Naposledy jsme společně dělali rozhovor v listopadu krátce po teroristických útocích v Paříži. Než jste mi stačil poslat odpovědi na otázky k aktuálnímu rozhovoru, došlo k teroristickým útokům v Bruselu. Obávám se, že za další čtyři měsíce budeme v případném rozhovoru řešit to samé téma...

Mám obavy podobné. Nemusí to být ani tak dlouhá doba, o to je to horší. Ony to již nejsou obavy, ale jistota. Není otázkou, jestli zaútočí, ale kdy a kde.

V Bruselu na letišti a v metru opět umírali nevinní lidé. Politici nabádají k tomu, aby se lidé nebáli a naopak se více semkli. Společně prý islamisty určitě porazíme. Přiznávám ale, že kdybych žil v Bruselu, tak bych se bál. Mimo jiné také proto, že představitelé Evropské unie se spíš starají o muslimské uprchlíky než o evropské obyvatelstvo...

Zde je citát získaný v den, kdy bruselské útoky, k nimž se přihlásil Islámský stát, ostře odsoudila také Severoatlantická aliance:

„Brusel je symbolem celé Evropy, svobodné a mírové. Budeme bránit naše hodnoty proti bezohledným činům těch, kteří se snaží na tyto hodnoty útočit. Jsme odhodláni předcházet terorismu a porazit ho. Dokážeme to tak, že se semkneme jako demokracie a otevřené společnosti.“

Vnímáte také tu naprostou prázdnotu, bezobsažnost, vnímáte ty gejzíry bezmoci? Věřím a vím, že podobně to vnímá drtivá většina běžných lidí. Dokud budou naše životy ovládat lidé bez vizí, lidé prázdní a neschopní, nepohneme se. Já osobně vím, že existují lidé přesně opační a je jich mnohem více. To je mojí nadějí.

Člověk si asi nedovede úplně představit, co zažívají samotné oběti teroristického útoku či jejich příbuzní. Hrůza, děs, noční můry, panika, strach atd. Nemůže ale vedle těchto negativních záležitostí následovat paradoxně také jistá úleva? Přece jenom se dalo čekat, že Paříží to zdaleka neskončilo. Brusel to má nyní „konečně“ za sebou...

Já úlevu nepociťuji. Jednak proto, že Brusel to zdaleka „nemá za sebou“. Za sebou můžete mít zkoušku, nebo skok z padáku, který již znovu dobrovolně neabsolvujete. Ale zde si nemůžete vybrat. Bouchlo to jednou a bouchne to třeba ještě pětkrát? Stokrát? Nevíme; čili nemáme to za sebou. Trápí mě, kolik musí ještě zemřít nevinných lidí, než další lidé prohlédnou? Bráno z jiného úhlu pohledu – Brusel to má „za sebou“, dostal tedy možnost poučit se z vlastní zkušenosti. Využije té šance? Nebo půjde doslova jako ovce na porážku?