Řecká vláda rozhodla z neděle na pondělí dekretem o uzavření bank na týden a o omezení výběru hotovosti z bankomatů. Co říkáte tomu, že lidé nemohou nakládat se svým vlastnictvím, tedy dostat se k penězům, které jsou jejich?

Vidím to ze dvou úhlů. Z pohledu klientského, spotřebitelského je to samozřejmě nepříjemné. I tento stav ale podtrhuje to, o čem opakovaně posledních deset let hovořím, že bychom neměli být až tak závislí na imaginárních, elektronických penězích, na finančním systému, který dnes funguje. Protože pak stačí – a to nemusí být zavřená banka nebo nefunkční bankomat – jedno tlačítko na druhé straně planety a najednou se nemůžeme dostat ke svým prostředkům. Na druhou stranu makroekonomický pohled je o tom, že nemá-li se ta davová psychóza podporovat a má-li se skutečně hledat řešení, je opravdu lepší to na pár dní zavřít. Něco podobného nastalo ve třicátých letech v době velké krize ve Spojených státech. Jedno z řešení při nápravě bylo, že se na týden zavřely banky, aby se přerušila šňůra nedůvěry ve finanční systém a otevřely se v nové atmosféře a v nových pravidlech.

Zadlužená je ale většina evropských zemí. Nemohou se do podobné situace dostat i jinde než v Řecku?

Řecko se do této situace nedostalo, bylo tam od počátku. Od momentu, kdy se zjistilo, že falšovalo svoje účetnictví, čísla hospodaření, mystifikovalo ostatní země, aby vstoupilo do eurozóny, ačkoli tam ekonomicky nemělo co dělat, už od toho momentu mělo z eurozóny odejít nebo být odejito. Když neodešlo, ani nebylo odejito, už v té chvíli bylo jasné, že to nemůže dobře dopadnout, protože se jednou měnou spojily ekonomiky, které jsou naprosto nespojitelné. Druhá šance, kdy mohlo Řecko skončit v eurozóně, byla tak pět let zpátky, kdy ty jejich ekonomické problémy vyhřezly. Bohužel politici 21. století nikdy nepřipustí, že se něco dělá špatně. Výsledkem je to, že neustále natahujeme gumu, často to vypadá, že to bude konec Řecka v eurozóně a zase ne. Následuje nějaké další ultimátum, které se opět nedodrží. Je to jenom kupování času.