Profesor Keller: Halík má pevně nakročeno na cestu do pekla. Krajně cynické, pokrytectví. Kauza Lety mne naplňuje hlubokým smutkem

ČSSD má nového předsedu. Jan Hamáček i Jiří Zimola v podstatě souhlasí s tím, aby šli socialisté do vlády s Babišem, Zeman jim doporučuje, ať nechtějí ministerská křesla. Sjezd přišel s usnesením, kdy vyzval ANO, aby nenominovalo do vlády trestně stíhané osoby. Sjezd ale nehlasoval o přísnějším návrhu sociálnědemokratických senátorů, který měl označit trestně stíhané osoby za zásadní překážku vstupu do vlády. V médiích už zaznělo, že potřebují mít vyjednávací pozici, a kdyby jasně řekli, že Andreje Babiše ve vládě odmítají, dali by bianko šek SPD. Vznikne vláda ANO s podporou KSČM a ČSSD, nebo s podporou KSČM a SPD? Co by bylo lepší?

Ta situace se může den ze dne změnit, ale zatím mám dojem, že politické strany se samy vmanévrovaly do slepé uličky. Nemají ve skutečnosti zájem vstoupit do Babišovy vlády anebo ji alespoň podpořit. Zároveň ale mají velký strach z možných předčasných voleb. Proto formulují podmínky, o kterých si myslí, že jim umožní do vlády s Babišem se nenamočit a zároveň si vytvořit alibi, že ony předčasné volby nevyvolaly. Dobře se totiž ví, že strany, které předčasné volby vyvolají, na to zpravidla doplatí.

SPD je na tapetě, co se týká výroků v souvislosti s táborem Lety u Písku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti u Moravce pochyboval o tom, jak je možné, že se člověk jako Tomio Okamura vůbec dostal na post místopředsedy Sněmovny. Za vážnou situaci považuje to, že „byl parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“. Co míníte o kauze Lety a snaze odvolat Okamuru z postu místopředsedy Sněmovny?

Kauza Lety mne naplňuje hlubokým smutkem. Je na ní vidět dvojí. Zaprvé to, že naší politické reprezentaci nestačilo ani téměř třicet let na to, aby se s existencí tohoto tábora vypořádala a celou věc důstojně uzavřela. Druhý důvod ke smutku s tím souvisí. Celá ta kauza je používána některými politiky naprosto účelově k diskreditaci nepohodlných osob na politické scéně. Možná právě to je důvod, proč politici, kteří po listopadu 1989 stačili strávit v politice většinu života, nechávají kauzu stále otevřenou. Utrpení lidí, kteří byli ve třetí fázi existence tábora odesláni do plynových komor, je jim dobré akorát k tomu, aby si vyřizovali účty se svými politickými protivníky. Méně účelovosti, méně pokrytectví a více piety k obětem by neškodilo.

Jiří Weigl upozorňuje, že jde o jakousi snahu namočit do holokaustu i Čechy, že v případě Let šlo o „český koncentrák“…

Jiří Weigl má pravdu v tom, že již delší dobu existuje snaha pohlížet na všechny evropské národy jako na provinilce, přičítat jim vinu za všechno špatné, co se v historii událo, a znehodnocovat tím celé jejich dějiny. V případě národů, které provozovaly kolonialismus či vyvolaly světové války, to není příliš obtížné. U těch ostatních je třeba hledat tak dlouho, až se něco najde. Národ, který se za svoje dějiny stydí, se stává snadno vydíratelným. Vydírají ho pak zpravidla ti, kteří k jeho obětem ani náhodou nepatří. Je to od nich krajně cynické, ale funguje to tak v západní Evropě už od 60. let minulého století. U nás to má být zavedeno nyní. Protože jsme neměli žádné kolonie a žádnou světovou válku jsme nevyvolali, musí se najít něco jiného.

