Pane doktore, jsme zpět v realitě běžné politiky. A do nového roku nás uvedl prezident Petr Pavel, který v novoročním projevu tlačil na přijetí eura. Od jeho příznivců je slyšet potlesk, že „bychom tím ukázali, kam patříme“. Proč činit ekonomická rozhodnutí jako ukázku toho, že „někam patříme“?
To je nešťastná věta, kterou si mohli obdivovatelé pana prezidenta odpustit. Pan prezident není vševědoucí a zatím, při komentování různých zákonů dodávaných mu Poslaneckou sněmovnou, se neprezentoval jako muž na výši svých národohospodářských úkolů. Jistě od něho nemůžeme chtít zasvěcený komentář jako od pp. Klause nebo Zemana, nebo submisivní zaujetí jako u Václava Havla, ale přece jen není z hlediska situace jeho osobnost nesporná. Spoléhat se na názor předsedy vlády a stranické většiny v PČR, když jde o záležitost s dlouhodobým efektem, je trochu ošidné. Asi by nemuselo jít zrovna o celostátní referendum, ale o dlouhodobější diskusi za účelem dosažení většího společenského konsenzu. Pokud se vládě nepodaří přesvědčit občany ČR, že ke všem svým nedobrým skutkům z poslední doby přidá ještě něco, co prosadí díky většině, kterou získala podivným rozhodnutím Pavla Rychetského, může se euro úspěch/neúspěch jednou vrátit do jejích rukou jako bumerang.
Líbil se vám novoroční projev prezidenta Petra Pavla?Anketa
Stejný prezident Pavel se obrátil na mladé. Že prý chápe jejich strach z toho, že „kolabuje životní prostředí“ a že „v našem světě jsou nespravedlnosti“. Podpořil tedy mládež, která chce, aby se kvůli „boji za klima“ omezovala životní úroveň obyvatelstva. Jak tuto prezidentovu hru chápete?
Snad se mohl pan prezident zeptat alespoň svého druha ve zbrani generála Řehky, jak přispěje armáda České republiky k tomu, abych nekolabovali naši mladí, když okolo nás projedou tanky, obrněné transportéry, předražená letadla a všechno to válečnické haraburdí, které bude po sobě zanechávat uhlíkovou stopu. A ti všichni se s „poslední generací“, přilepenou na dálnicích moc bavit nebudou. A snad je mohl upozornit i na to, že když, jak říká pan premiér jsme ve válce, že to tentokrát nemusí být žádná „švejkovina".
Jiný prezident, lídr Ukrajiny Zelenskyj, dával rozhovor časopisu Economist. Jak sám časopis uvádí, byl rozezlen na Západ, že Ukrajině málo pomáhá. Zelenskyj nám hrozil, že Putin je zvíře, které nás sežere i s EU, NATO, svobodou a demokracií. Obáváte se „sežrání Putinem“?
Vojenskou situaci podle zpráv ruských generálů a různých trochu hysterických informací z ukrajinského prostředí neumím asi správně hodnotit. Ale zdá se mi, že až příliš mnoho dosavadních obdivovatelů pana Zelenského dává najevo, že to má jejich bývalý blízký přítel „za pár“, a že Putin, jako tajemný zloduch, je všemocnou budoucností Evropy. NATO sice vzniklo už 1949 a Varšavská smlouva byla podepsána až o šest let později, ale zdá se mi, že od té doby právě NATO „žere“ jeden evropský stát za druhým. Dokonce tak rychle, až to budí rozpaky i u velkých bílých otců ve Washingtonu. Musím se ale přiznat, že i já se obávám, že tento spěch může vyvolat efekt, kterému se ve fyzice říká imploze a může nastat doba, kdy poloostrov Evropa zmizí ve svých nenávistích a starostech. Už se o to několikrát pokoušela a co kdyby se jí to nakonec jednou povedlo.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2023
Ukrajina údajně bombardovala ruské město Bělgorod, mezi oběťmi měly být i děti. Rusko tvrdí, že byly použity i zbraně české výroby a vyzvalo našeho stálého zástupce v OSN, ať se vyjádří na zasedání Rady bezpečnosti OSN. Ministr Lipavský to odmítl s tím, že „Rusko nás nebude nikam předvolávat“. I exdiplomat Votápek, velký oponent Ruska, mu za to vyčinil. Co to svědčí o pojetí role OSN a její Rady bezpečnosti?
