Pane Kalousku, vy jste v minulosti dával najevo nespokojenost s prací Fialovy vlády v rozpočtové oblasti...
Ano – v rozpočtové oblasti. V řadě jiných oblastí měla můj respekt a oceňoval jsem její kroky, ale v rozpočtové oblasti jsem byl opravdu velmi nespokojen.
Dostala tedy podle vás Fialova vláda ve volbách, co si zasloužila, anebo byl pro ni ten volební výsledek příliš krutý?
Zasloužila, nezasloužila… Většina lidí, která se rozhoduje ve volbách, rozhoduje na základě emocí. A v emocích ty zásluhy nejsou příliš racionálním motivem. Takže na tuhle otázku já vlastně ani neumím odpovědět. A každý na to má jiný názor.
Ten výsledek nebyl překvapením. Překvapení – velmi příjemné překvapení – pro mě bylo, že se STAČILO! nedostalo do sněmovny, protože to byl ze všech těch subjektů, které kandidovaly, ten, z něhož jsem měl osobně největší obavy. Z jejich výroků i z jejich programů dýchal duch dob Gottwaldových.
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Určitým překvapením byl i skromný výsledek SPD. Myslím si, že to bylo způsobeno úplně ve finále, kdy několik dní před volbami se ti, kteří zvažovali volbu jak STAČILO! tak SPD, spíše přiklonili k hnutí ANO, což já vnímám jako logický důsledek toho, že ANO mělo víc, než se čekalo a STAČILO! a SPD měli méně, než se čekalo. Jinak ty volby pro mě překvapením nebyly.
Vy jste se smál ODS, když potvrdila Marka Bendu jako předsedu svého poslaneckého klubu, že je to opravdu konzervativní strana… Že se opravdu nic nemění.
Já jsem se nesmál, ale zdá se, že se nic nemění. Zdá se, že mají pocit, že nepotřebují žádné změny, což je jejich právo. Je to opravdu konzervativní strana. To nebyl žádný výsměch. Ta reflexe byla zřejmá: „Dělali jsme to dobře, jedeme dál.“
Co by dle vás ODS, ale i TOP 09, potřebovaly? Protože TOP 09 skončila s devítkou poslanců.
Já jsem dalek tomu, abych těm stranám radil. Ony samy musejí vědět, co musejí dělat, aby získaly zpět své voliče, které ztratily. Popřípadě získaly nové. Kdybych to měl říct obecně, měly by být mnohem čitelnější.
V případě TOP 09 si nejsem úplně jistý, jestli vědí, kam jdou. Já nevím, kam jdou. Jako volič, který je jejich bývalým členem i předsedou, teď nevím, kam jdou. A nejsem si úplně jist, jestli to vědí oni. A pokud nebude úplně jasné, kam jdou, co jsou jejich priority, těžko mohou být pro voliče čitelní, tudíž zajímaví. Myslím si, že se to do určité míry týká i ODS. Ale já nejsem politolog, takže to spíš ode mě berte jako pohled voliče, než jako pohled odborníka.
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Vy jste tak trochu tlačil některou z vládních stran do tiché podpory Babiše, byť ne tedy přímo TOP 09, a mínil jste, že by to bylo lepší, než co se rýsuje teď.
Já jsem nikoho netlačil. Pro mě je to jednoduchý politologický a aritmetický příklad. Ta volební kampaň byla mimořádně vyexponovaná na tématu zahraničněpolitického směřování, našeho členství v NATO, našeho členství v Evropské unii. „Jde o všechno, jde o Česko, jde o demokracii.“ Mně to moc nevyhovovalo. Je to samozřejmě mimořádně důležité téma, ale spousta jiných témat mi v té kampani chyběla. A zejména koalice SPOLU se příliš neobtěžovala s nějakým detailním programem, ale postavila to na tomto tématu: „Jde o všechno, jde o Česko, jde o demokracii.“ Z tohohle hlediska ty volby dopadly mimořádně úspěšně, protože ve dvousetčlenné sněmovně je pouze jedna politická síla s 15 poslaneckými křesly, která koketuje s myšlenkou vystoupení z NATO a z Evropské unie. Ze 200 je jich 15. Tak jestli opravdu šlo o všechno, o Česko a o demokracii, tak bych předpokládal, že těch 185 hlasů najde jiné varianty řešení, než že těch 15 pustí do vlády a jejich vliv posílí, místo aby je marginalizovali. To je prostě jednoduchá úvaha. Nabízí se celá řada variant. Rozhodně bych nikomu z dnešních vládních stran nedoporučoval vstoupit do vlády s Andrejem Babišem, to samozřejmě v žádném případě ne, ale je jistě celá řada variant, jak neobdarovat SPD vládním vlivem. Ale to chce dělat aktivní politiku, nikoli pouze aktivistická hesla.
