Tam si nelehej, tam umřel člověk. Spisovatel: Covid jsem měl už dvakrát. Pravda o umělcích

26. 11. 2020 7:05

ROZHOVOR „Možná by jim neškodilo, aby sami covid prodělali, a jistě by hned začali mluvit jinak,“ vzkazuje „odpíračům roušek“ spisovatel Jan Bauer, který prodělal tuto nemoc už podruhé a v obou případech skončil v nemocnici. Pro ParlamentníListy.cz popsal, jak hospitalizace probíhala, prozradil, co mu řekli k této nemoci doktoři, i to, že mnoho pacientů propadalo depresím. Sdělil, co si myslí o opatřeních proti epidemii, a zmínil především zavření malých obchodů. Kroutí hlavou nad plánem Jana Hamáčka a mluví o pomoci pro kulturu. Rozpačitý je prý, co se týká vakcíny proti covidu. „Najednou tu máme vakcínu z Číny, z USA, Rusové, aby nezůstali pozadu, nabízejí svůj Sputnik V. Že to šlo ale rychle, co?“ podotýká se značnou dávkou ironie.

Tam si nelehej, tam umřel člověk. Spisovatel: Covid jsem měl už dvakrát. Pravda o umělcích
Foto: David Hora
Popisek: Jan Bauer
reklama

Vy jste nedávno prodělal covid. Jak jste tuto nemoc zvládl?

Anketa

Jste pro otevření obchodů a restaurací?

59%
41%
hlasovalo: 21328 lidí

Covid jsem prodělal hned dvakrát. Poprvé na přelomu února a března těsně před vypuknutím pandemie a vyhlášením nouzového stavu. Virus jsem možná chytil od Číňanů v jedné restauraci v Českém Krumlově nebo na vernisáži fotografií Terezy z Davle, kde bylo dost lidí a mezi nimi i ti, kteří se právě vrátili z lyžovačky v severní Itálii. V nemocnici si tehdy se mnou nevěděli příliš rady, že už je tady covid, málokdo tušil, nicméně mě propouštěli ve značně lepším stavu. Původně jsem nemoc považoval za banální chřipku, ale nakonec se v obou případech ukázalo, že je to choroba mnohem vážnější. Když jsem byl v říjnu v nemocnici podruhé, překvapilo mne, že covid má u pacientů různé projevy a je doprovázen dalšími chorobami. Navíc mnozí ze spolupacientů propadali depresím, zkrátka nebylo to nic, co by si člověk klidně zopakoval.

Jaká je vaše zkušenost přímo z nemocnice?

Poprvé, kdy se ještě o covidu moc nevědělo, jsem ležel v českobudějovické nemocnici na infekčním oddělení sám na pokoji a situace tehdy nebyla příliš dramatická. Podruhé to ovšem bylo zcela jiné. Ležela tu asi stovka pacientů s covidem, někteří i na chirurgii, byli jsme na pokojích přísně izolováni od okolí a lékaři a sestřičky k nám vstupovali jen ve skafandrech, jak by se daly nazvat ty ochranné obleky. Musím říci, že se všichni chovali velmi profesionálně, a mám k nim jen slova obdivu. Byť sami byli ve velmi obtížné situaci. Jak mi přiznal primář oddělení infekce, byli na tom stejně jako my pacienti. Teprve se za pochodu učili covid léčit. Ještě si nemohu odpustit jednu perličku. Když mě přivedli na pokoj k lůžku, kolega si neodpustil varování, abych si tam nelehal, protože v noci na té posteli jiný pacient zemřel. Nu, riskl jsem to a vida, jsem živ a zdráv.

Co byste vzkázal těm, kteří covid označují za „chřipečku“, odmítají nosit roušky, demonstrantům proti vládním opatřením…

Možná by jim neškodilo, aby sami covid prodělali, a jistě by hned začali mluvit jinak. Mně také rouška vadí, občas se pro ni musím domů vracet, abych mohl do trolejbusu. Vadí mi zavřené hospody a obchody, ale musel jsem se s tím smířit. Za těch 75 let, co jsem na světě, jsem už zažil leccos, ale pandemii takového rozsahu dosud ne. Všichni si na změněné poměry musíme teprve zvykat.

