Vítězem voleb na Slovensku je Igor Matovič (OĽaNO). Získal 25 procent hlasů. S odstupem na druhém místě skončil premiér Peter Pellegrini (Smer-SD) se ziskem 18,3 procent. Znamená tato prohra definitivní konec éry Roberta Fica?
Ano, dá se říct, že éra Roberta Fica jako fenoménu slovenské politiky v letech 2006-2020 skončila. Lze očekávat, že v straně Smer-SD dojde vzhledem k volebním výsledkům k personálním změnám v čele strany. Zisk Smeru-SD nelze považovat za debakl, hodnotu 18 % mu plus mínus předpovídaly všechny průzkumy v posledních dvou letech. Robert Fico ale ztratil polovinu preferenčních hlasů, zatímco volební lídr strany a ještě úřadující premiér Peter Pellegrini dostal dvojnásobek.
To je zřetelný signál, koho si přejí voliči Smeru-SD v čele strany. Byla by to i příležitost oprášit název subjektu a dát mu autentický levicový obsah, jenž za Fica absentoval a důraz byl kladen na jednorázová opatření pro vybrané skupiny obyvatel, zde pro důchodce, tam pro studenty s podobnou krmí v různých tzv. sociálních balíčcích. Opuštění sociálnědemokratické agendy se projevilo zřetelně ve výsledku voleb do Evropského parlamentu jako varovný signál, neboť v ekonomicky a sociálně slabších lokalitách, jež by měly být přirozenou voličskou základnou Smeru-SD, úspěšně lovil hlasy Marián Kotleba a jeho ĽSNS.
Jste spokojeni s výsledky parlamentních voleb na Slovensku?Anketa
Výsledek je výbuchem pro koalici PS-Spolu. Ta se do parlamentu nedostala o 4 setiny procenta. Ze strany Progresivné Slovensko přitom vzešla prezidentka Zuzana Čaputová. Je ten výsledek pro liberální voliče zklamáním?
Nepochybně zklamání je velké. Pro voliče liberální orientace to znamená šok, v parlamentu nebudou mít žádné zastoupení. Profil slovenské politiky se tak výrazně posouvá do konzervativní polohy. O debaklu hovoří i ohlášené odstoupení předsedů progresivců i partnerské strany Spolu-Občanská demokracie z funkcí. Tyto subjekty se snad pokusí o restart, času mají dost, minimálně následující čtyři roky.
Žádného velkého výsledku nedosáhl ani exprezident Andrej Kiska se stranou Za ľudí, ta se sice do parlamentu dostala, ale se ziskem 5,77 procent a s 12 ze 150 křesel v něm bude nejslabší silou. Co se stalo, že Kiska neoslovil více lidí?
Slovenského exprezidenta dostihla jeho minulost. Nejde jen o jednu kauzu. Jednak je to již probíhající trestní řízení ve věci krácení daně, když si jako kandidát na prezidenta náklady na kampaň platil z firmy, čímž snižoval firmě základ daně. Druhou nepříjemnou kauzou bylo nabytí pozemků, k nimž se dostal bez vědomí jejich skutečného majitele. V této věci soud pravomocně již rozhodl, že pozemky se musí vrátit majiteli. Andrej Kiska se snažil zbavit podezření, že o pochybné transakci věděl od začátku a prohlásil, že bude požadovat sumu, kterou za pozemky zaplatil, od člověka, jenž mu je prodal.
Psali jsme:
Kiska tvrdil, že on sám je obětí podvodu, a ne vědomým aktérem. V posledních dvou týdnech před volbami se ale objevila videa, dokazující, že byl součástí podvodu, že od začátku o něm věděl a byl aktivním účastníkem. To mu muselo snížit důvěryhodnost v očích voličů, a proto ten propad až téměř na hranici volitelnosti.
Jak upozorňují mnozí aktivisté, Matovičova strana OĽaNO je, co se členské základny týče, značně konzervativní. Nebude to nakonec představovat problém pro naděje liberálů, kteří se po dvanácti letech vlády Smeru těšili na příklon moci jejich směrem, jinými slovy na výhru „sil dobra“?