Prezident Zeman pokračuje dál v kritice vůči lidem, kteří se proti němu vymezují. Politologa Jiřího Peheho označil za nejhloupějšího českého novináře, takzvané pražské kavárně pak Zeman vzkázal „shut up‘, ti, kdo křičeli na kardinála Duku, jsou „pisklouni“. O čem to svědčí? Uráží pražskou kavárnu, nebo je jeho kritika namístě?

Já opravdu nedokážu posoudit, jestli je právě Jiří Pehe nejhloupějším českým novinářem. Konkurence v oblasti médií hlavního proudu je mimořádně silná. Ovšem způsob, jakým Jiří Pehe na prezidentův výrok reagoval, zrovna moc chytrý nebyl. Snažil se prezidenta ironizovat, přičemž ironie je poměrně náročný žánr, na který pan Pehe, i když je mi to velice líto, prostě nemá a podle všeho už ani nikdy mít nebude. V ironii musíte zkombinovat ve správném poměru duchaplnost a škodolibost. A Jiří Pehe je s duchaplností tak trochu na štíru.

Co se týče takzvané pražské kavárny, prezidentův vzkaz byl trochu delší, než zmiňujete. Pokud si dobře vzpomínám, Miloš Zeman po vyhlášení výsledků druhého kola prezidentských voleb mluvil v tom smyslu, že pokud ta tzv. kavárna neumí nic jiného, než naříkat, že zase nevyhrála, měla by být raději zticha. A skutečně nic jiného než nářek z toho nepoliticky politického prostředí, které je poněkud nepřesně označováno jako pražská kavárna, slyšet nebyl a není.

Co se týče kritiků kardinála Duky, označení „pisklouni“ se mi zdá snad až příliš zdvořilé. Výraz „udavači“ se mi zdá přiléhavější, ani on však není úplně přesný. Udavač prozrazuje na dotyčnou osobu něco, co provedla. Kardinál Duka však byl signatáři dopisu obviněn z věcí, které nespáchal. Zároveň byl ten pomlouvačný list v některých pasážích hodně dětinský. Věcně nejsprávnější tedy bude považovat jeho pisatele za žalobníčky.

„Pokud Česko podlehne blouznivcům prosazujícím Czexit, bude to ekonomická a civilizační katastrofa,“ říká komentátor Petr Honzejk a vůbec není sám, kdo vidí jen katastrofické scénáře, pokud by k vystoupení České republiky z EU došlo. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý předpokládá po Czexitu krach firem, propouštění, a to možná i na desetiletí. Už samotný začátek debaty na toto téma podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara vyděsil japonské investory, kterým musel údajně vysvětlovat aktuální politickou situaci. Co o tom soudíte?

Já si myslím, že k žádnému Czexitu nedojde. Ty země, které by v nás ztratily fantasticky lacinou pracovní sílu a zároveň konzumenty svých často ne právě nejkvalitnějších potravinářských a jiných přebytků, prostě v zájmu civilizace Czexitu zabrání. Pokud by někomu nebylo jasné, co míním oním „zájmem civilizace“, ať se znovu podívá na film o císařově pekaři a pekařově císaři.

Novinářka Petra Procházková nechce, aby o našem členství v EU „rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky“. Na sociální síti Facebook se takto rozepsala o referendu. Doufá, že nepřipustíme, aby o složitých a odborných věcech rozhodovali lidé, které to vlastně ani nezajímá a dokážou jen opakovat tupá laciná hesla o tom, jak nám EU zakazuje to či ono. Přidala i výzvu: „Piráti! Vzpamatujte se! Tohle není transparentní svoboda, co předvádíte, ale totální hazard a nezodpovědnost.“ Co říci k názoru, že v referendu by rozhodovali „tupci, ignoranti…“ a tak dále? Hnutí ANO referendum o EU odmítá. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že postřeh Petry Procházkové je sociologicky mimořádně podnětný. Už je to téměř třicet let, co v naší zemi žili lidé toužící po svobodě a demokracii. Byli připraveni vyrazit do ulic a zvonit klíči, aby se jim tato touha splnila. Po necelých třech dekádách života ve svobodné společnosti je naše země, máme-li věřit svědectví Petry Procházkové, zaplněna nevzdělanci, omezenými tupci a ignoranty. Hemží se to tu primitivy s fašistickými sklony a hlavní slovo ve volbách mají manipulovatelné mozkové trosky. Velice by mne zajímalo, jak Petra Procházková vysvětluje, proč právě svobodné poměry vedou k tak rozsáhlé degeneraci společnosti, jíž se žádné totalitě dosáhnout nepodařilo.