Co kdyby se to náhodou stalo a v roce 2029, kdy už Andrej Babiš pravděpodobně kvůli svému věku nebude kandidovat, by naštvaní opoziční voliči zvolili někoho jiného než ANO? Mohla by to být třeba SPD nebo STAČILO!... Nebylo by tedy lepší je ty čtyři roky nechat vládnout?
To jsou takové kdyby, které já nemám rád. Ve sněmovně je prostě síla, která koketuje s naším vystoupením z NATO a z Evropské unie a já si myslím, že pokud šlo opravdu o všechno, o Česko a o demokracii, a ne jen o ta křesla, tak by se měly aktivně hledat jiné varianty, než posílení těch 15 hlasů jejich vládní účastí. Já netvrdím, že by se to povedlo. To by se vůbec nemuselo povést. Ale pokud šlo opravdu o všechno, tak by minimálně stálo za to to zkusit a ne složit zbraně pět minut po volbách.
Vy jste každopádně před volbami – zase čistě za rozpočtovou politiku – pochválil Motoristy sobě. Do jaké míry ta sympatie trvá a jaký je její rozsah?
Mluvím-li o sympatii, tak mluvím o sympatii k jejich akcentu na rozpočtovou politiku. Té se skutečně věnovali. Já netvrdím, že souhlasím se vším, co tam píší, ale ta snaha o snížení zadlužení, ta snaha o postupnou likvidaci strukturálního deficitu, je tam jasně popsaná. Včetně nástrojů, jakými toho chtějí dosáhnout. To je mi samozřejmě sympatické.
Když si představím, co by chtělo ve vládě po hnutí ANO z hlediska rozpočtové politiky hnutí STAČILO!, tak zaplať Pánbůh, že tam nebude STAČILO!, ale Motoristé. Do jaké míry to mysleli vážně s těmi větami, které jsou mi sympatické – tím se netajím – uvidíme teď při plnění vládního programu, pokud ta vláda vznikne skutečně tak, že v ní bude hnutí ANO i Motoristé.
Hnutí ANO se netají snahou znovu změnit, znovu změkčit zákon rozpočtové odpovědnosti. Zdaleka ne poprvé, pomáhala mu v tom kdysi ODS. Tak pro toto kdyby Motoristé zvedli ruku, tak bych řekl, že to, co v tom programu říkali, nemysleli vážně. Pokud se jim podaří uhájit stávající znění zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, tak to asi vážně mysleli a v tom případě je to dobře.
Fotogalerie: - Tváří v tvář zločinu
Jak se s těmi 35 lety, co jste víceméně v politice, díváte na aktuální komplikaci s Filipem Turkem?
Samozřejmě to komplikace je. Abych to oddělil na dvě části: Jestli je pan Turek vhodným kandidátem na ministra zahraničí a jestli je dobře, že může být někdo v novinách velmi silně poškozen deset let starými smazanými příspěvky na sítích.
Já si nemyslím, že pan Turek – bez ohledu na to, co napsal, nebo nenapsal, to já vyšetřovat nebudu – je ideálním kandidátem na ministra zahraničí. Kdybych hledal kandidáta na ministra zahraničí, tak bych vždycky hledal někoho s nějakou delší praxí v zahraničněpolitických vztazích. Protože ta praxe vám pak kromě té formální autority ministra zahraničí dá i tu autoritu neformální.
Ale to Lipavský též úplně neměl…
Dobře, ale byla tam alespoň čtyřletá kariéra v pozici místopředsedy zahraničního výboru. A samozřejmě, že ta praxe daná životopisem vám dodává tu neformální autoritu. Bez té neformální autority je to v té mezinárodní diplomacii velmi těžké. Když vás k tomu ještě doprovází řada velmi kontroverzních výroků, ať už jste se jich dopustil, nebo ne, to je jedno, prostě jsou na vás nalepeny, tak je to ještě těžší. Z tohoto hlediska si opravdu nemyslím, že pan Turek je vhodným kandidátem. Jak to dopadne, nevím.
