Rok 2022 je ve znamení války na Ukrajině, kterou napadlo Rusko. Bude to záležitost jen tohoto roku, nebo se horká fáze této války přehoupne i do roku příštího? Je reálné, že boje ustanou už v tomto roce?
Pokud by v roce 2022 byly parlamentní volby, volili byste stejnou stranu jako v roce 2021? (Ptáme se od 28.6.2022)Anketa
Na pozadí toho všeho je, že verbální podpora může být silnější než reálná. Nejvíc to podtrhuje samozřejmě Německo, které slibuje, ale sliby jsou zdaleka za očekáváním a za realitou. Velký faktor v tom hraje, že není v zásadě co dodávat. Sovětská provenience je téměř pryč. Zbraně, které už Ukrajinci umí ovládat, to jsou protiletadlové, protitankové a podobně, strany, které jim je dodávají, už jich samy mají málo a musí myslet na to, že kdyby se dostaly do konfliktu, musí mít nějaké zásoby, protože obnovit výrobu těchto zbraní není zdaleka tak jednoduché a lehké.
Jinými slovy – kdyby došlo k eskalaci konfliktu mezi Ruskem a aliancí, tak bychom jako aliance vedli konflikt na poměrně velkém území s podstatně menšími zásobami zbraní. Je potřeba, aby tento faktor byl vnímán. Do jaké míry ukrajinská strana vnímá rozdíl mezi verbální podporou a skutečnou, nevím, ale je zřejmé, že poslední dny až týdny ukázaly, že brutální převaha Rusů především v dělostřelectvu a raketách si bohužel bere daň na životech Ukrajinců.
Říkáte, že Rusové mají brutální převahu v dělostřelectvu a raketách. Nedá se tato převaha zmenšit, či vyrovnat západními dodávkami?
Poměr sil je tam značně ve prospěch Rusů. Pokud Ukrajinci požadují desítky a desítky raketometů a dostanou čtyři, tak to nevypovídá o tom, že by zájem Západu byl v souladu s veřejnými proklamacemi.
V reálných možnostech Západu je dodat jich mnohem více, nebo je nemáme?
Je to půl na půl. Vedle sebe existuje veřejná proklamace podpory Ukrajinců v kontrastu s neochotou či i neschopností a nemožností jim zbraně dodat. Nikdo dnes ze západního světa se nepostaví a neřekne – kašleme na Ukrajinu. Takže tato disproporce tady nepochybně existuje. Když i česká strana připustila slovy premiéra, že už ani my jim nemáme co dát. Ukazuje se realita toho, že ani aliance dohromady v zásadě není připravena na vedení dlouhodobého konfliktu. Zásoby a schopnost zbrojního průmyslu vyrábět jsou limitované a je vidět, že aliance samotná neměla představu, že by na území Evropy došlo k dlouhodobému konfliktu. Je problém v tom, že nemáme příliš mnoho techniky na dlouhodobou válku. Neumím si představit, jak by přešel mírový průmysl na válečnou výrobu. Jen pro zajímavost – Němci ani během druhé světové války nepřevedli celou mírovou výrobu na válečnou.
Fotogalerie: - Zpívá celá Ukrajina
Pokud bych se tedy zeptal, jaké si vzít poučení z této války, tak je jedno z nich zjištění, že máme jako Západ vlastně špatně vyzbrojené armády?
První poučení musí být to, že nelze budovat společnou bezpečnostní architekturu a obranu, aniž bychom nedbali na některé oprávněné zájmy jiných zemí, se kterými sdílíme kontinent. Neměli bychom se tvářit, že my jsme ti, co rozhodují a bude tu skupina států, kteří budou poslouchat. Rusko nám to ukázalo, že jsme některé jeho logické požadavky nebrali v potaz, anebo jenom málo. Pokud takto budeme pokračovat, to znamená, že budeme ignorovat bezpečnostní zájmy zemí, které jsou velké a mají jaderné zbraně, pak nám nezbude, než vlastní armády mnohem více jak početně, tak technickou výbavou zkvalitňovat tak, abychom byli schopni válčit spíše v horizontu roků než měsíců. A to bude obrovská zátěž na ekonomiku každého státu. Je otázka do jaké míry se aliance a jednotlivé členské země jsou s tím schopny a ochotny vyrovnávat. Bude do toho nepochybně zasahovat faktor vzájemných historických zkušeností s Ruskem, nepochybně u Polska, Pobaltí, Česka to bude mít jinou odezvu, než v Řecku, Itálii, ve Španělsku, kde zkušenost s Ruskem není taková. Nepovede to k úplnému sladění vojenských plánů a zájmů aliance jako celku.
Nicméně trendem bude snaha o větší vyzbrojování armády?
Určitě. Vidíme to na české armádě. Nákup leopardů, možná oslovení výrobce bojových vozidel pěchoty, vidíme to na debatě pořídit si 24 letounů F-35. Je to evidentní. Podívejme na polskou armádu. Ta už dlouhodobě jde trendem posilování, kdy Polsko má skutečně armádu. Otázka je, zda stejný kvalitativní a kvantitativní nárůst uvidíme u všech členských zemí aliance.
Pokud se podíváme na aktéry současné války a jejich ochoty ke kompromisu. Když vezmu nejdříve Ukrajinu – má velké ztráty, přináší v této válce velké oběti. Je tedy reálné po nich chtít, aby přistoupili na nějaké územní ústupky, když už tolik obětovali?
