Tak se zdá, že z těch sankcí za „naporcování“ novináře Chašúkdžího nic nebude. Donald Trump dal najevo, že Saúdové jsou stále partneři. K čemu všemu Amerika Saúdy až tak moc potřebuje? A jinak, jaké škody způsobila aféra klice korunního prince Mohameda bin Salmána?
Celá ta kauza vyústila v další potvrzení faktu, že když se západní hodnoty – třebas všechny ty tolikrát omílané cennosti kolem lidských práv nebo vlády zákona – dostanou do střetu s jejich zájmy, zájmy zvítězí. Fakt, že USA, Německo a pár dalších států zakázalo vstup na své území asi osmnácti saúdským vrahům, je sice pěkný, ale sotva stačí alespoň na uchování tváře. Je vcelku legrační, že Trump teď, namísto aby odsoudil „svého“ korunního prince MbS, dokonce prohlásil, že to už bychom mohli rovnou odsuzovat celý svět, protože je to fakt kruté místo jako takové. Dost dobré! S takovou logikou lze obhájit naprosto cokoli.
Je jasné, že Berlín, Londýn nebo Paříž si „potrestáním“ vrahů a „vyviněním“ MbS ponechávají otevřené dveře k saúdským petrodolarům, pro USA má takový postup i reálnou „cenovku“. Mluví se o zhruba 450 miliardách dolarů investic, které Saúdové Trumpovi do jeho „Ameriky především“ naslibovali, ale zatím neposílali. Tahali ho vlastně za nos, ale Chašúgdžího vražda mu nyní dala do ruky silnou páku, aby „svého“ MbS konečně donutil k tomu, aby ty peníze „vysolil“, protože „jinak“… CIA prý má nahrávku, která MbS ve vraždě Chašúgdžího utopí. A „vrahova přítele“ Trumpa navrch. Takže, vrahu, plať, nebo to bude všechno ještě horší.
Odpověď na vaši otázku jsou tedy peníze. Není moc jiných důvodů, k čemu Západ Saúdy potřebuje, neboť ve skutečnosti jsou přece přítěž – to můžeme pořád mlátit svým nepohodlným nepřátelům o hlavu, co všechno vyvádějí, a pak přijdou „naši“ Saúdové, vše přebijí, a naši politici jsou okamžitě za partu zoufalců. Ještě, že mají krytí mediálního mainstreamu… Nemusíme přitom nutně mluvit jen o Chašúgdžího vraždě, mnohem horší než jedna oběť je přece třebas saúdská agrese proti Jemenu, kterou OSN označuje za nejhorší humanitární katastrofu současnosti. A západní státy v čele s USA Saúdům při tamních masakrech aktivně pomáhají, i když vědí, že jejich akce způsobily třebas to, že už přes 85 tisíc jemenských dětí zemřelo hlady kvůli saúdské blokádě a ničení zásobáren potravin… Ne, myslím, že ve skutečnosti Saúdy k ničemu nepotřebujeme. Tím spíš v době, kdy jsme se tak hezky naučili tisknout si tuny peněz sami…
Jsem teď v Káhiře a korunní princ MbS by se tu měl snad dnes zastavit během svého prvního zahraničního turné od Chašúgdžího vraždy. Bude zajímavé sledovat, jak se k němu region postaví, ale nepředpokládám nějaké excesy – dokud budou Saúdové platit, budou země regionu peníze brát a dělat si s nimi, co uznají za vhodné. Třeba Egypt, jen tak pro ilustraci, za ně někdy loni nakoupil něco ruských zbraní. A teď zrovna šel kolem drb, že jeden z předních tuniských politiků nabídl MbS azyl, prý z vděčnosti za to, že Saúdové v roce 2011 poskytli azyl svrženému tuniskému prozápadnímu diktátorovi bin Alímu. Nevím, co je na tom pravdy, a hlavně, do jaké míry by to bylo realizovatelné, ale „místní logiku“ by to možná mělo.
Vy jste právě v Káhiře. Nedávno jsme se bavili o tom, že v Egyptě se po vývoji války v Sýrii „oteplilo“, pokud jde o přijímání Rusů. Naopak Evropané a Američané příliš chváleni nejsou. Lze říci, že to trvá?
Změna vnímání Ruska tady v Egyptě, ale i v regionu jako celku, nezapočala s válkou v Sýrii, ale spíš s těmi prvními a autentickými revoltami arabského jara, tedy v Tunisku a Egyptě. Než se té vlny chytil Západ a zničil Libyi a pokusil se zničit i Sýrii, byli terčem letití diktátoři, kteří se u moci drželi jen díky podpoře Západu. Bylo to takové volné pokračování teze Franklina D. Roosevelta, který kdysi o nikaragujském diktátorovi Somozovi prohlásil, že ano, že „je to sice bastard, ale je náš“. A takových byly a jsou po světě celé zástupy.
