Na Slovensku zvítězil Fico a Směr, sestavil koalici a my můžeme spokojeně čekat další dva roky, jak se situace poskládá u nás?
Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
A pak je tu STŘEDOUNIJNÍ část, která svojí polohou i složením z velkého množství etnik užívajících různé jazyky, s různými kulturními tradicemi i různým náboženstvím, byla nucena hledat cestu společného soužití, vytvářet tomu adekvátní funkční státní správu, respektovat odlišnosti těch, kteří tuto oblast obývají. Mj. je s podivem, že o této roli středounijního prostoru není žádná zmínka v dokumentech, které poukazují na původ hodnoty, na nichž stojí EU. Současně s tím byl po dlouhou dobu středounijní prostor vystaven nájezdníkům nejrůznějšího typu, kteří se pokoušeli vlámat do Evropy z Východu. Odlišnost euroatlantické a středounijní části Evropy je mnohem větší, než si uvědomujeme. Německo či Prusko se vždy zmítalo mezi oběma polohami a vždy, když podlehlo vábničce euroatlantismu, vzešla z toho tragédie. V současné době může sehrát při stabilizaci celého evropského prostoru zásadní roli právě emancipace jeho středounijní části, které je Slovensko, ale i my, důležitou součástí se zavazujícími kulturními tradicemi. Lze říci, že výsledek slovenských voleb podstatně posunul proces emancipace středounijního prostoru a bude se stále více ukazovat, že současná mocenská garnitura překáží a škodí tomu, co představuje budoucnost EU.
Připomínal jste známé: nic nepochopili a z ničeho se nepoučili. A teď se opět tato slova krásně hodí na český kabinet. Slovensko naopak ukazuje, že to jde i jinak. U nás je naprosto jasné, že vláda Petra Fialy lidově řečeno na lidi přitvrdí?
Připomeňme si, jak si výsledek slouhové současné globální moci vysvětlují: Tím, že normální lidé na Slovensku i u nás, kteří výsledek slovenských voleb považují za povzbuzení, jsou fašisté, hlupáci či primitivové zmanipulovaní ruskou propagandou apod. Názornější výpověď o sobě mohli jen stěží vydat. K tomu podrobněji ZDE.
Přitvrzuje se v oblasti ekonomické a sociální. Obětí jsou poctiví podnikatelé, důchodci, mladí lidé, zejména ti, kteří zakládají rodinu. Dokonce i velké firmy. To patrně povede k tomu, že vláda přitvrdí, i pokud jde o použití represivních nástrojů moci. Ale tím jen urychlí svůj pád. A patrně již nyní její chování znemožňuje jít tou nejméně nákladnou cestou nápravy, cestou postupných změn. Ovšem právě proto je důležité vytvářet základ pro kvalifikovanou politiku nápravy, politiku, která je založena na pozitivních alternativách a nikoli „vyřizování účtů“ či mstě. Upadnutí do takové slepé uličky je jedním z největších rizik budoucího vývoje. Realizace změny, která nás vyvede z krize, si vyžaduje trpělivé hledání a získávání spojenců z řad dosavadních služebníků vlády a nikoli vyhrožování odplatou.
Fotogalerie: - Krameriova cena 2023
17. října se uskutečnila stávka vysokých škol, v ten samý den došlo ke hlasování o nedůvěře, které se protáhlo do středy. O čem to svědčí?
Nemyslím, že tyto události bezprostředně souvisejí. Vedení části veřejných vysokých škol, zejména těch, které svými absolventy „zásobují“ neziskovky, protože jinde by jejich produkce nenašla uplatnění, se k současné moci chová tak pokorně, že tím ztrácí svoji důstojnost. A všimněte si – nestávkují univerzity technického typu, ale univerzity, jejichž studenti se vyhýbají náročným oborům. Ostatně Fiala i Nerudová jsou produktem veřejných vysokých škol.
Úpadek určitého segmentu veřejných vysokých škol se projevuje i v tom, jak se mění požadavky našich studentů. Když jsme jako soukromá vysoká škola začínali, často jsme se setkávali s názorem: „Zaplatili jsme si studium, tak chceme mít diplom.“ Nyní je většinovým názorem: „Zaplatili jsme si studium, tak se chceme něco naučit.“ Pokud velká část občanů u nás má pocit bezvýchodnosti, pokud vláda má historicky rekordně nízkou důvěru, pokud změny v oblasti penzijního systému slouží reálně k jeho destrukci, nemůže se akademická půda tvářit stylem „já nic, já muzikant“.
