Jsme v Brně, na mítinku, který má jako téma svobodu slova. To pro vás osobně vždycky bylo téma, kterému jste se věnovala a byla jste jím známá. Nestává se vám ale v poslední době, že vám někteří vyčítají, že jste spolu se Svobodnými spoluprací s SPD, PRO a Trikolorou svobodu zradila?

No jasně, že se mi to stává. Stává se mi to každou chvíli. V posledních třech nebo čtyřech týdnech dokonce čelím různým výhrůžkám, urážkám, nadávkám. Třeba jsem se se taky v e-mailu dočetla, že mi pán přeje, abych zahrabala svoje děti na zahradě.

Já jsem si pomyslela něco o jeho emoční vyspělosti a říkala jsem si v duchu, že já bych něco takového nedovedla přát ani svému nejhlubšímu nepříteli. Já si se svými nepřáteli přeju být v co nejmenším kontaktu, ne aby něco prováděli svým dětem. A říkám si, že je zvláštní, jak se právě z těch lidí, kteří mají plná ústa liberální demokracie a všech těch velkých hesel, nakonec vyklubou tak nesnášenliví lidé.

A to je vlastně i moje odpověď na otázky k našemu spojení. Myslím si, jsem si tím jistá, že značná část toho patetického nánosu, jací jsme vyvrhelové, je ve skutečnosti nálepka pocházející od lidí, kterým došly argumenty. A protože je nemají, tak potřebují nadávat a vymezovat se tímto způsobem. Já si z toho nic nedělám.

Samozřejmě, že nikdo netvrdí, že jsme čtyři stejné strany. Pokud by to tak bylo, tak se spojíme do jedné. Ale když si porovnávám, jak hlasovaly strany v této Poslanecké sněmovně, a jak by hlasovali Svobodní, tak SPD nám bylo nejblíž. Rozhodně to nebylo identické, ale bylo to nejblíž tomu, jak by hlasovali Svobodní. Takže nějaká synergie tam určitě byla.