Nicméně, když padly, Západ se – tady v Egyptě – ještě pokusil uchytit se u moci tím, že plně podpořil vládu Muslimského bratrstva a stál za ní, i když ztrácela popularitu a zkoušela v zemi vnucovat islám do každodenního života. V podstatě tím ztratil v očích mnoha Egypťanů jakýkoli kredit. Začali se rozhlížet, zkoušeli diverzifikovat vztahy, protože věděli, že nejde donekonečna opakovat stejnou chybu a orientovat se na Západ, no a Čína a Rusko se jim vydaly vstříc. Ne, že by byli Rusové nějak zásadně méně egoističtí, ale v politice obecně nechávají svým arabským spojencům více méně volnou ruku, za předpokladu, že se s nimi shodnou na nezbytnosti neustálého potírání radikálního islámu. V tomto ohledu najdou shodu se všemi zdejšími sekulárními lídry. A z obchodního hlediska sem, do oblasti, nedodávají jen zbraně, jako Západ, ale – společně s Číňany – hodně investují, vytvářejí pracovní místa a tak dál. Zkrátka, jejich působení tady je jiné, a když desítky tisíc Egypťanů najdou práci díky ruským nebo čínským investicím a navíc vědí, že jejich zdejší chlebové placky jsou převážně z ruské pšenice, tak to vliv na vnímání nepochybně má. Ono je to vše samozřejmě mnohem složitější, protože do zaměstnanosti a nových průmyslových zón mohutně investuje i samotná Káhira, ale z hlediska mezinárodních vztahů to v kostce tak nějak je. No a vámi zmíněná válka v Sýrii pak jen arabským lídrům ukázala, že Rusko své spojence neopouští ani v kritických situacích, což je hodnota, které si v regionu vysoce cení. Možná i proto Rusko v Sýrii postupuje, jak postupuje. Ukazuje tak místním elitám své modely chování.
Není bez zajímavosti, že tu byl nedávno Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo. Ve shodě s Rusy „přehlédl“ otázku lidských práv, ale nutno dodat, že Rusko tento problém nevydává za svou vlajkovou loď, a odkýval… obnovení dodávek zbraní. Proč by je nebrali, když dostávají, ale obecně je západní politika na Blízkém východě totálně dezorientovaná. Bez nápadu a schopnosti inovace. K uzoufání. A to ani nemluvím o Mezinárodním měnovém fondu, který chválí Káhiru, jak hezky lidem škrtá dotace na pohonné hmoty, potraviny a tak, a slibuje jí za to výměnou taky nějaké miliardy. Nešťastná klasika.
V Egyptě se mluví o hrozbě přelidnění a nedostatku potravin. A také tak prý bude víc a víc vedro. Jak tyto hrozby postupují a co s nimi dělá vláda prezidenta Sísího? A vůbec...
Přelidněnost je problém. Egypt má asi 100 milionů obyvatel a podle dva roky starých údajů třetinu z nich tvoří děti, nebo přesněji, „osoby mladší osmnácti let“. Už loni vláda začala mluvit o jakési variantě čínské politiky jednoho dítěte, když přišla s heslem „dvě stačí“. Upřímně, netuším, jak to zatím dopadá, ale můj hotýlek je přímo přes cestu od školy, a když se to odpoledne po konci vyučování „vyrojí“, tak je to fakt síla. V Praze bydlím taky naproti škole, shodou okolností, a je to neuvěřitelný nepoměr. A co víc, problém se prohlubuje s tím, že loni třeba míra rozvodovosti ve městech dosáhla 60 procent, takže vzniká obrovský počet „single“ matek, až pro změnu někteří volají po polygamii. V tomhle ohledu je tu trochu chaos, ale je jasné, že pokud se vládě nepodaří populační boom nějak zastavit, tak bude o to víc Egypťanů ve finále nucených hledat si práci a obživu venku. Tím nemyslím jen Evropu, protože Egypťané tradičně za prací jezdí třeba do Perského zálivu, ale i tak. Problém to je a velký.
A problém je samozřejmě i s klimatem. Vždy jsem do Káhiry jezdila mezi listopadem a únorem, kdy už nebyla úmorná vedra, ale dnes jsem přijela na konci listopadu, a venku je pořád hic jak blázen. Nevím, co s tím má udělat zrovna prezident Sísí, protože změny klimatu jsou globální a provázané, ale další problém to nepochybně je. V Luxoru, jedné z bašt zdejšího turistického průmyslu, který se po sérii teroristických útoků znovu uspokojivě rozjíždí, teploty lámou rekordy a dnů, kdy teplota překročí padesátku, už jsou ročně stovky. Umírají v nich i místní, hlavně děti a staří lidé, a představa, že by se třeba nějací turisté z Evropy hrnuli odpařit se do padesáti stupňů ve stínu, je divná. Vzhledem k významu cestovního ruchu pro Egypt je klima kriticky důležitý činitel. A nejen pro Egypt. Protože platí totéž, co v předchozím tématu: čím méně práce, a tím větší migrace…
Británii ovládl, s prominutím, bordel, pokud jde o Brexit. Lze mluvit o tom, že konzervativci zkrátka neměli jakýkoliv plán, co po Brexitu dělat? Anebo současná nespokojenost s podmínkami rozchodu s EU je daná tím, že Brusel si Brity „vychutnal“ a v zásadě nic reálně vyjednat nešlo? Když položíme provokativní otázku: hlasovala byste vy pro odchod Česka z EU?
