Evropská komise navrhuje zákaz vlastnit většinu moderních lehkých palných zbraní, tedy i běžné pistole a pušky. V pátek 10. června o tomto návrhu jednali ministři vnitra jednotlivých států EU. Nová závazná směrnice by se u nás velmi dotkla sportovních střelců, myslivců, ale i dalších držitelů těchto zbraní, kteří je mají buďto pro svou zábavu, jako své hobby, nebo i pro sebeobranu či výkon svého zaměstnání. Jednalo by se o statisíce lidí. Česká vláda i parlament podobnou legislativní normu rezolutně odmítly. Ne všichni se ale měli možnost s návrhem této směrnice seznámit, mohl byste ji stručně přiblížit, čeho by se vlastně týkala?
Zde je na místě podotknout, že páteční rozhodnutí Rady ministrů EU je pouze jedním z prvních kroků k finálnímu znění a nelze tedy vyloučit další úpravy znění návrhu. Nicméně zatím by se mělo jednat, podle současného znění novelizačního zákona, o automatické zbraně, které byly upraveny na poloautomatické zbraně, o krátké poloautomatické zbraně na 20 a více nábojů a také o zásobníky k těmto zbraním. Dále by směrnice zakazovala držení dlouhých poloautomatických zbraní na 11 a více nábojů, včetně zásobníků. A toto zásadní omezení by mělo platit i pro poloautomatické dlouhé zbraně, které jsou původně vyrobeny ke střelbě z ramene, jež mohou být zkráceny na délku méně než 60 centimetrů bez ztráty funkčnosti, a to sklopením nebo zasunutím pažby nebo odejmutím pažby bez použití nástrojů.
Ministr vnitra Milan Chovanec byl jednat o této směrnici v minulém týdnu v Lucemburku s dalšími ministry členských zemí EU. Jaký byl z toho vlastně výstup? Bude tato kontroverzní norma spíše schválena, anebo ji většina zemí zavrhla? Jak na ni reagují střelecké spolky v cizině, nemáte o tom nějaké informace?
Páteční Rada ministrů schválila směrnici. Proti tomuto rozhodnutí vystoupili ministři ČR a Polska. Zástupci Slovenska a Malty měli výhrady. Následujícím krokem legislativního procesu je jednání Evropského parlamentu a jeho výborů. Poté bude velmi pravděpodobně následovat takzvaný trialog (tedy jednání mezi Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí) a jeho výstupem bude znění, které bude velmi pravděpodobně finální a členské státy zahájí implementaci, tedy zavedení do praxe.
Stran reakcí zájmových spolků je situace různorodá a komplikovaná. Zjednodušeně lze říci, že olympijské sporty, a tedy i jejich spolky nejsou současným zněním příliš ohroženy, a tedy i jejich aktivita tomu odpovídá. Naopak sporty mimo tento okruh jsou ohroženy zásadně – ze sportů například Praktická střelba (IPSC, International Practical Shooting Confederation), EPP (Evropský policejní parkur), IDPA (International Defensive Pistol Association – obranná střelba). Toto vše jsou moderní dynamické sportovní disciplíny, při kterých závodník za pohybu řeší kombinaci několika terčů a neterčů (terče je žádoucí trefit, neterče je žádoucí netrefit) a tyto disciplíny jsou zpravidla stříleny výše zmíněnými kategoriemi zbraní. V Čechách tak bude ohrožen i stále více populární LOS, tedy Lidová obranná střelba, která je svou podstatou odvozena od těchto dynamických disciplín a její snahou je bezpečným způsobem napodobovat reálné sebeobranné situace a učit tak širší střeleckou veřejnost těmto obranným dovednostem. Tyto spolky jak u nás, tak v zahraničí dělají vše proto, aby pro legitimní účely nebylo právo slušných lidí na držení zbraně ohroženo. Příkladem takových sdružení může být například slovenská organizace Legis Telum či bavorská BBS či celoněmecký svaz BDS.
Jen tak pro zajímavost lze ještě doplnit, že například v IPSC má ČR celou řadu špičkových sportovců. Jména jako Adam Tyc, Václav Vinduška, Miroslav Kameníček či Martina Šerá vévodí předním místům evropských a světových mistrovství a pravidelně vozí medaile.
V Česku, jak je obecně známo, získat zbrojní průkaz není vůbec jednoduché. Naše legislativa je v tomto ohledu velmi přísná. Uchazeč musí mít prověření ohledně trestné činnosti i některých přestupků, což znamená, že může být klidně odmítnut i z důvodu, když třeba jen jednou za poslední tři roky před žádostí špatně zaparkoval. Dále uchazeč musí mít kladné doporučení od lékaře. Co si tedy o návrhu Evropské komise vlastně myslíte? Nebylo by spíše cestou, aby země, které nemají tak přísné podmínky pro držení zbraní, si raději novelizovaly své vlastní zákony a nezaváděly nesmyslné zákazy plošně do všech zemí EU?