Na tu kauzu se dívám se smíšenými pocity, protože pokud ty výroky byly autentické, tak jsou nepřijatelné, nehajitelné a odsouzeníhodné. Na druhou stranu si říkám, jak moc může být v dnešním světě technologií nebezpečné šermovat 10 let starými smazanými výroky a prokazovat, či vyvracet jejich pravost, když víme, že můžeme dneska umělou inteligencí natočit autentické video Kalouska, jak všechny vyzývá k tomu, ať si koupí Putinovy dluhopisy.
Dříve se šířily též fotografie vašich údajných vil.
Vzpomínám si, že jsem byl adresátem řetězových mailů, kde byly fotky „mých“ vil. Dali si s tím tolik práce, že uvnitř dokonce v interiéru visely moje a Schwarzenbergovy portréty. Pak zase zapomněli, že za tou vilou jsou palmy a v Bechyni se palmám nedaří… Ale ne, že by to nefungovalo, fungovalo. Takže to je dobře, že jste na to vzpomněl. To byl jeden z prvních takových případů.
Já teď samozřejmě vůbec nechci říct, že Deník N vytáhl fejky. Určitě ne úmyslně, pokud něco z toho je fejk. Ale říkám si, jak je to strašně nebezpečné a dá se to kdykoliv použít proti komukoliv. I když to třeba neudělal. Což je taková nadčasová úvaha, protože před závorkou, znovu opakuji, že pan Turek prostě podle mého názoru není vhodným kandidátem na ministra zahraničí, ať už se těch výroků dopustil, nebo nedopustil.
Někteří příznivci nastupující vlády se ptají, proč vlastně byly volby, když týden po nich někdo může takovou pochybnou věc vytáhnout? Poukazují, že to mohou být nějaké zájmové skupiny, které chtějí výsledek voleb zvrátit.
Tak vytáhnout na vás může kdokoliv kdykoliv cokoliv. Vzpomeňte si, že pár dnů po volbách byl někdo likvidován za to, že se zjistilo, že třeba opsal diplomku. To není nic neběžného. To prostě k tomu řemeslu a k tomu světu patří. Takže kdo usiluje o nějakou vysokou funkci, by si měl rozmyslet, do jaké míry na něj mohou, nebo nemohou investigativní novináři něco najít. Jiná věc právě je, začneme-li pracovat s dávno smazanými příspěvky na sítích a spekulacemi o tom, zda byly, nebo nebyly autentické. Tam si myslím, že to nebezpečí je mnohem větší a mám z toho smíšené pocity. Už jenom proto, že jestli to jsou deset let smazané příspěvky, tak si logicky kladu otázku, kdo je sledoval, kdo je archivoval a za jakým účelem. Je někdo, kdo takhle archivuje skoro všechny příspěvky? Nebo jenom někoho? A proč jenom někoho? Tahle kauza ve mně vyvolává celou řadu otázek, ze kterých jsem rozpačitý a vidím tam řadu rizik.
Tak ono se to dá dělat profesionálně. I Babiš má na všechny složku…
A to není nic, co by mě těšilo.
Vraťme se k tomu, jak jsme se bavili o té rozpočtové odpovědnosti. Vy jednak varujete, co se týče veřejných rozpočtů, jednak zdravotního systému, jednak sociálního systému, to jest důchodů. Vy předtím varujete v dlouhodobém horizontu, ale je v některé z těch tří položek takový průšvih, který by se mohl projevit už v tomto volebním období?
Současný stav státního rozpočtu je takový, že kdyby byla pravda, co říká vláda – že uzdravila veřejné rozpočty – tak se letech 2026, 2027, 2028, i kdyby se nedělala žádná aktivní opatření, příjmy a výdaje k sobě přibližují a ty deficity se takzvaně autonomně snižují, protože ty příjmové a výdajové politiky u uzdraveného rozpočtu jsou tak nastavené, že se to samovolně snižuje. Tady je to naopak. Příjmové a výdajové politiky jsou nastaveny tak, že když se neudělají žádná opatření, tak v letech 2027, 2028 a 2029 se to od sebe bude autonomně vzdalovat a ty deficity se budou zvyšovat. To znamená, a upozorňuje na to Národní rozpočtová rada velmi naléhavě, že pokud v roce 2026 jakákoliv vláda neudělá konsolidační opatření, což znamená, že přibrzdí výdaje nebo vybere více a zvýší daně, nebo kombinace obojího, tak už v roce 2027 nebude nikdo schopen držet zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. To je prostě holý fakt.