Matovičova členská základna neexistuje, nepočítáme-li nějakých čtyřicet skutečných členů. OĽaNO je fakticky privátní firmou Igora Matoviče, šikovně přelévá peníze od státu za volby do privátního eseročka své manželky, čili sobě samému. Z těchto důvodů jej opustila ještě před volbami část poslaneckého klubu v čele s jeho nejaktivněji vystupující místopředsedkyní Veronikou Remišovou. Liberálové, kteří oscilovali kolem středové osy, nejsou na Slovensku od prvních svobodných voleb v roce 1992 přirozeným a žádaným elementem, což není ani tak jejich chyba, jednoduše na Slovensku není masový zájem o tento typ subjektů.
Psali jsme:
A když navíc nejsou příliš zruční ani v ovládání nástrojů politického marketingu, neúspěch je naprogramován. Kde není jasně profilovaná a pevná voličská základna, nedá se stavět strana na dlouhou trať. Lidově řečeno, slovenský volič volí permanentně stylem pokus – omyl. Kope to, nebo nekope? Kope, tak příště zkusíme někoho jiného. Proto dnes nevidíme v parlamentu žádnou ze stran, jež ovládaly politický prostor v devadesátých letech a počátkem nového milénia. KDH, HZDS, SDKÚ, i SNS, a také strany maďarské komunity, nikdo z nich dnes v parlamentu nesedí. Stranu Smer-SD dejme nyní bokem, je na scéně až od roku 1999. Slovensko ukazuje, že je i dnes víc konzervativní, rurálně myslící zemí než společností městského typu, a vidíme, že se od devadesátých let na tom prakticky nic moc nezměnilo.
Jak hodnotit osobu Igora Matoviče? Podle mnohých jde o komplikovaného člověka, velmi impulzivního. Bude podle vás budoucí vládní koalice tímto osobnostním faktorem ohrožena?
Nová vládní koalice bude na Igoru Matovičovi plně závislá, včetně jeho úletů, podrazů, manipulací, jak to známe z posledních deseti let od chvíle, co se pohybuje na politickém kolbišti. Jeho volební zisk v kombinaci s převažujícím konzervativním faktorem v parlamentu mu dává velké možnosti i značný manévrovací prostor. S tímto instrumentáriem může vydržet celé čtyřleté legislativní období i přes různé turbulence, jichž bude, předpokládám, požehnaně.
Existuje nějaká možnost, že by ostatní strany Matoviče z jednání o vládě vyšachovaly?
Tato verze je asi tak pravděpodobná, jako představa, že zítra poletíme na výlet na Měsíc. Igor Matovič dominantně ovládl politický prostor a jakákoliv snaha o jeho detronizaci by měla pro rebely fatální důsledky. Toho si je každý příčetný politik vědom.
Zajímavým prvkem bude i strana Sme Rodina. Její lídr, miliardář Boris Kollár, se loni účastnil bratislavské konference společně s francouzskou političkou Marine Le Pen a je silně protiimigrační. Lze i ve světle těchto skutečností mluvit o tom, že liberálové na Slovensku prohráli?
S tím pojmem miliardář bych asi zacházel opatrněji. Nemusí vše být tak, jak se snad médiím může jevit. Ovšem po čtyřech letech ve vládní koalici... Kdo ví... Slovenské prostředí je stále výživným a lákavým klondajkem. A co se týče levicově střižených liberálů, tedy těch s otevřenou náručí k migrantům, s podporou dalšího odevzdávání kompetencí nějaké příští federální vládě v Bruselu, tak ti skutečně totálně prohráli. Ti nemají v slovenském parlamentu žádného zástupce.
Drtivé vítězství konzervativců různých odstínů, od Matoviče a jeho ultrakřesťanských aktivistů, přes Richarda Sulíka, jenž se jednou vydává za pravicového liberála, jindy za ryzího konzervativce, a dále Andreje Kisku, jenž svými výroky ještě ve funkci prezidenta republiky odmítl sňatky párů stejného pohlaví, až nakonec po Mariána Kotlebu s fašistickými rysy jeho strany ĽSNS, je znamením, že další čtyři roky bude taktovka v jejich rukou a nijak jinak. Za vážný problém ovšem považuji fakt, že středový prostor je zoufale prázdný, žádný jazýček na vahách, ten důležitý faktor mezi vlevo a vpravo, zde nevidět.
Na výsledky slovenských voleb zareagoval europoslanec Jan Zahradil. Výsledky uvítal, má radost z toho, že nikdo nebude „papouškovat floskule o toxickém Visegrádu“. Zůstane tedy kurz V4 zachován?