A je tady další záhada. V čele sametové revoluce stáli tehdejší studenti odhodlaní bojovat za lepší společnost. Lidé, kteří měli tehdy okolo dvaceti let, jsou dnes padesátiletí, to znamená na vrcholu své kariéry. Tato věková kohorta se voleb zúčastnila v hojném počtu a volila převážně způsobem, který Petru Procházkovou inspiroval ke slovům o ignorantech s fašistickými sklony a manipulovatelných mozkových troskách. Paní Petra Procházková jistě při svém vzdělání nabídne vysvětlení, jak k této neblahé proměně vlastně došlo. Snad jí při tom pomůže Jaromír Štětina.

Navzdory hospodářskému růstu řada lidí žije v relativní bídě a v exekucích. Zároveň se od nás vyváží pryč obrovské množství kapitálu. Co s těmi problémy dělat? Čím to je? Jsme tak hloupí, že neumíme hospodařit, jak se svými osobními financemi, tak vytvořit vlastní hospodářství, aby nás neměli v hrsti cizinci? Je to chyba politiků?

Vysvětlení najdete v knize Ilony Švihlíkové nazvané Jak jsme se stali kolonií. Kapitalismus funguje na principu centra a periférie. S námi se od počátku počítalo jako s periférií a také jsme podle toho dopadli. Jen hodně naivní člověk si může myslet, že jsme byli začleněni do systému globálního trhu proto, abychom co nejdříve dohnali životní úroveň Němců či Švédů.

Co tím myslíte?

Pokud by chtěl někdo celou tuto historii nahlédnout konkrétněji, ať si prostuduje, jak bylo naloženo třeba s naším zemědělstvím. Bylo zdecimováno, ztratili jsme potravinovou soběstačnost a nyní jsou plánovány další kroky, jak odstranit zbytky naší živočišné výroby a trvale nás zafixovat na pozici rozvojové země, které zůstala svoboda srážet ceny svých polotovarů ve tvrdé konkurenci s jinými rozvojovými zeměmi. Co s tím chcete dělat v situaci, kdy slovo „vlastenectví“ se stalo sprostou nadávkou a mluvit o „zájmech rodné země“ je považováno za projev fašismu?

Nejen o krizi liberální demokracie hovořil profesor Tomáš Halík v Otázkách Václava Moravce. Populismus nabízí podle něj nový politický model, který zpochybňuje model liberální demokracie a právního státu a přichází s modelem přímé demokracie, „která znamenala likvidaci právního státu a kultury, jež tu vznikala od osvícenství“. To vše má souvislosti i se sociálními sítěmi, kde si lidé „hýčkají svůj tekutý hněv“, a právě toho populisté využívají. Změnit by se podle něj měla i média. „Nejde o to, aby byly zastoupeny všechny názory, ale aby tam byli lidi, kteří mají co říct,“ konstatoval. Co o tom soudíte?

Obávám se, že páter Halík má pevně nakročeno na cestu do pekla, a jako ateista mám ve slabých chvilkách nutkání pomodlit se za jeho ubohou duši.

