Je podle vás správné, že Univerzita Karlova podala k pražskému městskému soudu dvě správní žaloby kvůli rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana nejmenovat fyzika Ivana Ošťádala a historika umění Jiřího Fajta profesory? Podle rektora Tomáše Zimy si škola za provedeným řízením stojí, jmenování obou podle něj „výrazně doporučily“ vědecké rady při tajném hlasování.
Ano, je to správné, protože prezidentovy důvody k nejmenování mi přijdou slabé. Jako důvod nejmenování Jiřího Fajta profesorem prezident uvedl, že jmenovaný nesplnil podmínku souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole a že jeho publikační aktivity nejsou na úrovni, kterou vysoká škola vyžaduje. Tímto rozhodnutím prezident zcela jistě překročil svoji pravomoc, protože posuzování otázek pedagogické a publikační činnosti je v působnosti vysoké školy, respektive ministra školství. Důvody pro nejmenování Ivana Ošťádala profesorem podle prezidenta spočívají v tom, že Univerzita Karlova nezohlednila jeho styky s StB, které jsou v rozporu s etickým kodexem univerzity. K otázce spolupráce s komunistickou tajnou policií přistupuje prezident Zeman značně selektivně. U některých osob není spolupráce s StB překážkou, aby je vyznamenal a ocenil jejich údajné vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti a výsledky práce, jako např. Jitku Frantovou Pelikánovou, Jaromíra Nohavicu nebo profesora Zdeňka Zbořila. U docenta Ošťádala je to na překážku jmenování profesorem. Kromě toho, že je prezident ústavním činitelem, je také svého druhu správním orgánem, který musí jednat podle určitých zásad. Jednou s těchto zásad je princip legitimního očekávání, který spočívá v tom, že při rozhodování skutkově podobných případů nesmí vznikat nedůvodné rozdíly. Prezidentův postup nemá s principem legitimního očekávání nic společného.
Fotogalerie: - Babiš a celostátní sněm ANO
Může tedy prezident návrhy na jmenování profesorů z nějakých důvodů odmítnout?
Prezident republiky má v rámci profesorského řízení samostatné postavení a jmenování či nejmenování profesorem náleží do jeho pravomoci. Prezident republiky tedy není pouhý ceremoniář vykonávající rozhodnutí vědecké rady univerzity. Jak říkal Václav Klaus, není strojem na podpisy. Prezident, jakožto jedna z instancí jmenovacího procesu má právo přezkoumávat, zda jsou kandidáti význačnými a uznávanými vědeckými osobnostmi ve svém oboru.
Psali jsme:
A jak se díváte na to, že nejvyšší ústavní činitel nerespektuje rozsudky soudů?
Vláda práva nemůže existovat bez respektu veřejnosti k zákonům. Pokud nebude veřejnost respektovat zákony, bude své chování podrobovat mimozákonným normativním systémům a své spory řešit mimo oblast práva, což povede k desintegraci společnosti. Pro vládu práva a pro stabilitu společnosti je klíčové, aby veřejnost byla ochotna podrobit se autoritě zákonů, dodržovat a akceptovat jejich nařízení, a to dokonce i tehdy, když jsou pro ně nepříznivá, kontroverzní nebo nepopulární. Pokud však rozhodnutí soudu nerespektuje ani prezident, je obtížné takový respekt požadovat po veřejnosti.
Je podle vás naděje, když prezident nerespektoval dosavadní rozsudky soudů, ať už v této věci, nebo v jiných věcech, například v případě neexistujícího článku Ferdinanda Peroutky, že tentokrát ho respektovat bude, pokud i tentokrát dospěje ke stejnému stanovisku jako předchozí soud, že prezident má profesory jmenovat?
