Pane Bohbote, stala se věc, kterou známe zatím jen z filmů a seriálů na Netflixu. Jakási skupina verbovala české mladíky k islámskému radikalismu, k účasti na bojích v Sýrii a zejména k domácímu terorismu. Měli se pokusit podpálit synagogu v Brně. Je to pro vás překvapivá informace?

Není. Už roky říkám, že otázka nezní jestli, ale kdy. Pro lidi, jako jsem já, kteří znají bezpečnostní rizika a chápou, jak hluboká je nenávist radikálů k západnímu světu, to není žádný šok. Islamisté usilují o rozšíření svého vlivu i v Evropě – ať už tím, že někdo odjede bojovat do Sýrie, nebo zaútočí na synagogu v Brně, výsledek je pro ně stejný: chaos, strach, destabilizace. Chtějí zde vybudovat buňky, kontakty a zázemí pro své ideologické cíle. Tohle není epizoda ze seriálu. Tohle je realita.

Čím mohou podobné aktivity lákat českou mládež? Co na této ideologii může být pro patnáctiletého mladíka atraktivního? Šéf BIS Michal Koudelka zmínil, že mělo jít o nenávist k Židům a homosexuálům. Já si to ale nedokážu moc představit.

Islám – v jeho radikální podobě – představuje sílu, násilí, jednoduché rozdělení světa na dobro a zlo. A to je pro některé mladé lákavé. Společnost je dnes roztříštěná, mladí často tápou, hledají identitu, sílu. Někoho fascinuje brutalita, jiného možnost „být součástí něčeho většího“. Nesouhlasím, že hlavním motivem je antisemitismus nebo homofobie – to je spíš sekundární. Primární je hluboký odpor ke svobodné společnosti. Tito lidé chtějí ničit. Nenávidí zákony, svobodu, západní hodnoty. A islám jim dává ideologii, která jejich frustraci rámuje jako „spravedlivý boj“. Někteří z nich vyrůstali v chaosu, jiní měli všechno. Ale spojuje je jedno: pocit, že světu nic nedluží. Že ho mohou rozbít.