V tomto týdnu vydal Český statistický úřad zprávu, že průměrná mzda v Česku ve druhém čtvrtletí meziročně vzrostla o 7,6 procenta na 29 346 korun. Stouply i tržby v maloobchodě meziročně o 4,6 procenta, což ale proti červnovým 6,9 procenta znamená zvolnění tempa. Trh sice očekával vyšší čísla, ale zaznamenal jsem převážně komentáře, že spotřebitelská důvěra zůstává velmi vysoká a naznačuje, že silný růst maloobchodu bude pokračovat i ve druhé polovině letošního roku. Jak ta optimistická data interpretujete vy?

Je to dobrá i špatná zpráva v jednom.

Samozřejmě můžeme být velmi rádi, že tržby jsou tak vysoké, že mezi lidmi je v průměru hodně peněz, které se aktuálně nebojí utrácet. Také můžeme být navýsost spokojení s tím, že nezaměstnanost je rekordně nízká. Podle pátečních nových statistik totiž během července míra nezaměstnanosti v srpnu znovu klesla na rovná čtyři procenta. Navrch v průběhu srpna úřady práce evidovaly jen 296 826 nezaměstnaných. V kalendáři bychom museli dlouho listovat, než bychom našli menší počet nezaměstnaných. Dopočítali bychom se červnu roku 1998! To všechno vypadá velmi optimisticky.

Jenomže kromě toho je tu ještě další okolnost, která to staví do trochu jiného světla. Nemůžeme se totiž dívat jen na jedno číslo, ale musíme sledovat trend. A když sledujeme trendy, vyjde nám, že tempo růstu maloobchodu už lehce brzdí, současně ale průměrné mzdy zrychlují tempo růstu. No a takovou konstelaci ekonom čte jako signál předkrizového stavu. Znamená to totiž, že ekonomika je krutě přehřátá, proto ten nezvyklý růst mezd, ale současně už nedokáže zvyšovat reálný výkon, proto to zpomalování maloobchodu.

Na druhou stranu z hospodářské krize, kterou to věští, taky není potřeba se věšet…