Jak vás samotného v práci protikoronavirová opatření omezila?

Už 1. března byla ve vodňanském muzeu zahájena výstava k mým 75. narozeninám Festival knih Jana Bauera, ale já nemohl být přítomen, protože mne sanitka právě vezla do nemocnice. Besedy v knihovnách jsme museli stále odkládat, až se nakonec uskutečnily jen dvě v náhradních termínech v září. Setkání spisovatelů Zeyerovy Vodňany bylo v dubnu zrušeno a nepodařilo se ho uspořádat ani v náhradním podzimním termínu. Uskutečnil se jediný křest mé knížky, a to ještě před pandemií v únoru v pražském Luxoru. Jenže na druhou stranu mě nutnost být doma držela u psaní knih, takže vlastně nemám čeho litovat. Snad jen toho, že jsem letos nemohl vyrazit někam do světa. Narozeniny jsem chtěl slavit v Karibiku, jenže to nevyšlo.

Začíná se pomalu „rozvolňovat“, děti se vracejí do školy. Bude se jednat o otevření dalších obchodů a podobně… je to podle vás dobře? Když se podíváme k sousedům, tam o rozvolňování nemůže být řeč, Rakousko naopak nedávno školy zavřelo, výrazně omezilo vycházení…

Když jsou otevřeny supermarkety, nechápu, proč by za přísných podmínek nemohly být otevřeny i malé obchody. Z pochopitelných důvodů mi to vadí především v případě knihkupectví. Nehoruji pro příliš rychlé rozvolňování, kdyby se však do knihkupectví pouštěli lidé jen v omezených počtech, vadilo by to jistě méně, než když se dnes tlačí u pokladen v supermarketech.

Dochází tedy podle vás ze strany vlády k diskriminaci drobných obchodníků tím, že vláda nechala otevřené jen velké supermarkety, ale ti malí, kteří častokrát prodávají stejné zboží, museli být zavření?

Zdá se, že na rozdíl od českých živnostníků mají nadnárodní obchodní řetězce jakési privilegium nebo alespoň vlivné přímluvce. Nemůže platit nějaká výmluva. I malý obchodník by měl smět prodávat, samozřejmě za dodržení přísných hygienických opatření. Vypadá to, jako by měl někdo zájem na ekonomické likvidaci malých obchodů. V každém případě je to špatně a doufám, že si na to voliči vzpomenou, až půjdou k příštím parlamentním volbám.

Udělala vláda chybu, když omezila prodejní plochu na 15 metrů čtverečních na osobu? A co zákaz nedělního prodeje?

Zákaz nedělního prodeje mi nevadí. Celou čtvrtinu mého života bývaly obchody v neděli zavřeny, protože prostě byla neděle. Všichni jsme s tím počítali a ani nás nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Pokud jde o těch 15 čtverečních metrů na osobu, děje se to tak, že se odebere část nákupních vozíků. Ale nevšiml jsem si, že by se tvořily před supermarkety fronty.

Předmětem vtipů na sociálních sítích se před časem stal „zákaz zpívání“. Nyní zase umělci žasnou nad rozvolňováním tipu „divadla mohou hrát, ale bez diváků“. Co vy jako člověk, bývalý novinář, který se vlastně celý život pohybuje v kultuře, dělával rozhovory se známými umělci, na tyto věci říkáte?

Většina herců, zpěváků a muzikantů musí být z nynější situace naprosto zoufalá a stát, pokud chce zachránit kulturu, by je měl podpořit. To není nějaká charita, ale naprostá nezbytnost. Jen málokterý umělec dosáhne na statisícové příjmy a nemusí se pak v době zavřených divadel a koncertních síní nijak trápit. Co si však má počít třeba zpěvák odkázaný jen na příjmy z muzikálu? Jistě, může jít třeba kopat hroby, ale řešení to není. Jak už jsem řekl, mně jako spisovateli nouzová opatření nevadí, snad jen kvůli zavřeným knihkupectvím, ale na herce, zpěváky a muzikanty, kteří jsou závislí na publiku, doléhají přímo existenčně.

