Jedním z nejčastějších slovních spojení, jež v poslední době slýcháme, je „fake news“. Leckdo moc neví, co si pod tím představit. Už mediální teoretici vytvořili nějakou ustálenou definici tohoto pojmu?
Fake news dnes jsou nejen falešné informace, ale fake news slouží novodobým pseudoliberálním propagandistům k označování pro ně nepohodlných názorů. To znamená, že jakmile nesouhlasíte s hlavním proudem, prezentujete jiný názor, tak se vám může stát, že váš názor je označen za fake news, a tím pádem je hozen do jednoho pytle se skutečným odpadem. Takže s pojmem fake news bych nakládal velmi opatrně.
Hrozí právě tomuto pojmu, že se stane nebezpečnou nálepkou k likvidaci oponentů? Přece jen odkazem na fake news můžete zdiskreditovat prakticky cokoliv.
Ne, že to hrozí, to už se děje. Jedná se o nástroj současných mocných v Evropské unii, kterým likvidují své kritiky, respektive umlčují, upozaďují, zesměšňují v uvozovkách nevhodné názory.
Mluví se o tom, že fake news je nový fenomén, často spojovaný s rozvojem internetu. Ale různé polopravdy, drby i pomluvy se přece šíří společností od doby, kdy se lidé naučili mluvit… Je dnešní případ „fake news“ v něčem kvalitativně nový?
Ne, vůbec ne. Jen jde o novou nálepku něčeho, co tu bývalo vždy, vždycky si někdo vymýšlel ptákoviny nebo konspirační teorie. To tady vždy bylo, nejde o nic nového. Jenom nyní se zavedl ten termín, aby bylo s čím bojovat, možná přesněji řečeno – co zneužívat.
Když bychom se nad tím zamysleli obecněji... V čem nejpodstatněji nástup internetu změnil veřejnou debatu?
Změnil veřejnou debatu v tom, že možnost šířit informace má dnes mnohem větší množství lidí. Zatímco dříve to byly sdělovací prostředky, ať už v podobě tiskovin, rozhlasu, televize, a informace byly pouze v rukou novinářů nebo vlastníků médií, tak internet dnes umožňuje, aby se se svým názorem prezentoval prakticky každý. A v okamžiku nástupu sociálních sítí se vše ještě znásobilo. Lidé mohou mezi sebou komunikovat bez prostřednictví oficiálních médií.
Funguje to na všech úrovních. Úplné novum – americký prezident Donald Trump nepotřebuje pořádat tiskové konference. Má Twitter. To je ta základní změna. Takže obecně – změna netkví v tom, že se vedle pravdivých informací vypouštějí i lži, nýbrž jenom v prostředcích, kudy se vše šíří.
Dá se, s přihlédnutím k historii médií a mezilidské komunikace, vůbec očekávat, že se někdy zbavíme dezinformací, polopravd a „fejků“?
Ne, vůbec ne. To zde přeci vždy bylo, je a bude. Nové je jedině to, že dnešní hlavní proud pod tuto nálepku zařazuje nejenom skutečný odpad, ale i nepohodlné názory.
Jak se s těmi negativními komunikačními fenomény má vypořádat zdravá a svobodná společnost?
Vůbec nijak. S tím se není třeba vypořádávat. Je na každém, aby si vyhodnotil, čemu věří nebo nevěří, a co jsou nebo nejsou pitomosti. A stejně lidé vždycky nějakým pitomostem věřit budou, je nesmysl s tím bojovat. Ten boj, a to se opakuji, není s těmi opravdovými fejky. Ve skutečnosti je to boj s nepohodlnými názory.
Jak na vás působí současná podoba takzvaného „boje proti dezinformacím“, jak se dnes začíná šířit v západní civilizaci?
