nemají, ale dokázali sčítat tu duchovní energii.
U nás na české půdě je tímto směrem vedena třeba konference Fórum 2000, kterou považuji za velmi důležitou, scházejí se tam lidé dobré vůle, vytváří se tam jakýsi kruh dobra. Já se toho účastním v podstatě každý rok, takže mám vlastní zkušenost, ale otázka je, do jaké míry to pak přechází do praxe většinové společnosti. A tam jsou bohužel rezervy.
V souvislosti s útoky fundamentálních islamistů se objevují výroky jako třeba europoslance za KDU-ČSL Pavla Svobody, že neexistuje hodný a zlý islám, jeden spravedlivý a zbožný, respektující a mírumilovný, přísný, ale milosrdný, a druhý odpadlický, nenávistný, s touhou sadisticky zabíjet bližní. Souhlasíte s tímto názorem?
Já nejsem odborníkem na islám. Ale studoval jsem teologii, četl jsem korán i teologické knihy, které se zabývají islámskou teologií, nemohu říci, že bych byl úplně neinformovaný. Mám tedy určitou představu o tom, co to znamená, když se řekne islám. Myslím, že islám, křesťanství a judaismus jsou náboženské směry, které v podstatě vycházejí ze stejného základu, vzal jsem to chronologicky od toho nejmladšího k tomu nejstaršímu, a jsou si do jisté míry příbuzné. Vztah mezi křesťany a židy je vztah mezi staršími a mladšími bratry, tak to také řekl papež Jan Pavel II., a vztah mezi židy a křesťany na jedné straně a islámem na druhé straně je jako vztah k bratranci.
Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL)
Tak vnímám příbuznost těchto náboženských směrů. A islám tedy vychází z biblické tradice a říká, že v podstatě bylo tím zjevení ukončeno, že prorok Mohamed s konečnou platností vysvětlil boží zjevení. A toto je vždycky do jisté míry nebezpečné, a tady navazuji na to, co řekl pan kolega Svoboda, když jakýkoli dogmatismus říká, že něco je konečné, že už k tomu není potřeba nic přidat, protože už je to dokonalé. Tam musí být člověk hodně opatrný. U judaismu nacházíme různé výklady talmudu, různé postoje k tomu, jak ten či onen text chápat, a není to ukončené. Stejné je to u křesťanství, tam je to něco, co pokračuje. Křesťanské svátky nejsou jen vzpomínáním na nějakou minulost, ale stále to jakoby vstupuje do jiných a nových souvislostí, a říká se tomu, že se to zpřítomňuje. Kdežto islám říká: ne, tady to bylo ukončeno, jenže on přece jen svět ve 21. století je trochu jiný než ve století sedmém, osmém. Tady si myslím, že ruka na tepu doby islámu trochu schází. Na druhou stranu zase je třeba rozlišovat duchovní poselství islámu a jeho instrumentalizaci. Samy některé islámské autority, mám na mysli třeba univerzitu al-Azhar v Káhiře nebo některé muslimské představitele, říkají, že terorismus, násilí je v rozporu s duchem islámu. I tomu je třeba naslouchat. Prostě podle mého názoru je třeba rozlišovat mezi islámem jako duchovním směrem a jeho hrubým zneužíváním islámskými radikály, kteří se nezastaví ani před terorismem.
Europoslanec Pavel Svoboda řekl, že největším problémem pro Evropu není teroristické odhodlání šílenců, ale tzv. existence „šedé zóny“, mlčící, často málo nábožensky vzdělané a nejisté muslimské většiny, která miluje mír a pokoj, ale která připouští možnost kruté odplaty za urážky Proroka, islámu, víry, zvyků a tradic.
Samozřejmě také souhlasím s tím, že existence té mlčící šedé zóny, jak to nazýváte, je velmi nebezpečná, protože záleží na tom, kdo ji osloví. A bohužel se zdá, že ti radikálové, ti křičící ajatoláhové, kteří zneužívají třeba náboženských citů této značné části obyvatelstva, momentálně vítězí. To je velmi nebezpečný faktor. A postrádám výraznější hlas té islámské teologické elity, která je třeba kolem egyptské univerzity al Azhar, měli by být víc slyšet a měli by s těmito lidmi víc pracovat. Pokud ti lidé budou manipulováni, jde o velmi nebezpečný vývoj, v tom vidím velmi nebezpečný potenciál. Ale je to současně apel pro ty odpovědné, rozumné zastánce islámské teologie, aby si uvědomili, že pro ně tito lidé jsou také, nechci užít slova ovečky, ale prostě lidé, o které se mají starat, které mají vést od násilí a terorismu někam jinam. Ale to bohužel trochu postrádám.
