Jak vnímáte lobbing prezident Pavla s přijetím eura? Prohlásil, že vstupem do eurozóny bychom byli s ostatními za stolem a rozhodovali, zatímco teď sedíme za dveřmi.

Když jsem ty Pavlovy výroky viděla, řekla jsem si, že je škoda, že už nespecifikoval, o čem bychom jako rozhodovali. Je patrné, že vstoupí-li někdo do měnové unie, je tam jedna centrální banka a ta rozhoduje, Evropská centrální banka ve Frankfurtu. Má samozřejmě těžkou úlohu, protože by teoreticky měla klást na první místo politiku eurozóny, ale problém je, jaké. Mezi jejími členskými státy jsou obrovské rozdíly ze všech možných hledisek včetně inflace. Máme země, kde je inflace relativně nižší a potom je například Bulharsko, které má přes šest procent. Jak potom navrhnout politiku, která vyhovuje všem? To dost dobře nejde, rozdíly mezi státy eurozóny jsou obrovské. Nejenom v inflaci.

Zajímá mě, o čem bychom jako členové eurozóny rozhodovali. Opravdu mě nic nenapadá. Je zde jasný vliv Evropské centrální banky a představa, že tam přijde někdo z České republiky a začne něco vykládat, je úplně zcestná. Historicky víme, že zpočátku fungování eurozóny se kladl velký důraz na zájmy Německa. Bylo to patrné. Šlo o snížení úrokových sazeb na počátku 21. století, které nafouklo bublinu v řadě zemí, zejména ve Španělsku a Portugalsku, což se poté projevilo v dluhové krizi. Tlak byl poté zejména na to, aby se eurozóna udržela pohromadě a to jakýmikoli nástroji, včetně kvantitativního uvolňování za Maria Draghiho. Opravdu jsem si ale nevšimla, že by jakákoli země malé či střední velikosti do toho procesu mohla jakkoli mluvit. To je iluzorní.