Před pár týdny se Česká pirátská strana vyhřívala na výsluní popularity, průzkumy jí v koalici se STAN přisuzovaly volební vítězství a jejich podpora se blížila 30 procentům. Co myslíte, že veřejnost na Pirátech tolik přitahovalo a proč se od nich naopak v poslední době začíná odklánět?
Jste pro to, abychom zachránili naše afghánské tlumočníky?Anketa
Budu mluvit trochu technicky, možná řeknu něco, co je mimo aktuální politický diskurz, ale otázka si vyžaduje odbornou odpověď, jelikož otázka, jak se formuje veřejné mínění, je právě otázkou odbornou.
Být v nějaké politické straně znamená být součástí enormního brainstormingu. Piráti měli náskok vůči ostatním politickým stranám, protože u nich brainstorming probíhal celostátně a ve velmi rychlém provedení. Byli první, kteří v České republice používali digitální platformu pro celostranickou interní komunikaci, a to byla ta jejich magická zbraň, která jim umožnila udělat neuvěřitelné kroky dopředu. Během pandemie se ale i ostatní politické strany naučily používat digitální platformy. Ostatní strany ale používaly a používají spíše audiovizuální platformy. Piráti sice také dnes používají audiovizuální platformy, ale písemná diskuse uvnitř strany je stále dominantní. Takže to, co byla původně výhoda, se dnes pro ně stalo zátěží. Písemná komunikace je totiž méně upřímná než ta ústní a navíc za klávesnicemi se schovává jiný druh lidí, řekněme spíše introvertní, který ovšem v konfrontaci s realitou volební kampaně a v přímé konfrontaci se soupeři má menší šanci na úspěch. To volič vnímá, a proto má teď celá strana potíže. Je to samozřejmě jen jeden z důvodů, ale dle mého pohledu základní.
Zaregistroval jsem názor, že za nynější propad preferencí nemůže to, že se o Pirátech šíří lži, ale že se o nich šíří pravda a že ve známost přichází pirátský program a autentické pirátské vidění světa. Nejsou Piráti opravdu bezkonkurenčně nejradikálnější stranou z těch, které mohou v budoucnu chod země ovlivňovat, nebo nehrozí, že ani v případě volebního vítězství lidem v Česku životy naruby nepřevrátí?
Nemyslím si, že se o nich šíří pravda. A většinu dezinformací pouštějí konkurenti, ať již otevřeně nebo schováni za tzv. falešné profily. Jsou to skutečně kachny, nebo jak se říká anglicky hoaxy. To vidím jako slabinu konkurentů Pirátů. Možná sklidí teď hned nějaký úspěch, ale pokud kritizujete bez odkazu na realitu, ta se dříve nebo později odhalí, a to může mít fatální následky pro ty, kteří ty hoaxy šířili. Nejenom program, ale i personální skladba současné České pirátské strany jsou jasným důkazem, že nejsou vůbec radikální strana. Za mě nejradikálnější strany, které dnes konkurují v boji o místa v Poslanecké sněmovně jsou stále TOP 09 na jedné straně a SPD a Volný blok na straně druhé.
Sociální demokracií se také kdysi strašilo, že „převrátí životy naruby“. Jednalo se pouze o laciné heslo jejích konkurentů. ČSSD se stejně dostala do vlády, a ačkoliv jí můžeme kritizovat, jak chceme, rozhodně nepřevrátila životy v Česku naruby.
Nechci, abyste jako člen Pirátů střílel do vlastních řad, ale co z těch kritizovaných nápadů, a to i od stranických špiček, mohlo veřejnost nejvíc vyděsit a co se ani vám osobně nezamlouvalo?
Z úst našich stranických špiček jsem nic tak strašidelného nezaznamenal. Vždy je otázkou, jak strany prezentují svůj program. Piráti mají v poslední době trochu problémy s komunikací svého programu. Proč se tak děje, jsem vysvětlil v odpovědi na vaši první otázku. Zbytek je dílem informačních kanálů jejich konkurentů. A když jsme u toho, spíše se podívejme, kdo jsou opravdoví konkurenti Pirátů. SPD a Volný blok určitě ne. Hnutí ANO a Přísaha pouze částečně. Spolu a ČSSD na 100 procent. Dejme stranou agonizující ČSSD a zbude nakonec pouze Spolu.
