„Zkusím se pozastavit nad tím, co se na nás hrnulo z médií v posledních dnech. Volby v USA, výročí 17. listopadu... a pochopitelně obligátní covid. (Bez zpráv o pandemii, jako bychom snad nemohli ani usnout, ale toho máte dost z jiných zdrojů),“ otevírá dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil a hned se dostává k americkým prezidentským volbám.
Losna, nebo Mažňák? A američtí Moravcové...
„Americké volby mi opět připomínaly Rychlé šípy. Losna, nebo Mažňák ? Dokonce si i ‚kluci‘ Trump a Bidenem slibovali, kdo koho vezme za stodolu a tam ho zfackuje,“ hodnotí atmosféru kolem voleb Ivan Vyskočil a zamýšlí se. „ Asi nikdo neví jak se vítězství jednoho, či druhého projeví u nás. Ale jak říkaly naše babičky: ‚Chleba kvůli tomu určitě levnější nebude‘! Ale něco mne na tom přece jen zaujalo. Ta zoufalá a dalo by se říci až celostátní štvavá kampaň proti jednomu z nich, tedy Donaldu Trumpovi,“ pokyvuje a podotýká. „Rozhodně není jednoduché proti takovému proudu bojovat. Můžete vidět, že proti němu byli takoví ti ‚američtí kavárníci‘. Pod jeden název jsem zkusil shrnout podobné uskupení u nás. Vítači, globalisti, genderisti, homosexualisti, majitelé jediné pravdy a dobroseři všeho druhu. Včetně emocionálních výlevů z řad herců a hereček. Nemnoho, ale přece jen pár jich bylo, co podporovali D. Trumpa. Zvláštní, že to byli právě ti, kterých si neobyčejně vážím, třeba Clint Eastwood,“ dává příklad herec.
A pokračuje: „Proti nim pak stáli hlásači jediné pravdy, myšlenkově spjatí s našimi Moravci a ČT a stahovači králíků. Právě tito tak schvalovali a jásali nad veřejným vypnutím projevu Donalda Trumpa. Američtí Moravcové si dovolili vypnout prezidenta?“ žasne herec a dodává. „Oni se pasovali do arbitrů, posuzovačů pravd a lží. Kdo je k takovému rozhodování jmenoval? Je to nejen vrcholně nedemokratické, ale je to jednoduše sprosté! Po tomto už Amerika nebude nikdy zárukou ‚demokracie‘, kterou tak ráda vyváží na bodácích americké armády.“
Dopis od kamaráda z USA. Tady se to taky sere
„Pozoruhodný je dopis mého kamaráda, který žije v USA od 1968. Píšeme si o rodinných věcech, a jak jsme na tom a kde nás co bolí a co naše ženy... atd. Ale přece jen je tam krátká zmínka vztahující se k tématu a je z ní vidět, že ta jejich vyřvávaná pravda není tak celonárodní,“ rozhodl se herec podělit se čtenáři ParlamentníchListů.cz o informace od kamaráda žijícího za „velkou louží“.
„Píše... tady se to taky sere. Většina lidí není schopna kritického myšlení. Média jim lžou, a oni tomu věří. Média kontroluje levice po vzoru Goebbelse... Musí to být jednoduché a musí se to opakovat. Např. 6 krát 7 je 67. Čísla přece nelžou a 90 % vědců to potvrzuje. Nebo, CO2 znečišťuje vzduch a otepluje Zemi. Vyberou si něco a publikujou a opakujou donekonečna. Ve veřejný pozici aby člověk mluvil opatrně a v holých větách. Trumpa natíraj 95 % ať dělá, co dělá, a říká to nejlepší. I když mluví jako sedlák, obsah je vždy kvalitní. Za socialismu jsme poslouchali lži a nevěřili jsme jim. Tady poslouchaj lži, dokonce absolutní blbosti, a věřej jim. Přesně jak to vykreslil Borat,“ popisuje Ivan Vyskočil.
