Výbuch uskladněného ledku o hmotnosti 2750 tun v přístavu v Bejrútu nemohl pro Libanon přijít v horší dobu, komentujete tento jeden z největších nejaderných výbuchů vůbec. Jaká doba tedy panovala v Libanonu před tímto neštěstím?
Libanon je dlouhodobě sužován ekonomickou krizí. Devalvace libanonské měny je neuvěřitelná. Země byla samozřejmě také zachvácena koronavirovou krizí, na což její zdravotnictví v žádném případě nebylo připravené. Pak je tu stálý problém politické nestability, který po patnáctileté občanské válce mezi křesťany a muslimy se stále odráží ve vnitropolitické situaci. Máme tu zahraničněpolitické aktivity Íránu, který se přes Hizballáh snaží destabilizovat Izrael, v zásadě buduje Írán šíitskou dominantní linku na ose Teherán - Bagdád - Damašek - Bejrút.
V údolí Bikaá je tu otázka sporů s Izraelem. Ten dlouhodobě nemá ideální vztahy s Libanonem. Toto všechno se projevovalo ve vnitřních nepokojích Libanonců. Ukazuje se, že libanonský stát je před kolapsem. Není schopen řešit řadu těchto krizových situací. Nedá se vyloučit, že při dalším prohlubování a neschopnosti toto řešit může tato země znova sklouznout k občanské válce. Rozpad Libanonu by měl velmi vážné dopady i na Evropu. Musíme vzít v potaz, že v Libanonu je minimálně milion uprchlíků ze Sýrie.
Před občanskou válkou byl Bejrút nazýván Paříží Blízkého východu, je to krásné město. Ale ten odraz každodenního života je velmi nepěkný.
Fotogalerie: - Havlův svetr i oblek Jakeše
Na facebooku také připomínáte, že zrovna v těchto dnech se měl konat soud ohledně atentátu na premiéra Rafíka Haririho, který se stal v roce 2005. Můžete připomenout okolnosti tohoto atentátu?
V roce 2005 byl spáchán atentát na tehdejšího premiéra Rafíka Haririho. Byl to důsledek těch sporů, které se táhnou libanonskou politickou scénou. A to mezi muslimy, kteří jsou ve vládě reprezentováni Hizballáhem, křesťany a dalšími. Myslím, že zítra by měl soud v Nizozemsku vynést výrok nad obžalovanými, kteří vinu popírají. To je něco, čeho se týkaly první úvahy okolo toho výbuchu. Dávaly to do spojitosti, že to může mít nějaký vztah k tomuto soudnímu výroku. Zda to byla relevantní úvaha, to by mělo přinést až vyšetřování.
Dočetl jsem se, že Rafík Haríri byl sunnitský muslim. A jako strůjce atentátu byla podezřelá Sýrie. Potvrdilo se to? Jsou obžalovaní napojení na Sýrii?
To přesně neumím říci, ale Sýrie byla dlouhodobě přítomna v Libanonu i vojensky. Před nějakou dobou se vojensky stáhla. Sýrie je stát, který je sice menšinově šíitský, ale vládnou zde šíitští alavité. Z tohoto důvodu sunnitský Rafík Harírí jim mohl být trnem v oku. Nejde tady však o to, že byl sunnita, ale o orientaci té země. Bližší informace o těch obžalovaných ale nemám.
Psali jsme:
Libanon je velice zajímavá země, dříve se jí říkalo blízkovýchodní Švýcarsko, ale má asi smůlu, kde leží. Je vedle Íránu, Izraele, Sýrie. Ti všichni se zapojují do toho vnitřního dění tam...
Je pro vás podstatné, koho ve volbách podporují umělci a jiné známé osobnosti?Anketa
Občanská válka trvala dost dlouho, od roku 1975 až 1990. V té době se odehrál – v září 1982 – i brutální masakr v uprchlickém palestinském táboře Sabra a Šatila, kde vraždily křesťanské falangy i civilisty včetně žen a dětí za přihlížení izraelské armády. Tehdy to byla odveta za vražedný atentát na libanonského prezidenta a vůdce křesťanské falangy Bašíra Džamáila. Je tedy vidět, že těch atentátů na vrcholné představitele bylo více. Atentát provedl syrský agent, tedy opět vliv Sýrie. I když tenkrát hodili vinu na Palestince...
To se samozřejmě nabízí. Nezapomeňte ale také, že jsme žili v době komunismu, kdy se celá věc přednášela u nás trochu ideologicky. Máte však pravdu, že tento region si na politické atentáty nemůže stěžovat. Právě naopak. Toto má vždycky za cíl narušit křehkou strukturu vládnutí. Vždycky to organizoval někdo zvenku. Vzpomeňte, když minulý libanonský předseda vlády – syn Rafíka Haríriho – podal demisi, letěl do Saúdské Arábie. Tam byl internován, pak ho vrátili zpátky.
Je evidentní, že mocnosti v regionu si přes Libanon projektují mocenské, náboženské i jiné zájmy. A není příliš nadějí na zlepšení. Ani vojenské stažení Sýrie moc situaci nezměnilo. Izraelský vliv a snaha destabilizovat všechny sunnitské bojůvky v údolí Bikáa je celkem evidentní, neboť z této strany jsou ohrožováni za přímé podpory ze strany Íránu a Sýrie.
Pokud se však vrátím do současnosti, nyní jsou tím neštěstím zasaženi Libanonci, respektive Bejrúťané bez ohledu na náboženské vyznání. Dokáže je to spojit? Nebo naopak ekonomické potíže, které z tohoto vzniknou, časem ještě zvýší napětí mezi nimi?
Je pravda, že v případech takovýchto velkých neštěstí se lidé spojí. I Izrael teď nabídl pomoc. Křesťané i muslimové různé orientace si krátkodobě pomůžou. Řeknou si – v tom neštěstí jsme sami, musíme si pomoci. Otázka je, co bude dál. Téměř všechny zásoby obilí – a Libanon dováží spoustu potravin – byly tím výbuchem zničeny. Ekonomická situace bude ještě složitější, než byla předtím. Nyní léčba zraněných, do toho v kombinaci s koronavirem...
Nevidím světélko na konci tunelu. Spíše to povede k dalším vnitřním sporům. A pokud stát Libanon zkolabuje – a nevykazuje žádné velké prvky toho, že by byl tuto situaci schopen řešit – tak můžeme být na prahu další občanské války. I s migračními dopady na Evropu. To je realita, před kterou stojíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