Rozpočtově odpovědná vláda by v roce 2026 udělala ta opatření, která nejsou příliš populární – jelikož vždycky musíte někomu říct, že buď méně dostane, nebo více zaplatí. Pak by se skutečně vešla do toho zákona a strukturální deficity by klesaly zákonem předepsaným způsobem 1,75 % v roce 2026, 1,25 % v roce 2027 a 1 % v roce 2028. Takhle to předepisuje zákon pro příští tři roky. A to je samozřejmě v přímém rozporu se sliby hnutí ANO. Takže už slyšíme nahlas ve veřejném prostoru, že ten zákon je potřeba změnit. V podstatě vypnout, aby ho nemuseli dodržovat a mohli dělat vyšší deficity. A v ekonomické situaci, ve které jsme my – kdy nemáme krizi, nemáme nezaměstnanost, máme zkrocenou inflaci – si něco takového prostě nemůžeme dovolit. Tedy můžeme, ale tvrdě na to pak doplatíme v budoucnu.
A znovu opakuji, tam je pro mě velmi napínavé sledovat, jak Motoristé naplní svoji programovou prioritu. V našem vlastním zájmu jim budu držet palce, aby ji naplnili. To znamená, aby Andrej Babiš pro svůj názor, že se musí změnit zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, nenašel ve sněmovně většinu. Ten zákon stanovuje minimum rozpočtové odpovědnosti, takže si myslím, že je velmi důležité, abychom se chovali alespoň podle toho minima, které předepisuje.
Takže to je rozpočet. Pak je tu systém zdravotního pojištění, kde jsou příjmové a výdajové politiky nastaveny tak, že je trvale deficitní. Příjmy a výdaje se od sebe vzdalují místo toho, aby se přibližovaly. U zdravotního pojištění máte jenom dvě možnosti nějakého politického opatření: Buďto tam provedete několik reformních kroků, které jsou nezbytné, o kterých všichni vědí, všichni o nich léta mluví, ale nikdo nenašel od té doby, co odešel Leoš Heger, odvahu něco takového zkoušet. To je jedna možnost. Anebo druhá možnost je, že to zalejete penězi navíc. Ony ovšem protečou převážně bez efektu, ten problém se odloží a budeme ho tady za několik let mít znovu, akorát o hodně větší a s utracenými penězi. Pokud tedy nepřijde nějaký politický zásah – buď reformní kroky, anebo zalití penězi, které ale jen protečou a ten problém odloží – tak se obávám, že některé oborové pojišťovny budou mít už v příštím roce problémy. A v roce 2027 by pak měly problémy všechny pojišťovny včetně VZP.
V případě důchodů je taktéž zřejmé, že ten systém půjde do deficitu v okamžiku, kdy silné ročníky 1970 a mladší tzv. Husákovy děti půjdou do penze. To bude velký náraz na penzijní a zdravotní systém, protože teď jsou ještě na vrcholu svých ekonomických sil, platí sociální a zdravotní jak mourovatí a je jich hodně. Ale až půjdou do důchodu, tak přestanou platit a začnou čerpat. A bude jich hodně a ty ročníky po nich jsou slabší. Takže tam je to skutečně velký propad do deficitu v obou dvou těchto systémech. To, co schválila vláda a sněmovna na návrh ministra Jurečky – říká tomu reforma, ale já to slovo nepoužívám, protože reforma je změna systému, což tohle není – to jsou parametrické změny stávajícího systému, ale jsou nezbytné pro to, aby ten problém byl zmírněn. To ten systém neuchrání před deficitem. V okamžiku, kdy odejdou Husákovy děti do penze, tak ten systém bude deficitní. Ale bude deficitní ufinancovatelným způsobem z jiných zdrojů, které doplníte.
Pokud skutečně hnutí ANO naplní tu hrozbu, že tyto úpravy, které vláda udělala, zruší, tak budeme mít po roce 2030, nebude-li to nahrazeno nějakým jiným opatřením, opravdu vážné problémy. Do roku 2030 ty dopady nejsou takové, a proto v tom vidím hrozivou nezodpovědnost, když někdo říká, že to zruší, protože ví, že po dobu tohoto volebního období ho to tak strašně bolet nebude. Ale ten problém přijde hned potom. A on se má ošetřovat s nějakým časovým předstihem. Takže to bych viděl jako nesmírně nezodpovědný krok.
Říká se, že Babiš chce změny parametrů důchodového systému zvrátit, protože by si přál ještě znovu zkusit kandidovat v prezidentských volbách…
Tak 40 už mu bylo, tak může. To je jediné limitující kritérium pro občana České republiky.