„Tak toto píše můj dobrý kamarád, dnes už Američan. Sice je z Prahy z náměstí Kyjevské brigády, ale žije tam dost dlouho, aby o tom něco věděl. Rozhodně víc, než my tady. Mimochodem, nepřipomíná vám to spolčení sdělovacích prostředků a dalších ‚hrdinů‘ po hodině dvanácté proti někomu, podobnou situaci u nás? Už jsem o tom psal mnohokrát, ale tahle nenávist za každou cenu je přímo do nebe volající. Všechno je jim dobré a ještě se úporně snaží vše převrátit. Rozsévají zlobu a nenávist. (Jasně, že ve jménu pravdy a lásky.) Ale né, to nééé, to oni nedělají – společnost rozděluje někdo jiný! Vše, co jim nehraje do noty, je okamžitě protidemokratické, protiústavní a omezující občanské svobody. Ať jsou to opatření proti pandemii, nebo oprávněná kritika ČT. Každá blbost se jim hodí, a když není k mání, tak si ji vymyslej. Staré přísloví z období Říše římské stále platí! ‚Sval vinu na druhého, aby nebyla svalena na tebe‘!“
17. listopad? Podobný pocit, jako když jsem musel dětem říci, že nechodí Ježíšek
„A teď k 17. listopadu,“ dostává se herec k dalšímu tématu. „To zas bylo slávy. Až jsem se styděl, že slavnostní pocit se u mne ne a ne dostavit. Skoro se bojím psát dál, ale dělím se s vámi už dlouho o svoje dojmy a názory, a ani nyní se nemohu zpronevěřit, abych nenapsal to, co si opravdu myslím. Je to podobný pocit, jako když jsem musel konečně říci dětem, že nechodí žádný Ježíšek, ale že ty dárky jim kupují táta s mámou! Ale jak už jste jednou dávali bouřlivě najevo – VY NEJSTE DĚTI!! Tak snad můžu?“ doufá Ivan Vyskočil.
„Samozřejmě, že jsem v listopadu 89 byl stejně nadšený. Sedmnáctého jsme hráli v libeňském divadle a tam jsme o Národní třídě nevěděli nic. Až druhý den nás rozhodnutí o stávce divadel zastihlo na divadelním zájezdu v Teplicích. Ale to už jsem zde jednou popisoval. Jezdili jsme po vlastech českých a přesvědčovali. Hlídali divadlo, že jsme tam dokonce i spali. Dnes se tomu musím smát,“ vzpomíná herec.
A sám sebe se ptá: „Nevím, co jsme si tenkrát představovali? Jak bychom asi zasáhli třeba proti ozbrojené policii, nebo milici? Zkrátka mladí pitomci jsme se plně zúčastnili toho všeobecného happeningu,“ krčí rameny a vysvětluje. „Těšil jsem se, jak skončí všechna ta omezení, která nás tak štvala. Už nebudou ti dohlížeči, kteří rozhodovali, co můžeme, a co nemůžeme na jevišti říci. Konečně budeme moci svobodně cestovat, zmizí kádrováci a kádrové posudky, udavačské uliční výbory a začne doba, kdy každý bude mít právo na spravedlivý soud, bez rozdílu, zda je na té, či na oné straně. Óó, já naivní snílek, jak jsem si toto mohl myslet?? Sami si odpovězte, zda to všechno špatné vylétlo oknem, a co z toho se nám hned dveřmi vrátilo a stále více vrací. Ještě za velké televizní stávky jsem byl blbej a chodil demonstrovat na Kavčí hory za nezávislou TV. Nejraděj bych si nafackoval!“ chytá se dnes za hlavu Ivan Vyskočil.
Žádná sametová revoluce, ale velmi drsný převrat
A upozorňuje: „Dnes čtu vesměs velmi záporné a nelichotivé reakce mnohých občanů na články o listopadu. Chtě nechtě se k nim musím připojit. Dle mého nebyla žádná sametová revoluce, ale drsný, ale velmi drsný převrat. Drsný hlavně v tom, že karty na rozkradení naší republiky byly rozdány už dávno předem. Jen my naivní blbečkové, jsme o tom neměli ani tušení. Nemluvím o žádných svých dojmech, ani ze mne nemluví kyselé hrozny, že já nic nerestituoval ani nepřišel k žádnému majetku. Že režie byla někde úplně jinde, je dnes už naprosto jasné. Hovoří pro to přímé důkazy. Jako třeba ‚mrtvý student Šmíd‘, alias příslušník StB Zifčák. Jasně a dle předem připravené režie vedl studenty na Národní třídu, kde ‚jako náhodou‘, a zrovna tam, čekal Pohotovostní pluk VB, doplněný o bůhvíkoho v červených baretech. Dnes už je jasně známá přítomnost dvou vysoce postavených důstojníků KGB v řídícím štábu zásahu. A to také přece není jen tak náhodou. Celý východní blok se rozpadal, jen u nás pořád nic. A je to s podivem, protože při oslavách listopadu slyším, že každý druhý byl revolucionář, div ne partyzán a shazovač režimu,“ nešetří sarkasmem Ivan Vyskočil.
StB, Charta, Havel v mercedesu a Wonka...