Kurz V4 bude, myslím, značně posílen, zejména po linii Varšava, Bratislava, Budapešť. Konzervativci všech tří zemí si budou lépe rozumět a snadněji sdílet společnou agendu v rámci Evropské unie vůči některým požadavkům ze západní části EU, nejnověji k vynucenému paktu solidarity, jenž má nahradit povinné kvóty. A nyní si i pod vlivem protržení turecké hráze s migranty směrem do unie přes Řecko nebo Bulharsko tyto konzervativní vlády upevní postavení na domácí půdě, občané je budou vzývat jako ochránce, neboť co jiného má vládce dělat, než se starat výměnou za výběr daní o bezpečnost svých poddaných?
Jaká bude nyní po volbách pozice prezidentky Čaputové?
Na její pozici se nic nezmění, pokud nebude sama si podřezávat větev s progresivistickou ideologií, s níž se dostala na pozici hlavy státu a jejíž prvky akcentuje, zejména vstřícnost k migrantům a myšlenky na federalizaci EU. O tom drtivá většina obyvatel nechce v současnosti diskutovat. V aktuálním kontextu migrační vlny, jež může být minimálně stejně mohutná, ne-li mohutnější než ta z roku 2015, bude rozumnější soustředit se na domácí témata a tam projevovat empatii a snažit se tlumit agresivní projevy konzervativců.
Co si z výsledků slovenských voleb mají vzít čeští liberálové, kteří viděli ve Slovensku vzor?
Kdo jsou to, ti čeští liberálové? Piráti, připomínající nezralé melouny? Zvenčí málo zelené a zevnitř ještě ne dost červeně rudé? České politické prostředí je – přes desítky let společné historie a jisté současné částečné analogie zejména v neurčitosti politické scény – přece jen jiné. Konzervativní prostředí je v české politice výrazně slabší, jak vidíme na příkladu ODS, a SPD není ani zdaleka pendantem Kotlebovy ĽSNS, no a uprostřed českého rybníku se rozprostírá těžko uchopitelný ostrov ANO s neurčitými břehy.
V takovém prostředí se liberálům sotva může dařit, společnost po nich masově nevolá. Na Slovensku se stav neurčitosti vyhrotil – a vítězem jsou konzervativci na celé čáře. V Česku nevidím podobné trendy, což je pochopitelné, jiné historické kořeny až z doby c.k. monarchie formovaly politické prostředí v obou zemích od břehů řeky Moravy jinak. Konzervatismus byl na Slovensku vždy přítomen v různých maskovaných podobách a liberální proudy byly spíš tenkými pramínky než divokými potoky nebo řekami. Společnost sama řekne, co chce, byť s jistou nápovědou, tedy jak ji to vsugeruje chytrý politický marketing. A ten, jak se tak z dálky na to dívám, má Andrej Babiš pořád nejkvalitnější. Kampak by asi tak ten český liberál, hledaje východisko, Prchal?
Expremiér Robert Fico poukazoval, že od vraždy Jána Kuciaka se v dění na Slovensku významně angažoval George Soros, neziskové organizace, atp. Co k tomu říci nyní? Je vliv neziskových organizací na slovenskou politiku přeceňován??
Robert Fico vypálil se Sorosovou kartou pod vlivem fatálně nepříznivých okolností. Bylo to hloupé, nepromyšlené, leč v daném okamžiku jej zjevně nic jiného nenapadlo, než tato nebetyčná pitomost. Politicky angažované neziskovky se jistěže pletou do politického života, což se mnoha lidem i politikům nelíbí, neboť od žádného voliče nedostaly mandát a nikomu kromě donorů se nezodpovídají, leč otázka zní jinak: jaké to tedy bylo mocné angažmá, jež přivedlo k moci ne liberály, nýbrž konzervativce drtivě převážnou účastí v parlamentu, kde jediné křeslo nemají neziskovky pod svým vlivem? Tomu se říká katastrofa? Amatérismus? Nekompetentnost? Nehledejme tedy za tím spiknutí, byť to zvenčí tak může vypadat.
Slovenské volby nám vzkazují, nepřeceňujme možnosti a sílu vlivu neziskovek, Sorose a jiných altruistů, pletoucích se do zájmů suverénních zemí. Neziskovky a levicoví liberálové dostali prezidentku Čaputovou, a to je naštěstí pro nadcházející čtyři roky dobrá zpráva, země ji bude potřebovat jako důležitý korekční a vyvažující prvek. Prezidentka může být užitečná mnohem víc, než kdyby tam byl řekněme konzervativec venkovského střihu Andrej Kiska.
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Martin Huml