Babiš často odkazuje na to, že oproti jiným evropským státům máme procentuální zadlužení malé. Třeba v Itálii je mnohem vyšší, ale nějak to tam funguje.
Procentuální zadlužení máme malé proto, že tady více než 30 let všechny vlády, včetně těch levicových, byly rozpočtově velmi zdrženlivé a odpovědné. Proto máme nízké zadlužení. Ale ten problém není až tak celková výše toho zadlužení jako rychlost zadlužování. Například v loňském roce jsme byli jeden z mála států Evropské unie, který zvyšoval svůj dluh relativně i absolutně. To znamená jak v tom nominálním čísle, tak ve vztahu k HDP. Ta sklenice může být buď poloprázdná, nebo poloplná. Plná sklenice, která je stabilně plná a nepřetéká, je mnohem bezpečnější, než poloplná sklenice, která se nekontrolovatelně plní. Stejným způsobem se na vás dívají ti, kteří vám ty peníze půjčují a půjčují vám je za nějakých podmínek nebo vám je třeba v určité chvíli přestanou mít ochotu půjčovat. Takže my jsme ta poloprázdná sklenice, která se ovšem plní velmi rychle a nesmíme s tím hazardovat.
Slyšel jsem takový příměr, že v Evropě, kde je to zadlužení vážné de facto skoro všude, je to jako taková hra, kdy je o jednu židli méně než hráčů a jednou někdo tleskne a na někoho ta židle nezbyde. V tom smyslu, že se v zásadě jen čeká na někoho, kdo první zkrachuje.
Nevím, ale obchodování na finančních trzích se státními dluhopisy, skrze které si ten stát shání peníze na své deficity, stojí a padá s důvěrou těch trhů. V okamžiku, kdy ztratíte důvěru těch trhů, že jste schopen držet svůj rozpočet pod kontrolou a svou dluhovou službu pod kontrolou, tak na to všichni můžeme strašně tvrdě doplatit, s tím nelze hazardovat. A jako země, která má 10 milionů obyvatel a pouze 30letou výpůjční historii, jsme v jiné situaci, než země, které jsou 7x, 8x větší a mají 200letou výpůjční historii. Vezměte si to podle sebe – komu jste ve svém okolí ochoten půjčit peníze nebo ne, na čem to stavíte? Na důvěře, že vám je vrátí. A na těch trzích to funguje stejně a my nesmíme s tou důvěrou hazardovat.
Dovolím si takovou polemickou otázku. Řekněme, že se naplní vaše slova a budeme muset osekávat veřejné služby a případně zvyšovat daně. Do toho, pakliže se taky naplní jiná vaše slova, budeme muset investovat do zbrojení a do toho ještě budou na lidi dopadat důsledky rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami ETS 2 a Green Dealu jako takového. Nebude toho příliš?
Je. A proto si musíme jasně říct, co jsou naše priority. Musíme si jasně říct, co jsou naše priority. Když bych to velmi zobecněl, tak my máme problém, že na ty peníze, které jsme schopni vygenerovat, máme příliš mnoho priorit. Musíme jich mít méně, abychom to byli schopni ufinancovat. Vezměte si, že teď zhruba jsme v situaci, kdy veškeré naše příjmy, které máme dominantně z daní plus nějaké další drobnosti, postačí na to, abychom pokryli povinné výdaje. Veškeré naše příjmy jsou z 93 % rozděleny na povinné výdaje, které předepisuje zákon, nebo na mzdy zaměstnanců, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu. A té vládě na ty její rozpočtové priority zbývá jenom 7 %. Ať už je to výstavba dopravní infrastruktury, ať už jsou to investice do čehokoliv, ať už jsou to dotace – zbývá jí 7 %, a to samozřejmě nestačí. Tam je ten tlak na deficit. Proto si musíme půjčovat každý rok čtvrt bilionu. Protože v 93 % příjmů vláda funguje jako fakturant. Ty peníze přijdou a ona je rovnou odešle. Jediný způsob, jak to tenhle problém stabilizovat, je, že ty mandatorní a kvazimandatorní výdaje musejí být mnohem nižší, že to nemůže být 93 %, že to musí být maximálně 80 % a spíš méně. Pak je možné mít stabilizované rozpočty. Zatím je bohužel trend takový. A já slyším každou chvíli, že si půjčujeme, protože musíme investovat, ovšem my už si nepůjčujeme jenom na investice. My si půjčujeme i na běžný provoz, který projíme. Protože ani ten už nejsme schopní ufinancovat ze svých pravidelných příjmů.
