Tak pane předsedo hnutí STAČILO!, Seznam zprávy hlásá v titulku, že „STAČILO! nemá lidi“. S narážkou na to, že vámi založený subjekt má deset členů. Opravdu nemáte lidi?
No, sice v jednom kuse dostáváme přihlášky ke členství, že to taktak stíhám evidovat, ale když to říká Seznam, tak to bude pravda, ne? Máme spoustu starostí. Teď naposledy třeba se státní byrokracií, abychom ve stanovené lhůtě splnili vše, co nám zákon ukládá. Dále připravujeme tiskovou konferenci, na které představíme krajské lídry a podrobný program. Ale že by nám chyběli lidé, to nám tedy opravdu nehrozí.
Jinak, Kateřina Konečná je stále tázána, kde vás vzala, jak vás poznala, proč vás poznala... Dokonce padla narážka o „bílých koních“. Tak zkuste říct svou verzi, ať se to ví.
Kateřina mě nemusela nijak složitě hledat. Prostě jen četla Vidlákovy kydy a sledovala mou snahu o spojení mimoparlamentní opoziční scény, především toho „milionu propadlých hlasů“ z posledních parlamentních voleb. Na podzim roku 2023 za mnou přijela, odmítla moje portské, že se mnou zavdá až po volbách... a nabídla mi spolupráci, neb ona se snažila o to samé. Její politická erudice mi zaimponovala, protože její vize byly o tři řády zralejší, než kohokoliv jiného a já začal podporovat (tehdy ještě koalici) STAČILO! Byl jsem jeden z prvních, kdo jí věštil úspěch.
Založení hnutí STAČILO! pak byl logický krok, abychom mohli přizvat všechny, kteří s námi byli na náměstích a stáli vedle nás, když nám nadávali a zkoušeli nás umlčet.
Prostě si s Kateřinou rozumíme. Lidsky i politicky. V této zemi prostě nejsou všichni jen šmejdi a podvodníci. Občas se tu vyskytují i lidé, kteří si navzájem věří.
Představte si, že Ladislav Vrabel byl „osvobozen“ ústavním soudem. Šlo o „šíření poplašné zprávy“ ohledně toho, že Fialova vláda chce koupit F-35, aby mohla útočit na Rusko jadernými zbraněmi. Je to vlastně nějaké vítězství poté, co obecné soudy Vrabela odsoudily?
Ano, je to vítězství a kdyby Láďa Vrabel nic jiného neudělal, patří mu uznání za to, že svůj případ dotáhl až do konce. Soudce zpravodaj Tomáš Langášek uvedl, že pokud se v boji za demokracii obětuje svoboda projevu, nebude už za co bojovat. Tak nějak mě to plní nadějí, že demokracie má ještě šanci.
Co mě naopak naplňuje smutkem je, že to trvalo tak dlouho, což je samo o sobě trest. Rozsudek se stane důležitým precedentem, ale přišel v době, kdy už to „vlastně nikoho nezajímá“. Ale co se divím... stejně to dopadlo s Nečasem, stejně to dopadlo s Mynářem, stejně to dopadlo s Babišem. Lidská či politická škoda byla napáchána a spravedlnost přišla až v době, kdy už to vlastně bylo jedno.
Ale připomeňte mi, pokud nám voliči dají ve volbách důvěru, že i toto musíme řešit a postarat se, aby spravedlnost byla i přiměřeně rychlá.