Blíží se kulaté výročí „vítězného února“. Je ohrožena demokracie? Co demokracii ohrožuje a jak tomu zabránit? Jak reagovat na tvrzení, že je demokracie ohrožena i útoky na veřejnoprávní média? Jakub Janda například varuje, že po útoku na Český rozhlas přijde útok na Českou televizi, pak na neziskovky a kohokoliv, kdo nebude chtít držet ústa. Takový scénář je prý jednoduše čitelný z řady států. Šéfredaktor Forum24 Pavel Šafr vybízí čtenáře, aby přispívali jeho serveru, protože je potřeba chránit nezávislá média. Je to skutečně tak špatné? Na druhou stranu se tu hovoří o cenzuře „dezinformačních“ serverů či Facebooku…

Lidé, kteří mají pod svojí kontrolou naprostou většinu mediálního prostoru, lidé, jež radí ministerstvu vnitra, které informace jsou přípustné a které nikoliv, lidé, kteří jsou financováni tak velkoryse a z tolika zdrojů, že se o tom slušným neziskovkám ani nezdá, tito lidé mají strach z toho, že jejich státní monopol na formování veřejného mínění může být ohrožen. Měli by si více důvěřovat, a jak napsal v jiné souvislosti jeden vtipný čtenář, „neházet flintu do solárních panelů“.

Kancléřka Angela Merkelová ve videovzkazu účastníkům neformálního summitu EU připomněla, že některé státy z rozpočtu EU čerpají víc, než do něj přispívají, aby podpořily svůj hospodářký rozvoj. Přitom nechtějí uprchlíky. Vyzvala opět k projevení solidarity. Jak na tyto apely reagovat?

Na to by měli reagovat především poradci Angely Merkelové. Měli by jí už konečně prozradit, že evropské strukturní fondy nebyly zřízeny k tomu, aby s jejich pomocí mohly jedny státy vydírat státy druhé. Strukturní fondy mají alespoň částečně vyvažovat nerovnováhy mezi centrem a periférií. Příliš se jim to nedaří, a pokud je Angela Merkelová ve své pomstychtivosti ještě více omezí, bude se Evropská unie o to rychleji dezintegrovat. Německá kancléřka by mohla na oplátku prozradit, jak chce úspěšně integrovat migranty do stále více dezintegrované Evropy. Myslím, že to opět nedokáže.

Michael Žantovský upozornil na slova předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na mnichovské bezpečnostní konferenci. Tam Juncker přišel s požadavkem rozšířit princip většinového hlasování v Evropské radě na otázky evropské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. „Podle Junckera Evropská unie nemůže vystupovat na mezinárodní scéně jako náležitě silný partner, pokud nebude v těchto otázkách vystupovat jednotně, a to i za cenu uplatnění názoru většiny proti nesouhlasícím členským zemím,“ poznamenal Žantovský a všímá si Junckerových slov, že takovýto posun je možný i bez změny Smlouvy o Evropské unii. Podle Žantovského je to tak zásadní věc, že by si zasloužila referendum…

Je velice dobře, že to Jean-Claude Juncker pronesl právě v Mnichově. Aspoň bezpečně víme, na čem jsme. To město mám osobně docela rád, ale matně si vzpomínám, že to není úplně poprvé, co se v něm chtělo rozhodovat o nás bez nás.

Uplynuly čtyři roky od horké fáze Majdanu. Jak hodnotit to, jak ukrajinská revoluce změnila svět? K čemu vývoj směřuje?

Majdan ukázal, že krvavý státní převrat spolufinancovaný ze zahraničí vede ke všemu možnému, jen ne k budování demokracie. Žádný z problémů Ukrajiny Majdan nevyřešil. Faktická vláda nejmocnějších oligarchů se jen upevnila, životní úroveň klesla pro miliony lidí pod hranici bídy, výprodej národního bohatství se urychlil, závislost na zahraničních půjčkách stoupla atd. atd.

Navíc přibyly problémy nové. Ztráta části území, válečný stav na východě země, vzrůst vlivu fašizujících bojůvek, národnostní útlak menšin, prudké zhoršení vztahů prakticky se všemi sousedy včetně Polska, Rumunska a Maďarska. Takzvaná ukrajinská revoluce nezměnila svět, pouze dovedla na samotný okraj propasti existenci celistvé Ukrajiny.