Primátor v akci: To přeci nejde, aby házeli výkaly na sousedy. Kdo ničí byty, toho prostě vystěhujeme. Sexuální život v jedenácti. Je mi jedno, kdo je Cikán a kdo ne

Pane primátore, představte našim čtenářům město Partizánske, které má s Českou republikou, co se týká historických souvislostí, mnoho společného.

Narozeniny našeho města jsou 8. 8. 1938, to vzniklo město Baťovany, dnes Partizánske. Jan Antonín Baťa, Dominik Čipera a Hugo Vavrečka – to byl triumvirát, který řídil firmu Baťa a rozhodlo se, že zde bude stát firma na výrobu bicyklů a šicích strojů. Potom však došlo k rozhodnutí, že se tu bude vyrábět obuv. Naše jméno je spojeno se jménem Jan Antonín Baťa, který je vnímán trochu negativně, protože tam v minulosti byla nějaká historická setkání s Göringem, který vedl německou Lutftwafe a chtěl, aby celá německá Luftwafe byla obouvaná firmou Baťa. Jan Antonín to odmítl a odešel do Jižní Ameriky.

Baťovany byly v roce 1949 přejmenovány na Partizánske. Město Baťovany se výrazně zapojilo do Slovenského národního povstání. Dnes je v areálu bývalého podniku ZDA zhruba čtyřicet společností, které zaměstnávají 2000 zaměstnanců. Významná je tu obuvnická slovenská firma Novesta, která se dříve jmenovala Vulkán, ale koupila značku ze Zlína, protože to byla česká značka, avšak tam skončila výroba obuvi a část managementu přešla do Partizánského. Tato firma zaměstnává kolem 400 zaměstnanců.

Baťovy závody byly znárodněny již v roce 1945 a v roce 1948 zanikla i terminologie Baťovy školy práce, i když uniformy se v Partizánském používaly až do roku 1962.

Již Baťa tu vybudoval základy letiště a řada lidí z České republiky sem tedy dokonce přilétá. Naše letiště je totiž tak kvalitní, že již dvakrát tu bylo mistrovství ČR v bezmotorovém létání. Naše lázně navštíví ročně 90 000 hostů, rádi sem chodí lidé z Moravy.

S jakými problémy se potýkáte?

Máme tu hodně problémů. Nedávno tu točila televize Markíza, protože jedni rodiče zjistili, že jejich nedospělá dcera je těhotná, protože začínala sexuální život v jedenácti dvanácti letech a je to právě občanka z té komunity, jejíž část se chová asociálně.

Když jsou nezaplacené faktury a poplatky za bydlení, tak vyhazujme nájemníky z nájemných bytů bez náhrady. Takto bylo postiženo 115 rodin. Celkem máme 600 bytů a vím, že to bylo tvrdé, ale každý má tři šance. To, že v nejhorším případě je vyhazujeme z bytů, se osvědčilo. Ze čtyř bytovek, které jsou problémové, budeme jednu bourat. My si to bouráme za vlastní peníze, na nikoho nečekáme. Je to signál pro takové, kteří se chovají asociálně, že v Partizánském nikdy nedostanou ubytování. Mám v tom podporu kolegů na úřadě, v městských organizacích, v zastupitelích. To, co se nám podařilo, je velká věc a je to jasný signál pro celé Slovensko. Je potřeba, aby se přijal zákon, který omezí uživatelská a vlastnická práva majitelům nemovitostí, kteří se chovají asociálně. Město samozřejmě nemůže na ty, kteří bydlí na jiných pozemcích, v soukromých budovách, a ostatním ztrpčují život. Obrátil jsem se na zplnomocněnce vlády Slovenské republiky, bohužel neúspěšně, aby předložil návrh zákona, kdy by bylo možné omezit užívací a vlastnická práva majitelů nemovitostí v případě, že rok porušují veřejný pořádek. Když manžel týrá manželku, tak přijde policista a může jej na 48 hodin vytáhnout z domácnosti, omezit mu užívací a vlastnická práva.

Vy z těch nepřizpůsobivých ale de facto uděláte bezdomovce….

Kdyby samospráva přišla na soud a doložila, že 52 týdnů v roce, minimálně jednou týdně musela objektivně zasahovat městská policie, tak požádáme soud, aby omezil užívací a vlastnická práva majitelům této nemovitosti. Bude vykázaný, stane se z něj bezdomovec na jistý čas, než si uvědomí, jak se chová vůči svému okolí a že musí změnit svůj přístup. Není přece možné, aby někde žilo čtyřicet asociálů, kteří ztrpčují sousedům život tím, že vykonávají potřebu a hází výkaly na stěnu druhého domu. To je příklad z Malacek.