Jednotlivé státy se mohou vzájemně inspirovat, nicméně otázky bezúhonnosti a spolehlivosti by si měl řešit každý stát vlastní legislativou, neboť se nejedná o problematiku mezistátního rozsahu. Každý stát má svou vlastní mnohdy dost odlišnou historii držení zbraní a nakládání s nimi. Navíc historie držení zbraní je většinou odvozena od leckdy složité či tragické historické zkušenosti. A lze proto pochopit nevoli v těchto státech podřídit se nesmyslně drakonickým úpravám. Obzvláště pak, když v mnoha těchto „kverulantských“ zemích jsou systémy držení zbraní nastaveny velmi kvalitně a zkušenost s držiteli jsou vesměs pozitivní. Pochopitelně je rozumné stanovit společná pravidla pro přeshraniční transfer, tedy obchod, cestování se zbraní, účast na mezinárodních závodech a podobně.
Velkým příznivcem zmíněné normy je Francie, kde se loni uskutečnily děsivé teroristické útoky. Myslíte si, že navrhovatelé kontroverzní legislativy se domnívají, že teroristé si půjdou koupit zbraň do „krámu na rohu“? Nebo co je mohlo přimět k takovým úvahám? Naopak mnoho lidí spíše argumentuje tím, že slušnému člověku se tak vezme šance se podobným napadením bránit. Jaký máte na to názor?
Domníváme se, že francouzské požadavky jsou emotivní, symbolické reakce na zmíněné události a samozřejmě ničemu nezabrání, protože teroristé si opatřují zbraně z jiných zdrojů. Naopak by omezily nejen možnosti sebeobrany, ale i další legitimní účely držení zbraní, třeba sběratelství nebo sport.
V tomto směru jsme rádi, že v České republice zaznívá z různých směrů a postů názor, že za současné nevyzpytatelné bezpečnostní situace plné asymetrických hrozeb, je zcela legitimní a rozumné, aby měli slušní občasné možnost se bránit, a to s palnou zbraní v ruce. Je na místě se ptát, zda není čas některé prvky izraelského, švýcarského nebo finského modelu držení zbraní a sebeobrany implementovat do zemí střední a východní Evropy.
České ruční palné zbraně jsou ve světě proslulé, například pistole České zbrojovky z Uherského Brodu. Nedotkl by se zákaz i výrobců zbraní, kterému by i jinak značně poklesly zakázky? Zabýval se vůbec někdo tím, jaký by měla zmíněná směrnice dopad na zaměstnanost? Vždyť kromě přímých výrobců zbraní by to mohlo mít také negativní důsledky i na další společenská odvětví, například rekreační. V každém trochu větším českém městě funguje alespoň jedna střelnice, a to nehovořím o tisících myslivců… Co vy na to?
V ČR dělalo dopadovou studii jak Ministerstvo vnitra, tak Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Dopady na průmyslovou výrobu by podle těchto studií byly katastrofální. Škody na historických sbírkách ani nelze kvantifikovat. Bohužel navrhovatel, tedy Evropská komise, svou vlastní dopadovou studii nepředložila, byť na to byla zástupci členských států i Evropského parlamentu několikrát upozorněna. Na současné podobě směrnice vidíme, kterým členským státům se podařilo jejich dopadové studie do konečného výsledku zapracovat, a kterým ne.
Kdyby byla tato legislativní norma skutečně nakonec schválena řídícími orgány EU, dovedete si představit, jak by se vůbec realizovala. To by musely statisíce majitelů zbraní za desítky tisíc korun je odevzdat povinně státu? Co by ten s nimi pak udělal? A dostali by za ně jejich vlastníci nějakou náhradu?
O finální podobě směrnice nebo případných konfiskacích je předčasné hovořit. Upřímně, tu realizaci si představit ani nedovedeme, neboť již nyní máme silné signály od veřejnosti, že ty zbraně neodevzdají. Držitelé zbraní nenesou na teroristických útocích žádný podíl, takže návrh Komise je celkem pochopitelně vnímán jako šikanózní. Lze tedy pochopit stoupající nevoli občanů, kteří si plní své velmi přísné zákonné podmínky, se této směrnici podřídit.
Uvažovali jste už o způsobu, jak se proti tomuto nesmyslnému nařízení bránit, kdyby opravdu došlo k jeho zavedení do legislativy? Oslovili byste například evropský soud anebo existují i jiné možnosti?
Pochopitelně zvažujeme další postupy a varianty pro případ, že skutečně legislativním procesem EU návrh projde v této drakonické podobě. A o těch myšlenkách jednáme s partnery i zástupci státu. Nicméně bylo by ode mne netaktické a předčasné o nich hovořit. Především proto, že než se dočkáme finální podoby schválené směrnice, tak ještě uplyne hodně času.
Psali jsme:
autor: Jan Štěpán
