Bude na Ukrajině mír?Anketa
Co vás jako profesora informatiky stále láká na české parlamentní politice? Většině akademiků stačí ta fakultní nebo univerzitní…
Už jako rektor Masarykovy univerzity jsem se k otázkám vzdělávání, školské politiky i vědy veřejně vyjadřoval a v této snaze vidím i péči o společnost, ve které žijeme. Když jsem za stranu LiRA poprvé kandidoval do Senátu jako tehdejší rektor, pečlivě jsem se díval na to, jak vypadala situace v jiných zemích nebo i u nás v minulosti. Například za Rakouska-Uherska byli rektoři univerzit členy sněmu, v tom vidím způsob, jak se v parlamentní demokracii omezuje absolutní moc výkonné složky.
Posledních několik let přineslo v České republice výrazné změny v rozložení politických sil, skončila představa, že se u moci budou střídat stále jen dvě nejsilnější strany. Jak to vnímáte jako zástupce hnutí, které se na takových změnách podílí?
Každá změna v takovéto situaci vzbuzuje neklid lidí, kteří dlouho měli pocit, že jsou součástí establishmentu a že systém, v němž působí, je v pořádku. A nemusí to být nějací mafiáni, ale jen ti, kdo jsou spokojení sami se sebou v politice. Do takového pocitu se v prostředí "pražské Malé Strany“ snadno upadá. Pro mě je podstatné držet stále kontakt s vysokoškolským prostředím a studenty, výukou na fakultě. To dělám stále, i když v malé míře, abych neztratil pocit příčetnosti.
Co podle vás způsobilo, že se dřívější stabilita ztratila?
Stav, do kterého politiku dovedly etablované strany, nebyl výrazem politického zápasu, soupeření nebo směřování, které by bylo dáno tím, že jsou strany napravo nebo nalevo. Šlo o síť zákulisních vztahů, obchodů a politických a ekonomických zájmů, ve kterých se alespoň pro mě otázka pravice či levice téměř ztrácela. Příkladem je pro mne stále opoziční smlouva, podle mne spíš koalice. Tyto prvky se ale do vyšších pater politiky dostávaly už z komunální úrovně. Panovala zde jakási strnulost a úroveň politiky určoval zčásti diletantismus, zčásti korupce. To si celou dobu říkalo o to, aby přišel nějaký nový činitel.
Jaká je podle vás pozice hnutí ANO?
Otázky, jestli je ANO standardní politickou stranou, a všeobecné očekávání, že v hnutí nastane nějaký zásadní problém, mi připadají směšné. Žádná z politických stran u nás nemá nijak extrémně velkou tradici a každá prošla nějakým štěpením a změnami – z ODS se oddělila Unie svobody, od ČSSD se odštěpila Zemanova strana, co si zrovna nevzpomenu na její název, a o kontinuitě s předúnorovou sociální demokracií by se také dalo úspěšně pochybovat, z KDU-ČSL odešla její zkorumpovanější část do TOP 09. Z tohoto pohledu mi nálepkování, zda je nějaký politický subjekt učebnicovou politickou stranou, nepřipadá důležité, podstatné je, jak bude fungovat.
Není příznakem možných problémů ANO vaše odvolání a následné znovunastolení v čele školského výboru? Obojí proběhlo z iniciativy vašeho hnutí a jeden komentátor pak ANO popsal jako "pytel blech", u kterých nikdo předem neví, kam kdo skočí…
To vnímám přesně obráceně. To, co se stalo, je právě průvodním jevem toho, že nejsme "jako pytel blech“. Ukázalo se, že o programu ANO v oblasti vzdělávání není pochyb. Sám jsem pak v řadě komentářů od odborníků na vzdělávání zaznamenal jednak chválu programu ANO, jednak to, že jsem se nijak proti programu neprovinil. V případě mého odvolání ale nešlo o program, ale o okamžitý pocit z hlasovacího problému. Všechno se vyjasnilo, jakmile došlo na věcnou debatu, co vlastně chceme dělat.