Nevím, pár dní od chvíle, kdy byla dohoda o Brexitu dojednána, jsem situaci nesledovala. A ani jsem nečetla dohodu samotnou, protože vím, že neznám bruselskou ňúspíkovou terminologii a u většiny formulací bych ani netušila, o čem že je vlastně řeč. Počkám si, až to někdo, komu věřím, nějak racionálně shrne. Takže vlastně netuším, proč je tam zmatek, o kterém mluvíte. Nicméně je jasné, že Brexit nemohl být z hlediska Bruselu dojednán nějak výhodně pro Brity, protože v takovém případě by hrozilo, že členů Unie bude ubývat jak na běžícím pásu. Svým způsobem je tato dohoda lakmusovým papírkem a spousta politiků po celé Evropě celý proces sledovala a sleduje, aby pochopila mechanismus. Nebo se připravila na to, co by je případně čekalo. Britové zkrátka prošlapávají cestičku, ale pořád se neví, kam.
Jestli bych hlasovala nebo nehlasovala? To je úplně zbytečná otázka. Pokud se za ten den, co jsem pryč, nestalo něco zásadního, tak u nás není reálná síla, která by takovou otázku opravdu mohla prosadit k reálnému hlasování, čili u nás to není žádný skutečný problém a nemá o něm cenu nějak spekulovat „co by, kdyby“. Bublin se u nás nafukuje už beztak dost. A pokud by někdy takový problém opravdu nastal, tak se na něj připravím, něco si načtu a zeptám se znalých lidí. Teď na to nemám žádný názor a můžu „na stůl“ hodit spousty více méně pocitových PRO i PROTI.
Už delší dobu trvají střety Palestinců a izraelské armády. Neprobírejme asi celou kauzalitu toho mnoho desítek let trvajícího problému, jen si řekněme: Co je tentokrát důvodem jeho vyostření? A jinak, prezident Zeman navštíví Izrael. Kdybyste byla na jeho místě, jak byste komentovala tamní situaci?
Ono sice dost dobře nelze jen tak přehlédnout desítky let trvající konflikt, nevšímat si, co je jeho podstatou, vytrhnout z kontextu nějaký jeden určitý týden, a tvářit se, že „spadl z oblakov“. Vše se přece odvíjí právě od toho, že tu ten „konflikt“ je, nebo lépe, že svět umožňuje, aby pořád pokračoval. Ale pokud chcete, tak: Izrael vedl rozhovory s Hamasem o míru, pak speciální komando proniklo do Gazy, zabilo sedm členů Hamasu včetně jednoho z klíčových vůdců odpovědného za budování tunelových systémů pod Gazou a jejími hranicemi. Operace se ale nezdařila, protože byl zabit i jeden z velících důstojníků izraelských, a komando se muselo rychle stáhnout. Hamas a další ozbrojené party z Gazy začaly v reakci vystřelovat rakety na izraelskou stranu hranice, a pak ještě protitankovou střelou trefil na izraelské straně autobus. Izrael nejprve tvrdil, že byl plný civilistů, pak se provalilo, že vojáků.
Do toho Islámský džihád z Gazy zveřejnil záběry z letošního února, na nichž vyhodil do vzduchu několik izraelských vojáků, a izraelská armáda to zatím tutlala. Izraelská veřejnost, většinou víc než 60 procent, požadovala nálety na Gazu, ale premiér Netanjahu je zarazil, načež následovala protestní demise ministra obrany Liebermana a vládní krize, která je ale podle všeho už zažehnaná a předčasné volby nebudou…
Hlavní otázkou samozřejmě je, proč vlastně izraelská strana vyslala do Gazy to komando v době, kdy se jednalo o míru. Vše ostatní už se odvíjí jen z tohoto faktu.
A ne, nejsem na místě prezidenta Zemana, a od něj čekám tradiční blahořečení Izraele a proklínání Palestinců, Arabů nebo i muslimů obecně. Zkrátka, dopadne to jako vždycky. Možná tím dostane i fotku na titulní straně některých egyptských novin. Konečně si zase všimnou, že existujeme. Zbystřím, až tady budu v příštích dnech chodit kolem stánků s novinami…
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Těch věcí je…
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