Psali jsme:
Proč by zrovna předvolební trojkoalice Spolu měla být hlavním konkurentem Pirátů, když ti v koalici se STAN se pro ni jeví jako jediný možný povolební partner?
Pro Spolu je totiž mimořádně důležité mít náskok nad Piráty. Jenom tak s nimi mohou vytvořit vládu, kde by ODS nehrála druhé housle. Spolu může ovšem vytvořit vládu s ANO, ale to by bylo problematické pro oba subjekty. Pro ANO protože by se muselo spojit s „dinosaury”, pro koalici Spolu protože by musela neustále vysvětlovat spojencům, že je to „v pořádku“. Špičky Spolu si jsou vědomy, že vláda Spolu-Piráti by byla nejvíce akceptovatelná v rámci severoatlantických struktur. Pro Spolu je tedy daleko důležitější, aby oslabovali Piráti než kdokoli jiný. Sleduji už několik let kroky ODS. Její rétorika se hodně změnila. Dokonce postavila Dominika Feriho jako hlavní image Spolu, a tak dále. Proč? Protože chtěla sebrat hlasy Pirátům. A částečně se jí to podařilo. Velké riziko pro ODS je však to, že u nich je liberálů málo. V TOP 09 pouze pár lidí kolem Pekarové Adamové a v KDU-ČSL samozřejmě nikdo. Většina představitelů bloku SPOLU jsou spíše konzervativci. Chtějí však za každou cenu získat hlasy liberálů. Možná je získají, ale pak ty hlasy nebudou schopni manažovat, protože konzervativec prostě nemůže být liberálem. Může se pak stát, že ten dům z karet, který ODS vytvořila, náhle spadne. Já bych na jejich místě tolik neriskoval, ale každý je strůjcem svého osudu.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Mluvil jste o konzervativcích. Z poslední doby rezonuje mezi lidmi vyjádření pirátského poslance Ondřeje Profanta, s nímž koalice Pirátů a STAN počítá ve vládním týmu buď jako s ministrem pro místní rozvoj, nebo informatiky. Mám na mysli jeho výrok, že je „Sněmovna plná konzervativních bílejch páprdů a velká část inklinuje k fašismu“. Když si ten výrok rozložíme na jednotlivé charakteristiky, čím by z pohledu Pirátů blížící se volby prospěly nejvíc, kdyby ve Sněmovně ubylo konzervativců, bílých, páprdů nebo těch, co inklinují k fašismu? Nebo šlo jen o konfrontační názor jednoho poslance?
Znám Ondřeje Profanta ještě dřív, než se narodil, jelikož jeho maminka je významná archeoložka a pamatuji si, když ho nosila. Pamatuji si Ondru jako jednoho z prvních Pirátů. V poslední době nejsme moc v kontaktu, ale přečetl jsem si jeho vysvětlení na jeho blogu (profant.eu). Mně se hodně v jeho projevu líbilo, že upozornil na to, že „nezanedbatelná část Poslanecké sněmovny prosazuje neuvěřitelně asociální zákon zaměřený proti těm nejslabším“. Je to tak. Stejně tak bezesporu je, že mezi konzervativními poslanci jsou i ti, kteří „inklinují k fašismu“. Jako “páprdy“ je vnímáme všichni, ale moc jsem nerozuměl, proč je nazval „bílými“. Koneckonců ještě nedávno jsme měli „nebílého“ poslance a jeho postoj k ženám, zdá se, nebyl právě ten nejkorektnější. V této souvislosti si vzpomínám, že mezi italskými fašisty byla v sedmdesátých letech móda znásilňovat ženy, ale nechci vytvářet diachronní paralely. Spíš si myslím, že Ondra, jako starý Pirát, mluvil upřímně. Sice emotivně, ale mnozí lidé chtějí od Pirátů upřímnost, a to je daleko větší deviza než neustálá snaha nepohoršovat konzervativního voliče. Piráti jsou liberálové a Ondra Profant se ve své řeči profiloval jako jasný liberál. Panu Kalouskovi a dalším konzervativcům projev vadil, ale to je také správně. A liberálové se ho naopak zastávají. Žijeme v demokracii, a pokud si někdo myslí, že v Parlamentu ČR není skupina poslanců, která se snaží, často s úspěchem, prosazovat asociální zákony, má možnost volit jiné strany. Myslím si, že výrok Ondry Profanta spíše hlasy Pirátům přinese, protože voliči nejsou slepí.