Ti největší bojovníci proti fake news sami fejky šíří. Buďme konkrétní. Kupříkladu Česká televize a její pořad Newsroom. Ve skutečnosti by se měl jmenovat Fakenewsroom. To je ukázkový pořad naprosté demagogie a zneužití veřejnoprávní televize. Chápete to? Ti největší novinářští grázlové, pro které žádná špinavost není tak hnusná, aby ji nemohli použít, se prezentují coby bojovníci proti informačním nepravostem. Běs!
Mám s nimi osobní zkušenost. Kvůli tomu, jaké lži o mně navykládali, zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s Českou televizí správní řízení o porušení zákona. O tom už tihle demagogové a manipulátoři ale neodvysílali ani slovo. A to je jen jeden z mnoha příkladů současné veřejnoprávní televizní praxe. Je strašné, že tenhle novinářský hnůj si vydržujeme povinnými televizními poplatky. Běs! Běs! Běs!
U informací se v rámci boje proti fake news často neřeší jejich faktický obsah, ale to, jakému prospěchu slouží. Není to pro další vývoj demokratické veřejné debaty nebezpečné? Z druhé strany se naopak ozývá, že to, jak dnes moderují debatu sociální sítě, zejména Facebook, začíná připomínat někdejší totalitu – třeba aktuální případ, kdy je mazána jakákoliv zmínka o britském aktivistovi Tommy Robinsonovi. Je to podle vás adekvátní srovnání?
Nejenže je to adekvátní srovnání, ale dnešní cenzoři jsou ještě výkonnější, než kdy byli ti bolševičtí. To, co se dnes děje na Facebooku ve spojitosti se jménem Tommy Robinson, je už taková trapárna, že za lidi, kteří to realizují, nezbývá než se stydět. Myslím, že zdravá společnost by se tomuhle běsnění měla bránit. Je to absolutní zneužívání moci. A vůbec nejhorší je, že proti tomu není žádné dovolání. Facebookový velký bratr nekomunikuje. Idiotský algoritmus vyhledá nějaké vaše tzv. nevhodné slovo nebo vás nějaký idiot nahlásí, další idiot vám napaří třicetidenní blokaci a největší idiot vám smaže profil... není odvolání.
Přitom de facto jeden každý z nás účastníků, kteří používáme Facebook, jsme uzavřeli s touto firmou smlouvu, že jsme pro ni objektem jejich reklamy, kterou ona prodává, a za to nám poskytuje prostor na našem osobním profilu, kde bychom si my sami měli redigovat, co na něm bude, či nebude. Pokud neporušujeme jiné zákony, tak do toho, co si tam píšeme, nebo necháme či nenecháme psát ostatní, nikomu nic není. To je naše věc, nikoliv věc Facebooku. V okamžiku, kdy do tohohle cenzor zasahuje, je všechno špatně. A je dvojnásob špatně – protože ještě před třemi, čtyřmi lety se něco takového nedělo – že Facebook to dělá na pokyn, respektive na zakázku pseudoliberální eurounijní politické garnitury.
Eurokomisařka Věra Jourová řekla, že je nebezpečné nechávat seniory samotné u počítačů, protože naletí na dezinformace a řetězové e-maily, které využívají jejich „frustraci a samotu“. Co si myslíte o tomto vyjádření a co o českých seniorech?
Senioři v jistém slova smyslu napadnutelní jsou, ale dělat z nich nesvéprávné blbečky je ještě větší zločin. Takže to, co říká Věra Jourová, je naprostá nehoráznost. Jourová je jednou z osob spoluodpovědných za cenzorské řádění, jež se v současnosti děje. Člověk, který takhle moc ublížil svobodě slova, zaslouží chodit kanálama. Její setrvání na postu eurokomisařky je výsměch a tragédie. Jourová je spoluzodpovědná za to, že ono tradiční voltairovské „nesouhlasím s vámi, ale budu bránit vaše právo říkat to“ – se dnes změnilo na „nesouhlasím s vámi, a proto vám zavřu hubu“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