Pozornost, kterou konflikt upoutal, měla pozitivní dopad. Kdyby nebylo věcného posouzení návrhu zákona, ministr Chládek by zřejmě prosadil řadu nerozumných věcí. Šlo o to, že jsem měl silný odborný názor a nechtěl jsem jít do zákulisních debat, do kterých nás ministr tlačil. A témata, o kterých se jednalo, jsou opravdu vážná – registr učitelů by jen napáchal škody a návrh zrušení domácího vzdělávání byl také špatný. Tato příhoda pro mě určitě není negativním signálem a to, že jsme šli do znovupotvrzení předsedy výboru, je velmi pozitivní. Incidentem nejsem nadšen a jistě by bylo lepší, kdyby nenastal, na druhou stranu byl ale spouštěcím mechanismem pro překvapivě hlubokou reflexi toho, o co v daném zákoně jde. Kdybych si za tím účelem chtěl najmout PR agenturu, asi by se to v takové míře nepodařilo.
Ke změnám na politické scéně patří i určitá "redefinice“ role prezidenta. Jak vnímáte působení Miloše Zemana?
Co s ním, je to všelidově zvolený prezident s příslušným mandátem a jsou i horší věci na světě, v Praze byla před lety povodeň… Nevěřil jsem, že se někdo může chovat jako Václav Klaus, a v případě Miloše Zemana si pořád nejsem jistý, jestli je horší než Klaus. Nic z toho, co prezident Zeman dělá, zatím nemá tak nevratný dopad, jako měla třeba Klausova amnestie. Pokud se podívám na obsazení Ústavního soudu nebo jmenování členů rady ČNB, jsou to ze strany prezidenta poměrně rozumné postoje. Jinak mi ale připadá, že pokračuje v duchu spolupráce s Klausem z doby opoziční smlouvy – koho například vozí na zahraniční cesty apod. To je nešťastné, ale nemá to charakter kroků, kdy se propouští z vězení lidé, kteří spáchali zločiny. Činy Miloše Zemana ovšem mají někdy i prvky komiky, když se například vyjadřuje jako znalec angličtiny.
Prezident Zeman je také zastáncem vstřícných postojů k současnému Rusku. Jak vnímáte roli této země ve světle konfliktu na Ukrajině?
Do značné míry je to tanec mezi vejci. Těžko si můžeme dovolit vůči Rusku silová prohlášení. Pokud jde o konflikt na Ukrajině, nepochybuji o tom, že Putin s Ukrajinou vede válku, to považuji za nesporné. Dnes konflikty ale mají jiný charakter a stírá se rozdíl mezi vyzbrojováním guerillových jednotek, přímou intervencí anebo "dovolenou“ vojáků, kterým se "půjčí“ tanky.
Na druhou stranu je nutné vidět, že je Rusko stále jadernou mocností, má k dispozici atomové zbraně a že se ruští generálové v počátku konfliktu vyjadřovali o tom, že by mohli proměnit americká města v prach. Je tady taková síla, a pokud se rozhodne část Ukrajiny převálcovat, celosvětový jaderný konflikt nikdo nebude riskovat. To ode mne může znít defétisticky, na druhou stranu jsou zde historické zkušenosti – v roce 1956 Sověti zmasakrovali a obsadili Maďarsko, a také nakonec odtáhli. Nic nevydrží věčně. Určitě dnes nemáme silu, abychom tomu, co se děje na Ukrajině, zabránili. Česká republika těžko může Rusku vyhrožovat a NATO je obranná aliance a Ukrajina není jejím členem.
Psali jsme:
V souvislosti s postupem Vladimira Putina se často objevuje paralela s Hitlerem a jeho postupem v roce 1938…
Putinova rétorika ty děje připomíná. To, jak používá moc a sílu, jak umí mobilizovat národnostní stránku pro vytváření politického zázemí vůdce, to mi připadá stejné. Je ale zřejmé, že Putin není Hitler, a jako ruský prezident by měl mít ponětí o tom, co se v Evropě dělo za druhé světové války. I když Putin působí jako "Hitler light“, jako odlehčená verze německého diktátora, neměl by si s tím příliš zahrávat.
Jiným tématem, které jako by najednou vyvstalo i u nás, je islám, imigrace a muslimové…
Nás se tato témata dotýkají spíš tím, co dělají v našich hlavách, než že by bylo nebezpečí reálné. Islám do Evropy historicky patří a byl součástí kultury a dějin ve Španělsku nebo Portugalsku. A když se podíváme na nedávnou minulost na Balkáně, byli právě tam muslimové terčem nenávisti. Nechci omlouvat militantní islamisty, podle mne je to ale všechno banda teroristů, která jen okupuje určité území a mává standartou islámu. Je pravděpodobné, že v současnosti je potenciál, aby se civilizovaný svět proti této hrozbě zmobilizoval. A zřejmě nepůjde o koalici euroatlantického světa a Ruska proti muslimům. Pro muslimy jsou totiž militantní teroristé stejnou hrozbou jako pro nás.