Ale Piráti si škodí nejen problematickými výroky, ale také vnitrostranickými půtkami, jako je ta aktuální, kdy někteří straníci chtějí, aby v čele mediálního odboru strany skončil Mikuláš Ferjenčík. Vy sám jste byl před posledními evropskými volbami účastníkem jednoho z konfliktů. V pražském sídle strany na vás fyzicky i nevybíravými slovy zaútočil nynější europoslanec Mikuláš Peksa. Sám to pak pro média vysvětloval tím, že máte dlouhodobě odlišné pohledy na zahraniční politiku, a to jakým způsobem by se měla vyvíjet. Byl to pravý důvod vašeho střetu, a pokud ano, je v pirátské straně normou si to se zastáncem jiného názoru vyřizovat ručně?
Kontroloval jsem výsledky hlasování a návrh odvolat z funkce Mikuláše Ferjenčíka neprošel. Navíc, pokud nějaké chyby jsou, nemůže samozřejmě za všechno Ferjenčík. Ohledně europoslance Peksy, nemyslím si, že máme vyloženě odlišné pohledy na zahraniční politiku. Jediná konfrontace ohledně tohoto tématu se týkala tzv. Evropské armády. Já jsem tehdy, jako garant obrany, vysvětlil straně, že je to z pohledu vojenské strategie blbost. To vám řekne i každý zkušený voják. A strana moje stanovisko podpořila. Hněv tehdejšího poslance a dnes europoslance byl spíše vyvolán strachem, že se nestane lídrem kandidátky Pirátů. A to se také stalo. Strana si zvolila Marcela Kolaju, který vykonává svou práci jako místopředseda Evropského parlamentu velmi dobře. Takže i když ta přímá demokracie má svoje určité limity, nakonec vše dobře dopadlo. Piráti mají mezi sebou tvrdé konfrontace, ale spíše v písemné formě, jak mohou novináři sledovat na internetovém Fóru strany. O dalším fyzickém napadení jsem nikdy neslyšel.
Mikuláš Ferjenčík
Když už jsme u Mikuláše Peksy a pohledu do zahraničí, tak pirátský europoslanec se aktuálně pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k deklaraci lídrů 16 politických stran ze 14 zemí Evropy, pod kterou je podepsán například italský politik Matteo Salvini, maďarský premiér Viktor Orbán a francouzská politička Marine Le Penová. Signatáře, kteří se v Evropském parlamentu rekrutují z frakce Evropští konzervativci a reformisté, kde je i ODS, a z frakce Identita a demokracie, kde je i SPD, označil za fašisty. V tomto hodnocení byste se na rozdíl od jiných postojů s ním shodl?
Je zajímavé, že zrovna Mikuláš Peksa, jako jeden z hlavních aktérů mediálního lynče vůči mé osobě v roce 2017, dává rozhovory Parlamentním listům. Ne, že by byl jediný vrcholný představitel strany, který ty rozhovory poskytl. Bylo a je jich několik. Ale mezi desítkami kachen, které se psaly o mně na facebooku, byla jediná, která nebyla čistá lež, a to, že jsem poskytoval rozhovory PL. Sice nebyla lež, ale na druhé straně byla jasná polopravda. Totiž, pokud někdo napíše: „Maiello poskytl rozhovor Parlamentním listům!“, a neuvede zároveň „stejně jako Bartoš, Peksa a další“, šíří polopravdu, která se pak ve virtuálním prostoru stane jakoby nadávkou. Navíc v každé redakci najdete svědomitého ale i nesvědomitého novináře. Někdo z PL se také pustil proti mně, vy naopak, nepamatuji se, že byste mi cokoli cenzuroval nebo vložil do úst něco, co jsem neřekl. Naopak, jedna novinářka ze serveru Novinky.cz bez váhání pustila hoax, že jsem v prezidentských volbách v roce 2013 „volil Zemana“. Prosím vás, jak jsem mohl kohokoli volit, když jsem tehdy ani nebyl českým občanem? Takže žijeme v nějaké mediální džungli, kde se každý aktivní uživatel sociálních sítí stal broadcasterem, a na druhé straně až příliš profesionálních novinářů nedělá svoji práci svědomitě. Tak si vyberte…
A jak je to s těmi Peksovými „fašisty“ v Evropském parlamentu?
