„Když rebelie začala, otevřeně se v novinách diskutovalo, o jaký post poslancům ODS jde. To podezření se objevovalo od samého začátku. Poslanci ztratili postavení uvnitř ODS, bylo tedy jasné, že se v dalších volbách nedostanou do Parlamentu, využili situaci vlády a vydírali ji s cílem zajistit si vlivné postavení i do budoucna,“ upozornila na podle ní podezřelé okolnosti kolem vzpoury několika poslanců ODS.

„Záleží, jestli odposlechy tyto spekulace potvrdí. Pokud by se podařilo prokázat, že cílem byly posty a že své chování rebelové podmínili tím, že za to něco dostanou, šlo by jednoznačně o korupční chování,“ potvrdila ParlamentnímListům.cz politoložka. Ale věří, že orgány činné v trestním řízení „mají něco v ruce“. „Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan řekl, že problémem je, že naráží na klientelistické sítě, takže je velmi složité se v případu zorientovat,“ naznačuje profesorka, že si budeme muset na rozmotání případu počkat.

• TÉMA: Trafikantni z ODS

Šlo jednoznačně o politickou korupci, říká politoložka

Ať už z hlediska trestního bude jednání bývalých zákonodárců za ODS posuzováno jakkoli, z politologického hlediska se bývalí poslanci podle Dvořákové dopustili jednoznačně politické korupce. „Trestný čin je něco, co je definováno v trestním zákoníku, tím ať se zabývají právníci. Ale z politologického hlediska je to dost jasné, protože korupce je jakékoli jednání člověka, který je v určité pozici a upřednostní vlastní zájem nad zájmem veřejnosti,“ prohlásila profesorka Dvořáková. Pokud tehdejší poslanci ODS Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř mysleli, že zákon předložený vládou do Poslanecké sněmovny je špatný, měli hlasovat proti němu, mohli i rezignovat na poslanecké posty. „Ale pokud je jejich postoj k hlasování ovlivněn tím, že za to dostanou nějakou výhodu, jde o korupci,“ tvrdí politoložka.

Kde bují korupce, není moc prostoru pro politický kompromis

Podle profesorky Vysoké školy ekonomické je možné pod korupční chování zahrnout nejen přijetí peněz, ať už v hotovosti nebo ve formě anonymních akcií, ale i získání nějaké protislužby nebo získání „trafiky“ jako v této kauze, či příslib získání určitého vlivného postavení apod. A pokud podle Vladimíry Dvořákové politici označují takové jednání za běžný „politický deal“, jde o systémovou korupci. Přitom vydávání korupčního chování za normální vyjednávání politického kompromisu je matení veřejnosti. „Je to zcela opačně, tam, kde bují politická korupce, je malý prostor pro politický kompromis. Protože když si mohu potřebné hlasy koupit, nemusím hledat kompromisy,“ vysvětlila politoložka.