To je samozřejmě silný a vážný vnitropolitický problém Ukrajiny, kdy Volodymyr Zelenskyj má nepochybně na misce vah to, co jste zmínil – obrovské ztráty na životech a infrastruktuře. Na druhou stranu vnímání Ukrajiny k ochotě provést jakýkoliv kompromis. Volodymyr Zelenskyj ví, že jeho politické přežití visí na míře akceptovatelnosti toho kompromisu. Co bylo ještě v březnu možné, kdy byli Rusové neúspěšní a především u Kyjeva a Charkova měli značné ztráty a mohli být naladěni k nějakému kompromisu, tak takovou situaci dneska nevidím. Pro Ukrajinu je opravdu složité ke kompromisu dojít, ale on se projeví nikoliv de iure, ale de facto. To znamená, že Rusové ovládnou celý východ a jihovýchod tak, jak ovládli téměř celé pobřeží, odřízli Ukrajinu téměř od moří. To bude de facto kompromis, který může být podkladem pro dlouhodobý zamrzlý konflikt, protože ochota se dohodnout a v praxi to zrealizovat bude velmi složitá.
Fotogalerie: - Pražští zastupitelé mimořádně
Teď se na to podívejme z ruské strany. Co bude Rusko, respektive prezident Putin považovat za vítězství, aby byl ochoten také k nějakému kompromisu a ukončil boje? Anebo naopak pokud by se Rusku podařilo opravdu ovládnout východ a jihovýchod Ukrajiny, nedostanou podle hesla s jídlem roste chuť zálusk na další území a třeba dokonce i jinde než na Ukrajině? Jak předpokládat chování Ruska?
Všimněme si ruské rétoriky. Od speciální vojenské operace až po osvobození Donbasu je evidentně poplatná tomu, co chtějí dokázat. Podle mého obsazení Donbasu může být tím, co může být dost. Nehraje mi tu jen jedna věc, jestli je skutečně vojenská nutnost to, co obsadíme, totálně zničit. Pak si kladu otázku, k čemu mi to bude, protože Rusko nebude schopno vygenerovat peníze k obnově toho, co samo zničí. Nevím tedy, jestli částečně tam nemůže být faktor, že některá území by třeba v rámci dohody postoupili zpět Ukrajincům. Jsem si ale téměř jist, že s jídlem neroste chuť. Nezapomeňte, že Rusové mají jasnou zkušenost z Afghánistánu, že udržovat kontrolu země, která je proti nim nepřátelská, je velmi těžká, krvavá a drahá věc. Osobně si nemyslím, že je v zájmu Putina nastolit okupační vládu na nějaké velké části území Ukrajiny s tím, že by je to stálo obrovské peníze, v týlu by měli partyzány. Jak on přemýšlí a co všechno chce dosáhnout, však opravdu nevím.
Nevěřím tomu, že byť bych neviděl článek pět absolutně stoprocentně fungující při napadení třeba Litvy, tak si přesto nemyslím, že by to takto chtěl testovat. I když vnímám problém částečné blokace Kaliningradu jako věc, která může eskalovat do nějakého většího konfliktu. To neznamená, že by to Putin chtěl, a že na to má i sílu. Aby šel do Polska, nebo něco takového, si opravdu nemyslím. Co by tím získal? Znovu říkám: Okupační správa je těžká a složitá věc, náročná finančně i co se týče lidských životů. Vidíte dobře, že celou dobu jsme dopředu nevěděli, co Putin chce přesně, byť nějaké cíle měl. Ale bránící protivník mu jeho cíle modifikoval.
V médiích jste před pár dny uvedl, že to není válka opotřebovávací, ale první světová. Myšleno typem války. Vracím se tedy vlastně na začátek ohledně délky tohoto konfliktu, protože první světová válka trvala řadu let... Ostatně jak je vidět třeba na Severodoněcku, Rusové ho sice dobyli, ale trvalo jim to dost dlouho. A to je jen jedno město...
Ukrajinci se brání, ale za jakou cenu. Pokud mají vyřazeno až tisíc vojáků denně, to není málo. Takové množství nemají čím nahrazovat. Chápu, že tím, jak se brání, vážou ruské síly. Ale opakuji – za jakou cenu. Měli jsme tu názory lidí, kteří si mysleli, že konflikt – tak jak to dělal Stalin, že chtěl osvobodit nějaké města k určitému svátku – chtěl Putin ukončit k 9. květnu a podobně. Myslím, že tohle tady nefunguje. Má nějaký cíl a ví, že k němu nemá tolik sil a prostředků. Nemá zmobilizováno šest milionů mužů, nemá tisíce a tisíce tanků, samohybných děl a podobně. On má limitovaný počet techniky a vojáků a ví, že jediný způsob jak vyhrát a zároveň nemít obrovské ztráty je přesně klasický způsob z první světové války, kdy se všechno dělostřelectvem převálcuje, postoupí se o kus a poté se zase válcuje. Tohle je taktika, kterou přijal s tím, že Donbas v nějakých hranicích dobude za nějakou cenu, kterou za to zaplatí. Jakékoliv použití větších svazků ruské armády v manévrovém boji – což by terén umožňoval – je vidět, že to Rusové nechtějí udělat. Právě proto, aby se vyhnuli ztrátám. A v mnohém se poučili. Konflikt vedou mnohem více racionálně, s využitím kombinování a součinnosti všech druhů vojsk.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