Je třeba, aby se vymáhala zodpovědnost – rodičů za jejich děti. Měli jsme i petici za práva slušných lidí, kterou během několika dní podepsalo na padesát tisíc lidí. Když jsme tu měli manifestaci asi tří tisíc lidí, tak tu byli novináři, 250 těžkooděnců, bezpilotní letadla, monitorovala mě Slovenská informační služba a Slovenské obrané zpravodajství. Na to mne osočili, že jsem tu měl komparzisty, že zakládám stranu a chci být župan. Žádnou stranu jsem nezaložil, na župana jsem nekandidoval. Před manifestací i po ní jsem byl pozván na různé rozhovory do médií a na konference. Někteří z účastníků mě obviňovali z rasismu, z toho, že používat pojmenování Cikán je hanlivé. Rasista v žádném případě nejsem, protože Slováci stejně jako i Cikáni jsou jedna a ta samá rasa, a to indoevropská. Navíc, nerozděluji občany na Cikány a necikány, Romy či neromy, ale jen na slušné a neslušné lidi...

A kde je začátek slova Cikán? To pochází z desátého století, kdy řečtí mniši zapsali migrující Indy a pojmenovali je na Atsinganos. Oni se dostali do střední Evropy a zde se počeštilo a poslovenštilo slovo na Cikán a Cigán. Je to podobné jako když ti, kteří se vydávali za potomky egyptských faraónů, dostali v anglicky mluvících krajích jméno Gypsy. V roce 1322 je první písemná zmínka, kdy rychtář Spišské Nové Vsi zapsal do kroniky města první cikánské osadníky. Od toto roku jsme nedokázali cikánskou komunitu integrovat. Velká část z nich si zvykla, že se jim stále pomáhá. Dnes je situacie v našem městě po všech těch opatřeních podstatně lepší. Existují romské občanské hlídky, romský občansky výbor, se kterým permanentně komunikuje městská rada společně se mnou. Zlepšilo se chování příslušníků komunity a je třeba zdůraznit, že ze 115 domácností tvořili polovinu zástupci této menšiny a druhou polovinu většinoví obyvatelé.

Jak je to vlastně u vás s nezaměstnaností?

Máme 10,5 procentní nezaměstnanost. V roce 2011 byla 13,5 procent. Vznikají nová pracovní místa, což je velmi dobré pro občany i město. Obyvatel s trvalým pobytem máme 22 900. Za dítě v mateřské škole v Partizánském rodič zaplatí měsíčně 7 eur. Za školní rok tedy rodič zaplatí 70 eur, zbylých 1700 eur platí město. Například ve městě Handlová, která je na tom sociálně ještě hůře než Partizánske, se platí 16 eur měsíčně a v Trenčíně 35 eur měsíčně. Místo toho, abychom tedy dávali příspěvek rodině ve výši 100 eur, raději jí účtujeme nižší částky, které musí platit za děti ve školce, a takto rodiče ušetří v průměru od 120 do 350 euro, což je podle mého velmi slušné.

Velký problém jste tu měli s nemocnicí, obdobné problémy mají i některá česká města…

Ano, největší problém byl zachránit nemocnice. Když jsem se stal primátorem, ministr zdravotnictví rozhodl, že dá zrušit tři oddělení – dětské, novorozenecké a gynekologicko-porodnické. Pan ředitel nemocnice mi říkal, že nemá peníze na nový CT. Byl tam dluh 800 000 eur vůči dodavatelům a vůči městu 430 000 eur, už šlo o její likvidaci. Nechtěl jsem, aby to dopadlo jako v Šale, kde nemocnice skončila, hlídá se prázdný areál a chodí tam bezdomovci vytrhávat potrubí a radiátory, aby to odnesli do sběru. První, co jsem udělal, byla petice a pak živý řetěz před nemocnicí, kde bylo spoustu novinářů, a pak jsem naložil 350 lidí do autobusu a jeli jsme manifestovat do Bratislavy před ministerstvo zdravotnictví. Pak jsem udělal veřejnou poptávku a našli se tři zájemci. Jeden nabízel, že si vezme nemocnici za jedno euro do nájmu a my si necháme ty dluhy, což je 430 000 eur a dalších 800 000 vůči dodavatelům. Druhý mně nabízel, že my jako město budeme jemu platit, on bude nemocnici manažovat měsíčně za 4000 eur a ty dluhy si budeme splácet sami. No a třetí v pořadí nabídl, že zachová oddělení, která jsme zachovat chtěli, a on nám bude platit 100 000 ročně nájemné a splatí dluhy, těch 1,2 milionu eur. No a představte si, ta nemocnice dodnes funguje, žádná vláda nám nepomohla. Nájemce zainvestoval do ní dva miliony eur, máme kompletně opravené střechy, splacený úvěr, máme nová oddělení.

Jak je to ve vašem městě s veřejnými zakázkami a výběrem, který u nás dělá vrásky snad každému starostovi a primátorovi? A jak vlastně komunikujete s veřejností?

