Zažili jste tu jistě ledaccos…
Tady byla snaha vše, co bylo v minulosti, zničit. Naštěstí skupina rozumných lidí zachovala charakter závodu a ten se začal rozvíjet. V roce 1990 totiž skončily velké dotace, protože to bylo podporované, bylo to na počest osvobození Československa. Termín klapl z toho důvodu, a to jsem právě varoval, když jsem vystupoval proti těm rozbíječům, že už jen termín tak velkého mezinárodního závodu, to je poklad. Protože jiný neseženeme. Ve světě je bitva, aby se koordinovaly s kalendářem Mezinárodní federace sportovní střelby – ISFF. Prezidentem je mimochodem chlapík, který vedle mne v Mexiku střílel jako mladý kluk, dnes už je to velký miliardář. Už tenkrát se tento Mexičan zabýval výpočetní technikou. Je o rok starší než já.
Ty peripetie byly tedy ve slově „osvobození“, zda je to korektní nebo nikoliv? A vypadnout z kalendáře…
To je nevratný proces. V tu ránu je tam někdo jiný. Nás třeba atakoval Hannover, ten na to vyloženě čeká a jedná. Oni to mají před námi, ale co se týče počasí, protože jsou na severu, by jim více vyhovoval náš termín. Prostě, kdo má rozum, tak uzná, že je dobré, že válka skončila a že můžeme sportovat. A to má obrovskou cenu. Je třeba to poctivě prezentovat. A na počest toho se sem sjede nejen celá Evropa, ale vlastně celý střelecký svět. Jsou tu Američané, Mongolsko, Kazachstán, Indie.
Indie zvláště stojí za zmínku. Ta by měla být za vzor naší mládeži, protože ti sem jezdili jako nýmandi na zkušenou. Ostatní si z nich a z jejich výkonů dělali legraci, byly vždy na posledních místech a dnes mají zlatou olympijskou medaili. A jsou to lidé, kteří začínali tady u nás v Plzni Lobzích. Já si považuji, že většina těch, kteří získávají za posledních pět olympiád medaili, prošli naší střelnicí a závody. Teď jsme diskutovali se státním trenérem z Bavorska, jeho dcera tady střílela jako osmnáctiletá holčina, a pak jsem jí tleskal v Atlantě v roce 1986, kdy tam získala stříbrnou medaili. Prostě, chlouba Němců. Bavoráci na nás nedají dopustit.
Pamatuji na ten čas, kdy se říkalo, že střelba není potřeba a že je to militantní?
Vrcholoví sportovci nevnímají, že to jsou zbraně, ale sportovní nářadí. Jako někdo si láme hlavu nad oštěpem, aby byl vyvážen, tak naši střelci si lámou hlavu, aby byla vyvážená puška a „seděla“ dobře. A bojuje se o vrcholný výkon! Nějaké militantní pudy tady vůbec neexistují. Dříve stačil obyčejný papírek, povolení z klubu. Předseda klubu napsal – ten a ten je naším členem, nositelem první výkonnostní třídy a jede z Plzně do České Lípy na závody. To stačilo. Doba pokročila, ale k lepšímu?
Cítíme se bezpečněji, když budeme sbírat zbraně těm, kteří jim rozumí a umí to s nimi?
No právě. Nedovedete si představit, jaké to je, když zařizujeme přílet zahraničních hostů, třeba ze zámoří z jihovýchodní Asie. Oni přijedou s ušmudlaným papírkem třeba z Indonésie a nebýt naší asistence, asi by tu nemohli ani reprezentovat, neprošli by přes policejní kontrolu na letišti. Doba se tedy opravdu hodně změnila. Na tom letišti je nemůže jak vidno vítat a přijímat kdokoliv.
Každý stát by si to měl považovat a ty moderní to také dělají. Že mládež cvičí obrovské kázni, zodpovědnosti. Je úžasné sledovat patnáctiletou holčinu, která by mohla sedět na barové židli, ona přitáhne obrovský vak, rozbalí jej, složí zbraň z několika dílů, oblékne se do toho náročného obleku. Které dítě toto dokáže?
Místo toho, aby byla se svými soukmenovci na Facebooku?
Je třeba se hluboce sklonit i před trenéry, kteří to ty mladé učí a doprovází je. Je to obrovská deviza. Jako to mají Finové, Norové, Švýcaři. Tam to umí téměř každý, u nás jen vybrané skupiny a jedinci. Jako zkušený člověk musí vysoce hodnotit, když vidím ještě patnáctileté „děcko“, které během pár minut složí zbraň, udělá palebné postavení. Ovládá složitá měřidla a další věci….
