Myslíte si, že se ta příroda nějak mění, nebo se jedná o nějaké cykly, které vlastně z hlediska dochovaných záznamů ještě neumíme popsat?

Záznamy o teplotě máme teprve od roku 1775 v Praze – Klementinu. Podobně je to i s počasím. Většinou, když je nějaká extrémní změna toho, na co jsme zvyklí, tak se najednou objeví zprávy, jak to bylo, a jsou to záznamy třeba od mnichů; nebo ve Francii podle kvality vína se dá zjistit, jaké bylo počasí od 16. století až do současnosti. Podle toho, jaké bylo počasí v červnu – tam se rozhoduje o množství, a kvalita v září. Tyto dva měsíce se dají ve Francii zmapovat podle toho, jak si mniši víno pochvalovali nebo hanili podle toho, jaký byl ročník. My máme prostě krátkou paměť, takže si myslím, že s počasím se neděje něco nenormálního, že jdeme do nějakého extrému. Ještě pořád jsme v mantinelech, které tu jsou zhruba dva tisíce let.

Pamatuji si období, ze Silvestra na Nový rok, myslím že to byl 1979 až 1980, klesla teplota o třicet stupňů za dvanáct hodin! Večer bylo dvanáct stupňů plus a do rána bylo minus osmnáct. Po takové změně najednou vyvstaly zprávy o tom, jak to tady bylo třeba ve středověku, nebo jak se dala Vltava přejít bosou nohou někdy ve 13. století. Měla samozřejmě širší koryto, ale bylo takové velké sucho. Nebo, že kvetly třešně v lednu. To jsme zažili také nedávno, že rozkvetly některé druhy třešní, ty sadové a parkové. Prostě pořád to není nic, co by nás nějakým způsobem ohrožovalo. Tady jsou pole nebo místa, která se označují nebo nazývají „vinice“ nebo „chmelnice“. To znamená, že se tu v minulosti pěstovala vinná réva nebo chmel a dnes nebo posledních třicet let si nepamatuji, že by se tady něco takového pěstovalo, v našem kraji v podmínkách 500 metrů nad mořem. To vše nasvědčuje tomu, že se podmínky sice mění, ale není to až takový rozdíl od toho, jak to tu bylo dříve. Zkrátka, nedělal bych paniku.