Anketa
Je sněmovní opozice (ANO a SPD) dostatečně důrazná v boji s vládou?
hlasovalo: 34681 lidí
V poslední době se hovoří o proměnách energetiky, přičemž nejčastěji diskutovanými zdroji jsou jádro a plyn. O situaci, kdy by tyto dva zdroje vypadly, někteří hovoří jako o stavu „návratu do jeskyní“. Jak moc jsou tedy tyto zdroje nepostradatelné?
Jádra se nemůžeme vzdát nikdy. Jádro je bezemisní a nepostradatelné, zajišťuje ekonomiku České republiky.
Ale mohlo by být řešením se přiklonit k malým modulárním reaktorům, to by mohlo být možné a vyřešilo by to řadu věcí.
Plynu dnes také nejsme schopni se vzdát. Protože co jiného nám zbývá? Fotovoltaiky, voda, tepelná čerpadla, dříví, a to všechno ostatní nám dá dohromady ani ne 20 % naší produkce. Takže bez jádra a plynu česká energetika nemůže dobře fungovat.
Energetika vždy byla tržním odvětvím, které ale bylo úzce spojeno s politikou...
Problém energetiky je, že je to velmi konzervativní obor. Budování infrastruktury je vždy záležitostí desítek let. Třeba u nás se za posledních třicet let vybudovalo strašně málo – základem je pořád ta naše robustní síť z minulosti. Ale není to jen náš případ. Německo nebo Rakousko jsou na tom v přenosové soustavě velmi podobně.
Posledních 250 let, celá doba průmyslové revoluce, byla érou dominance „neobnovitelných“ zdrojů. Nejprve éra páry, potom elektřiny. V čem bude ta budoucí doba, která chce více sázet na zdroje obnovitelné, jiná?
Tady je potřeba historický exkurs. V roce 1784 James Watt vynalezl parní stroj, původně pro čerpání vody z dolů. Později si Angličani uvědomili, k čemu všemu se dá využít a že díky němu nemusí být průmysl už pouze u řek, ale kdekoliv jinde, takže ho mohli začít budovat přímo u surovinové základny. A tím začala průmyslová revoluce.
Druhou vlnou pak byl rozvoj parní železnice.
Musíme si ale také říci, že užívání fosilních zdrojů vede k ovlivňování klimatu. Proto se fosilních zdrojů musíme vzdát, ale postupně a uvážlivě. Jenže cest, kterými bychom se mohli vydat, je poměrně málo: jádro a alternativa. Tedy fotovoltaika, tepelná čerpadla, bioplyn.
Stojíme tedy před transformací energetiky. A k tomu si musíme říci, že transformace energetiky v minulosti vždy znamenala také transformaci společnosti.
Zmínil bych ještě jednu perspektivní cestu, která se nabízí, a to je umělá fotosyntéza. Ale k ní vede ještě dlouhá cesta, nejméně tak dvacet let.
Základními předpoklady energetiky vždy byla stabilita a předvídatelnost. Bude možné ji udržet i po všech těch změnách, o kterých se bavíme?
Účelem energetiky je vyrábět a distribuovat elektřinu, a udržovat stabilitu sítě. Takhle jsme schopni v ČR fungovat, to je vynikající zpráva. Další dobrý rys je, že vyvážíme zhruba tolik elektřiny, kolik dovážíme plynu.
To znamená, že o příští zimě, která bude zcela nepochybně klíčová, můžeme topit elektřinou.
Upozorňuji však, že to není úplně bezpracné. Každému doporučuji zkontrolovat si rozvody, aby mu to utáhly, a zakoupit si radiátor. To nemusí být úplně jednoduchá záležitost, na trhu je jich omezené množství.
Co dále poradit? Naši předkové dobře znali strategii jedné teplé místnosti. Že vytopíte jednu místnost, ve které žijete, a pak jdete spát vedle do chladu. Podotkl bych, že až do druhé světové války to byl standard.
No a zcela krajní variantou, kdyby bylo opravdu nejhůř, jsou malá kamínka s trubkou vyvedenou ven buď stěnou, nebo dát místo okna plech a v něm na ni vyříznout díru. Ale to je snad opravdu nepravděpodobné, k tomu docházelo v Rusku devadesátých let nebo ve válce v obsazeném Sarajevu.
Tu strategii jedné teplé místnosti ale považuji za velmi důležitou a chtěl bych ji připomenout, protože může být užitečná.
Psali jsme:
Vrátil bych se ještě k té politice. Je energetika „tržní projekt“, budovaný spontánně odspodu, nebo spíše projekt budovaný shora s účastí státu?
Energetika u nás začíná v době, kdy žilo 95 procent lidí na venkově a živilo se zemědělstvím. V zemědělství celkem bez problémů zvládáte orat, ale co byl problém, bylo mlácení obilí. Řešením byla parní mlátička – ta byla drahá, ale pak situaci zásadně změnila elektřina. Prostě jsme vedení natáhli k nejbližšímu potoku, který vám vyráběl proud a mohli jste mlátit.
A pak vznikla otázka – když už máte vybudovaný rozvod, tak co s tím vyráběným proudem po zbytek roku, když žně trvají tak měsíc? A tak začala po vesnicích vznikat tzv. „energetická družstva“, což byla v podstatě energetická síť vytvářená odspodu. Že se sousedé domluvili. Ale postupem času se to pospojovalo do docela velkých sítí.
Až po válce, když začínají vznikat velké a energeticky náročné továrny, dochází k budování robustní centralizované sítě a vzniká monopol.
I ten má samozřejmě svá negativa, se kterými se potýkáme teď.
Takže ta proklamovaná „decentralizace“ a „demokratizace“ energetiky, o které dnes slýcháme, je vlastně takovým návratem ke kořenům?
Ano, dá se to tak říci. Začali jsme sousedskou energetikou a teď se k ní vracíme.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
