Úsvit ve svém programu varuje před nebezpečím imigrace a islamizace. Není zde nebezpečí od Evropské unie, která má v Lisabonské smlouvě pasáže, že bude řídit imigrační toky? Vidíme zde snahy od zemí jako Francie či Itálie přerozdělovat imigranty z jejich zemí do dalších zemí. V EU je snaha centralizovat výši sociálních dávek, aby státy EU se štědřejším sociálním systémem nenasály všechny imigranty. Není to tedy hrozba pro naší civilizační a společenskou kohezi a bezpečnost? Vidíme, že v západní Evropě vznikají ghetta imigrantů mnohdy nepřátelských k našim civilizačním hodnotám. Porodnost imigrantů je mnohem větší než naše a podle některých odhadů mohou mít většinu v západní Evropě do 40 let a například v Nizozemí je již polovina novorozenců muslimové, což ukazuje trend, kdo tam bude vládnout.
Vy jste to řekl formou otázky, ale v mnohém jste si již odpověděl. Pokud jste hovořil o demografickém vývoji mezi arabskými minoritami v Evropě, Muaamar Kaddáfí již dávno prohlásil, že muslimové dobudou Evropu nikoli zbraněmi, ale dělohami svých žen. V některých zemích, jako jsou Francie či Británie, je problém s muslimskou menšinou skutečně velmi vážný. My jsme byli, bohudíky, větších problémů s imigrací doposud ušetřeni, zejména kvůli menší ekonomické prosperitě a také díky tomu, že jsme v historii neměli žádné kolonie a náš jazyk je pro tyto lidi velmi obtížný. Emigranté tak stále směřují zejména do zemí, kde se používá angličtina či francouzština.
Psali jsme:
Není z tohoto hlediska nebezpečím i Schengen, který znamená otevřené hranice pro turisty, obchodníky, ale i nelegální imigranty, zločince či teroristy?
S fungováním Schengenu jsem získal bohatou zkušenost jako velvyslanec v Alžírsku. Tam jsem sloužil v době, kdy jsme do Schengenu vstupovali. Před vstupem České republiky do Schengenu se o česká víza v Alžíru zajímali především movití byznysmeni, případně lidé, kteří se například jezdili léčit do českých lázní. Nikdo jiný neměl o víza zájem. Se vstupem do Schengenského prostoru se situace obrátila o 180 stupňů. Dříve uvedení žadatelé měli zpravidla v pasech víceletá francouzská víza, na která se pohodlně dostali i k nám, a české vízum již nepotřebovali.
Ale před ambasádou se začaly tvořit velké fronty žadatelů o víza skládající se z lidí, kteří mnohdy ani nevěděli, kde je Česká republika, kde je Praha nebo co u nás budou dělat. Měli ale pocit, že u Čechů bude snažší získat vízum než například na francouzské ambasádě. Z tohoto pohledu efekt Schengenu nebyl příliš pozitivní. Podobně vnímám vstup do Schengenu také proto, že druhá nebo třetí generace imigrantů žijících v západní Evropě již má britské či francouzské pasy a tito lidé tedy mohou přijíždět do České republiky bez jakéhokoli omezení. A je známo, že právě z imigrantů třetí generace, kteří mají pocit vykořeněnosti, se často rekrutují radikálové s nenávistí vůči hostitelskému prostředí.
Teď je otázka, zda z hlediska nákladů a výnosů je Schengen opravdu přínosem a zda se spíše nevyplatí v něm nebýt, podobně jako Britové. Sice si pár minut počkat na hranicích s pasem, ale budeme mít kontrolu, kdo k nám může přicházet, a budeme mít bezpečnější zemi...
Nevím, nechtěl bych spekulovat. Já se a priori domnívám, že účast v Schengenu je správná, ale má kromě pozitiv i již zmíněné negativní stránky, se kterými se musíme co nejrychleji naučit pracovat. Zatím jsme, zaplaťpánbůh, pro imigraci z jihu i východu většinou tranzitní zemí, ale jak dlouho to bude, je otázka. Dříve či později se staneme jejich cílem a musíme na to být připraveni.
Je problém, a Úsvit to kritizoval, že imigranté z EU, když k nám přijdou, mají hned nárok na sociální dávky. A víme, že v Německu či v Británii se už proti tomu bouří...
Také nejsem příznivcem bezbřehého sociálního systému. Na druhé straně, pokud by si u nás přistěhovalec či zahraniční pracovník odpracoval určitý počet let, nechť je, v případě ztráty zaměstnání nebo nemoci, součástí systému. Nebo by bylo možné řešení omezit sociální podporu částkou, kterou do té doby do systému vložil.
