Začnu trochu odlehčeně: V současné vládě má učitelská profese velmi silné zastoupení, od katedry je premiér, první vicepremiér, jednu dobu mělo pedagogickou zkušenost až deset členů vlády. Do toho předseda Senátu, někdejší gymnaziální fyzikář. Máte pocit, že tento „výsadek“ dělá pedagogické profesi spíše čest, nebo ostudu?

Z hlediska učitelské profese bych si moc přála, aby pedagogové ve vládě dělali naší práci čest, ale realita je opačná. Chybí empatie, zdravý rozum i kontakt s praxí. Školství je v chaosu a bez koncepce. Od lidí „od katedry“ bychom čekali víc než jen odtržené rozhodování od stolu.

Školství patřilo roky mezi oblasti, kde se stále mluvilo o nedostatečném financování. V poslední době jsou na tom pedagogové lépe, ale přesto loňské škrty ministra Stanjury odnesla školská kapitola nejvíce. Jak se díváte na to, jakým způsobem Fialova „vláda učitelů“ přistupuje k financování školství?

Fialova „vláda učitelů“ paradoxně dává učitelské profesi tu nejhorší vizitku, přestože vzdělávání má být strategickou prioritou. Namísto zlepšení podmínek pro školy sledujeme časté reformy a nekoncepční kroky. Doplácejí na to žáci i jejich rodiče. Zhoršující se organizace výuky, časté změny osnov a nedostatek učitelů snižují kvalitu vzdělávání.

Práce pedagoga je náročná a často nedoceněná, výuka totiž nekončí zazvoněním. Opravování písemek, slohových prací a přípravy zabírají odpoledne i víkendy. Je ostudné, že vysokoškolští pedagogové mají nižší platy než učitelé na základních školách a musí si přivydělávat přes granty pro soukromý sektor. To jim bere čas na vědeckou práci i na samotnou pedagogiku.