Andrej Babiš chce být premiérem až do roku 2025. Přejete si, aby se mu to splnilo?Anketa
Jiná situace je nerespektování rozsudku ve věci neexistujícího článku Ferdinanda Peroutky. Zpochybňováni, popírání či zneplatňování vlastní odpovědnosti činěné za účelem vlastního prospěchu je typickým chováním hochštaplerů a neměl by se ho dopouštět prezident. Na druhou stranu je pravda, že současná právní úprava odpovědnosti, resp. neodpovědnosti prezidenta je nevyhovující. Za výroky politiků ve státních funkcích totiž nejsou odpovědni oni sami, ale Česká republika. Je tomu tak z toho důvodu, že představitel státu se považuje za zmocněnce státu, za něhož odpovídá Česká republika stejně, jako by újmu způsobila sama. Pokud je však tento představitel neodpovědný, jako prezident, což znamená, že odpovědností právní poměr vůbec nemůže vzniknout, není žádného důvodu, proč by měl vzniknout ve vztahu k České republice. Právní úprava občanskoprávní odpovědnosti prezidenta je výsledkem smísení koncepce prezidenta neodpovědného, avšak nuceného žádat ke každému svému jednání kontrasignaci, a prezidenta plně odpovědného. Závěr, že za urážlivé výroky prezidenta nese odpovědnost Česká republika, vede k nežádoucímu výsledku, protože taková odpovědnost zcela narušuje koncepci sankčního charakteru odpovědnosti. Jakou asi satisfakci může pociťovat vnučka Ferdinanda Peroutky, pokud se jí omluví někdo, kdo do cti a důstojnosti jejího děda nezasáhnul?
Ing. Miloš Zeman
Vážnější problém nastal nedávno, když bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a ústavní soudce Vojtěch Šimíček hovořili o snahách prezidenta a jeho kancléře Vratislava Mynáře zasahovat do nezávislosti soudů. Dokonce se jednalo o nabídku výměnného obchodu. Jejich výroky se zabývali i poslanci. Považujete takové jednání za nepřijatelné nebo jsou obavy ze zásahů směrem k justici přehnané?
Navrhovat výměnný obchod ve smyslu rozhodnutí za funkci samozřejmě správné není. Jinak ale nevidím nic špatného na tom, aby se scházeli účastníci řízení a soudci mimo soudní síň. Soudci by neměli žít v izolaci. Soudci ve svém profesním životě nemají sobě rovné oponenty. Mají superiorní postavení jak v soudní síni, tak ve vztahu k soudnímu aparátu. To může vést k tomu, že nejsou vystaveni upřímnému kriticismu a korektivní zpětné vazbě. Společenské styky soudců a účastníků jsou tak naopak zcela žádoucí a nestrannost morálně integrovaného soudce nemohou ohrozit. Na případu Josefa Baxy a Vojtěcha Šimíčka se ukázalo, že se jedná o vysoce morálně integrované osoby a že se ovlivnit, zastrašit ani koupit nenechali.
Renomovaní soudci Josef Baxa a Vojtěch Šimíček tlak z Hradu ustáli. Ale je podle vás jistota, že se dokáží postavit pokusům o ovlivnění všichni soudci? A je dnes, poté, co poslanci podvýboru pro justici ústavně právního výboru označili podobné zásahy za nepřijatelné, větší naděje, že takové tlaky ustanou a že soudci jim budou lépe vzdorovat?
Soudců je v České republice asi 3000. Jistota u všech soudců nikdy nebude a stejně tak zřejmě nikdy neustanou pokusy mít na ně nějaký vliv. Nezdravé je ale to, že exekutiva je zároveň procesní stranou, a současně spravuje justici, čímž má možnost justici přímo či nepřímo kontrolovat a ovlivňovat. Z hlediska principu dělby je to stav neudržitelný. Není totiž možné, aby existovala nezávislá justice a moc výkonná přitom rozhodovala, kdo se stane soudcem nebo kdo bude jmenován předsedou soudu.
Psali jsme:
Část senátorů chce v této souvislosti dokonce podat žalobu na prezidenta republiky, ale za současné politické konstelace to není průchodné. Má tedy žaloba smysl? Třeba v tom, že upozorní na nepřijatelné chování k představitelům soudní moci?
Spektakulární žaloby, které jsou předem odsouzeny k nezdaru, jsou zbytečné a škodlivé. Justice by neměla být jakýmsi dalším hřištěm politiků. Jednání kancléře Mynáře zřejmě v pořádku nebylo, ale těžko by z toho bylo možno dovozovat prezidentovu velezradu.
Nezvyšuje se po pomalu řešených nebo dokonce neřešených kauzách premiéra Andreje Babiše, po porušování zákona ze strany vysokých státních úředníků, například kancléře Vratislava Mynáře, který si nedělá hlavu se stavebními předpisy, nedůvěra veřejnosti, že právo v Česku měří všem stejně?
