V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Tuto aktivitu považuji za bezdůvodnou a nikdy jsem si nemyslel, že se po rozpadu východního bloku v devadesátých letech minulého století dožiji doby, kdy se vrátí nová studená válka. V této souvislosti je třeba připomenout takzvané pařížské dohody, ve kterých tehdejší představitel SSSR Michail Gorbačov dostal slib, že NATO zůstane ve svých hranicích a nebude se rozšiřovat směrem na východ. Měla to být reciproční reakce na zrušení Varšavské smlouvy. Ta byla dávno zrušena, ovšem NATO se rozšířilo nejenom na území zemí bývalého východního bloku, ale také o pobaltské země, dřívější součást SSSR.

Pokud tedy někdo dnes hovoří o posilování obrany na hranicích s Ruskou federací, tak hovoří o zcela nových vojenských základnách. Na to bude muset Putin reagovat a jsme znovu tam, kde jsme byli před pětadvaceti lety.

Nedávno jsem slyšel docela poučný vtip, který velmi dobře glosuje vaši otázku: Paní Johnsonová potká paní Smithovou a ptá se jí, jak se má, co děti a tak. Paní Smithová odpovídá: „Moji kluci jsou v pohodě. Nejstarší Jack je vojenský poradce na Ukrajině, Willy je v Iráku, Raul slouží na lodi u Gibraltaru, Johny je v Súdánském Darfouru a nejmladší, Tod, je v Afghánistánu.“ A co manžel? Ptá se paní Johnsonová. „Ten jezdí po Evropě v rámci přednáškového turné a vysvětluje, jak se rozpíná Putinův režim.“

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?