Co říkáte na názor, který vyslovil váš vládní kolega – ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, že s radikálním islámem mají bojovat sami muslimové?
Přesně. S tím souhlasím. Myslím si, že alternativou k radikálnímu islámu je umírněný islám. Já sám jsem se v době, když jsem byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, setkával s řadou zástupců různých opozičních skupin z různých zemí světa. Když vezmu islámské země, tak to byli hlavně lidé z Pákistánu a Íránu, kteří z islamistických režimů utíkali. Vedl jsem s nimi různé rozhovory, a zvlášť když vzpomínám na řadu setkání se zástupci opozice z Íránu, byly velmi zajímavé. Oni byli našimi přirozenými spojenci v tom, že říkali, my známe, co islamistické režimy, konkrétně režim muláhů a ajatoláhů v Teheránu znamená, na druhou stranu se hlásí k islámu a tomu duchovnímu poselství, ale chtějí vědomě žít ve světě západní demokracie a nevidí v tom rozpor. Rozumím tomu, co má pan ministr na mysli, že tito lidé, umírnění muslimové, kteří utíkají z těchto režimů, jsou našimi přirozenými spojenci v boji proti radikálům a netolerantním fanatikům. A s tím souhlasím.
Neobáváte se toho, že teroristické útoky vyvolávají v Evropě protiislámské nálady? A že pokud evropští politici nepřitvrdí v imigrační politice, ale naopak budou přijímat další a další uprchlíky, především muslimy, jak v mnoha zemích kritizuje veřejnost, která varuje před další islamizací, pak mohou v Evropě získat politickou podporu různé extremistické a nacionalistické síly?
Velké riziko tu je. Ptám se, proč své hranice uzavřely mnohé islámské státy, různé bohaté ropné monarchie, které se k islámu hlásí? Jak to, že Evropa má být ta, která řeší problém islámského světa? Myslím si, že to je velmi nevyvážené, protože nevím o tom, že by například jakýkoli islámský stát nabídl pomoc uprchlíkům z Ukrajiny, když to úplně obrátíme. A najednou se apeluje na Evropu: Evropo, vyřeš to. Ty státy, které mají mnohem blíž k těmto kulturám, najednou hranice uzavírají a říkají, to není náš problém. Samozřejmě Evropa má ve své tradici solidaritu s lidmi, kteří jsou pronásledováni, vezměme si třeba naši zkušenost z doby komunismu. Ale my nemůžeme bezbřehým způsobem otevřít své brány. My musíme provádět velmi důkladnou kontrolu těch, kteří k nám přicházejí. Na vládě o tom hovoříme, budeme o tom tento týden jednat velmi intenzivně, například si dovedu představit, ale to jen můj soukromý názor, že přijmeme sirotky, matky s malými dětmi nebo lidi, kteří jsou pronásledováni kvůli svému křesťanskému vyznání. Myslím, že představují menší nebo žádné riziko než třeba někteří bojovníci jedné či druhé znepřátelené islámské frakce, kteří prostě utíkají jen proto, že ti druzí, jejich „bratři“ je chtějí podříznout. Ale oni by neměli problém udělat totéž, kdyby byli v přesile, zase těm druhým. To by bylo špatné. Takže musíme mít velmi přísnou kontrolu a nastavit v Evropě parametry velmi přísně, komu brány otevřít. Samozřejmě je třeba solidárně pomáhat lidem v nouzi, ale je třeba také apelovat na islámské země, aby se na tom podílely. Určitě by pak mělo být prioritou pomáhat třeba naší technikou, lékařskými prostředky, i finančně a řešit problém v těch islámských zemích, kam by uprchlíci z jiných islámských zemí přicházeli. Dnes je to například problém Jordánského království. To vidím jako smysluplnou a efektivní pomoc, protože to jsou kulturně mnohem bližší zóny než Lucembursko nebo Česká republika.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