„Fašista“ je nadsazené slovo, které se dnes používá spíše jako nadávka. Je mimo pochyb, že několik velkých osobností evropské politiky včetně Marie Le Penové nebo Italky Giorgii Meloniové mají svoje kořeny v postfašistických stranách. Mohu navíc dodat, že se studenty jsme konfrontovali program pro parlamentní volby v roce 2017 strany SPD s programem tehdejší italské Národní fašistické strany, jejímž lídrem byl Benito Mussolini, a skutečně jsme našli několik podobných bodů. Co to ale konkretně v politice znamená? Skoro nic. Fašisté jsou de facto extrémní konzervativci, tak jako komunisté jsou extrémní socialisté a anarchisté jsou extrémní liberálové. Například Giorgia Meloniová má obrovskou šanci stát se budoucí italskou premiérkou. Ví o tom… a už začala mluvit tónem, který nevadí americké liberální administrativě, například ohledně nebinárních párů, migrantů, a tak dále. Tak kde potom končí konzervatismus a kde začíná fašismus? U politiků se jedná spíše o oportunismus. Je jasné, že pokud chcete být evropským lídrem na vládní úrovni, nesmíte být ani komunista, ani fašista a ani anarchista, ti poslední o to navíc ani nestojí. Můžete ovšem být socialista, konzervativec nebo liberál. Pokud jste marginální politik, pak vás mohou označovat, jak chcete, a pokud jste opravdový extremista, stejně vás většina do vlády nepustí, a to je dobře.
Bylo taktické představovat kandidáty koalice Pirátů a STAN na místa ve vládě, a to nejen kvůli Pirátům samotným, ale i kandidátům STAN včetně kontroverzního europoslance Stanislava Polčáka, známého kontakty na okolí Radovana Krejčíře, který se uchází o křeslo ministra spravedlnosti? Nebo i tady bylo správné jít cestou maximální otevřenosti, což Piráti neustále deklarují?
Osobně jsem vždy zastáncem maximální otevřenosti. Nakonec se otevřenost vyplatí, protože má velkou etickou hodnotu. Myslím si, že i český volič to už oceňuje. Osobně si neumím představit pana Stanislava Polčáka na místě ministra spravedlnosti. Ale neznám vnitřní poměry ve STAN, tak se neumím vyjádřit k tomu, proč ho navrhli. Otázka, kdo budou ministři, je ještě daleko. Všechno záleží na voličích a následně na koaličních jednáních.
Ještě před uzavřením předvolební koalice byla analytickým týmem poslaneckého klubu Pirátů ve spolupráci s krajskými sdruženími vypracována detailní reputační analýza identifikovaných osob hnutí STAN. Jinými slovy si analytický tým vytvořil „složky“ na důležité lidi koaličního partnera. Jsou tyhle kádrovací způsoby či donašečství europoslanců do Bruselu znakem životní nevyzrálosti, nebo neschopnosti poučit se z toho, co lidem tolik vadilo ve společnosti před rokem 1989?
Musím se přiznat, že o tom nevím vůbec nic. Obecně si myslím, že každý ministr České republiky by měl být čistý jako lilie. Je to možná idealismus, ale jsem naprosto přesvědčený, že každý slušný občan si přeje totéž. Morální integrita, koneckonců, je ještě důležitější než stranická legitimace. Snad k tomu jednou dospějí i čeští politici.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
