Pane Bohbote, stala se věc, kterou známe zatím jen z filmů a seriálů na Netflixu. Jakási skupina verbovala české mladíky k islámskému radikalismu, k účasti na bojích v Sýrii a zejména k domácímu terorismu. Měli se pokusit podpálit synagogu v Brně. Je to pro vás překvapivá informace?
Není. Už roky říkám, že otázka nezní jestli, ale kdy. Pro lidi, jako jsem já, kteří znají bezpečnostní rizika a chápou, jak hluboká je nenávist radikálů k západnímu světu, to není žádný šok. Islamisté usilují o rozšíření svého vlivu i v Evropě – ať už tím, že někdo odjede bojovat do Sýrie, nebo zaútočí na synagogu v Brně, výsledek je pro ně stejný: chaos, strach, destabilizace. Chtějí zde vybudovat buňky, kontakty a zázemí pro své ideologické cíle. Tohle není epizoda ze seriálu. Tohle je realita.
Čím mohou podobné aktivity lákat českou mládež? Co na této ideologii může být pro patnáctiletého mladíka atraktivního? Šéf BIS Michal Koudelka zmínil, že mělo jít o nenávist k Židům a homosexuálům. Já si to ale nedokážu moc představit.
Islám – v jeho radikální podobě – představuje sílu, násilí, jednoduché rozdělení světa na dobro a zlo. A to je pro některé mladé lákavé. Společnost je dnes roztříštěná, mladí často tápou, hledají identitu, sílu. Někoho fascinuje brutalita, jiného možnost „být součástí něčeho většího“. Nesouhlasím, že hlavním motivem je antisemitismus nebo homofobie – to je spíš sekundární. Primární je hluboký odpor ke svobodné společnosti. Tito lidé chtějí ničit. Nenávidí zákony, svobodu, západní hodnoty. A islám jim dává ideologii, která jejich frustraci rámuje jako „spravedlivý boj“. Někteří z nich vyrůstali v chaosu, jiní měli všechno. Ale spojuje je jedno: pocit, že světu nic nedluží. Že ho mohou rozbít.
Neznáme jména a etnické pozadí oněch pachatelů. Pakliže bychom uvažovali třeba o tom, že jde o jednotlivce s „migračním pozadím“, jejichž rodiče by byli třeba umírnění muslimové: Jak se stavět k hrozbě radikalizace takových spoluobčanů?
Říkat bez důkazů, že šlo o děti imigrantů, je nebezpečné. Může jít o rodilé Čechy, kteří konvertovali. A často právě tito konvertité bývají ještě radikálnější než ti, kteří se narodili do muslimských rodin. Cítí potřebu dokázat svou „věrnost“. Potřebují potvrzení, že jsou dost dobří, dost oddaní. Potkal jsem jich za život několik – a jejich pohrdání nemuslimským světem, jejich vnitřní agrese, byla často silnější než u lidí narozených do islámu. Neříkám, že každý muslim je terorista. Ale říkám, že je čas být upřímný – a ne politicky korektní na úkor bezpečnosti. Radikalizace není výmysl, je to reálné bezpečnostní riziko. A čím dřív to pochopíme, tím lépe.
Vy jste po útoku teroristického hnutí Hamás na Izrael v říjnu 2023 dobrovolně sloužil u izraelských bezpečnostních složek. Mezi tím Izrael začal eliminovat všechny, kteří pomáhali při útoku. Jaký byl plán Izraele? Jak se dařilo Izraeli plán splnit a jak do něj zapadá útok na Írán?
Po 7. říjnu bylo jasno: Izrael už nebude tolerovat žádné kompromisy s terorem. Cíl byl jednoduchý – kdo vraždil, plánoval, podporoval nebo oslavoval útoky na civilisty, musí nést následky. Gaza byla první – tam je centrum Hamásu. Pak Libanon a Hizballáh, dále teroristické sítě v Judeii, Samaří, Sýrii, Iráku, Jemenu. A nakonec Írán – mozek celé sítě. Izrael šel systematicky po klíčových cílech: jaderný program, velení, zbrojní sklady. Už nešlo jen o odplatu. Šlo o zničení infrastruktury režimu, který roky ohrožuje celý region. A výsledkem je, že ta hydra, co měla sedm hlav, o ně přichází jednu po druhé.
Na Blízkém východě by mělo zavládnout příměří poté, co Izrael s podporou USA prováděl údery na Írán. Věříte, že toto příměří vydrží a Írán přistoupí na to, že přestane obohacovat uran?
Írán byl zaskočen tvrdostí a přesností úderu. Na několik let je jejich jaderný program zablokovaný – nejen zničením zařízení, ale i eliminací klíčových osob. Ty jen tak nenahradí. A díky spolupráci s USA teď Izrael může účinněji kontrolovat, aby k obnově nedošlo. USA v příměří sehrály klíčovou roli. Když bylo potřeba, zasáhly a udaly jasný směr: „Tady končíte.“ Írán to pochopil. Ten jeho raketový útok směrem na americkou základnu v Kataru? To byla inscenace. Režim potřeboval zachovat tvář před vlastním obyvatelstvem. Ale všichni věděli, že to je jen show, povolená z Washingtonu, a která nezpůsobila žádné škody. Ale poselství bylo jasné: už žádné hry.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský