Před 30 lety padl komunistický režim. Jak s odstupem těch let a se znalostí za tu dobu prozkoumaných pramenů a informací zhodnotit průběh událostí kolem Listopadu?

Listopadové události nespadly z nebe nebo z konspirace několika tajných služeb, jak se dodnes tato teorie drží jako klíště psího kožichu. Kdo se umí dívat a dávat fakta do souvislostí, nemohl tehdy nevidět, že událostem v Československu roku 1989 předcházela celá řada politických změn ve světě, bez nichž by žádná Sametová revoluce nebyla, dokonce ani nesametová. Nejprve museli v Sovětském svazu odejít ze scény geronti Leonid Brežněv, Jurij Andropov a Konstantin Černěnko. Šéfem politbyra KSSS byl zvolen na tehdejší sovětské poměry hodně mladý, jen čtyřiapadesátiletý Michail Gorbačov. Sovětský svaz byl ekonomicky na dně, válka v Afghánistánu byla zničující po mnoha stránkách a Spojené státy americké uštvaly centrálně řízený sovětský chozraščot různými nástroji, od embarga na špičkové moderní technologie až po závody ve zbrojení, do totálního vyčerpání. 

Gorbačov měl za těch podmínek přitom všem jasnou vizi. Sice ne původní, ne originální, leč nerealizovatelnou utopickou představu o socialismu s lidskou tváří. Tu samou utopii, o které se v šedesátých letech tak nadšeně žvanilo v Československu a mnozí z toho dodnes nevystřízlivěli. Polský filosof a znalec marxismu Leszek Kolakowski označil pokusy o socialismus s lidskou tváří za snahu usmažit sněhovou kouli. To je navýsost přesný koment. Leč Gorbačovův sen přinesl po sovětsko-americkém summitu v Reykjaviku lidem v Sojuzu mnohá pozitiva: glasnost, čili otevřenost, svobodu slova, perestrojku, tedy decentralizaci řízení nejen v hospodářství, a hlavně změnil výsadní postavení komunistické strany, když umožnil nastartovat politickou soutěž a rovné volby pro všechny. Chodil jsem si každý týden kupovat do prodejny zahraničního tisku v centru Bratislavy týdeník Moskovskije novosti a jen jsem žasl nad tou erupcí svobody, pestrosti názorů, otevřené kritiky chyb z minulosti a kdo jmenovitě byl za to zodpovědný. To všechno bylo u nás nepředstavitelné. Jistou skromnou a krotkou verzí byl na Slovensku Literárny týždenník, na tu dobu relativně odvážně otevírající tabuizovaná témata a přinášející i autory s liberální ideovou výbavou, leč na odvahu a otevřenost „Novostí“ to nestačilo.