MF Dnes přinesla Váš komentář, který upozornil na to, že masakr v Paříži byl umožněn i tím, že novinová redakce, byť chráněná policisty, je tzv. „měkký cíl“a žádná policie ani zpravodajský systém nedokáží své občany ochránit na sto procent. Takže se máme smířit se skutečností, že další útoky mohou nastat. Co bychom měli udělat pro omezení rizik?

Od 11. září 2001 mi chybí debata o tom, co uděláme. První varianta je, že neuděláme vůbec nic a pokud nastane problém, vzniklá situace nás poškodí. Druhá možnost je, že zajistíme bezpečnostní opatření, ovšem musíme počítat s tím, že systém negarantuje, že bude stoprocentně funkční. Debata na toto téma se nevede, což vnímám jako chybu a výkřiky různých kampaní docela dobře nechápu. Nechápu, na co jsme museli čekat po útocích v Madridu a Londýně? Stále jsme říkali, jak je islámský radikalismus nebezpečný a když k atentátu dojde v Paříži, najednou všichni volají po opatřeních. Dá se říci, že v podstatě jediní, kteří zareagovali správně po 11. září, byli Američané.

To, že mohou útoky nastat, je realita dnešního světa a života v demokratickém státě. Ani v autoritářské zemi vás policejní a zpravodajské systémy dostatečně neuchrání. Podívejte se na útoky ve Volgogradu v roce 2013 před olympiádou v Soči. Je samozřejmě potřeba udělat maximum v preventivní části, aby se pravděpodobnost maximálně eliminovala, ale nikdo nedá garanci k tomu, aby řekl, že se to nemůže stát. Někteří politici chtějí zvýšit pravomoci tajných služeb a zároveň zachovat veškeré svobody. To ale dost dobře nejde. Na druhé straně omezení svobod nemusí znamenat dramatické zásahy. Pokud chce například BIS vědět, kdo je vlastníkem telefonního čísla, na které volá podezřelý cizinec, na kterého byla v rámci spolupráce upozorňována, považuji to za zcela legitimní věc. Asi se všichni shodneme na tom, že terorismus a organizovaný zločin nemůže žít bez financování, pak je jen logickým důsledkem to, aby BIS měla možnost podívat se do finančních úřadů. Když budeme BIS dobře úkolovat, kontrolovat a chtít výsledky, nebude mít čas si hrát a pravomoci zneužívat.