U každé zakázky nad tři tisíce eur jsou přítomni zástupci všech zastupitelských klubů, obálky se otevírají nejen před podnikateli, ale i za účasti občanů. Zastupitelé si je vyberou. Nebereme žádné externí firmy, ale zastupitele a občany. Transparentnost a šetření veřejných zdrojů je pro nás prvořadé. A šetříme nejen ve městě, šetřím i já.

Když jsem se stal primátorem, tak jsem měl ještě funkci místopředsedy Trenčínského kraje a moje odměna byla tisíc eur. Já jsem řekl, ať je rozdělena potřebným, a snížil jsem si plat oproti mému předchůdci o 550 eur. Odměna zastupitele je v čistém 3 500 až 4 000 eur ročně, které kompletně rozdám sportovním a kulturním organizacím. Plat primátora je, abyste věděli, 2 200 eur v čistém. Dva platy ročně, to je 4400, taky rozdám. Takových jako já, je na Slovensku více. I jiní primátoři a starostové se chovají stejně. Když to začne takto zdola, tak za dvacet, třicet let bude lépe. Jsem přesvědčený, že se ta situace dá změnit. Já mám velkou výhodu, jsem v této funkci svobodný. Nejsem nikomu zavázaný. Celou kampaň jsem si financoval sám. Protože jsem věděl, že kdybych od nějakého sponzora vzal tisíc eur, tak mi bude stále připomínat – co uděláš pro mne. Mobil primátora je veřejný, kdokoliv z občanů mu může zavolat nebo komunikovat přes SMS nebo Facebook. Téměř každé ráno a večer odpovídám na otázky.

Jak hodnotíte současnou slovenskou vládu a především aktivity premiéra Fica?

Vláda Slovenské republiky se v rámci možností snaží vykonávat svoji působnost a mandát tak, jak je dostala od občanů v parlamentních volbách 2012. Podobně jako jiné vlády, i tato má svoje limity, svoje problémy a svoje kauzy. V každém případě, co mi je velmi sympatické, je to, že uskutečnila reformu státní správy, kterou považuji za vyváženou a dobrou. Za pozitivní považuji i to, že postupně navýšila objem peněz v podílových daních, tvořících velkou část příjmů územních samospráv. Vláda vyslyšela i hlasy samosprávy ve vztahu k řešení problematiky asociálů, i když ne komplexně, ale aspoň částečně, a to v návaznosti na to, co žádalo také město Partizánske formou petice a pochodu za prohloubení ochrany práv slušných lidí, kde jsme požadovali, aby každá sociální dávka byla odpracovaná. Dnes každý dlouhodobě nezaměstnaný občan musí odpracovat minimálně 32 hodin měsíčně. Jako další pozitivum vnímám to, že se vláda snaží o to, aby budovala historické a národní povědomí, čemuž ne vždy v minulosti bylo.

Jaký je váš názor na přijímání uprchlíků z Afriky a blízkého výhodu? Jak jistě víte, i česká vláda odmítá kvóty nadiktované EU a řada starostů a primátorů má obavy, že to může destabilizovat již dnes tak křehký sociální smír...

Můj názor je stejný. Jednoznačně odmítám kvóty pro příliv imigrantů do jednotlivých členských zemí Evropské unie. A vůbec odmítám to, aby EU řešila ekonomické migranty. Měla by se spíše zaobírat tím, aby pomohla stabilizovat situaci na územích jednotlivých států, odkud migranti směřují do Evropy. V každém případě, bezbřehé přijímání ekonomických migrantů může rozvrátit sociální politiku jednotlivých států Evropské unie. Myslím si, že je nutné, aby se více chránily hranice států a abychom chránili zájmy občanů, kteří jsou státotvorní ve vztahu ke každému státu EU. Osobně považuji imigranty za velmi velké nebezpečí, a to nejen z titulu ekonomiky, ale také kulturní a národní identity.

Ještě na závěr…Baťa se jako zelená spojovací nit táhne nejen vaším městem…

Odkaz Bati je pro nás velkým závazkem, který jsme začali rozvíjet po roce 2010. Pojmenovali jsme městský park po J. A. Baťovi, kde jsme mu odhalili pamětní desku, a též jsme prestěhovali do centra města sochu T. Bati. Máme podporu zlínského primátora a starosty Otrokovic a začali jsme budovat československou Baťovu společnost, kde bych chtěl spojit Baťova města Zlín, Otrokovice, Třebíč, Napajedla, Svit pod Tatrami a Partizánske. Smyslem této společnosti by bylo spojení nejen měst, ale i dát novou vizi ostatním v tom, že Baťa a batismus je filozofií spojující odvahu, vytrvalost a podnikavost se solidaritou a lidskostí.