Vyšel průzkum agentury Median. Ta zkoumala, kdo podle Čechů může za současnou koronakrizi a kdy asi tak skončí. Viníkem podle všeho není současný premiér Andrej Babiš, ale nezodpovědní občané. Alespoň to tak vidí 29 % dotázaných, kdežto Babiše za těžkosti viní jen 11 %. Jak to vidíte vy?

Pokud jde o Andreje Babiše, zdá se, že poněkud zklamal. Od tak schopného podnikatele a manažera bych předpokládal lepší zvládnutí současné krizové situace. Omluvou mu ovšem může být skutečnost, že nic podobného jsme snad od takzvané španělské chřipky v roce 1918 nezažili. Ocitli jsme se ve zcela neznámé situaci, proto bych byl shovívavý jak k politikům, tak k údajně nezodpovědným občanům. Je těžké vyhlížet světlo na konci tunelu, když nevíme, zda ten tunel má vůbec nějaký konec.

Během epidemie došlo už ke druhé výměně ministra zdravotnictví. Který z těch tří ve vás vzbuzoval největší důvěru a proč? A bylo podle vás dobře, že Roman Prymula z postu ministra odešel?

Myslím, že tolik nezáleží na osobě ministra zdravotnictví. Dobré ministerstvo může fungovat nezávisle na tom, kdo stojí v jeho čele. A odchod profesora Prymuly? Prostě pykal za svou neopatrnost a možná i poněkud papalášské chování.

Ministr vnitra Jan Hamáček plánuje zřízení parlamentní vyšetřovací komise pro analýzu chyb před druhou vlnou koronaviru. Je to podle vás dobrý nápad?

Co pamatuji, a to pamatuji hodně, žádná parlamentní vyšetřovací komise ještě nikdy nic nevyšetřila. Udivuje mne, že ministr Hamáček jako zkušený politik tuto starou pravdu nezná. Leda by chtěl ukonejšit důvěřivé hlupáky.

Jako bývalého dlouholetého novináře se vás zeptám, jak vnímáte úlohu, objektivitu a vůbec přístup médií, co se týče informování ohledně epidemie?

Média byla pandemií doslova uhranuta. Podobně se snad chovala jen za povodně v roce 2002. Jenže čtenáři, posluchači a diváci už mají těch statistik o nakažených a zemřelých plné zuby a vítají raději zprávu o novém sněhu na Šumavě. Prostě cokoliv, co nebude spojené s covidem. Vůbec se jim nedivím.

Mnozí lidé své naděje upínají k vakcíně proti koronaviru. Ovšem Česká veřejnost běžně není očkování příliš nakloněna. Domníváte se, že v případě covidu-19 tomu nakonec bude jinak? A vy sám se očkovat necháte?

Musím přiznat, že jsem na rozpacích. Přece jen si ještě z fakulty něco o biologii pamatuji a není mi jasné, jak mohla být v tak krátké době vyvinuta vakcína, která se v jiných případech testuje až deset let. Najednou tu máme vakcínu z Číny, z USA, Rusové, aby nezůstali pozadu, nabízejí svůj Sputnik V. Že to šlo ale rychle, co? Třeba ani tak nejde o naše zdraví, ale o kšefty farmaceutického průmyslu. Už proto jsem docela rád, že se ještě nemusím rozhodovat o tom, zda se dám také očkovat. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: David Hora
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lékař: Umírají lidé, které medicína ,,vytvořila”. Až zemře 15 tisíc mladých, zdravých lidí, bude zle. Konec strachu, zde je pravda

7:00 Lékař: Umírají lidé, které medicína ,,vytvořila”. Až zemře 15 tisíc mladých, zdravých lidí, bude zle. Konec strachu, zde je pravda

ROZHOVOR Stanovovat jednoznačnou příčinu úmrtí u starých lidí, kteří mají mnoho nemocí, je obtížné, …