Jak byste zhodnotila dnešní situaci v oblasti zemědělství v rámci Evropské unie a České republiky?

Co není zákonem přikázáno, je povoleno. A proto mnoho vyspělých zemí využívá legislativu na to, aby pomohly rozvoji svojí vlastní ekonomiky. Jasným příkladem je zemědělství. I když jsme všichni v jedné Unii a pravidla jsou stanovena (a stále se mluví o společné zemědělské politice), existují výjimky a je mnoho takových, o kterých se běžně neví a nemluví. Ale existují již desetiletí a my, obyvatelé nových členských zemí, jak nás nazvali při vstupu do Evropské unie, na ně doplácíme. A naši poslanci či europoslanci jdou ještě proti nám. 

Náš život není možný bez vzduchu, vody a potravin. Pro důstojný život toho potřebujeme mnohem víc, ale bez vzduchu, vody a potravy nemůžeme existovat. Vyspělé země jsou si toho vědomy, a přestože se vlády v těchto zemích střídají, jejich základní cíl zůstává. Jedním z nich je produkovat doma co nejvíc potravin, být soběstačný a nadvýrobu vyvážet do jiných zemí. Není žádným tajemstvím, že zejména do zemí bývalého socialistického bloku, tedy do států střední a východní Evropy a do třetích zemí. Při prodeji vlastních potravin využívají nejen „klasické“ obchodní metody, ale tuto politiku umísťovat zemědělskou produkci a potraviny v jiných zemích pomáhají naplňovat maloobchody, které pocházejí z těchto států a plní jejích  rozpočty. 

Hovoříte o maloobchodu. Co tím konkrétně máte na mysli?