V koaliční smlouvě je uvedeno, že by se Česká republika mohla připojit k bankovní unii. To by ale znamenalo, že zahraniční vlastníci českých bank, tedy matky, by mohly české dcery přeměnit jen ve své pobočky a vysát z nich volně peníze českých střadatelů. Zatím jsou pod dohledem ČNB a dle zákona nemohou. Není to hrozbou, když západoevropské banky jsou v krizi, zatímco v bankách na území ČR je dostatek kapitálu?
Nejsem bankovní expert, a proto můj názor nebude příliš zasvěcený. Náš právní řád však nyní neumožňuje, aby mohly být odsáty do zahraničí aktiva českých bank nebo vklady českých střadatelů. A měli bychom se toho držet.
Psali jsme:
Dám zásadní otázku, která se týká samotné existence českého státu a jeho budoucnosti. Nemůže snaha Bruselu řídit a centralizovat téměř vše vyvolat opačné reakce ve smyslu pocitu občanů, že se rozhoduje o nich bez nich někde daleko? Je zde tak velký pocit evropské sounáležitosti, identity a solidarity, aby se tolik věcí mohlo rozhodovat mimo náš stát v Bruselu? A pokud by ten trend centralizace pokračoval, zda není lépe uvažovat o vystoupení z EU a zachovat si s ní celní unii tím, že zůstaneme v Evropském hospodářském prostoru či vstoupíme do EFTA a budeme mít podobný status jako Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko, Normanské ostrovy, Andorra, což jsou mnohdy menší země než my, nejsou v EU, ale mají s ní volný obchod a nelze říci, že by si žily špatně? Nakonec i Britové mohou z EU vystoupit. Takto bychom si zachovali pozitivum společného obchodu, ale vyhnuli se zbytečným regulacím typu kvót či solárních elektráren...
To je klíčová a současně velmi složitá otázka. Nicméně si dovolím oponovat. Nemyslím si, že Česká republika má místo mimo Evropskou unii. Myslím si, že je dobře, že jsme členem tohoto seskupení. Ale současně by měly být podmínky členství stejné pro všechny členy. Tomu tak ale bohužel není. Je zde rozdílná politika vůči velkým zemím a vůči malým zemím, vůči zakladatelům a vůči nově přistoupivším. Myslím si, že by mělo fungovat cosi jako doložka nejvyšších výhod, aby všechny země měly stejně nastavenou laťku. Za nevýhodné podmínky si také můžeme sami.
Jak to?
Při vstupních jednáních do EU jsme měli punc jakéhosi premianta a za každou cenu jsme chtěli uzavírat jednotlivé kapitoly přístupové smlouvy jako první. Maďaři a Poláci uzavírali jako jedni z posledních, ale jejich podmínky jsou v některých oblastech lepší. Politika našich vyjednávačů být nejvíce chválenými byla špatná a vymstilo se nám to. Stálo nás to například celé české cukrovarnictví. Nebo, přece není možné, abychom dostávali jiné příspěvky na zemědělství než původní zakládájící země. To je zcela nepřijatelné. Francouzi mají například řadu výjimek na to, jakým způsobem se vyrábějí jejich tradiční potraviny. Ostatní mají hygienické a technologické předpisy daleko přísnější. Myslím si, že to, co si vylobbuje jeden, by automaticky mělo platit pro všechny ostatní a měl by platit princip rovnosti.
V EU dochází k postupnému členění na sever a jih a my bychom měli patřit k vyspělému severu. Myslím, že na volnější vztah vůči EU, jaký mají například bohaté Norsko či Švýcarsko, nemáme podmínky. Jsme příliš historicky i ekonomicky spojeni s německým prostorem. Máme s Němci historicky špatné zkušenosti, ale to měli Němci i s námi. Integrační tendence ve střední Evropě existují již po staletí. My jsme byli tři sta let součástí habsburského soustátí, Rakouska později a Rakouska-Uherska. Rakousko-Uhersko podle mého názoru ekonomicky fungovalo velmi dobře a my jsme byli dokonce jeho nejrozvinutější částí...
Ale politicky to v podmínkách demokracie nefungovalo.
Politicky to nefungovalo, protože jsme si, na rozdíl od Maďarů, nedokázali v roce 1867 dupnout a vybojovat si svůj díl na politické moci. Minimálně v ekonomické oblasti bych ale rád dal EU Rakousko-Uhersko za příklad. Rakousko-Uhersko mělo společnou měnu, společnou obranu, společnou zahraniční politiku. A to bylo vše. Všechny ostatní kompetence zůstaly národním státům. Mně se zdá, že v EU to máme přesně naopak. Podle Bruselu se řídíme, jak mají být zatočené v Čechách rohlíky a jak má vonět či páchnout zrající sýr, ale zásadní věci jdou stranou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
