Pane doktore, hra mezi vládou a prezidentem Pavlem dosáhla stavu, kdy prezident jde dnes na jednání vlády. Na to má právo, ale asi tam bude celkem dusno?

Dá se to předpokládat a každý, kdo je postižený mediální prostomyslností, se na toto setkání jistě těší. Protože ale víme, že od skutečného dění k mediálnímu sdělení a předpokládanému porozumění je dlouhá cesta, neměli bychom se radovat předčasně. Navíc ta cesta je nejen dlouhá, ale i strastiplná.

Ústava sice ve svém čl.64, odst. 2 dává hlavě státu právo účastnit se jednání vlády a projednávat věci, které patří do její působnosti, ale už neříká, k jakým závěrům má toto jednání vést. A také, že na rozdíl od minulosti, minulosti právo takové jednání řídit. Proto si dovolím domnívat se, že nedojde na vyhlášení války mezi Hradem a Strakovou akademií, ačkoliv v obou těchto domech je hodně lidí, kteří by si přáli, aby tomu tak bylo.

Ačkoliv je této události věnována až nadbytečná pozornost, ještě jsme se nedozvěděli, kdo bude součástí doprovodu pana prezidenta. Podle jeho návštěv různých institucí na neméně různorodých úrovních by to mohla být nejen první dáma z moci úřední, různí poradci, o jejichž kvalitě akreditací můžeme pochybovat, a kteří ani nemusí mít povolený vstup na půdu Úřadu předsedy vlády. A také, zda se nakonec vláda jako celek nerozhodne pana prezidenta jen vyslechnout.

Pokud by nakonec přece jen došlo k „výměně názorů na problémy zajímající obě strany“, jak praví poetická řeč vnitropolitické i zahraničněpolitické politické diplomacie, mohli bychom tomu rozumět také tak, že sice nedošlo k brachiální agresivitě, ale že předseda vlády nebude akceptovat nápad na demisi některého jejího člena. Přesto, že snad nějaký ten cimrmanovský šrapnel z jedné nebo druhé strany přiletí.