Profesor Šesták: Virus? Třeba to není jen tak. Objevují se podivné informace z Číny i z USA

21.04.2020 11:50

ROZHOVOR Dlouholetý vědec Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky profesor Jaroslav Šesták upozorňuje, že SARS-CoV-2 nevykazuje celogenomovou příbuznost k jiným liniím koronavirů SARS, a proto považuje za nepravděpodobné, že byl připraven laboratorní manipulací. Místo konspirační teorie nabízí dva scénáře, které mohou věrohodně vysvětlit jeho původ. Domnívá se také, že tento téměř válečný stav nevznikl náhodou. Nejspíš jsme překročili hranici mezi střídmostí a nadbytečnou rozmařilostí a sama příroda se začíná bránit proti svému sebezničení.

Profesor Šesták: Virus? Třeba to není jen tak. Objevují se podivné informace z Číny i z USA
Foto: Archiv JŠ
Popisek: Prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc, dr.h.c., fyzikální chemik, emeritní vědec Akademie věd ČR
reklama

Vláda začala rozvolňovat omezující opatření, která přijala v reakci na koronavirovou pandemii. Neujal se tak návrh prezidenta České stomatologické komory Romana Šmuclera zachránit ekonomiku pomocí promoření obyvatel, i když přišla řeč na cenu lidského života, který by měl být jen za 1,2 milionu korun. Jak jste na střet ochrana zdraví versus ekonomika pohlížel vy?

Anketa

Byl Mirek Topolánek dobrý politik?

3%
97%
hlasovalo: 26854 lidí

Na záchranu žab nebo jiných vzácných živočichů se posunovaly dálnice o desítky kilometrů i přesto, že jeden kilometr vyjde zhruba na miliardu korun. Kde zůstaly hlasy Zelených, kteří bojují za kdejaký vzácný život? Najednou jako by lidský život ani vzácný nebyl. Ekonomika je drahocenný stroj, který se nesmí zadrhnout, ale pro jeho záchranu přece nemohou přijít nazmar lidské životy. Můžete namítnout, že při 550 úmrtích ročně na silnicích, 1 350 sebevraždách a o pár stovek více úmrtí na obyčejnou chřipku by bývaly byly ztráty z promoření možná srovnatelné, ale kdo ví? Už je například známo, že prodělaná nákaza koronavirem nemusí s sebou přinášet požadovanou imunitu. Infekce se může opakovat, a tak předpoklad kolektivní imunizace pomocí lidí, co virózu prodělali, není zárukou zlepšené imunity celé společnosti. Vlastně ani přesně nevíme, kolik lidí prodělalo nákazu koronavirem bez příznaků. Na druhé straně myšlenka odstranění starší generace tím, že je na virus citlivější, by státu pomohla ušetřit, ale za jakou cenu. Podle kupeckých počtů by tedy současnou koronavirovou ztrátu cca 60 miliard tak umořilo padesát tisíc důchodců při navržené ceně života 1,2 milionu korun. Ale pozor, na důchodech by stát měsíčně ušetřil jen něco přes půl miliardy, při průměrném důchodu okolo 13 tisíc měsíčně, což by i to byl více než povzbuzující milodar strádající ekonomice. Nicméně jak by se asi Roman tvářil, kdy mu za život jeho 82letého otce nabídli těch 1,2 milionu?

Určitě si jako badatel kladete otázku, kde se tu právě tento virus vzal. Jaký názor máte na všelijaké úvahy o jeho původu?

Anketa

Souhlasíte se zvýšením koncesionářského poplatku pro ČT?

