Na Správě železniční dopravní cesty (SŽDC) jste ve funkci náměstka generálního ředitele pro provozuschopnost dráhy od loňského léta. Čeho se vám za tu dobu podařilo dosáhnout, jaké jste provedl změny?

Zajišťování provozuschopnosti dráhy má své standardy, kterými se řídí několik tisíc zaměstnanců a na kterých závisí bezpečnost a plynulost drážní dopravy. Ta je nad všemi vizemi, výstavbou vysokorychlostních tratí a dalšími tématy, která dnes zaznívají. Tyto standardy tedy nelze nějakým razantním způsobem změnit, ostatně jsou ověřeny dlouholetými zkušenostmi a jsou součástí systému bezpečnosti provozování dráhy. Nicméně změn za uplynulé období je několik. Jedním z příkladů může být vznik samostatného odboru elektrotechniky a energetiky. Toto odvětví si pro svoji složitost a specifičnost zasluhuje zvýšené pozornosti a plánovaný přechod k jedné napájecí trakční soustavě tuto skutečnost jen podtrhuje.

Dalším z příkladů může být podpora rozvoje nových informačních a diagnostických prostředků a technologií, které se využívají k predikci vzniku závad na železniční infrastruktuře, případně k jejich předcházení nebo jejich následnému rychlému odstranění tak, jak je to běžné v západoevropských zemích. V této souvislosti se během uplynulého roku výrazně investovalo do modernizace a pořízení nových vozidel. Za více než 300 milionů korun jsme pořídili vozidla pro údržbu trakčního vedení, proběhla modernizace vozidel pro běžnou údržbu a příští rok je naplánována obnova vozového parku hasičské záchranné služby.

Jak je to s udržením provozuschopnosti drah, jsou nějaké rezervy?

Jak jsem již uvedl, je třeba po vzoru zahraničních správ modernizovat techniku, která je pro zajišťování provozuschopnosti dráhy potřebná, a data získaná z prováděné diagnostiky použít ve spojení s ekonomickými informačními systémy pro plánování oprav a údržby. Vzniku závad je třeba předcházet. Možné výstupy by měly sloužit k podpoře zavedení systému cyklické obnovy součástí železniční infrastruktury. Tato by měla přispět k výraznému zkvalitnění parametrů dráhy a ve svém důsledku následně ke snížení nákladů souvisejících s opravami a údržbou železniční dopravní cesty. Touto směrem se vydala západní Evropa a my bychom ji měli následovat, i když prvotní investice nebudou zřejmě malé, jejich výši však můžeme snížit, pokud využijeme zkušeností a poznatků našich zahraničních kolegů.