Důvěra veřejnosti k právu je malá a nerespektování práva představiteli státu může být jednou z příčin. Pokud nebude mít veřejnost důvěru k vládě práva a justici, ztratí justice svoji legitimitu. Justice je přitom v současné době jedinou pojistkou, aby se z České republiky nestal policejní, autoritářský stát s iluzorní demokratickou fasádou.
Prezident Miloš Zeman nabídl prorektorovi Univerzity Karlovy Aleši Gerlochovi kandidaturu na ústavního soudce. Akademik, který také zastává post místopředsedy Legislativní rady vlády, se k návrhu podle svých slov kloní kladně. I když šéf Senátu Jaroslav Kubera prohlásil, že profesor Gerloch je v Senátu průchodný, postavily se proti jeho nominaci už senátní kluby TOP 09, KDU-ČSL, Starostové a klub Senátor 21, kteří mají celkově 39 členů. Vadí jim, že údajně profesor Gerloch obhajoval některé kontroverzní kroky prezidenta. Co si o tom myslíte?
Poslanec ODS Václav Klaus mladší navrhuje zákon, podle kterého by sociální sítě nemohly mazat příspěvky vyhodnocené jako nenávistné. Toto právo by měl podle něj mít Facebook, jen když by šlo o vysloveně trestné výroky. Souhlasíte s tím?
Na právo sdělovat fakta a názory ve veřejném diskursu se vztahuje obrovské množství pravidel, takže jejich vyjadřování nebude nikdy zcela svobodné. Každý má právo zveřejnit, co uzná za vhodné; to je podstata svobody projevu. Ale pokud zveřejní něco v rozporu se zákonem, musí nést následky svého jednání. Situace však není tak jednoduchá, neboť svoboda projevu má své limity, a to nejen limity vnější, tedy omezení daná zákonnými předpisy, ale i limity vnitřní, které jsou této svobodě imanentní, neboť svoboda projevu v sobě zároveň zahrnuje i odpovědnost za tento projev. Na druhou stranu eliminace určitých projevů může pouze zakrývat pravou podstatu problému, na který společnost neumí reagovat. Zároveň může taková restrikce původců těchto projevů zvýšit jejich radikalizaci a zahnat je do ghetta, což může vyústit v sociální otřesy. Tohle všechno by měl provozovatel sociální sítě zvážit, než nějaký příspěvek smaže. Zakázat mu mazání zcela by však mohlo ve svém důsledku vést k omezení svobody slova a demokracie. Konečně posledním faktorem je to, že by provozovatel sociální sítě měl ke všem uživatelům přistupovat na nediskriminačním základě, tedy nediskriminovat je ani z důvodu jejich politického přesvědčení, pokud se pohybují na legálním poli.
Jak se díváte na legislativu, která se týká práce orgánů činných v trestním řízení, advokátů a justice? Někteří vaši kolegové kritizují některé novinky týkající se advokátů, vy jste měl výhrady k zavedení nového trestného činu maření spravedlnosti. Co konkrétně vám vadí?
Z legislativních návrhů je zřejmé, že represivní složky státu chtějí stále větší podíl na moci. Největším zvěrstvům se však zatím podařilo zabránit.
Zavedení trestného činu maření spravedlnosti však nastolí poněkud paradoxní právní stav. Pachatel trestného činu bude moci o své trestné činnosti beztrestně uvádět falešná, lživá či zkreslená tvrzení, a to v souladu se zásadou, že nikdo nesmí být donucován žádným způsobem k doznání. Pokud však pachatel svá tvrzení podpoří falešným důkazem, bude takové jeho jednání trestné. Zásada zákazu donucování k doznání tak dostává povážlivou trhlinu. Na vinu obviněného nelze usuzovat ze způsobu obhajoby, např. z toho, že obviněný záměrně vypovídal nepravdu nebo že předkládal falešné důkazy, protože takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu, byl by v rozporu s presumpcí neviny a s vyhledávací zásadou. Pokud se však stane trestným činem určitý způsob vedení obhajoby, právo na obhajobu bude výrazně oslabeno. V trestním řízení je pak předložení padělaného nebo pozměněného důkazu jedním z důkazů, že obviněný či obžalovaný trestný čin spáchal, což vede ke konstatování viny a uložení trestu. Kriminalizace takového jednání je zbytečná, povede k průtahům v soudních řízeních a četnost předkládání falešných důkazu stejně nesníží.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