Největším rizikem a nejsmutnějším důsledkem stávajících problémů akademické půdy by bylo, pokud by následovala osud mediální sféry: Místo efektivně spolupracující, vnitřní konkurencí popoháněné oblasti vyzbrojující společnost kvalitními informačními toky došlo k rozpolcení mediální sféry na mediální mainstream ztrácející důvěru většinové veřejnosti a neúčinně pronásledovaná alternativní média. Takový vývoj si velká většina členů akademické půdy nepochybně nepřeje, ale zatím se nedokázala ozvat. Otázka nestojí ani tak, zda je potřeba něco měnit. Před každým z nás, z členů akademické půdy, tak spíše stojí otázky, jak začít stávající stav měnit, jak spolupracovat, jak důrazně se ozvat. Z tohoto hlediska má symbolický význam i kauza Ševčík. Ukazuje, kdo je kdo. Současně se jedná i o precedens, který ohrožuje základní principy, na kterých mnohostranná společenská role akademické půdy stojí.
Mimochodem, bývalá ministryně financí Alena Schillerová se obrátí na Ústavní soud. Začátkem listopadu podá návrh na zrušení přísnějších podmínek pro předčasné důchody. Co si o tom myslíte?
Hnutí ANO dalo dvě podání k Ústavnímu soudu, obě velmi dobře zpracovaná jak po právní, tak i po věcné stránce. Za důležitější považuji to první, které se týká protizákonného a protiústavního snížení důchodů prostřednictvím okleštěných valorizací. Máme jedny z nejnižších penzí v EU z hlediska tzv. náhradového poměru a vláda porušením neformální společenské smlouvy z nich ještě za pomocí inflace, mj. podstatným způsobem urychlené její chybnou politikou v oblasti energetiky, ještě kus ukradla. Mediální mainstream tuto krádež kamufloval slovy „penze porostou pomaleji“, což je lež. Reálné penze, tedy skutečná hodnota penzí, podstatným způsobem poklesla.
Koneckonců za 30 let existence se Ústavní soud snad zabýval schválenými zákony na návrh skupiny poslanců nebo senátorů v téměř dvou stech případech? Lze brát rozhodování v ČR i takto?
Postřehla jste důležitý moment, na který se upozorňuje nedostatečně. Ústavní soud bude nepochybně pod tlakem, aby stížnosti nevyhověl. A celkem asi víme, kdo se ve snaze těmto tlakům vyhovět bude angažovat. Ale Ústavní soud je vázán i svými vlastními rozhodnutími a svými vlastními argumenty. To si patrně vláda neuvědomila a provedla změny tak, že do značné míry kolidují s argumentací Ústavního soudu v předcházejících kauzách. Před tím Ústavní soud může stěží zavírat oči, zvlášť když mu to bude, doufejme ve veřejném líčení, připomenuto.
Psali jsme:
Pokud byste chtěl říct pár slov ke konsolidačnímu balíčku? Ekonomicky katastrofální rozhodnutí, Černý pátek České republiky, jak byste nazval den, kdy byl materiál schválený, Vy?
Výčet problémů a hlavně kritika pojetí balíčku sestaveného stylem „ber, kde ber“, to by bylo na dlouhé povídání. Zdůrazním jen to nejdůležitější a to, co pro nás bude nejbolestivější. Pokud někomu bereme příjem, bereme práci i tomu, u koho si ten, komu jsme vzali příjem, něco kupoval. Jedná se o nebývalou fiskální restrikci, kterou nemůže kompenzovat svou aktivitou ani centrální banka, zvlášť v podmínkách nákladových inflačních tlaků. Ty ještě zvýší další růst nákladů zvyšováním jednotkových nákladů u řady ekonomických aktivit, právě v důsledku omezení poptávky. Zkrátka – vláda posílá ekonomiku do velmi nebezpečné spirály dlouhodobějšího poklesu, jehož důsledkem bude nejen nárůst chudoby, ale i opak toho, co mělo být cílem balíčku, protože dojde k výraznějšímu snížení příjmů státního rozpočtu a ještě větší rozpočtové nerovnováze. Budeme procházet velmi těžkým obdobím. S tím vším je třeba počítat již nyní a představit celý nápravný manévr komplexně, jen tak se z nejhoršího dostaneme za přijatelných utrpení.
Vítězství PiS v Polsku bylo, řekněme lapidárně, úplně k ničemu, samozřejmě pokud uvažujeme v rovině teď. Koalice bude proevropská. Lze říci, že by Vás něco na výsledcích polských voleb překvapilo? Nicméně, pobavily Vás počty umělé inteligence….