2%
98%
hlasovalo: 28505 lidí

Otázka zasahuje daleko mimo obor mé působnosti, ale v médiích lze najít řadu zajímavých okolností. Tak například česká molekulární bioložka a vedoucí Tilia Laboratories MUDr. Soňa Peková se stala národní celebritou, když její laboratoř jako první v České republice otestovala jedny z prvních případů nakažených koronavirem, ale hlavně překvapivě odhalila, že původ viru SARS-CoV-2 je umělý odněkud z laboratoře. Říká, že každý virus a jeho RNA má něco, čemu by se dalo říkat řídicí centrum, které kontroluje mutace probíhající ve zbytku RNA. Právě tato oblast ležící někde v samotném zrodu šroubovice by se tak dala přirovnat k jakémusi spouštěči (boot), ze kterého se pak instaluje jeho samotná činnost. Říká, že jeho takto zásadní změny nemohou vzniknout přirozenými mutacemi, ale jen zmanipulovaným zásahem syntetické biologie z vnějšku, i když nedefinuje, o co přesně jde. Toto podporuje konspirační teorii, že virus unikl z laboratoře ve Wu-chanu pracující na testování nových virů, z čehož měli sami Američané dlouhodobě obavy. Na druhou stranu se také říká, že vznik souvisí s přítomností amerických vojáků jako možných přenašečů na World Military Games, které v té době probíhaly právě ve Wu-chanu. Kromě toho v italské provincii Lombardii prý už loni na podzim zaznamenali zdravotníci neobvykle vysoký počet pacientů se zápalem plic a příznaky divné chřipky, který v závěru likvidoval činnost plic stejně jako koronavirus. A pro zajímavost, ještě se uvádí, že nedaleko na úpatí Alp leží americká letecká základna Aviano, stejně jako že jedno z epicenter nákazy v USA leží v oblasti Fort Detrick, kde byly v roce 2019 uzavřeny vojenské laboratoře zabývající se biologickým výzkumem. A tak mohu pokračovat v dalších (dez)informacích, kterých se na internetu objevuje mnoho.

Copak konspirační teorie vládnou světu?

Nikoliv, nevládnou, jen přinášejí zvýšenou pozornost těch, kteří to chtějí slyšet. Ve stejném stylu setrvávají názory, že náraz letadel do newyorských dvojčat před 18 lety si sama zaranžovala FBI a že americké přistání na měsíci byla pouhá televizní inscenace. Novodobě se musí vyvracet souvislost mezi šířením koronaviru a mobilními sítěmi, na což už upozornila i Světová zdravotnická organizace. Kupodivu „fake news“ věří celá řada lidí včetně významných osobností. Oproti tomu má náš problematický virus zřejmě opravdu svého hostitele obdobného koronaviru SARS-CoV, kterým jsou označeni netopýři (vrápenci rodu Rhinolophus), kteří způsobili v roce 2002 v čínské provincii Kuang-tung rozsáhlou epidemii atypického zápalu plic. O deset let později virus MERS-CoV, který je opět blízce příbuzný koronavirům přenášeným netopýry jiné čeledi (Vespertilionidae), způsobil zejména na Arabském poloostrově další epidemii, kde jako mezihostitelem byl označen i velbloud. V březnovém čísle špičkového časopisu Nature Medicine vyšel článek „The proximal origin of SARS-CoV-2“, který seriózně situaci analyzuje a ukazuje, že SARS-CoV-2 je jedním ze sedmi koronavirů, kteří mohou infikovat člověka; ale jen tři z nich mohou způsobit vážné onemocnění, zatímco ostatní jsou spojeny jen s mírnými příznaky. Srovnáním alfa- a betakoronavirů se objevují významné genomické rysy, kde části genetické sekvence vykazují podobnosti, a zdá se, že u našeho SARS-CoV-2 se zoptimalizovala vazba na lidský receptor zvaný ACE2, který se nachází na vnější straně plicních buněk. Ukazuje se, že šest RBD-aminokyselin je kritických pro vazbu na ACE2 receptory, a to i pro stanovení hostitelských vztahů všech virů podobného typu.

V tom tedy není jednoduché se orientovat. Dá se alespoň s jistou mírou pravděpodobnosti usuzovat, zda SARS-CoV-2 byl připraven v laboratoři uměle?

SARS-CoV-2 nevykazuje celogenomovou příbuznost k jiným liniím koronavirů SARS, kterou by se vyznačoval záměrně laboratorně vytvořený virus, ale nese změny jak v genech pro receptor vážící doménu odpovědnou za vazbu viru, tak na receptor cílových buněk, které musí být rozpoznáno a štěpeno enzymy hostitele, čímž je virový protein aktivován ke vstupu do buněk. Proto je nepravděpodobné, že byl SARS-CoV-2 připraven laboratorní manipulací a to zejména s příbuzným koronavirem na bázi SARS-CoV. Pokud by bývala byla provedena genetická manipulace, pravděpodobně by byl použit jeden z několika reverzně-genetických systémů dostupných pro betakoronaviry řady 19. To ale genetická data nepochybně vyvracejí a dále ukazují, že SARS-CoV-2 není odvozen ani od dříve používaného zdroje viru řady 20. Místo konspirační teorie se nabízejí dva scénáře, které mohou věrohodně vysvětlit jeho původ, a to přirozeným výběrem za pomoci zvířecího hostitele, když jeden z prvních nosičů si asi pochutnal na luskounovi, a přitom netušil, že je hostitelem koronaviru, který pochytil z netopýrů, nebo přímo u lidí přenosem mezi obratlovci a lidmi (tzv. zoonóza). Takže si vyberte, jak je libo.