Co říkáte na názory, podle nichž by bylo zapotřebí vysídlení muslimů mimo Evropu?
Mně myšlenka vysídlení muslimů připadá šílená, stejně jako myšlenka genetické předurčenosti. Je to tradičně pěstovaná xenofobie, které se u nás daří. Už za dob rakouské monarchie i v době První republiky bylo u nás pestré národnostní složení, žili zde Němci a Židé a vnímání různosti bylo podstatně vstřícnější. Za okupace Němci zlikvidovali většinu Židů, pak jsme my vyhnali Němce a až do rozdělení Československa jsme žili v jakési selance, že u nás má místo jen české obyvatelstvo.
Ostatní země v Evropě mají mnohem větší míru přistěhovalectví a je jim to ku prospěchu. Líbí se mi představa pestré, jako mozaika složené Evropy, která by připomínala něco jako tavicí kotlík USA, kde jsou počty přistěhovalců ze všech částí světa mnohem větší, a přitom je to společnost schopna přetavit k svému prospěchu a vytváří to americkou kulturní identitu. I když to může trvat dlouho a dopadnout všelijak, myslím, že se vyplatí, aby se Evropa integrovala a padaly hranice, aby se nerušil schengenský prostor a nezaváděly se kontroly na hranicích. V Evropě se snižuje porodnost, klesá počet produktivních lidí, takže už jen proto, aby fungovaly sociální transfery a bylo na důchody, budeme potřebovat posílit mladší generace a není mnoho jiných cest než imigrace. Potřebujeme ji ovšem lépe ovlivňovat.
Mají současné Spojené státy na to, aby nadále hrály roli světové velmoci?
Velký celosvětový vliv USA netrvá příliš dlouho a byl dán dvěma světovými válkami, které jsme si spískali v Evropě, a dvakrát nás Američané tahali z problémů. Roli hrál také inovativní duch Ameriky, který měl na konci 19. a během 20. století mimořádnou schopnost zmocňovat se výsledků vědy a chápat ji jako další hranici, která by měla být dobývána. Pokud jde o současnost, domnívám se, že současné turbulence a "vlna pěnění“ způsobená aktuálními změnami se bude globálně usazovat, takže velká míra dominance bude ustupovat.
Je podle vás Evropská unie perspektivní spolek? Euroskeptici současné problémy chápou jako potvrzení svých varování…
Já si myslím, že euroskeptici jsou šašci. Samozřejmě, každý vývoj zahrnuje peripetie, výkyvy nahoru a dolů a není to žádná selanka. Myslím si ale, že projekt Evropské unie je nepochybně životaschopný a že projevil dostatečnou sílu tím, že dokázal utlumit síly, které stály za vojenskými konflikty minulosti. Skutečnost, že v ekonomické oblasti přicházejí a odcházejí krize a objevují se problémy, jako je v současnosti Řecko, je jen důsledek ekonomické houpačky. Rozhodně to není důvod ustupovat od harmonizace prostředí a bourání hranic. Představa, že by EU měla být jídelním lístkem, ze kterého si vybíráme jednotlivé položky, které chceme konzumovat, není nosná. A také nevidím žádné útrapy, před kterými nás euroskeptikové neustále varují.
Má podle vás budoucnost liberální koncept kapitalismu?
Jak se říká - předpovídání je obtížné, zejména pokud se týká budoucnosti. Myslím, že jakási dynamická rovnováha mezi různými tendencemi je ve společnosti přítomna vždy, a nálepky bych nepřiřazoval příliš doktrinářsky. Že v budoucnu půjde spíš o společnost liberální, v to pevně doufám. Autokratické režimy stavějící na jednotlivcích se už vyčerpaly. V případě, že je společnost liberální, trochu ztrácejí význam přívlastky, zda je socialistická, kapitalistická apod. Pokud zůstane respekt k soukromému vlastnictví, ve zbytku půjde o míru toho, jak do složitosti společnosti vnášet řád dodatečnými regulacemi. Z hlediska levice nebo pravice zbude prostor jen na drobné ladění parametrů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
