Z mnoha různých stran slýcháme, jak je rychlost postupu Tálibánu v Afghánistánu překvapivá. Jste překvapen i vy?

Ano, ta rychlost postupu Tálibánu mě, popravdě řečeno, překvapila, očekával jsem tak několik týdnů, možná i měsíc nebo dva. Ale ten samotný fakt, že se Tálibán opět dostal k moci, rozhodně překvapivý není, protože to prostě byl a je nejsilnější domácí afghánský politický aktér. Současně se ovšem nesmí zapomínat na to, jak Tálibán funguje a jak ve skutečnosti probíhal jeho postup. Nebylo to tak, že by se Afghánistánem valila jakási obří nezastavitelná armáda Tálibánu, která by porážela všechny nepřátele a obsazovala jedno město za druhým. Samotné jádro Tálibánu je poměrně malé, je to jen pár tisíc lidí, ale k nim se téměř všichni přidávali, respektive obratem měnili strany. Většina Afghánců dělala jen to, co je v této zemi zvykem už stovky let.

Afghánistán v podstatě není stát, jak ho tady chápeme my, je to spíš konglomerát národností, kmenů, klanů a dalších skupin, které mají zpravidla jen lokální cíle. Afghánec je loajální především ke své rodině, klanu či vesnici a podle toho také jedná. Navenek sice může říkat, že se hlásí k nějaké vládě, Tálibánu, Američanům, Sovětům či komukoli jinému, jenže jedině proto, že je to momentálně výhodné z hlediska jeho lokálních zájmů. Mnoho místních aktérů za těch dvacet let války změnilo strany několikrát. Hlásili se k Tálibánu, v roce 2001 se obrátili proti němu, pak přebíhali zase tam a zpět, jak se jim to hodilo, takže nyní opět mávají vlajkou Tálibánu, ovšem pokud se situace v Afghánistánu znovu změní, mohou přeběhnout zase.