„Nechápu, jak je tedy možné, že to soudruhům drželo tak dlouho??“ ptá se s ironií v hlase herec a zamýšlí se. „Že se něco muselo stát, bylo nabíledni. Byla potřeba změna a bylo třeba jí pomoct. Něco se možná těm režisérům trochu vymklo z rukou, ale hlavní záměry zůstaly. O vrcholném vedení StB si můžete myslet, co chcete. Jediná chyba by byla si myslet, že byli hloupí! Hloupí rozhodně nebyli a nejsou. Celá Charta 77 byla pod jejich drobnohledem. Konečně, v Chartě bylo velké zastoupení komunistů takzvaných osmašedesátníků i těch, co bývali zapálení a často pěkní sekerníci z padesátých let. Myslím, že Chartu a s ní i Václava Havla si StB hýčkala na horší časy. I přes ty různé perzekuce, které vhodně sloužily k vytváření pověsti mučedníků. Jinak by asi těžko mohli mnozí z nich mít příjem v cizích valutách. A Václav Havel by asi nejezdil přikulovat do pivovaru v mercedesu. Kdyby opravdu chtěli s takovou opozicí zatočit, tak by to udělali rychle a razantně. Vzpomeňme jen, jak nevybíravě se zbavili takového pana Wonky. S ním a s podobnými ale asi žádné plány do budoucna neměli!“
Dubček upozaděn. A odešlí estébáci?
„Proto je dodnes podivné, jak byl upozaděn Alexander Dubček a prezidentem se stal, mimo divadelní branži zcela neznámý Václav Havel, kterého zvolilo celé komunistické Federální shromáždění,“ pokračuje Vyskočil. „Dohody před volbou nepochybně byly uzavřeny. Proto jsme se dočkali hesel ‚Nejsme jako oni‘! Tlustých čar za minulostí a nikomu, až na pár symbolických trestů, se nic nestalo. Odešlí estébáci si zachovali své penze a výsluhy let, ale političtí vězni utřeli hubu. Je více než jasné, že tady nějaké styky byly a dohody že byly uzavřeny. Po 90. roce jmenovaní ministři vnitra Sacher a Ruml se nepochybně a pěkně v tichosti postarali, aby nějaký ten nepěkný šrám ikonu Václava Havla ani trochu nekazil ! Asi bychom se divili, kdybychom mohli do všeho opravdu transparentně nahlédnout. A hříchy, nyní tak halasně připisované jiným, by už asi nebyly až takovými prohřešky,“ míní herec.
Rozkrádání republiky, omluvy sudetským Němcům, podivné privatizace...
„A pak jsme se dočkali hezkých řečí a slibů. Jistě, že po blekotovi Jakešovi byla každá souvislá řeč, ještě pronesená s roztomilým ráčkováním, rajskou hudbou. Rajskou hudbou ovšem už nebyla ta velkolepá amnestie,“ vzpomíná dál Vyskočil a vypočítává. „Rušení zbrojního průmyslu, sliby o zachování toho dobrého, co se tu za čtyřicet let vybudovalo, sliby o nevstupování do žádných vojenských paktů. To by se dalo zahrnout pod známé heslo... když ptáčka chytají... atd. Rajské sny se záhy rozplynuly! Jsme v NATO, bylo schváleno i ‚humanitární bombardování‘. Rozkrádání republiky, omluvy sudetským Němcům, podivné privatizace a další a další...“
Rázně pak ještě podotýká: „Já bych s tou ikonizací našeho prvního pana prezidenta byl hodně opatrný!“
Cenzura už zase funguje!
„Tak jsem se s vámi rozdělil o všechno, co se mi honilo hlavou, když nás ČT vyzývala k oslavě 17. listopadu,“ krčí rameny Ivan Vyskočil. A na otázku „Co nám vlastně po tom, na co jsme se tenkrát tak těšili, zůstalo?“ si rovnou odpovídá. „Zaplať bůh, aspoň to volné cestování, svobodné a snad nefalšované volby (tedy pokud si teď nevezmou příklad z voleb v Americe) a snad si ještě můžeme říkat, co chceme? (... ale pozor, to už ne tak docela) Cenzura už zase funguje! Aby nedošlo k omylu: přesto jsem rád, že jsem se toho happeningu zúčastnil. Jsem rád, že odešlo všechno, co nás na minulém režimu tak štvalo A nejsem ani trochu rád, ba chce se mi až plakat, že odešlo to, co naši dědkové a tátové a jasně také mámy, vybudovali v této zemi. Že to odešlo kamsi v dál, do úplně cizích rukou.“
Na úplný závěr dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil vzkazuje. „Tak buďme rádi aspoň za to, co máme, ale na nějakou halasnou oslavu to, podle mého, není! Kolem nás ve světě to také nevypadá zrovna růžově a tak mi dovolte skončit větou malíře Vladimíra Komárka: „HLAVNĚ ABY NEBYLA VÁLKA, ONO TOTIŽ ÚPLNĚ STAČÍ, KDYŽ JE MÍR“!!“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
