„Aby se Češi dostali na čínské trhy, tak je neměli rozmarně opustit po roce 1989. Dnes by mohli své firmy vlastnit a nemuseli být zavěšeni na státních úřednících, ale hlavně nabízet něco, co Číňané nemají. Hospodářská angažovanost, spolupráce a podnikání nemůže probíhat podle politických, ideologických, nebo dokonce náboženských linií,“ říká Zelený.
Nelíbila se mu také řada okolností, které doprovázely návštěvu čínského prezidenta. Elitní ekonom poukazuje na narůstající aroganci české vlády, která prý protlačovala své „čínské“ představy umlčováním protestů, nasazováním policie a patolízalstvím.

Co říkáte nyní na výsledek návštěvy čínského prezidenta v ČR? Několik významných firem a finančních uskupení podepsalo dohody za několik miliard korun. Například Škoda Auto má vyvézt do roku 2020 do Číny dvojnásobek svých vozů.
Někteří lidé tyto nové smlouvy mezi Prahou a Pekingem kvitují s tím, že se konečně otevře snazší cesta na tento gigantický trh i pro české investory, když to doposud fungovalo spíše naopak. Tedy, že náš trh byl zaplavený čínským zbožím a asijští podnikatelé měli zájem jen o nákupy prosperujících firem (Pivovary Lobkowicz, strojírenská firma ŽĎAS atp.). Souhlasíte s tímto názorem?

Obávám se, že Škoda Auto patří VW z Wolfsburgu. Pak je to „otevření“ spíše pro Němce než pro Čechy, ne? Aby se Češi dostali na čínské trhy, tak je neměli rozmarně opustit po roce 1989; dnes by mohli své firmy vlastnit a nemuseli být zavěšeni na státních úřednících, ale hlavně nabízet něco, co Číňané nemají. Čínské nákupy firem – od pivovarů přes strojírenství až po fotbalové kluby a historické budovy – nepřekvapují: čs. vlády rozprodávají, co mohou (nebo i nemohou) už od roku 1990. Po sametové revoluci jsme čínské trhy vyklidili a vlastní podniky rozprodali. Tak o co nám vlastně jde?
Za větší problém považuji narůstající aroganci státu, který protlačuje své „čínské“ představy umlčováním protestů, nasazováním policie a směšně podpraporečným vlezlizmem a patolízalstvím, nad kterým kroutil hlavou i čínský prezident při své cestě do USA. Není třeba s tou strategií „Myš, která řvala“ souhlasit, ale také ne ji protiústavně umlčovat. Arogance státu českých „mikro-Trumpů“ narůstá, až přesahuje meze zdravého rozumu. Osobně se však domnívám, že máme důležitější problémy než zpolitizované tibetské vlaječky.

Naopak někteří „skeptikové“ i v řadách českých ekonomů nekvitují výsledek jednání zrovna s nadšením. Čína má sice jen letos v Česku investovat 95 miliard korun, nicméně například europoslanec Luděk Niedermayer, někdejší člen rady České národní banky, říká, že dobrou zprávou by bylo pro nás jen to, kdybychom věděli, kolik nové kontrakty vytvoří pracovních míst a jak to pomůže celkovému růstu HDP. Vyslovil také určité obavy, jestli noví čínští majitelé firem budou ctít evropské zvyklosti. Myslíte si, že má pravdu?

Jestli jde o nákupy a ne dary, tak Čína těch 95 miliard „investuje“ jistě sama do sebe, i když na českém území. Navíc namísto placení daní dostávají státní platby, pobídky a podpory, často skryté. Pokud jde o tvorbu pracovních míst, tak jistě nějaká budou, i když se více míst ztratí díky přímé čínské konkurenci. Podívejte, jak kvůli Číně dopadla Tata Steel v Anglii. Ohledně evropských zvyklostí názor nemám: nevím, o jaké „zvyklosti“ se jedná. Číňané budou ctít hlavně své zvyklosti obchodní, obzvláště ve věcech, které získali do vlastnictví. Určitě si do toho nenechají mluvit od politiků z EU.