Fotogalerie: - Výprava pod Rysy
Zkusme si představit, že by priority, které měla odcházející vláda, byly naplňovány. To znamená, že zbrojení by pokračovalo tak, jak to žádali, do toho by ještě to ETS 2 na lidí dopadalo. Nebyl by to recept na veliký volební průšvih, který by hrozil příchodem antisystémových stran?
Kdyby byly naplňovány priority tak, jak je měla minulá vláda, a současně by minulá vláda chtěla dodržet pravidla rozpočtové odpovědnosti, tak by v roce 2026 musela přistoupit k nějaké redukci těch priorit. Vláda nám před volbami říkala v programu, že zákon o rozpočtové odpovědnosti bude dodržovat a že se v roce 2028 chce dostat k 1 % strukturálního deficitu, ale neřekla nám, jak. To mi trochu vadilo. Čekal jsem, že ta volební kampaň bude souboj receptů, protože těch receptů, jak toho dosáhneme, může být mnoho. Ale v podstatě to nenavrhl nikdo.
Nějak by to museli udělat, ale je to o redukci priorit. Jestliže dneska někdo naříká, že v rozpočtu chybějí peníze na dopravní infrastrukturu, tak já říkám, nechybí. My máme nějaký rozpočtový limit a do toho se musíme vejít. A jestli chceme dát víc na dopravní infrastrukturu, což já bych si taky přál, tak musíme dát na něco méně. Co chceme víc? Chceme platit výchovné i za nevychované děti? Anebo chceme stavět dálnice? A to výchovné říkám jen jako příklad, jde o celou řadu jiných priorit. Nemůžete mít všechno. Musíte si jasně říct, jaké priority financovat budete a co z toho prioritou není. A my těch priorit máme moc.
Anebo si řekneme, že to jsou všechno priority, všechno má být financováno a pak si na to holt musíme všichni více připlatit, což je varianta, kterou já nedoporučuji, ale není nelegitimní. Nikdo z nás není nositelem jediné pravdy. Kdyby tady seděla paní docentka Švihlíková, tak by vám říkala, že na výdajové straně ten problém není, že je jenom na příjmové. Že se mají platit větší daně. Já vám říkám, že na příjmové straně ten problém není, že je na výdajové, že si musíme odepřít nějaké veřejné služby nebo nemohou být úplně bezplatné, tedy že by měly být částečně zpoplatněny. Nikdo nás nerozsoudí. Ale pravda prostě je, že ty priority, jak je teď máme nastavené, jsou z těch peněz, které máme k dispozici, neufinancovatelné. A do toho rozhodnutí se nikomu nechce.
Vy jste se rozhodl aktuálně proběhlých voleb nezúčastnit coby jeden z kandidujících. Rezignoval jste na možnost návratu do politiky kvůli tomu, že se vám nepodařilo najít vhodné kandidáty pro nový politický subjekt, i do budoucna nebo necháváte otevřenou možnost, že se vhodní lidé objeví?
Abych se vám přiznal, já jsem rezignoval na to, že půjdu do těchto voleb. Dodnes mi to občas někdo vyčte: „Proč jsi to neudělal?“ „Mohlo to vypadat jinak.“ Jak jsem se tomu nějakým způsobem věnoval, tak si myslím, že ten úspěch byl velmi reálný. Problém ale je, co potom. Pro mě není volební úspěch cíl. Pro mě je to start toho, že pak něco s nějakým týmem kompetentních lidí uděláte. Máte partnery, s kterými můžete ty věci, které pokládáte za nezbytné, udělat. Můj cíl by rozhodně nebyl sednout si do sněmovny a být šťastný, že jsem poslanec a říkat v takovém případě lidem, co by nám dali důvěru, že je mi to velmi líto, ale že je nás málo a nemáme na to partnery. Takže nezbývá než doufat, že se přece jenom v té sněmovně nějaké rozpočtově odpovědné síly najdou, vzniknou nebo si vzpomenou na to, že kdysi bývaly rozpočtově odpovědné. A co se týče mého budoucího angažmá v politice, to je prostě naprosto otevřená věc, kterou já se netrápím. Pokud by to mělo smysl, tak ano, ale určitě ne samoúčelně, abych si splnil sen vrátit se do politiky. To bych si musel splnit sen vrátit se do politiky a taky tam něco udělat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Miroslavem Kalouskem?
autor: Jaroslav Polanský
Martin23
