Ankara se Kremlu omluvila za loňské sestřelení ruského vojenského letadla na syrsko-turecké hranici, následovalo odvolání ruských odvetných sankcí a uvolnění obchodu a turistiky. Putin podle ruských médií rovněž opakovaně ujišťoval tureckého prezidenta o své loajalitě během pokusu o vojenský puč. Teď máme za sebou Erdoganovu misi do Petrohradu. Do jaké míry už přestávají být úvahy o možném novém spojenectví mezi Moskvou a Ankarou spekulací? Může se oteplování vztahů mezi Moskvou a Ankarou dostat dál než na předkrizovou úroveň?

K žádnému novému spojenectví mezi Moskvou a Ankarou nedochází. Došlo k návštěvě tureckého prezidenta v Petrohradě, jejímž smyslem je postupná normalizace turecko-ruských vztahů po sestřelení ruského vojenského letadla. To je dobře, je to tak dobře i pro nás, protože nějaký ozbrojený konflikt mezi velkými zeměmi, jako je Rusko a Turecko, by nám nic nepřinesl. Dělat však z jedné návštěvy nějaké závěry ve smyslu „spojenectví mezi Moskvou a Ankarou“, jak se o to snaží kremelská propaganda, je zcela mimo mísu.

Zkusme připustit, že se vytváří euroasijské spojení, jistá diplomaticko-obchodní severojižní osa, a že se Rusko dostalo do určité diplomatické ofenzívy. Krok za krokem začínají státy včetně Turecka navazovat spolupráci v euroasijském, nikoli atlantickém rozměru. Přičemž těžko popírat, že by s tímto vývojem nesouvisely i evropské sankce. Zároveň i v zemích Evropské unie se objevují názory, že sankcí už bylo dost. Jaký tohle může mít geopolitický dopad, vyhrál prezident Vladimir Putin nad Západem?

Ani žádné euroasijské spojení se nevytváří. Nejrůznější „euroasijské“ koncepty jsou přáním Moskvy, o které se Kreml snaží již více než 20 let, od doby, kdy se rozpadla RVHP, Varšavská smlouva a SSSR. Tyto koncepty jsem diskutoval s jejich hlavním myšlenkovým architektem, dnešním poradcem Vladimira Putina, Sergejem Karaganovem, při mé návštěvě v Moskvě v době rozpadu SSSR již v roce 1991. Nic z toho se ale dodnes nepodařilo uskutečnit. „Společenství nezávislých států“, které mělo být určitá obnova SSSR, nefunguje, „Euroasijská unie“ Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Arménie nefunguje, a už vůbec nefungují nejrůznější teoretické koncepty širší multilaterální spolupráce.

To samozřejmě neznamená, že Rusko nepěstuje dvoustranné vztahy se zeměmi, jako je Írán, Indie, Čína a podobně. Pěstuje, je to tak přirozené, normální a dělá to každá země. Porovnáme-li si však výsledky například obchodní spolupráce, západní země, jako je Německo, má s naprostou většinou asijských států od Turecka až po Čínu mnohem intenzivnější vztahy než Rusko. Mimochodem i Česká republika má čtyřikrát větší objem zahraničního obchodu, než činí vzájemná obchodní výměna v tzv. Euroasijské unii. To mluví za vše a ukazuje skutečnou pozici Ruska. Jinými slovy, Putin nad Západem nevyhrál, vyhrát nemůže a namísto nesmyslného a kontraproduktivního soupeření se Západem by se měl soustředit na zlepšování životní úrovně a kvality života vlastního obyvatelstva. Ty se za poslední roky neskutečně – a pro nás v Česku až nepředstavitelně – propadly.