Tak to pochopitelně nechám na každém z čtenářů. Jako lidstvo teď nedočkavě vyhlížíme, kam postoupí badatelé ve výzkumech. Jak brzy můžeme očekávat, že najdou účinnou obranu proti koronaviru?

Badatel se stává ústřední postavou celosvětového boje o přežití. Hledá a má právo najít úspěšnou cestu stejně jako se mýlit a zahnout někam do slepé uličky. Jak jsem kdysi předeslal, je na stejné úrovni hledání jako horolezec prozkoumávající neznámé končiny. Může mít k dispozici pomůcky, mapy, přístroje stejně jako badatel, ale cesta je neprošlapaná a možná mající jen nějaký neurčitý směr bez zaručeného dosažení cíle. O to více buďme k badatelům trpěliví a oceňujme jejich nadšení a zejména poslání, které často přes všechno úsilí končí nezdarem. Stejně jako zemědělci, kteří zasejí a pečlivě se připraví na sklizeň a pak vlivem nepřízně nakonec nesklidí, dostanou od státu podporu, tak by měli i neúspěšní badatelé být chráněni od nepřízně a získat nezbytnou podporu na svoje další přežití. O to více se jeví hrůzostrašným postup, který prosazuje vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), která chce neúspěšný výzkum trestat. Snad se tento postup nepřenese i na zemědělce, které budeme třeba trestat za nájezdy ničivých hrabošů.

V čem spočívá to vámi zmíněné trestání neúspěšného výzkumu ze strany Rady pro výzkum, vývoj a inovace?

Především si uvědomme, že věda se původně vyvíjela v souladu s uměním. Badatel ve svém poslání pátral po novém a někdy to i zveřejnil obdobně, jako skladatel komponoval a malíř maloval své představy. Peněžní společnost přiměla vědce nejen své výsledky publikovat, ale také co nejdříve a hlavně co nejčastěji v honbě za financemi nutnými k vlastnímu přežití. Ale pozor, teď se badatelům stejná společnost fakticky mstí za to, že byli donuceni se naučit prodávat svoji práci a své výsledky co nejspočitatelněji publikovat. Tak vznikly IF-faktory časopisů ukazujících, jak se ve stejném časopise daný článek cituje. Čím vyšší IF, tím více ceněný časopis a i v něm publikovaný článek. Aby časopis dosáhl vysoké IF, bylo zdlouhavé a pracné. Tlak autorů na publikovatelnost podmínila vznik dalších časopisů a ještě dalších tzv. predátorských, ve kterých se často zakazuje publikovat z důvodů nezaručené kvality. Standardní časopis si vědec přečte v knihovně, která za tuto možnost nekřesťansky zaplatí. V predátorském časopise si sám autor sežene finance, aby byl článek obecně dostupný – tzv. open access – třeba na internetu. Nic není zadarmo, za všechno se platí, jen jinou formou. Věda se tak přeformovala v honbě za citovanými výsledky, v čemž se především skrývá honba za penězi. „Publish or parish“ kdysi řekl Faraday a dnes to platí dvojnásob. V Excelu už dlouho existuje seznam „Journal Update“ přinášející bodové ohodnocení časopisů jiné, než je IF. Prostě takto dobře placené instituce musejí dnes vykazovat výsledky, a tak hledají a hledají, jak vyzrát na ty zatracené badatele, které přímo donutily tak hodně publikovat!

Jaké nové způsoby hodnocení vědců a badatelů se tedy nyní prosazují?