Každý by měl umět střílet. Přesto, že obhajuji sportovní přednost té naší disciplíny, tak po stránce zručnosti je tento sport zapotřebí určitě ocenit. Pokud se dnes uvažuje o obnovení branné přípravy, tak to už dávno mělo být. To byla další kravina, když to rušili. Nebudeme jmenovat lidi, všude jsou dobře popsaní, kdo měl tyto kravské návrhy.
Psali jsme:
Asi to už přichází v nejpotřebnější čas. Nejsou peníze, trenéři stárnou.
Vysoce ocenit a uvolnit peníze na to, aby tyto lidé nám neutíkali. Aby se dále doplňovali. Jsou lidé, které to baví, ale mají fůru jiných povinností, a když přijde domů, máma se ho zeptá : Co ti za to dali? Mluvím o šedesátnících nebo dědcích, jako jsem já. Mě se žena tedy už neptá, ale obecně to tak platí. Chlap přijde domů, říká tak jsem tam byl dva dny od rána do večera, a když doma dá nějakou stovku, tak to stát ani nepocítí. A má doma klid a je to motivace pro další.
My máme problém s tím, aby závodník, který končí aktivní činnost, přešel do funkce rozhodčího, trenéra, organizátora. Tyto funkce obecně v každém sportu potřebujeme. Jako to bylo dříve na vsi – někdo dělal do Sokola, někdo u hasičů, někdo třeba do divadla. Tak to bylo. A dnes? Trend konzumní společnosti – nakoupit, nabaštit a užít si. Ale ta společnost se přestane rozvíjet a podle mne „jde do kytek“.
Když jsme mluvili o penězích, jaký je rozpočet celé této velikánské, prestižní akce o téměř 800 účastnících? Vždyť jsou to světové mezinárodní závody! I s pomocníky, trenéry, řidiči je to přes tisíc lidí. A rozpočet 1,5 miliónu! Za socialismu byl závod dotován, dnes si na to musíme vydělat. Něco dostaneme od sponzorů, něco málo je ze startovného. Snažíme se, aby závod byl dostupný, nechceme z toho dělat nějaký výdělečný podnik… Hradíme třeba osm autobusů, které nám jezdí pro střelce, ale letenky, to si platí oni, to je státní reprezentace. My tady platíme kolem stovky lidí, terče. A jedna rána vyjde skoro na korunu. Ta elektronika je drahá! Za celé tohle vybavení jsme dali milióny…
Široko daleko jste nejlépe vybavený areál, ne?
Nejbližší je v Mnichově, ale to je olympijský, ten byl dotovaný. My třeba nesplňujeme olympijské regule. Ale jinak jsem opravdu na velké úrovni.
Kolik lidí to tady vlastně udržuje? Teď myslím období mezi závody.
Strašně málo. Jestli chci něco ještě dokázat ve své kariéře, tak aby sem ministr obrany přidal ještě dva tři údržbáře. Taková triviální záležitost, ale je to nutnost, vždyť rozloha je 22 hektarů! Ten areál je vytěžován i pro vojenské střelby. Sem jezdí vojáci a dělají tady povinné střelby ze samopalů a z pistolí. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Ze začátku, po sametové revoluci, se tady řvalo, že zde padají rány, že padají rány u Hradce Králové, v České Lípě. Před tím to nikomu nevadilo. Za socialismu každý držel hubu. Lítaly tu stíhačky, ale každý byl ticho. Naše střelba, to je jenom ťukání, to je mazlení. Před pěti šesti lety jsme si tu prožili martirium, kdy nás chtěli obestavět baráčky. To už by byl samozřejmě konec. Ale byli jsme tu první. A zničit něco, to je rychlé. Naštěstí se to ustálo. I díky tomu, že je to armádní. Tady byli experti z ODS, kteří chtěli jen a jen byznys. Bez ohledu na to, že by se zničilo to, co nám závidí celý svět. Ale jim to bylo jedno – skupina lidí, co mají politickou moc a byli zvoleni, drželi kormidlo a moc nechybělo…
Teď už je to jiné. Město i kraj nás podporují, takže to, co bylo v devadesátých letech, to už nikdo v hlavě nemá. Ba dokonce již s nějakou hrdostí, že Plzeň takový závod vůbec má!
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