Pana kolegu Votápka znám ještě z FFUK, kam přišel z vysokého stranického učiliště. Nevím, proč skončil v diplomacii, naposledy jsem ho viděl jako konzula v Leningradu/Petrohradu. Některé jeho názory jsou opravdu dnes stále ještě kuriózní, ale obdivuji ho, že našel v sobě energii oponovat MZV Lipavskému. Je to přece spor nikoliv dvou diplomatů, ale exdiplomata s diletantem, který si už už chtěl kupovat v létě letenku na Krym, aby si mohl u Černého moře odpočinout. To je spor, o kterém říkal Jan Werich, že když se hádáš s jedním ignorantem, po pěti minutách se jen dovíš, že se hádají hlupáci dva.
Stálý představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borell vyjádřil obavy z výsledku voleb do Evropského parlamentu. Sám španělský socialista, bojí se, že občané podlehnou strachu z válek na Ukrajině a v Gaze a zvolí „pravicové populisty“. Fialovsky řečeno, čeho je to signál?
U tak významného úředníka EU je zajímavé jen to, že zřejmě není sám, kdo se v EU obává své budoucnosti. Je to strach ze sebe samotného. Schovávat se za Ukrajinu nebo Gazu je zbabělost, která jenom potvrzuje moje dlouhodobější mínění, že tento pán nemá ve svém úřadu už nic dělat. Ve dnech, kdy vzpomínáme odchodu Jacquese Delorse, je skoro znesvěcením jeho památky bavit se o Josepu Borellovi. Snad je na jeho strachu zajímavé jen to, že mezi těmi „bruselskými nepoučitelnými“ není sám.
Kdyby byla ještě Velká Británie částí EU, možná by se našel nějaký nový Oliver Cromwell, který by na adresu aktuální sestavy EU řekl: „Je nejvyšší čas ukončit vaše zasedání, jež jste zostudili opovrhováním vším dobrým a poskvrnili všemi neřestmi. Nejste než sebranka a odpůrci blahodárné správy. Nejste než nájemní ničemové. Svou zemi byste prodali za kus bídného žvance jako Ezau, a svého Boha zradili pro pár drobných jako Jidáš.“
Považujete Tomáše Halíka za morální autoritu?Anketa
Tragickou střelbu na Filozofické fakultě UK jste výborně rozebral už minule, ale dovolil bych se vrátit k jednomu rozměru věci. Někteří novináři trvají na tom, ať se nezveřejňují žádná fakta o pachateli. Jméno, příběh, nic. Že prý to jen podnítí ty, co ho chtějí kopírovat. Na druhou stranu třeba i Miroslav Kalousek říká: Musíme znát jeho podrobný příběh. Musíme vědět, co se v něm stalo. To zabrání dalším mrtvým. Tak tedy, na jakou stranu se kloníte?
Je to sporné, a ne všichni psychologové, psychiatři, ale i učitelé a členové akademické obce se dokážou shodnout na tom, jak v takových případech postupovat. Někdo si dnes může myslet, že bychom se mohli poučit třeba ve Spojených státech, kde jsou vraždy na školách už skoro banálními událostmi. Ale na druhé straně, američtí školáci a vysokoškolští studenti pocházejí z různých kultur a civilizací. Přesto, že tam existuje vynikající psychologická a sociálně-psychologická studia, dovolím si tvrdit, že „americká zkušenost“ je do našich poměrů nepřenositelná. Kdo četl u nás zesměšňovanou Babičku, chová se v sociální interakci jinak, než koho od mala krmili četbou Bleska Calverta a jeho „masakrem v Denveru“. A to nemluvím o amerických obrazech vojenského prostředí (a nemusí to být ani Guantanamo nebo Abú Ghraib), ve kterých se chlapácky řve, uráží lidská důstojnost a zbraně jsou po ruce častěji než kapesník. Miroslav Kalousek má sice někdy dost originální názory, ale chodil do řádných škol a myslím, že i ministroval, a tak bych raději poslouchal jeho. V chrámu sv. Víta se ukázalo, že i reprezentanti katolické církve, se umějí modlit nejen za oběti, ale i za z různých důvodů zmateného mladého muže, a všichni přítomní jim to věřili. A poučit se o tom, jak vzniká motivace k jakémukoliv trestnému činu je, podle mého názoru, potřebné, zejména, když jde v českém kulturním prostředí o něco tak neobvyklého, jako je masová vražda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
Hůe