V návaznosti na výše uvedené se nyní prosadilo další měřítko, které je založeno na postavení vybraného časopisu v rámci daného oboru, a to v databázi „Web of Science“, což je vyjádřeno příslušným „kvartilem“ značeným od Q1 po Q4. Pro každý obor se bibliometrickým ukazatelem stal „Article Influence Score“ (AIS), který je stanoven na základě průměrného počtu citací článku uveřejněného v daném časopise za posledních pět let a na rozdíl od jiných ukazatelů jako třeba IF bere v úvahu také kvalitu těchto citací, i když je otázkou jak a podle čeho. V kvalitním pásmu Q1 je 10 procent „nejlepších“ časopisů v oboru, u dvojky je to 25 procent, zatímco u čtyřky se už jedná o 25 procent nejhorších. Organizace či badatel dostane odměnu jen za články v Q1 a méně za Q2, zatímco za Q3 nedostane nic. V Q4 už ztrácí nejen potřebné hodnotitelské body a taky peníze – jinými slovy bude za svoji badatelskou práci penalizován! Ne, opravdu si nedělám legraci. Trestat za práci, byť neúmyslně udělanou špatně, se snad dělo jen v koncentračních táborech. Zdá se, že se věda zbláznila, lépe řečeno zpolitizovala do té míry, že dobré mravy zde přestaly platit a hodnotitelé jaksi ztratili hlavu. Co to bude znamenat: obyčejný badatel svoji publikaci do lepšího časopisu nedostane, pokud tam nebude mít známého, tedy klasický rozvoj korupce. Časopisy řádu Q4 budou mít zastavenou možnost růstu a tak dále. A jaký bude výsledek? Badatel si jistě najde lépe placené místo u pokladny v supermarketu – virus nevirus! Kupředu levá...

Vraťme se k pandemii koronaviru. Nechme se překvapit, zda se kromě projevujícího zlepšení mezilidských vztahů promítne i do jiného přístupu v hodnocení vědců. Dozvídáme se, jak tvrdě doléhá na USA a některé evropské země. Netiká ale skutečná bomba v jiné části světa?

Katastrofa se předvídala – a možná také ještě nastane – v méně rozvinutých a hůře organizovaných zemích, jako jsou Indie, Indonésie, nebo v Africe a také v uprchlických táborech. Zatím ale došlo k raketovému nárůstu v dobře organizovaném New Yorku. Je to snad proto, že je populace v méně rozvinutých zemích mladší a odolnější? Stala se možná civilizací zhýčkaná západní civilizace specificky více citlivou? Zdá se, že se virus lépe přenáší v prašných podmínkách za pomoci nositelů prachových částic anebo smogem postižená civilizační centra snížila obranyschopnost svých obyvatel. Ale jak je to v prašných zemích Afriky? Nebo že by ti zemřelí v rozvojových zemích nebyli s koronavirem vůbec spojováni? Kdo ví? Obecně také platí, že díky globalizaci a okamžitému sdílení informací reagujeme na poplašné zprávy daleko rychleji a prudčeji než v době předchozí. Kam to povede? Snad se povede pandemii zdolat. Nejpravděpodobnější je, že koronavirus se bude chovat obdobně jako předchozí pandemie chřipky, přežene se celým světem a zanechá za sebou dostatek imunizovaných, tedy přeživších, takže vir bude mít velký problém najít další vhodné hostitele. Problémem je, že je nevyzpytatelný, má zdvojenou imunitní reakci, ve své druhé fázi je dokonce nebezpečnější, a možná dokonce nezanechává ani potřebnou imunitu. Nejspíš s jarem a létem virus díky změnám lipidového obalu či mutacím zeslábne a epidemie vymizí sama od sebe, aniž si to vědci či lékaři budou moci připsat jako své vítězství. Ale na druhé straně je životní cyklus virů tak složitý, že všechno může vždycky být jinak, třeba zrovna v následujícím podzimu. Epidemie byly a budou, lidské životy budou ohrožovány a my se s tím budeme muset naučit žít a hlavně přežít.

Scénář vývoje pandemie je pochopitelně obtížně odhadnutelný. Zkusil byste načrtnout, k čemu všemu může dojít?

Očekávaný scénář vývoje pandemie může mít formu hry typu „kdo s koho“. Budou se likvidovat ohniska nákazy, kdekoliv se objeví, i za cenu útlumu ekonomiky, a to tak dlouho, dokud nebude k dispozici dostatečné množství vakcíny, a ta bude vzhledem k charakteru viru problematická. Stejně ale půjde asi o nejpříznivější variantu, která je ale zároveň časově nejnáročnější a také co do typu nákazy i nejsložitější. Každopádně povede k vytvoření nových mezilidských vztahů. Na makroúrovních došlo k nebývalému posílení moci státu nad občany, pohyb obyvatelstva byl násilně omezen a stali jsme se vazaly internetu, čímž jsme se dostali zase o krok blíže orwellovskému pojetí Velkého bratra s centrální kontrolou. Pokud lidé neskončí na ulici v důsledku nesplacených dluhů a ztráty toho všeho, co dosud mají, může se spolu s vnuceným osaměním vytvořit na mikroúrovni hlubší společenské povědomí, kdy se stejně jako v minulosti naučíme jednotě proti společnému nepříteli, tehdejšímu bolševikovi a dnešnímu koronaviru. Snad i peníze přestanou mít svoji dominantní, až nactiutrhačnou roli, a hodnotově ztratí lesk své prvořadé zámožnosti. Třeba přeplacení sportovci, kteří se dnes učí, jak se obejít s menší gáží, se uskrovní právě na úkor badatelů, kteří i pro ně místo gólů hledají nové vakcíny ve své trnité cestě za něčím, co předem neznají. Možná že to pochopí i politici a uskrovní se ve svých požadavcích a stejně jako fotbalisté omezí své prebendy. Nejspíše se naučíme znova číst mezi řádky to, co se přímo nevyslovilo, a těšit se i drobnostmi mezilidského štěstí jako kdysi za bolševika, kdy jsme se dovedli radovat i z malých událostí, napsaných právě mezi řádky a místo zmanipulované televize se vrátili k četbě dnes už opomíjených knih. Uvidíme.