Nemyslím, že by vítězství PiS bylo k ničemu. Bude mít silnou pozici a polská koalice bude něco jiného než ta naše. Bude mnohem více nesourodá, a to zejména v hlavní otázce, kterou není vstřícnost vůči EU, ale postoj k válce na Ukrajině. Mj. – pojem „proevropská“ je nepřesný a zavádějící. Ani výraz „proeurounijní“ není přesný. Snad by bylo možné říci, že zvítězila „proeuroatlantická“ koalice. A ještě přesněji – proexpanzivní, proválečná. Ale má podvázaná křídla, takže si nemůže dovolit excesy, a to ani pod vnějším tlakem.
Předpokládám, že v turbulencích, které nás čekají, se i Polsko zapojí do procesu emancipace středounijního prostoru. Mj. v prohlášení přijatém na významném fóru „Budoucnost střední Evropy“, které se konalo před pár dny v Praze, 13. – 15. října, pod patronací kardinála Duky za reprezentativní účasti velkého počtu zástupců zemí střední Evropy, včetně Polska, se říká: „Evropa se dnes nachází na historické křižovatce a čím dál tím více se ukazuje, že užší spolupráce zemí středoevropského prostoru nemá alternativu. Středoevropané si uvědomují turbulentní vnější podmínky a rizika dané přechodem od unipolárního světa k multipolárnímu. Zároveň ekonomiky, závislé na centrech mimo jejich region, jsou ohrožovány ideologickými experimenty spojenými s tzv. green dealem či genderovou ideologií.“ Jako účastník jsem měl příležitost nasát atmosféru a i to je pro mě důvod k optimismu. Ještě k té umělé inteligenci. Docela mě pobavilo, jak měnila hodnocení průběžných výsledků. A stěží bylo možné přehlédnout, že Poláci neumí počítat, resp. jak dlouho jim počítání trvalo.
Na závěr, vrátím se ještě k české politice. Samozřejmě, že potřebujeme dlouhé soukromé peníze a ty v ČR nejsou a Čína uvažuje v řádech desetiletí. Vy jste zintenzivnil práce na dlouhodobé vizi před dvěma lety. Jak pokračujete?
Momentálně probíhá nejintenzivnější diskuse ke vztahu vize a aktuálních problémů od té doby, co jsme zahájili práci, tedy téměř před dvěma roky. Uvedu jeden z příkladů: Celkem v rámci pěstování vize bylo napsáno více než tisíc stran, které máme přehledně uspořádány a vybaveny titulky. Množství popsaných stránek není kritériem přínosu, ale každý si může vyzkoušet, jak dobře se s tím, co produkujeme, pracuje. Mailem zašleme vše, co bylo uděláno, každému, kdo má zájem. Pak stačí použít „crtl F“ a zadat např. jméno někoho, téma či událost, která se stala, – a většinou k tomu zájemce najde dobovou reflexi zahrnutou do širšího kontextu dění i dlouhodobých tendencí vývoje. Je to taková docela funkční encyklopedie aktuálního dění v kontextu toho, jak chápeme současnou dobu, v čem se shodujeme, které otázky jsou otevřené. Postupně přibývá těch, kteří si uvědomují, že sdílená myšlenka zformulovaná v kontextu diskusí má větší efekt, než když si člověk myslí, že napsal něco geniálního, ale ti druzí to nejsou schopni pochopit. Jakmile mezi sebou začne několik desítek lidí intenzivně komunikovat a hledat společný základ pochopení toho, co se děje, jak problémy vznikly, jak je řešit, kdo je bude řešit apod., tak se začne rodit síla, která bude schopna vyvést společnost z krize.
V podstatě se dá říci, že 22. října slavíte čtyřicetiny, 40. veřejné on-line setkání k pěstování perspektivní, realistické vize. Kdo bude hostem?
Vzácným hostem bude profesor Ivo T. Budil. ZDE je o obsahu setkání i o možnosti se ho online zúčastnit více. Budeme se věnovat i aktuálním otázkám. Brzy nás čeká další významné výročí – 700. pokračování seriálu k pěstování vize. A pak vstup do třetího roku práce. Nejvýznamnější otázkou, kterou v současné době řešíme, je dát metodiku, stručný a srozumitelný návod, jak se ten, kdo má zájem, může zapojit do práce tak, aby to odpovídalo jeho zájmům, časovým možnostem, specializaci apod. To mj. předpokládá dívat se na naši práci očima druhých.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
Kunamila