Kam může vést momentální atmosféra, kdy z mnoha stran slyšíme „Státe, pomoz, všechno uhraď a zaplať“? A není naivní očekávat pomoc od EU, která disponuje jen prostředky získanými od členských zemí, sníženými navíc o obrovské náklady vynakládané na přebujelý bruselský aparát?

Chceme evropský víceletý finanční rozpočet vytvarovat tak, aby se stal klíčovou součástí našeho plánu pro ekonomickou obnovu. Mnozí po něčem, jako byl Marshallův plán, v těchto dnech volají. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová si myslí, že takovým plánem by měl být i evropský rozpočet, který se v rámci EU pro občany společně vytváří. Ano, dobře si vzpomněla, že před 72 lety byl přijat Marshallův plán těmi evropskými státy, které o něj stály. Pomohl obnovit jejich tehdy válkou zničená hospodářství. Tehdejší Československá republika ho nesměla přijmout a já si dodnes pamatuji na heslo „UNRA dala, to my víme, SSSR to s díky zaplatíme“. Na rozdíl od Marshallova plánu dotovaného USA chce EU nasadit svůj restaurovaný plán, ve kterém chce ale rozdělovat peníze, které patří daňovým poplatníkům členských států. Chce je přerozdělovat, aby zvýšila svoji autoritu v naději, že tyto prostředky budou naivními občany vnímány jako dar z laskavosti, jako něco, co podpoří váhu EU. A možná bude podmíněn i nějakými imigračními podmínkami nebo ekologickým závazkem oprášeného „Green Dealu“.

Co závěrem říci k těm, co si pochvalují zlepšení životního prostředí v důsledku opatření zavedených proti šíření koronaviru?

V současnosti si lidstvo oddechlo, pokleslo zamoření měst smogem, vzduch se pročistil od oxidů dusíku, ale množství oxidu uhličitého se nesnížilo, i když poklesl pohyb lidí. Něco ubylo, ale na druhé straně zase něco přibylo: všude stříkáme různé dezinfekce a narostlo množství odpadů zejména plastů, když navlékáme jednorázové rukavice a každý rohlík musí být zabalený v polyetylenu. Tento téměř válečný stav nevznikl náhodou. Lidstvo se přemnožilo, rozlezlo se do všech koutů a přelévalo se sem a tam. Přírodní bohatství se drancuje, země strádá odpadky a vinou globalizace je obchod zprostředkován nesmyslnými přesuny. Nastala všeobecná posedlost migrací, za zábavou, za prací a hlavně za lepším životem. Hranici mezi dostatečnou hranicí střídmosti a nadbytečnou rozmařilostí jsme asi v našem přecivilizovaném světě překročili a možná že se sama příroda začíná bránit proti svému sebezničení. Může to být ve smyslu teorie Gaia chápající matku Zemi jako obrovský samoregulující superorganismus, která možná na výstrahu vyslala proti nám armádu svých útočníků, těch nejmenších, ale zato nejzákeřnějších, kteří při svém šíření využívají právě dvě hlavní metody globálního kapitalismu: znásilnění života a nezastavitelnost migrace.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

To nebylo jen tak. Výzva Američanů. Analytik Visingr: Česko a mocnosti po Vrběticích

17:19 To nebylo jen tak. Výzva Američanů. Analytik Visingr: Česko a mocnosti po Vrběticích

ROZHOVOR Jsem si naprosto jistý, že se zodpovědní činitelé jako předseda vlády či ministr vnitra tut…